Týden 8. - 14.8. - aneb Tarahumancem :)

Kdo mě zná, ten se lekl titulku a myslí si, že mi přeskočilo. :-)

Ale není to tak zlé. V týdnu po knedlíkovi jsem měl pro změnu zase odpočívat a v pondělí jsem byl jen lehce vyplavat a večer klusnout se Zuzkou.

V úterý bylo v plánu volné kolo a když jsem se z něj vracel a projížděl Českým Dubem, kde bylo mokro po dešti, prd ho a defekt. No náhradní duši jsem měl, ale jak člověk pořád šibuje s koly, tak jsem měl jen bombičku místo pumpičky a to jen jednu. No tak jsem vyndal střep, vyměnil duši, zkusil použít pumpičku a všechen vzduch utekl. :) Tak jsem čekal na nějakého okolojedoucího cyklistu. Bylo hezky, tak jsem byl plný optimismu a taky že jo, za asi 15 minut jsem odchytl cykloturistu. Trochu jsme kolo nafoukli, ale nezdála se nám skřínutá duše. Tak zase sundat a nandat lépe a druhý pokus o nafouknutí. Ale ejhle, ulomil se ventilek. :) No kolega měl lepení, tak jsme zalepili tu píchlou duši, nafoukli a rozloučili se. Ujel jsem asi 3 kilometry a duše zase prázdná. Široko daleko nikdo, připozdívalo se, tak co teď. Samozřejmě jsem ten den neměl s sebou mobil a tak jsem zul tretry a ponožky, připevnil je na hrazdu a šel do Hodkovic s tím, že tam sednu na vlak nebo v lepším případě vysomruju duši v cyklistické hospůdce na kruháči. Nějak to neutíkalo, tak jsem občas pár desítek metrů popoběhl. Asi po dvou kilometrech tohoto indiánského běhu jsem začal trochu cítit lýtka a říkal si, že to není před Doksymanem úplně nejlepší příprava. Ale domů jsem se nějak dostat musel a kromě lýtek se mi běželo dobře. Ještě k tomu se mi vybil Garmin a jak se vybije technika, je to pro mě konečná. :-D No nebudu vás napínat. Po dalším cca kilometru mi zastavil silničář, nabídl duši a půjčení pumpičky a pak už to šlo hladce až domů.

Druhý den jsem cítil lýtka, ale bez problémů jsem dal plánované 4x 4km stupňovaně do tempa půlmaratonu. Po prvním úseku mačkám tlačítko Lap a nic. Tlačítko zůstalo zmáčklé. Hned panika, katastrofické scénáře posílání Garmina na reklamaci a tak podobně. Chvíli jsem s tím bojoval, pak jsem to tlačítko poslintal a ono vyskočilo. Ale šlo pořád ztuha a pomohlo až doma umytí ve vodě. Asi nějaká kapka ionťáku či co a taková kalamita z toho. :-)

Ve čtvrtek přišel neopren, tak jsem s ním hned vyrazil na přehradu a super dojem. Ale ta lýtka, ta bolela jako čert. Sice úplně jiné svaly, než normálně při sportu používám, ale i tak to bylo nepříjemné. Ten den jsem ještě odjel volné kolo a odklusal volný běh.

V pátek jen kilometr v neoprenu na přehradě. Plánováno bylo 40 minut, ale voda měla tak 16°C a ze začátku mi trochu mrzl obličej a i přes dvě čepičky jsem nechtěl riskovat nachlazení před závodem. Večer jsem naběhl do sauny, na masáž, mazal koňskou mastí a v sobotu už byla lýtka mnohem lepší. To jsem dal jen rozjetí a rozklus před závodem a chystal se na závod.

Suma sumárum, nakonec to dobře dopadlo, ale nahnáno jsem měl. Na boso jsem se už dvakrát rozklusával před závody, ale vždy jen kousek a i tak jsem po závodě cítil lýtka jinak než kdybych se rozklusával v botách nebo nerozklusával vůbec. Na druhou stranu proč to občas nezařadit pro zpestření a posílení nohou. Je to trochu jako powerjóga. Taky není nezbytná, ale pomáhá. Hlavně si od občasného zařazení běhu v botách s tenkou podrážkou slibuji posílení lýtek a tedy lepší odrazovou fázi běžeckého kroku.

Vietnam FiveFingers :)

A všechno díky tomu humbuku kolem běhu na boso, bez kterého by mě to ani nenapadlo zkoušet a to by asi byla škoda. Taky bych se nedozvěděl, že výklus na boso po trávě je běžnou součástí tréninku a další zajímavé věci. Takže jsem na zkoušku koupil levné vietnamky a uvidíme, co bude dál.