Týden 29. 7. - 4.8. - Od všeho něco

V pondělí jsem hodil nohy nahoru a kromě procházky v bouřce jsem nic nedělal. Přišel ale opravený tlumič na bajka, tak jsem ho ještě večer namontoval a těšil se na úterní ranní projetí. Projížďka začala pěkně, po bouřce bylo všude krásně vlhko a zeleno. Vydal jsem se po trase, kterou poslední dobou nejčastěji běhám. Po pár kilometrech zjišťuji, že tlumič je sice v pořádku, ale střed je povolený. :-( Tak dojezd domů a návštěva servisu. Zadní kolo ze silničky je taky nefunkční, ale oprava vč. náhradního dílu by stála cca 2000 a nová sada zapletených kole se dá koupit od 3000 Kč. Takže silnička taky nepojízdná. Ajajaj. A stejně mě na kole bolí trochu kyčel. Taky levá. Asi se mi to tam nějak všechno posunulo. :)

Po dlouhé době první a na dlouho dobu

zase poslední fotka milášška :)

Na středu jsem si naplánoval jen 12ti kilometrový běh ke kostelíku a zpět. Ale jak jsem to vzal kolem Skautské studánky, nabral jsem výšku a nechtěl ji ztratit, tak jsem běhal sem a tam po lese až jsem byl kousek pod Rudolfovem. Z něj to bylo kousek na Maliník a z něj na Weberovku, kde jsem jistil, že je z hotelového parkoviště krásný výhled na Liberec i Jablonec. Potom jsme to vzal po hřebeni na Hašlerovu chatu a od ní dolů do Harcova a domů. Kotník po dlouhém seběhu trochu bolel. 23 km bylo jen na vodu (ráno snídaně byla) a to je asi můj rekord. Ale u prvního krámku jsem si koupil kolu a opravdu bodla. Jedna slečna to komentovala slovy: „Sport a kola, to je kombinace.“ Nemusel jsem ani nic říkat a prodavačka se mě zastala: „Pán to určitě vyběhá.“ :-D Zbývajících pár kilometrů domů už to byla pohoda. Zbytek středy zase nohy nahoře.

Ve čtvrtek jsem byl jen s kamarádem v sauně a před tím jsem dal pár bazénů. Ondra mě hecoval, ať si taky zaběhnu kilák na čas, protože on ho dal za 3 minuty. Prostě UFO. :) Druhý den dopoledne jsem tedy opravdu dráhu navštívil, odhopkal abecedu, rovinky a rozběhl kilák. Po dvě stě metrech jsem změnil plán na 400 m a že si to Ondra podle tabulek dopočítá. :-D. Pak jsem si odpočinul a zaběhl druhou čtyřstovku o 3 vteřiny lépe (1:12). Kilák z toho je za asi 3:27, takže bych Ondru nedohnal. Docela mě to zničilo a tak už jsme jen vyklusal 2 km na boso po trávě a doběhl domů. Odpoledne jsem byl ještě cvičit a plavat na jablonecké přehradě.

V sobotu ráno jsem odjel směr Praha a chvíli po deváté jsme s Honzou 12 vybíhali směr Prokopák. Snažil se mě protáhnout cestami, kterými jsem ještě neběžel, ale já starý sklerotik jsem si stejně pamatoval jen jeden dřevěný mostek a jinak skoro nic. Byl to bezva běh. Běželi jsme zase kolem lehátka, házel jsem po Honzovi takové ty přilnavé bodláky (pak mi došlo, že triko ze Zane Grey je funkčí a nemuselo by se mu to líbit), jedli jsme špendlíky, probíhali airsoftovou bitevní vřavou volaje: „Civil!“, stavili jsme se v cukrárně s pornopanenkou, probíhali kopřivami a vůbec si to užívali. Viděl jsem i Honzův rituální strom. A dokonce jsem si zkusil stezku a la Los Alamos. Být delší, vypustím tam duši. Úplně chápu, že Stín tam s Honzou běhají podle hesla "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." Ale hlavně jsme stihli probrat všechny zásadní životní otázky jako třeba zemědělské myšlení, léčbu kuřích ok a trápení manželek (kdo koho trápí ponechám na čtenáři :)) Cestou zpět už jsem byl nějaký vyprahlý a to i přes moje tréninkové běhy v teple a vypitou colu. Honza tentokrát nechal prsa doma :), tak mi dal vodu z ledvinky. Cestou zpět jsme v parku potkali Ivu Digi a chvíli si povídali. Může po zranění běhat jen asi dvacet minut, ale Honza ji ukecal, že od našeho setkání si to může stopnout znovu. :)

Prokopácké Los Alamos

bezva lom se zdrojem čisté vody

ve stínu pod fíky :)

Iva, Honza a já

Honza hledí směrem k Prokopáku a dal by si to ještě jednou. :D

Po doběhu jsem se měl zase jako paša. K obědu byly vynikající těstoviny se sýrovou omáčkou a stejně tak dobrý salát s avokádem. Ani nevím, jestli mě tam baví víc běhat nebo jíst. :-) Takovou ženu bych taky chtěl. Funil naštěstí nebyl doma. :-D

Pak jsem vyrazil vstříc dalším radovánkám. Ono se toho v těch teplotách moc dělat nedalo, tak jsem se připojil ke kamarádce a známénu na koupališti Džbán, kde se dalo nejen krásně plavat, ale dalo se tam půjčit prkno pro stand-up paddling, což je aktivita, kterou chci už pár let zkusit, protože jsem to viděl v triatlonovém časopis a je to dobré na zpevnění středu těla. Po krátkém zaškolení a informaci, že kluci ze začátku padají, kdežto holky ne, jsem vyrazil obtěžovat plavce a plavkyně. :) Překvapivě jsem ani jednou nespadl a moc mě to bavilo. Nespadl ani Ota, kterému jsem na posledních 5 minut prkno půjčil. Tak jsme jim tam trochu pokazili statistiku. :-)

Kdo brzdí nevyhrává. :)

V neděli jsem si naordinoval zase volno. Z pádlování mě bolela třísla a trochu stehna. Navíc byl hic jako kráva.