Týden 23. - 29.5. - Běh okolo Máchova jezera

Po odpočinkovém týdnu následoval normální tréninkový týden zakončený závodem "Běh okolo Máchova jezera" na 15 kilometrů.

V pondělí jen lehce powerjóga, v úterý pěkná vyjížďka za Tanvald až do Železného Brodu a Malé Skály a pak nahoru na Frýdštejn a domů. Z Železného Brodu až do Malé Skály je krásná rovinka a na hrazdě se tam jede bezvadně. Jelikož jsem ještě nemohl do bazénu kvůli odřeninám, aspoň jsem večer tahal gumy.

Frýdštejn

Ve středu jsem byl běhat na dráhu a dvě plánované trojky jsem zaběhl takto: 4:10/158 a 4:07/162. S rozklusem a výklusem to dalo necelých 15 kilometrů. Ve čtvrtek ráno jsem navštívil opět posilovnu a odpoledne vyrazil zase na kolo. Tentokrát na trasu vedoucí přes Oldřichov, Bílý Potok, Smědavu, přehradu Souš a Tanvald. Večer jsem ještě byl zkusit chvilku plavat v neoprenu, protože je to přeci jen něco trochu jiného než v plavkách a ani v nich jsem poslední dobou nic nenaplaval. Tak jen 13 minut na přehradě a už mě bolely ruce.

Smědava

V pátek ráno běh v lesíku -podle plánu rozklus, stovky a výklus a odpoledne horské kolo. Bylo po dešti, takže opatrně. Na sobotu bylo naplánováno jen 60km kolo, tak jsem dal 68km s jedním kopečkem a jinak skoro rovina. Hned po kole jsem dal přechodový běh, který byl zároveň rozklusem před nedělním závodem. Plánoval jsem běžet tempem kolem 5:30, ale běžel jsem pořád kolem těch 5 a ne a ne zpomalit. Asi to bylo tím, že jsem běžel v závodní kombinéze a tak si nohy myslely, že jsou na závodě. :-D Pak jsem dal rychlejší pětistovku a výklus. Následovala trocha práce na zahradě a pak sauna.

V neděli ráno to vypadalo, že budoucí nevěsta nevstane a jestli prý se na ten závod nevykašleme. :-) Ale to už jsem byl z postele venku a tahal i Zuzku a nakonec se podařilo. Na místě bylo spousta známých (trenér, Míla, Hanka Breburdová, holky Loubkovy, kluci z Kerda týmu atd.), takže to do startu rychle uteklo. Chutě nám tam dělalo i auto Krušovického pivovaru. Ale pivo jsme si museli nechat až po závodě. Trasa je už tradiční a tentokrát jsem ani nebloudil, protože byla výborně značená a na křižovatkách stáli pořadatelé.

Po startu jsem to docela napálil a běžel s první skupinou, ale po pár set metrech jsem se raději stáhl a nechal přes sebe přehnat druhý balík běžců. Když mě předběhla Ivča Loubková, zase jsem přidal, protože jsem věděl, že někde za ní je moje místo. Smyčka městem byla pěkná a ještě se to netrhalo. Na cca 4. kilometru při výběhu z města jsem zaslechl něco ve smyslu: "Hlavně to doběhnout" a říkal jsem, že to zní divně od někoho, kdo běžel první 4 kilometry těsně nad 16 minut. Ale co, je teprve začátek a jestli přepálili, tak si je pak vychutnám. Kolem toho 4. kilometru jsem si ještě zkusil trhák v kopci a povedlo se. Běžec, kterého jsem chtěl utrhnout zůstal v zadu a v následném seběhu jsem mu utekl ještě víc. Pak jsem zase srovnal tempo. Od té doby do desátého kilometru jsem předběhl 75-letého pána (docela jsem koukal, že až na 5. kilometru), jednoho modrého běžce, pak Ivetu Fořtovou a pak ještě asi dva závodníky. Ale bylo to předbíhání typu "dlouho se pomalu přibližuji a pak se dlouho pomalu vzdaluji".

Po devátém kilometru jsem trochu vadnul, ale naštěstí byla na desátém na občerstvovačce voda, tak jsem si dvakrát lokl, polil se a zase se mi běželo dobře. Dál jsem běžel zase sám, až na nějakém 12. kilometru se ke mně začal přibližovat zelený běžec. Chtěl jsem mu utéct, ale nepovedlo se a když mě v parku doběhl, tak mi děkoval za povzbuzení na 4. kilometru, kdy přešel do chůze kvůli bolesti kolene. Pak jsme běželi chvíli spolu, protože ho, jak říkal, moje stíhání vyčerpalo a nakonec mi o kus utekl. Poslední tři kopečky jsem vyběhl jako srnec :) a pak v sebězích odpočíval. Asi kilometr před cílem jsem předběhl červeného běžce a až do cíle držel pozici. V zatáčce před cílem na mě volal ještě trenér, ať zrychlím, ale už to nešlo.

V cíli mi děkoval jiný červený běžec za držení tempa kolem 4. kilometru, ale já o ničem nevěděl. :) Hned jsem šel vyklusat Zuzce na proti. Potkal jsem ji asi 1300m před cílem a říkala, že má hlad. tak jsem ji trochu povzbudil a radši nechal běžet samotnou. Povzbuzování k větší rychlosti nemá moc ráda. Já vlastně taky moc ne. Naštěstí neměla stopky ani jinou informaci o svém průběžním čase, tak běžela tempem zhruba 5:17. Kdyby ale porovnání měla, zpomalila by na 6 minut/kilometr, protože tempem 5:17 by se jí to zdálo moc rychlé. :-D To moc nechápu, ale hlavní je, že příště budu vědět, že musím před závodem doma všechny stopky, hodinky a pulsmetry poschovávat. A mobily radši taky. :)

po závodě

Můj cílový čas byl 1:02:44, takže spokojenost. Jsem přesně v půlce výsledovky mojí kategorie. Před závodem jsem ani moc neřešil, jakým tempem nebo na jaký čas to poběžím. Říkal jsem si, že prostě něco mezi půlmaratónem a desítkou. A taky je v sobotu Czechman, takže na krev jsem to taky běžet nechtěl. Nakonec to bylo s úsilím a myslím, že docela pěkně zaběhnuté, ale bez jakéhokoliv píchání a podobně. To si nechám na příští sobotu. :-) Zuzka doběhla v čase 1:19:23 a na to, že se rozklusává a vyklusává během závodu :) to je moc pěkný čas. Výsledky zde.

Po závodě jsme si dali vodu, esíčka, pivo a zmrzlinu. Pivo tedy jen já. Taky nás vyfotili, tak máme pěknou fotku ze závodu, jen si pak Zuzka stěžovala, že to vypadá, že byla jen jako doprovod a že jsem čuně, že jsem se taky hned neosprchoval. :-) Chvíli jsme tam tak popocházeli/posedávali a pak šli na vlak. Navečer jsem ještě stihl masáž a saunu, takže teď bych to měl jen tak šolichat a psychicky se připravovat Czechmana.

Týdny 9. - 22.5.

První z těchto dvou týdnů byl víceméně odpočinkový před závodem a nejlepší na něm byla čtvrteční masáž a páteční sauna. A samozřejmě vlastní závod. Také jsem v něm poprvé projel obě kola tak, že jsem byl spokojený.

Druhý týden byl zahájený držkoletem a i přes něj se mi podařilo splnit všechny předepsané tréninkové jednotky. Přes velkou bolest bych nešel, ale naražené koleno prostě trochu bolí a nemyslím si, že by mu pohyb škodil. Bohužel se s těmi odřeninamy nedá moc plavat, ale poctivě mažu kalciovkou a koleno kostivalem a lepší se to. Při běhu nebolí došlap, ale ta fáze, kdy jde noha dozadu a na kole můžu točit skoro bez omezení, ale bolí to zase se sedla. Tak snad jen zmíním pěknou stovečku po německých vesničkách v sobotu a bezva mtb vyjížďku v neděli večer. To jsem měl nějakou žravou nemoc, tak jsem jel na chvilku na kolo, abych měl omluvu. :-) Cestou zpět jsem se chtěl stavit na pivko, ale nakonec jsem se nestavil. Bohužel mě nějak zlobí sedlovka. Jednou zajede a jednou ne. Zkusím ji rozebrat a vyčistit a snad bude zase chodit jako zamlada. :-)


Jinak ulomený roh už je nahrazený novým a tak už zbývá jen nějak vyřešit tu sedlovku a ohnutou lyžinu na sedle. To bude už větší oříšek. Zatím jezdím s původním sedlem, ale není to ono. Zítra jdu na vyndání stehů.

A jak tam připravujeme vše na svatbu, našli jsme moc pěkný svatební pochod. Jen škoda, že se jmenuji David. :-)

Držkolet

Tak jsem měl jednoho pěkného dne naplánováno od trenéra hodinové vytočení nohou po závodě a co mě nenapadlo? No jasně, pojedu pilovat techniku na muldy. Tak si tam tak jezdím a říkám si: "Že bych zkusil malý skok?" "Bezva nápad!" No tak se rozjedu...... a najednou ležím a reju hubou v zemi. Tak vstanu a koukám, že se mi trochu motá šiška, ale jinak jsem celej. Kolo taky vypadá, že přežilo, tak dobrý. Byl tam ještě jeden kluk, ten mi daroval svoje kapesníčky, aby to ze mě moc nekapalo, chvíli jsem poseděl a popocházel a pak jel domů.

Suma sumárum:
já: Odřená a naražená obě kolena a pravé rameno. Odřené pravé zápěstí a tvář. Šitá brada (2 stehy).
kolo: Ohnutá lyžina v sedle a ulomený roh.

:-D

Jako by zpívali o mně: Kaskadér :-)

Krušnoman 2011

Tak a první vytrvalostní víceboj závod letošní sezóny je za mnou. Na Krušnomanu jsem byl už vloni, kdy byla ještě trasa 10-90-10. Letos se cyklistická část zkrátil na 60 kilometrů, ale přibyl výjezd z Litvínova, takže to i tak bylo výživné. Předpověď počasí byla zprvu nepříznbivá, pak příznivá, večer při rozpravě to vypadalo tak, že přestane pršet před startem a už nezačne a dopadlo to úplně jinak. Tak už to ale v horách bývá. Přestože zkrácení trati mělo přitáhnout více závodníků, předpověď počasí možná některé odradila a účast byla ještě nižší než loni.

Do Klínů jsme přijeli se Zuzkou už v sobotu a měli tak čas na projití si nové běžecké trasy prvního běhu a já se v klidu rozjel. Trasa běhu vede lesem po okruzích pro běžecké lyžování a to tam musí být opravdu parádní. Okruhy se různě prolínají a napojují a člověk by tam skoro zabloudil. Večer byla pasta párty a tam jsme se potkali staré známé Jindru s Danielou. Daniela taky obnovila vozový park a jejího pěkného Focuse můžete vidět na fotkách. Následovala rozprava a večerka. Protože nemáme televizi, tak si ji Zuzka zase po roce do sytosti užívala a kdyby nebyly reklamy, tak nemám ani žádné fotky, protože v této poloze strávila drtivou část víkendu. :-)

telemánia :)

Ráno před závodem vypadalo počasí opravdu slibně, ale rozhodl jsem si dres na kolo stejně vzít a tak jsem si ho vzal už na běh, abych pak neztrácel cenné vteřiny. Nakonec jsem je ztrácel z jiných důvodů, ale o tom později. Perličkou v depu bylo horské kolo Martina Matuly. Prý to na něm nandá i Zadákovi a ostatním borcům. Alespoň to tvrdil moderátor Vlado Baron. Ale Martin nedokončil.

A jsme na startu. Dav nabuzených triatletů se nemůže dočkat startovního výstřelu a nervozita graduje. Nakonec se všichni dočkali a vyráží na první běh po silnici směrem na Český Jiřetín, tj. do kopce. Po zhruba kilometru trať odbočuje do lesa. Stále však stoupá a už si začínám říkat, že by se to mohlo narovnat a klidně i být chvíli z kopce. Nakonec se dočkám a po výběhu následuje rovinka, občerstvovačka, o kterou v prvním kole nemá nikdo zájem a seběh. Do kopce mě pár lidí předběhlo, ale během klesání a následného stoupání jsem dva nebo tři závodníky předběhl zpět. Následovalo poslední dlouhé klesání do konce okruhu a tam mi to docela běželo. Jen to chtělo koukat pod nohy, protože cesta byla kamenitá. V druhém kole byl scénář podobný - do kopce jsem ztrácel a na rovině a do kopce to držel nebo mírně získával. Na občerstvovačce jsem do sebe hodil dva hlty vody a víc se nezdržoval.

trasa 1. běhu

Následoval návrat do areálu chaty Emeran. Lesem se proběhlo pod sjezdovku a šikmo po ní se vyběhlo do depa. Takže prvních 11km s převýšením 260m za námi. Moje průměrné tempo bylo 4:37, což myslím ujde. Sice mě při běhu píchalo na plicích, ale počítal jsem s tím, že si na kole při sjezdu odpočinu. První depo mi přišlo rychlé, ale borci jako Džalaj, Zadák nebo Cogan ho mají pořád o cca 30 vteřin rychlejší, takže mám co dohánět.

Cyklistická část začínala sjezdem do Litvínova, takže kdo sjezdy umí nebo má dobrou pojistku, mohl nahnat nějakou tu vteřinu. V klesání mě předjeli asi 3 závodníci, ale já si jel svoje, protože kromě zatáček bylo i mokro a contíky prý na mokru drží dobře, ale nehodlal jsem zkoušet, jak moc dobře. Za posledním závodníkem pro všechny případy jela sanitka a všude byla pro auta omezená rychlost na 50km/h a upozornění na závod, takže zabezpečení výborné.

kolega na Kuotě

Hned pod kopcem na kruháči obrátka o 180° a to celé zase nahoru a ještě k tomu další stoupání dále na Český Jiřetín. Ve stoupání jsem si jel svoje, ale přitom jsem předjel asi 3 závodníky včetně Katky Loubkové. Z toho jsem měl velkou radost, protože holky Loubkovy jsou takové skoro supermanky. :-) Chvíli jsem jel v sedle, chvíli ze sedla a uteklo to jako voda a už jsem projížděl kolem místa startu na první ze dvou úseků do Jiřetína a zpět.

start prvního okruhu do Jiřetína

V "patách" jsem měl stále závodníka číslo 28, kterého ne a ne utrhnout. Z kopce jsem mu pokaždé trochu ujel, ale do kopce mě zase trochu dojel a tak to bylo vlastně až do druhého okruhu cyklistiky. Cesta k přehradě Fláje probíhala bez problémů, silnice je tam dobrá a měl jsem to z předchozího dne projeté. Cestou z obrátky ale začalo pršet. Nejdřív drobně, pak víc a víc a pak z toho byl regulerní liják. Tak jsem si říkal: "No bezva, to se pěkně poběží v mokrých botách.", ale cca 4 kilometry od Klínů jako když utne, déšť přestal a svítilo i sluníčko. To mi zvedlo náladu, projel jsem kolem kužele, vzal si vodu a zastrčil si ji do držáku za sedlo. Pak jsem si uvědomil, že vody je dost a přece to nebudu tahat do kopce. Tak jsem jen trochu nalil do předního bidonu, abych si to zkusil "v akci" a bidon odhodil. Za sebou jsem stále měl tu 28čku - Tomáše Chleboráda. Jedu jedu a najednou bum a kroupa do hlavy. Pak další a další a chvíli jsem si říkal, jestli není o hubu v tom jet, co kdybych se třeba po kroupách smekl. Z kopce jsem tedy jel opatrněji a kroupy do mě bušily hlava nehlava. Po čase už jen pršelo, ale ruce i nohy jsem měl zmrzlé a necítil jsem, jestli řadím nebo ne. Na poslední obrátce jsme s pořadateli vtipkovali na téma funkčnosti brzd v dešti na karbonových ráfcích ("Co bys chtěl, je to umělá hmota") a už jsem se těšil, až se zahřeju na běhu. V jednom z kopců jsem konečně Tomáše odpáral a napálil to do cíle kola. Ale hnusné počasí stmeluje. Co začlo pršet, tak jsme se na sebe navzájem s ostatními závodníky usmívali a v duchu si říkali "Jsme blázni, ale je to prima." Teda něco takového jsem si myslel já. Potkal jsem i Karola Džalaje, kterého stihl defekt. Bohužel se zmrzlými prsty toho moc neuděláte. Pak ještě jednoho nešťastníka, ale ten měl pláště a už měl skoro nahozeno.

Do druhého depa jsem dojížděl v polozmrzlém stavu, protože pršet mezitím začalo i tam (jeden závodník naměřil teplotu 3°). Zvláštními pohyby jsem se dopravil ke svému místu v depu a za slovního doprovodu Vlada ("Á, tu nám dojel závodník číslo 16 a vypadá ztuhle, však on sa nám brzy na behu zahreje.") jsem se přezul a vyměnil přilbu za čepici. Měl jsem tak ztuhlá chodidla, že jsem je první kolo běhu ani necítil a tak se moc příjemně seběhy neběžely. Dokonce jsem měl pořád pocit, že mám shrnutou ponožku na levém chodidle, tak jsem zastavil, zkontroloval a běžel dál. Potřeboval jsem ukrutně na malou, ale v kombinéze a dresu to nepřipadalo v úvahu. Tak jsem si dal dres kolem pasu s tím, že ho hodím Zuzce, jakmile bude poblíž a pak se někde vrhnu v keř.

první kolo druhého běhu

Nějak jsem to ale rozběhal a odskočit už nebylo potřeba. Druhé kolo se mi běželo už celkem dobře, nikdo nepředběhl mě (tedy nikdo ze závodníků za mnou) ani já nikoho.

po odlehčení

Závodníci přede mnou s více šňůrkami na krku už vesele (tedy jak kdo :)) mířili do cíle a mě čekal ten pekelný výběh ještě dvakrát. Vidina cíle mě ale popoháněla vpřed a snažil jsem se nezpomalovat. Ve třetím kole mi ale začaly tuhnout nohy a zpomalení se chtě nechtě dostavilo. Ale ten kousek už jsem to doběhl. Na sjezdovce jsem byl sám, pode mnou nikdo, kdo by mě dobíhal a nade mnou nikdo, koho bych dobíhal já a tak jsem se vyplazil nahoru a při po proběhnutí cílem málem porazil plůtek. Ono když běžíte kilometr do kopce a průběh cílovou bránou se udělá z mírného kopce, tak to je hned. :) Druhý běh byl tempem 5:29, takže jen o malinko rychlejší než vloni. Ostatní části se porovnat nedají. Tepy jsem si neměřil, protože už mě přestává bavit se na závodech rozčilovat s padajícím pásem a taky už se považuji za zkušenějšího závodníka schopného nepřepálit i bez měření tepů. Neříkám, že si ho na železňáka nebo maraton nevezmu, ale musí to být pomocník a ne přítěž.

v cíli

Ještě pár čísel: Kolo bylo průměrem 26,64km/h, loni jsem byl celkově 69. z 84 dokončivších mužů a letos 34. z 56.

spokojenost po závodě :)

Výsledky zde a fotky na rajčeti.

Kuotka projetá s novými koly!

A ještě k tomu v novém dresu. :-)

Po dříve popsaných lapáliích jsem včera odjel první trénink na závodních kolech a pocitově to bylo super. Tvrdá data pro srovnání bohužel nemám, protože stejný úsek jsem jel jen na Šírerovi a ne na Kuotě s tréninkovými koly. Navíc to bylo minule 2x10 a včera 2x15, takže jsem si sice v rámci těch patnáctek změřil desítku na stejném úseku, ale porovnat to moc nejde. Nicméně i tak byl první úsek o půl minuty rychlejší a druhý o minutu a půl. Tepy byly v obou úsecích nižší o cca deset tepů, takže je to nějaká haluz. :-) To být kolem nemůže. Buď únava, nebo počasí nebo cokoliv jiného. Ale tak či onak, s kolem v závodním nastavení jsem spokojen. Mimo to krásně hučí. :-)


Jediné, z čeho mám trochu obavy je počasí na Krušnomanovi. Nemám u karbonových zkušenosti s bržděním v mokru a nerad bych skončil někde ve škarpě.

Nový dres je od Orcy, aby mi ladil s neoprenem. :-D Ba ne, ale prostě se mi líbil, má bílá záda, což je praktické a zatím to vypadá, že je i vložka kompatibilní s mým zadkem, sedlem a delší kilometráží. Jen v případě, že bych si potřeboval odskočit mám smůlu. Ale to se mi na závodech nestává a i kdyby jo, tak těch pár vteřin mě nezabije.


Konec chvilky s reklamou. :-)

Týden 2. - 8. 5.

Tak zase trochu víc tréninkový týden. Kdo by čekal projetí na nových kolech, toho musím zklamat. Sám z toho taky nejsem nadšený, ale snad se na nich projedu trochu dnes a zítra na nich potrénuji. Přestože jsem postupoval podle návodu (nandat, nafoukat, nechat stát, sundat, natáhnout, nanést lepidlo, nechat stát, nasadit,...), tak se mi podařilo nalepit přední kolo dobře, ale zadní dost házelo. Z předního mi přes noc utekl vzduch, ale to bylo naštěstí jen málo utaženým ventilkem. Pak jsem na nasadil a jel se projet. Plánoval jsem tak hodinu a něco, ale nakonec to bylo přes dvě. Pocitově mi to jelo dobře a třetinová úspora hmotnosti oproti tréninkovým kolům byla znát. A nebo to byl placebo efekt a radost z nového kola. :-) Dojedu domů a po hodině koukám, že je kolo prázdné. Tak ho dám do vody a koukám, že uchází někde mezi galdou a ráfkem. Sundám galdu, dám ji pod vodu samotnou a bublinky nikde. Takže záhada. Tak jsem se rozhodl dát galdu ze zadního na přední a tu, co měla být jako rezerva na zadní. Ale na to už nebylo lepidlo. Tak jsem koupil doporučovaný Chemopren Extrém a zase za pomoci Zuzky nalepil obě kola. Zhruba 15-ti minutové centrování každého z nich byl opruz, ale skoro nehází. Ráno ještě tlak měla, tak snad to vydrží. :)

Tak a teď k tréninku. V pondělí klasicky volno, tentokrát úplné i bez volejbalu. Byli jsme totiž na návštěvě u bratra. Takže jen powerjóga a sauna. Zase jsem zapomněl, že je sauna od pěti společná a tak to bylo docela narychlo a za pět pět nám tam vlezl první pár. Někdy se hodí špatně vidět.... :)

V úterý ráno v bazénu osmistovky za 15:48 a 16:04. Dráhu jsem měl jen pro sebe, ale stejně špatné časy. A po plavání mě bolely šlachy v pravé dlani. Levé taky, ale to jen trochu. Asi začnu zase cvičit s powerballem. Během dne začalo sněžit a po práci už nic z nebe nepadalo, ale bylo pořád trochu mokro. Tak jsem místo rovinek na Kuotce jel vlnitou trasu na silničce. Do kopců jsem to hnal a z kopců odpočíval. Místy mi padal na hlavu ze stromu sníh a od Frýdlantu byl krásný výhled na zasněžené Jizerky.

Na středu naplánovaný běh 2x 8k po 4:30 jsem odběhl tragicky za 4:34/155 a 4:46/161. Po tom kole mi to fakt neběželo. Ke konci jsem se plazil tempem k pěti minutám na kilometr. Odpoledne ještě regenerační plavčo a pak už jen vířivka a sauna.

Ve čtvrtek ráno jsem zašel do posilky. Chtěl bych chodit jednou týdně jako Vábr, tak uvidíme, jak to půjde. Před vlastním posilováním jsem dal deset minut powerjógy a pak jsem jel v podstatě kruhový trénink bez větších přestávek, takže jsem to stihl rychle. Dokonce jsem odcvičil i nenáviděné cviky na břicho. :-) Odpoledne jsem jel otestovat nové kolo, jak už jsem psal v úvodu.

Páteční ráno jako obvykle v bazénu a tentokrát to bylo 30 padesátek, z toho prvních deset s piškotem, dalších deset bez ničeho a posledních deset s packami. Z časů (piškot: 51, 51, 53, 51, 54, 52, 56, 52, 55, 52, bez ničeho: 53, 53, 57, 53, 57, 53, 57, 54, 58, 54) je jasně vidět, že je jedna strana horší (pravá). Tak už to mám dlouho a pořád doufám, že se to zlepší. Jako na potvoru jsou pak na závodech vítr a vlny zleva, tak musím prava na tu horší stranu. :-D Odpoledne ještě plánovaná mtb vyjížďka s Caldicem z bikefora. Mělo nás být víc, ale nějak to zbytku nevyšlo.

K sobotnímu běhu jsem se dokopal až kolem jedenácté, takže jsem si vyžral to největší vedro (kdo umí, ten umí :)). V plánu byly 3 úseky po 2km, ale vše souvisle, tak jsem to chtěl odběhnout na dráze, ale tam byly nějaké závody, takže jsem stihl jen první úsek a další dva jsem běhal nad ochozy, kde je mírný kopeček. Ale plán jsem splnil a pak ještě chvíli klusal po oválu a pozoroval cvrkot.

Na dlouhé nedělní kolo jsem zvolil trasu do Gorlitz a pak se pomotat vesničkami, ale když jsem viděl ten protivítr, tak jsem se rozhodl jet zpět stejnou trasou s větrem v zádech. "Kupodivu" se stébla na zpáteční cestě tolik neohýbala a tak jsem to musel jet zase za svý. Ale doma jsem byl o deset minut dříve, než v půlce trasy, tak asi trochu do zad foukalo.

Navečer jsem ještě vyběhl jako Zuzčin doprovod na její půlmaratónský trénink. 15 kilometrů a měli jsme toho oba dost. Ale pití jsme si s sebou vzali, tak to docela šlo.

Týden 25.4. - 1.5. - Jak nemá trénink vypadat :-)

Tento týden nebyl z hlediska plánovaného tréninku vůbec ideální, ale z hlediska rodinného zase ano. Přeci jen, kdy jindy se nám zase podaří dva celodenní pěší výlety za týden? Navíc to i měl být volnější týden a dvanáct hodin tréninku za týden nebylo v minulé práci žádná legrace stihnout, kdežto tady je to s prstem v nose. :-)

V pondělí jsme jeli s partou kamarádů a známých do Klokočských skal. Byla to taková couračka na ani ne 15 kilometrů se dvěmi zastávkami v hospodě, ale bylo to fajn. Počasí vyšlo, pršelo jen když jsme byli v první hospodě. Jen by tedy nemuseli mít u cesty ceduli s nabídkou grilovaného hermelínu, když pak pro vegetariány mají kulový. Studentská pečeť z vlastních zásob to jistila. :-) Fotky tady.

Vyhlídka

V úterý jsem místo plánovaného plaveckého motivu kvůli prasklým brejličkám odplaval jen 500 metrů znak střídaný s kraulem poslepu. Brejličky mi potvory prasky až při nasazování v bazénu. Zato navečer jsem se pěkně proběhl a dal dvě sedmičky po 4:26 a 4:19 relativně na pohodu.

Ve středu jsem vzal brejličky, co mám na závody a motiv z úterka (500K : 300Pac : 500K : 300Pac) odplaval. Ale s časy spokojený nejsem (9:46, 5:38, 10:03 a 5:51). Večer jsem vyrazil na bika prozkoumat neprozkoumané lokality a bylo to bezva. Kufruju sice i s GPSkou, ale jen trochu. V lese jsem potkal koloběžkáře se dvěmi loveckými psy a moc jsem nechápal, jak to jel, protože jel z kopce a přes cestu byl každou chvíli kmen, který se dal přejet, ale na koloběžce a v jeho rychlosti bych se asi proletěl. Plánovanou trasu jsem vzhledem k blížící se tmě o něco zkrátil, ale i tak to bylo moc pěkné.

Čtvrtek stál za starou belu. Šel jsem z práce dříve s tím, že půjdu na kolo, ale začlo pršet a za normálních okolností bych mohl vyjet na Šírerovi, ale na něm jsem zase posouval hrazdu dozadu a jak jsem oddělával "polstrování" opěrek, abych se dostal ke šroubům, tak se mi odlepil suchý zip z té gumy a musel jsem to slepit, ale na to nebyl ten den čas. Tak jsem si řekl, že půjdu aspoň plavat místo pátku, protože v ten to asi nestihnu (kvůli posunu plánu kvůli čarodějnicím). A cestou jsem se stavil v plavecké prodejně, že si koupím konečně velké brejličky, aby mi do nich neteklo. Něco jsme vybrali a šel jsem s nimi plavat. Ale mám tak blbý obličej, že mi sice zůstaly přicuclé celý bazén, ale už v půlce jsem v nich měl vodu. Voda se tam teoreticky při podtlaku nemá jak dostat, ale prostě tam byla. Muselo to proniknout někde kolem mého křivého nosu. :)
Večer jsem aspoň společně se Zuzkou narval galdy na nová kola a nafoukl.

V pátek to zase vypadalo jako seriozní trénink. Ráno před prací na kole dva desetikilometrové úseky po rovince a po práci tříhodinová vyjížďka po Jizerkách na mtb. Počasí opět slunečné, takže asi už opravdu přestanu sledovat předpovědi. :)

V sobotu jsem byl od rána do odpoledne na přednášce, protože jsem se přihlásil na kurz vysokoškolské pedagogiky a některé přednášky jsou bohužel v sobotu. Odpoledne jsme měli v plánu vyrazit někam do Českého ráje a přespat tam v lese, ale hlásili bouřky a kroupy, tak jsme to nechali na ráno a šel jsem si jen odběhnout plánovaný běh. Mělo to být stupňovaně 20 km až k 4:00 na kilák, ale měl jsem nějaké střevní problémy (ale ty bramboráky předtím byly moc dobré) a tak to vypadalo takhle: 3,5km/5:18/133 + 6km/4:37/149 + 4km/4:25/155 + 1km/4:15/158 + 3,5 výklus. Taky bylo dost teplo a příště už bez pití nevyběhnu. No jo no, začátečnické chyby.

Zuzka leze

Bylo fakt pěkně

V pozadí Ronov, v popředí mytí Báry :)

V neděli jsem vyrazili brzy ráno na vlak a v 9 hodin už jsme byli v Blíževedlech, odkud vedla naše trasa cestou necestou po Roverkách. Bylo to na celý den, políbili jsme se pod rozkvetlou třešní a utahali Báru. Počasí bylo nádherné, i když dost foukalo. Fotky jsou tady. Snažili jsme se vyhýbat turistickým značkám a dařilo se nám to. Objevili jsme moc pěkná místa a i nějaké prostory vhodné na spaní. Jen to není na nějaký vícedenní výlet bez návratu do civilizace, protože tam není nikde pramen ani potůček.


A ještě dubnová bilance:
celkem trénink(bez volejbalů a výletů): 70 hodin, naplaváno 17km, uběhnuto 163km a na kole odjeto 1005km.