Týden 18. - 23. 2. - Běháme ve sněhu

Rekonstrukce koupelny, která začla minulý týden, není stále hotová a do pátku jsem pořád bydlel u mamky, což sebou přinášelo ztíženou logistiku. :-) V pondělí jsem ale měl stejně volno. Zase jsem  zapomněl, že je pánská sauna jen do pěti hodin a propásl jsem ji. Byl jsem tam až v úterý, ale ještě předtím jsem ráno odplaval nějaké ty padesátky. Padesátky mi vyhovují v tom, že jak je to rychlejší, tak je opravdu víc znát odpor vody a kde to vázne, tam se to hned projeví. Bohužel jsem si roztrhl svou památeční čepičku z Zell am See. Ne tou rychlostí :D, ale už taky něco pamatuje.

Ve středu jsem vyběhl a sněhu bylo zase plno. Pořád mě bolely nohy z předešlého týdne, ale aspoň jsem je pořádně prokrvil. :) Motal jsem se v blízkosti bydliště a bylo to dobře, protože mi volal nejdřív řidič z Geisu a pak zedník kvůli rozložení obkladů. Pouzdro na paži z Decathlonu se osvědčilo. :) Večer jsem byl ještě v posilovně.

Ve čtvrtek ráno jsem vyrazil na běžky. Po vydatném nočním sněžení měly být projeté hlavní trasy, ale byl jsem tam asi moc brzy a byla projetá jen trasa Bedřichov - Krásná Máří - Knajpa a asi i dále na Jizerku. Ale z Rozmezí se na Kristiánov jet nedalo, tak jsem musel stejnou cestou zpátky. Moc se mi nechtělo, protože jsem se těšil na dlouhý sjezd na Novou Louku, ale nedalo se nic dělat. Projeté nebyly ani Bílé Buky. Navíc to bylo měkké a tak žádná hitparáda. A ani nesvítilo sluníčko. Asi se vrátím k běhání. :-)) A "povedl" se mi bezva pád, po kterém jsem byl od sněhu od hlavy až k patě, navíc s diváky. Hlavně ale, že vydržela kolena. :)

V pátek ráno jsem se stěhoval zpátky domů, protože už měla být koupelna předávána, ale doteď není hotová. Takže místo toho, aby přijela Stáňa ke mně a šli jsme v neděli na běžky, jel jsem já do Prahy. No mělo to i své kladné stránky. :) Ale do Prahy jsem jel až v sobotu odpoledne. Do odjezdu jsem doma uklízel a stihl s kamarádem jeden svižnější běh. Tedy tempo 5:06 není úplně svižné, ale jak už jsem psal, pořád byl všude sníh a to buď uklouzaný nebo hlubší, výjimečně posypaný štěrkem. I lesem se ale běželo pěkně, protože tamtudy jela nějaká těžká technika a nechala tam široké stopy.

Na neděli byl naplánovaný dlouhý běh po Praze s Honzou a Stáňou. Bohužel sněhová kalamita donutila Honzu věnovat se odhazování sněhu a jeho shazování ze stromů a Stáně se představa běhu ve sněhu taky dvakrát nezamlouvala. Tak jsem nastudoval mapu (jako by mi to někdy k něčemu bylo :D), nasál instrukce a vyrazil metrem na Florenc. Tuto neděli jsem vytvořil rekord v ptaní se na cestu. Ptal jsem se plus mínus 15 lidí. :) Radši jsem se zeptal už na Florenci, i když jsem vyjel po správných schodech. Ale byla čvachta a chtěl jsem eliminovat pobyt v ní. Po chvíli jsem už klusal po nábřeží a vyhlížel vhodné místo, kde bych seběhl k vodě, navlhčil pás a vykonal potřebu. Po nábřeží se běželo moc pěkně. Byly tam vyjeté stopy od aut a tak nehrozilo nabrání sněhu do bot. Na to bylo ještě času dost. :-) Cesta do Braníku rychle utekla a i když byl místy sníh hlubší, stále jsem měl v botách sucho. Za zmínku stojí asi jen slečna běžkyně, která se lekla až uskočila, když jsem ji předbíhal a zdravil. A bylo to u Žlutých lázní (modří už vědí). Asi je tam nějaké silové pole. :-)

Když jsem měl pocit, že jsem v Braníku, zeptal jsem se běžce s velkým oranžovým Garminem (záruka kvality a znalosti terénu) na cestu do Krčáku. Poradil mi dobře a já to střihl podchodem na druhou stranu, vymotal se uličkami Braníku a po seběhu ze silnice chvíli prznil lyžařskou stopu. No vlastně jsem po ní a vedle ní běžel docela dlouho. Potkal jsem pár běžkařů, proběhl kolem baseballových hřišť a když jsem měl pocit, že jsem se ztratil, vyzkoušel jsem všechny tři mapové aplikace a nakonec se zeptal paní se psy. Ta mě nasměrovala a po kilometru jsem byl zase na silnici. Ale už s mokrem v botách. Takže hlavně moc nezastavovat. To už jsem byl u Krčáku. Překvapilo mě, jak byla cesta v něm široká a čistá. Lidi tam bruslili, jezdili s kočárky a bylo tam i hodně běžců. Jeden z nich běžel asi pět minut stále stejně daleko za mnou, tak jsem na něj počkal a zeptal se ho, jestli by mu nevadilo, kdybych se k němu přidal. Přemkovi to nevadilo a tak jsme spolu oběhli celý Krčák, pokecali (spíš já. :D) a v Chodově na metru se zase rozdělili. Pěkně ten úsek utekl. V Chodově jsem měl necelých dvacet a řekl jsem si, že to zkusím chvíli o něco rychleji. Cyklostezka A 22 mě sice chvíli vedla správně, ale pak se někam ztratila a já to vzal po louce směr Háje. Ale zpětně jsem koukal, jak jsem si to pěkně protáhl přes Opatov. :) Pak podél silnice až k odbočce do lesa k Hostivařské přehradě. Tam jsem ukončil rychlejší úsek a začal vyklusávat. Běžel jsem doprava a když jsem narazil na silnici, myslel jsem, že už je to jen kousek zpátky na hráz a na autobus. Ale bylo to docela dlouhé. Vyždímal jsem poslední zbytky gelu a coly s vodou a došmajdal jsem do bufetu. Těsně před ním už se o mě pokoušela křeč, ale zvládl jsem to. :) Tatranka za 30,- a Kofola za 35,- bodly. Bufet měl zahrádku se židličkami a svítilo sluníčko, tak jsem se během posilňování opaloval a zeptal se na cestu vedle svačící běžkařky. Poradila mi, že nemusím do kopce na bus, ale můžu z kopce na tramvaj. To se mi líbilo.

Řečí čísel jsem běžel takto:
9,6 km/5:12/138 podél Vltavy,
9,6 km/5:41/142 Braník - Krčák - Chodov,
6,9 km/5:02/152 k Hostivařské přehradě,
5,22 km/6:14/147 výklus až do bufetu,
2,08 km/5:49/144 na tramvaj

mapka

Tak doufám, že tyhle dlouhé běhy na maratonu zúročím. :-)

Týden 11. - 17. 2. - Bod zlomu

Když jsem začal běhat maratony, bylo mi jedno, kterou roční dobu je běhám, protože jsem neměl běžky a v zimě jsem tam kromě běhu mohl maximálně šaškovat na spinningu nebo jezdit venku na zimákovi. Popřípadě běhat na páse. Jedna aktivita "zábavnější" než druhá.

Po zakoupení běžek jsem běžel dva maratony na podzim a to spíš proto, že to tak nějak vyšlo, než proto, že bych nad tím nějak hlouběji uvažoval. A dnes jsem na běhu přemítal o tom, proč jsem se já blbec upsal k jarnímu maratonu, když to znamená za prvé minimum běžek v době, kdy se na nich jezdit dá a za druhé opruz v podobě běhů ve smogu. Konkrétně dnes v Liberci situace podle Smogalarmu jen "vyhovující", přes týden i horší. Možná, že kdybych toho tento týden tolik nenaběhal, možná kdyby bylo slunečno nebo lepší vzduch, neměl bych dnes na běhu tyhle černé myšlenky. Ale na možná s nehraje a já při dnešním běhu vymyslel, že maraton poběžím, ale nebudu na něj trénovat ve smogu, na páse a za podobných "bohulibých" okolností.

Jak jsem už psal v příspěvcích týkajících se plavání - dělám to pro radost. Jsou dny, kdy se mi nechce jít běhat. Ale vím, že pak budu rád, že jsem byl. Ale představa, že tuhle samou trasu budu běhat do maratónu ještě několikrát (jediná cesta relativně po rovině s málo auty) se mi nejenže nelíbila, ale přímo se mi hnusila. Pořád jsem si dnes říkal: „Ty vole, proč nejsi na běžkách, kde je určitě sluníčko?“ Možná řeknete (Zombici úplně slyším :)), že když nechci pořádně trénovat, neměl jsem se na maratón hlásit. Jenže nikdo není dokonalý a mně dopředu ty souvislosti úplně nedošly. Motivace na jarní maratön taky není taková, jaká bude na podzim, protože za šest týdnů díru do světa neudělám. Ano, jsem neskromný. Chci zaběhnout na podzim pěkný čas a chci taky běhat běhy typu "Výlet na Karlštejn". Protože co máte z maratonu? Čas, to znamená jedno číslo a jeden skvělý zážitek. A hromadu anonymních tréninků. Místo nich ale můžete mít spoustu poznávacích běhů, na které, když si vzpomenete, tak se vám rozlije po tváři úsměv, jako mě u již zmiňovaného Karlštejna. Někdo na to nehraje, já jo.

Takže ne, nepřestávám běhat tempa, ale nebudu je běhat za každou cenu a když už ze smogu uteču a zaběhnu si nějaký pěkný poznávací běh, nelíbí se mi pak poslouchat, že jsem ho odpajdal jen kvůli tomu, že trenér nesleduje tepovku, ale jen tempo. Taková není má představa radostného sportování. Pěstujem zážitky. :-)) A aby toho nebylo málo, zase mě po 17 kilometrech začaly bolet paty a to i přesto, že boty mají naběháno cca 120 kilometrů a nic delšího, než 30 kilometrů.

Tak a teď obvyklá rekapitulace. V pondělí nic moc, jen posilovna a sauna. V úterý plavčo a odpoledne tempo 2x 5 km po 4:30 na pásu. Ble. :) Za tu hodinu a čtvrt jsem tam vypil asi dva litry tekutin.

Ve středu ráno jsem měl jít běhat s kamarádem, ale nakonec ho koleno nepustilo, tak jsem obkroužil šest km, pak dal 11 stovek a tři kiláčky domů. Odpoledne jedny rychloběžky, kvůli kterým jsem začátek týdne trochu tlačil na pilu. Jinak by se mi tam nevešly a kvůli tréninku na maraton bych je nestihl ani o víkendu. Čekal jsem, že to po úterním páse moc nepojede, ale jelo to docela pěkně. Po běžkách ještě sauna. Čtvrtek byl úplně volný. Jel jsem do Prahy na běžecké setkání. Pavlovy fotky tady. Pěkně jsme pokecali, jen je škoda, že to nebylo delší. Opět se někdo chytil a snažil se být vtipný tím, že mi nabízel sádlo. No hospoda se jmenovala "U Sádlů", ale to nic nemění na tom, že si sádlo nedám. :D

V Praze jsem přespal a druhý den se byl proběhnout v Krčském lese. Na cedulích bylo všude napsáno "Kunratický les", tak jsem si říkal, jestli ten Krčský není kus vedle a on je to ten samý. :) Moc se mi tamní trailíky líbily a určitě jsem tam nebyl naposledy.

 

V Krčáku s nezbytnou čepičkou :)

Ve volném čase jsem byl vyzvednout kamarádovi pětiprsté ponožky, navštívit kamarádku v obchodě Vivobarefoot a zajezdit si na motorce. :-D Taky prozkoumat sortiment dobrot v Marks & Spencer a zaplavat si v Axe. Jenže plavání se moc nepovedlo, protože Axa není bazén, ale obří nefunkční vířívka. Je tam totiž moc teplá fotka, hloubka na bouchnutí do kolene a u každé zdi kecající lidi. :-)) Zase je ale fajn cena koruna za minutu.

V sobotu jsem byl pro změnu zase běhat, ale jen volně, abych měl síly na neděli (což jsem stejně neměl. :-). V neděli plánovaný stupňovaný běh, jen jsem ho stupňoval opačně (8km/4:49/152 + 10km/5:02/159 + 6km/5:12/152). :D No a co se mi honilo hlavou už víte. Tento týden naběháno 80 kilometrů, což je pěkné, jen by to chtělo lepší podmínky pro lepší časy. :)

Týden 4. - 10. 2. - Maratón se blíží

No jo, je to tak. Z nejasného maratonu až někdy na jaře se stává závod blížící se ukrutnou rychlostí a potvrzují to i milá trenérova slova: „Je pěkný, žes odpajdal 30k po 6 , ale tak nějak jsem si jistý, že k dobrému času v Blavě ti to nepomůže. Máme 6 tydnu do maratonu, jestli tam chces neco dat, tak se do toho opři, je to hraniční čas k tomu, připravit nohy na ten čas jaký si plánuješ (to je mimochodem kolik? :)“ :-)

No asi má pravdu. :) To "pajdání" byl super zážitek a kdybych mohl vrátit čas, nic bych nezměnil, ale chce to i přidat na rychlosti. I když zaběhnutá třicítka se taky bude hodit. A jaký plánuji čas? Netuším. :-D

Nicméně tento týden ještě úplně přípravný na maraton nebyl. V pondělí jsem měl volno, protože jsem byl po předchozím týdnu lehce v únavě. V úterý jsem ráno odplaval a večer šel do sauny. Badminton nám odpadl, ale teď zase bude. :)

Ve středu jsem byl ráno v posilce a odpoledne běhat na páse. V plánu bylo 10 km po 4:30, ale bylo mi teplo a po kiláku jsem se začal přehřívat. Nebo to možná byla ještě únava, těžko říct. Tak jsem vyplodil motiv 3x2km po 4:30/P 400m a nakonec jeden kilák stejným tempem. Ve čtvrtek jen plavčo a odpoledne škrábání zdí v koupelně. Začalo se blýskat na lepší časy a povedlo se domluvit lepší cenu na rekonstrukci, tak jsem musel narychlo všechno připravit a zítra se začne.

V pátek jsem vyrazil na běžky a odpoledne zase škrábal a večer jsme jeli do Polska pro obklady a záchod. V sobotu jsem doškrábal a šel běhat s rádiem v uších a běžel jsem podle hudby. Objevil jsem moc pěkný rozcestník a oběhl půlku Liberce. Nejhezčí úseky byla pěšinka podél Tajchu. A večer zase sauna.

rozcestník v Borůvkové ulici

V neděli jsem byl zase na běžkách, ale po prvních pár skluzech bylo jasný, že to bude spíš takový výlet. Nohy bolely z předchozích dní. Zvolil jsem netradiční trasu okolo Josefodolské přehrady, kde to vypadá jako v Krkonoších, tj. samý kopec nahoru a dolů. Všude hodně lidí, ale na magistrále by to bylo ještě horší. Po hrázi jsem si pěkně zabruslil bez holí (bylo tam tak málo sněhu, že se nedalo zapíchnout) a po druhé straně přehrady to vzal pod Kristiánov. Pak už jen na bus a byl jsem rád, že jsem rád. :) Ale bylo nádherně.

Josefodolská přehrada

Týden 28. 1. - 3. 2. - Rekonvalescence :)

Týden jsem začal pondělní posilovnou, po které jsem na zkoušku vlezl do bazénu a kupodivu se mi neplavalo špatně. Na to, že byla v plavání pauza, v bazénu mraky lidí a bolely mě ruce z posilky to bylo vlastně výborné. Ale čas jsem si radši neměři. :)

V úterý ráno jsem byl na spinu, kde jsme skoro vůbec nejeli v sedle. Odpoledne tahání gum a večer badminton. Začali jsme chodit ve čtyřech a jedna spoluhráčka přišla přímo z oslavy a neměla čočky, takže hrála zvláštním stylem. Ale nehrála špatně.

Ve středu zase gumy a pak jsem přemýšlel, co s během. Buď jsem mohl jít tempo na pásu (ale to se mi nechtělo) a nebo volně ven. Napsal jsem dvěma příležitostným spoluběžcům a oba měli čas, tak z toho byl prima kecací klus po cyklostezce. Jen jsem se trochu přehříval, protože jsem se řídil teploměrem, který ukazoval 5°C, klasicky jsem odečetl 3°C (ohřev od domu) a podle toho se oblékl (rukavice, dlouhé elasťáky) a ono bylo asi 12°. No ale aspoň jsem nenastydl. :-)

Ve čtvrtek ráno jsem zkusil hybridní motiv v bazénu (hybridní = z motivu od trenéra vyzobat, co se mi líbí :-D). 700 metrů s piškotem za 13:04 bylo po nemoci pěkných. S novým nástavcem na šnorchl se mi plavalo taky dobře. Při pomalém plavání jsem skoro nepozoroval změnu, ale při rychlejším už ano. Jeho nevýhoda je v tom, že se hůře vyfukuje voda, která se do šnorchlu dostane. Odpoledne jsem vyrazil na kolo a protože mě ještě bolela stehna ze spinu, jel jsem na pohodu. Zato dlouho.

V pátek jsem oprášil pětiprsťáky a na chvíli vyběhl. Předem jsem odhadl, že těch pět kilometrů by mělo být bez následků. Ale trouba jsem běžel sedm a cítím to do teď. Co bolí, to sílí (nebo se utrhne :D). Pak jsem si byl trochu zaposilovat a v sauně.

V sobotu mělo pršet, tak jsem jel na běžky. Cestou do Rudolfova se déšť změnil ve sněžení. Jel jsem volně s odpočinkem v kopcích. Navíc jsem jel z Maliníku, kde to nebylo projeté a pěkně jsem se sklouzl až od Hřebínku dále. Cestou z Rozmezí dolů jsem byl rád, že už to mám jen z kopce, protože se tam začali ženit čerti.

V neděli měl být zlatý hřeb prvního týdne tréninku a to běh na Karlštejn s Honzou12. A povedlo se to parádně! Sraz jsme měli na stanici metra Hůrky a odtamtud jsme to vzali Prokopským údolím přes Řeporyje, Ořech, Vonoklasy a Karlík až na Karlštejn. Cestou mi Honza povídal o místních zajímavostech, upozorňoval na fotogenická místa a statečně pózoval. :) Malou při jsme měli, když chtěl běžet zkratkou a ochudit mě tak o prohlídku starých mlýnů. Ale nedal jsem se a po chvíli přetahování jsem mu utekl směrem k mlýnům a tak mu nezbývalo, než běžet za mnou, protože bych se sám ztratil. :-) Trasa byla bezvadná, většinou po trailech a lesních nebo polních cestách, docela kopce, ale taky pěkné dlouhé seběhy. Ve výbězích se Honza přizpůsobil mě, v sebězích já jemu a bezvadně jsme si popovídali. Dokonce Honza řekl jméno, které se nesmí vyslovit. :) Navíc nám úplně geniálně vyšlo počasí (Honza ho dobře objednal) a tak se moc těším na příští společný výběh. Jen tedy ke konci se slibovaná hospoda přibližovala hrozně pomalu. :)

Prokopák

lože v lese pro focení aktů (říkal Honza :-D)

 kostel sv. Kateřiny

(která je mj. patronkou učenců, studentů a učitelů :)

 já a stín :)

 kopec před námi

jiný kopec za námi :)

 vysmátý Honza

to poznáte

Karlštejn zdolán

žíznivý Honza a jeho dvě piva

(kdybych cestou nic nejedl, taky bych

se v hospodě tvářil tak šťastně :)

za odměnu se občas může :)

A navečer jsme byli ještě

na procházce na Petříně

(ale už ne s Honzou :)