Týden 25. - 31. 3. - regenerace po maratónu

V pondělí jsem byl jen v sauně. Byla to nečekaně pohoda, takže v Bratislavě odešly fakt asi jen nohy a zbytek byl ok. V úterý badminton. Naštěstí mi nedávala kámoška moc zabrat a tak si nohy mohly odpočinout. Ve středu lážo plážo kilometr v bazénu střídavě kraul a znak a pak zase sauna.

Ve čtvrtek už mě svrběly nohy. V úterý jsem na Endomondu vytvořil událost "Běhací pokec" a byli jsme tam tři, ale nakonec to bylo jen ve dvou. Já a Jirka, co jsme ho vezli do Peček. Dali jsme tradiční trasu ke kostelíku a pak nad lomem zpět a ještě si to prodloužili o jedno kolečko. Cestou jsme viděli krásné rampouchy. Sice už nám všem leze zima krkem, ale stejně se mi to líbilo.

liberecké ledopády :)

V pátek už trochu šlo mluvit o plavání. Hlavní motiv 500K s piškotem a 5x100K volně se šnorchlem. Třetí byla jen nohy. V sobotu byl volný den. Byli jsme s bráchou a mamkou v Praze za pratetou. S bráchou jsme odlovili 3 kešky a pak se stavili v Ikee. :) Ještě předtím jsme si zajeli na oběd a po domluvě na vegetariánském jídle mimo jídelák mi bylo toto jídlo přineseno a k němu příloha a fazolky - obojí zdobeno slaninou. Ajaj. Takže servírka to měla k obědu a já měl pak suché brambory. Aspoň neztloustnu. :-)

s bráchou v Braníku

No a v neděli klus s Klusem v uších. :) Chtělo se mi do lesa, tak jsem běžel do lesa a říkal jsem si, že potrénuju lýtka. Běžel jsem celý dlouhý kopec přes špičky a dobrý. Aldamanova lýtka, třeste se. :-D Bylo to jen 15 km a kousek, ale cíl byl promyšleně v Bille. :)

Proseč

Honza 12 se Stínem na Zane Grey

Termínovka - sem s tipy :-)

Pravidelní čtenáři asi už vědí, že můj letošní rok bude ve znamení běhu, respektive přípravy na podzimní maratón. Z delších triatlonů pojedu jen Doksymana. Ten se bohužel termínově kryje se Žebráckou pětadvacítkou, kterou už víc lidí chválilo. Ultra letos neběžím. Ale chtěl bych si zkusit MTB závody. Na Cukroušův mazec už jsem přihlášený a mám protekční číslo. :) A ještě chci jet Sudety, protože kdo nejel Sudety, není bajker. :) Ono se toho povídá víc, třeba že: „Kdo neměl cikánku, není chlap“, ale nemusím mít všechno :-D a na bajku stejně jezdím a na tuhle trať mám kolo jako dělané. Sice se budu plácat někde na konci, ale to mi nevadí. Prošvihl jsem registraci na Pošuka, ale stejně je to den před Krušovickým soudkem.

20. 10.	Dresden marathon
2014	Jezerní běh
2014	Baroko maratón
????	Matterhorn Ultraks
????	Trans d'Havet
????	Untertage-Sparkassen-Marathon
????	Přeběh Nízkých Tater

S tipy na další pěkné závody sem! :) Kopce nevadí, mám je slabé a musím je natrénovat. A závod je nejlepší trénink. :) http://www.triatlon-hradek.cz/

Bratislava Marathon - vítání jara :)

Na bratislavský maraton jsem se hlásil někdy na přelomu roku. To nikdo neměl tušení, jaký pěkný začátek jara nás čeká. Někdy v březnu jsem měl takovou krizi, kdy jsem si říkal, že se na trénink maratón vykašlu, ale Kbely a Pečky mě z toho dostaly. Každopádně to byl ale můj poslední jarní maratón.

v sobotu večer s nadějí na lepší počasí

 

Touhle bránou stejně všichni probíhali vpravo, protože to bylo kratší.

Pak tam byla ještě brána Múdry/krásny. :-)

Cesty, ubytování a dalších organizačních záležitostí se ujala Stáňa a na mě s Pavlem (Stánin kolega z týmu) zbyla jen navigace po Bratislavě. Tu jsme zvládli a náš penzion Berg v sobotu relativně rychle našli. Každých pět minut jsme koukali na Nory (yr.no), jestli se předpověď na neděli nezlepší. Nezlepšila. :-) Večer jsme ještě tak tak stihli registraci a pak jsme si v hospůdce kousek od ubytování dali večeři, trochu alkoholu na dobrý spánek a šli jsme spát. Já spal jako dudek a ráno jsem byl vzhůru v šest a zbytek naší úderné protimrazové jednotky ještě spal. Ale ne dlouho. :)

Doprava na místo startu byla vzhledem k výluce o něco obtížnější předchozí den, ale bylo to koneckonců kvůli nám, tak jsme si nestěžovali. Narazili jsme na závodníka přímo z Bratislavy a toho jsme se drželi až na místo startu. Pytel s věcmi na převlečení jsem odevzdával deset minut před startem. To už jsem byl rozklusaný a protažený a jen jsem musel najít místo v koridoru odpovídající mému plánu.

 Jdeme na to...

S úsměvem jde všechno líp. :)

Před maratonem jsem si z časů na desítku vypočítal předpokládaný čas maratonu s tím, že na ten to rozběhnu a pak se uvidí. Tyhle přepočty fungují jen když máte naběhány kilometry v tom správném tempu, což jsem neměl. Ale od něčeho jsem se odrazit musel a běhat maratony na pocit ještě neumím. Trenér mi plánované tempo (4:21) taky víceméně odsouhlasil, tak nebylo co řešit. Počítal jsem samozřejmě se zpomalením ve druhé půlce. Otázka byla, jak velké to zpomalení bude.

Kdo mě najde? (fakt tam jsem :))

Na startu v davu zima nebyla a po něm vlastně také ne. Oblečený jsem byl tak, že jsem ani nepočítal s odkládáním vrstev (což by šlo s připnutým číslem stejně blbě). Nějak mi není jasné, proč organizátoři pořád prudí s číslem připevněném špendlíky. Znemožňuje to převlečení a ještě se může oblečení poničit. Přitom kus gumy a přezka stojí pár korun a každý by si to určitě rád i koupil. Takže zhruba polovina závodníků neměla číslo na zádech a spousta jich ho měla jinde, než být mělo. Pochopil bych to u čísel s čipy, ale my měli čip na kotníku.

Po startu klasicky malinké přepálení, ale po prvním kilometru za 4:13 jsem to sekal jako Baťa cvičky po 4:18 - 4:20. S půlmaratonci se běželo bezvadně. Spoustu jsem jich předběhl a průběh byl takový, že jsem se vždycky nejdřív chvíli schovával proti větru, pak jsem vystřídal a jak jsem byl vepředu, našel jsem si dalšího zhruba stejně rychle běžícího běžce a zase se za něj schoval. Pak jsem střídal jemu a tak pořád dokola. Tepy v pohodě pod 160, takže dobrý. Od devatenáctého kilometru jsem se musel začít hlídat, abych nestíhal půlmaratonce běžící do cíle a udržel svoje tempo. Docela se mi to dařilo a v polovině jsem byl za cca 1:32. 

Ale pak to přišlo. Běžci půlmaratonu běželi doprava do cíle a já chudák sám doleva. :) Začátek šel, ale pak přišla nekonečná ulice Růžinovská, tj. cca 4 km proti větru, pak obrátka a zase dlouho zpět. V prvním kole to docela uteklo, ale v druhém to byla opravdu chuťovka. Maratón nás běželo asi 800, takže se to roztahalo a běžel jsem skoro pořád sám. Občas mě někdo předběhl, výjimečně já někoho a nohy tuhly a tuhly. Vzal jsem Magneslife, pak další, ale křeče stejně hrozily útokem. Dokonce i do ruky.

 Díky Jirkovi V. za dvě fotky.

Prý nestíhal zoomovat a fandit zároveň. :-)

 kolem 41. km

 

 

Trápení pár set metrů před cílem.
 

Čím dál víc jsem zpomaloval a i když hlava, srdce i plíce by běžely, nohy ne. A bez nohou se běží blbě. :) Ke konci už jsem na tempo ani radši nekoukal, ale myslím, že "pochoďák" je ten správný výraz. Asi kilometr před cílem mě předběhl Pavel Novotný, ale nedalo se ho držet. Cca 500 m před cílem fandil Jirka Večerka, ale ani to už mi nepomohlo. Kromě tuhých nohou jsem měl z posledního úseky po nábřeží proti větru zmrzlé prsty na rukou (i přes rukavice) a těšil jsem se do cíle. Ani finiš se nějak nekonal, navíc byla cílová brána vtipně na kopečku. Výsledný čas na bráně 3:19:48, čistý čas podle výsledovky: 3:19:13. V cíli jsem drapnul horký čaj a koukám, přede mnou schody, které jsem musel vyjít a hlavně sejít, abych se dostal k věcem a do šatny. To byla taková třešnička na závěr. :-)

 po schodoch...

Přestože jsem Stáně a Pavlovi říkal, že doběhnu, osprchnu se, najím a půjdu do cíle fandit a fotit, byl jsem rád, že jsem rád. Dvacet minut jsem si u fukaru zahříval prsty, pak jsem se teprve mohl osprchovat a převléci do suchého. Ještě jsem na sebe navlékl pytel s dírami na hlavu a ruce, který jsme dostali v cíli, nasadil kulicha a rukavice a zabral jedno z prima lehátek. Tam jsem si pokecal s jedním Rakušanem, který před Bratislavou běžel 6x Vídeň a Bratislava mu přišla kopcovitá. Řekl jsem mu, že jestli chce vidět, jak vypadá kopcovitý závod, nějaký mu můžu doporučit. :-)

Najeden, napojen, v teple. :-)

S kolegy jsme se postupně všichni našli a vyrazili k autu. Cesta do Prahy už proběhla bez komplikací. Stáňa musela v pondělí k zubaři, tak nás hodila autem do Brna a odtamtud jsme jeli vlakem. Spal jsem u Honzy 12 a ještě jsem dostal jako odměnu za přežití kynuté knedlíky. :-)) Vzhledem k podmínkám (zima a vítr) to není zase tak tragický čas, ale tak nějak jsem doufal, že aspoň ty 3:15 padnou. Ale jak praví klasik: „Zážitek nemusí být krásný, stačí, když je intenzivní.“ A to věru byl.

 

 medaile se jim povedly a to včetně stužky

 Deri v mikince :D

Velice nás v propozicích zaujaly "preteky lezúňov", tak jsme zapátrali a těj preteky môžeťe pozerat dole. Prostě budoucí šampióni. :)

:-)

Výsledky a záznam z Garminu

Týden 11. - 17. 3. - Maratón se blíží

Když jsem viděl plán od trenéra na tento týden, nepřišlo mi to nějak moc kilometrů. Zpětně mi sice 85 kilometrů běhu za týden přijde dost, ale když si vezmu, že jsem vlastně jen běhal a žádné kolo ani běžky nešel, tak to zase tolik není.

V pondělí jsem šel volný klus a objevil jsem bezva trasu na pětiprsťáky. V úterý plavčo a dvoustovky. šlo to celkem pěkně, ale s přibývajícím časem bylo víc a víc lidí a vln. :) Dvoustovky jsem dlouho neplaval, tak nebylo s čím porovnávat. Večer ještě badminton s kámoškou. Tam jsem dostal pěkně na prdel a taky jsem jí málem vystřelil oko.

Ve středu venku mráz a smog, takže opět můj "oblíbený" pás. Ještě, že to mám 300 m od domu. 2x 6 km po 4:40 se celkem dalo, asi už jsem se na teplotu fitka aklimatizoval. Ale ještě mě trochu bolely trubky v krku po závodě. Večer jsem jel do Prahy na koncert Vypsané Mňágy :), kde jsme si pěkně zaskákali a do postele šli až po půlnoci. Pro mě jako ajťáka je jen matoucí zkratka LMB (Lucerna Music bar), protože to čtu jako "Left Mouse Button". :-)

Vypsaná fixa

Ve čtvrtek se projevil spánkový deficit a bolest nohou z koncertu a byl jsem jako mátoha. Mátožně jsem odklusal 9 kilometrů a mohl by to být zmutovaný lachtan, ale není to ono.

V pátek pěkný pestrý plavecký motiv: 600Kpiš, 2x300K/mezi 1m, 3x200K/ mezi 30s, 6x100KPAC/mezi 20s, který jsem z důvodu obsazenosti velkého bazénu školou odplaval v malém. Plaval jsem tam poprvé a byla to rychločasy jako na soustředění. :-D Ale na pětadvacítce mám problém s počítáním (kdo by v té rychlosti koukal na Garmina :) a tak jsem jednu dvoustovku o 50 m ošidil. A jak jsem se pořád odrážel, začaly se o mě pokoušet křeče do stehen. Ale stihl jsem vše odplavat. A při vyplavání jsem díky malé hloubce zjistil, že při znaku tahám nohy po dně. Večer jsem šel ještě odběhat 4x 2 km na páse tempem 4:10. To byl letos na páse asi poslední trénink. Uff.

V sobotu jsem se doma vrhl na natírání futer od koupelny a to byl pěkně blbej nápad. Chtěl jsem to mít hezký, ale musel jsem se pořádně obléknout a i při větrání jsem se docela nafetoval. Tak jsem vzal Vypsanou fixu a šel kreslit ptáka. Povedlo se:

Fat birds don't fly.

Na neděli byl plán souvisle 12k po 5 + 8k po 4:45 + 4K po 4:30. Začal jsem trochu rychleji (z kopce :), ale pak jsem měl neobvykle vysoké tepy, trochu mě pořád bolely trubky a navíc mrzlo, tak jsem to zapíchl v Chrastavě (po 16 km). Přece se nepřetrénuju před maratonem. :-) Příští týden bude odpočinkový s nějakými těmi klusíky.

Garmin 910XT pro lamy

Mezi mými kamarády běžci se vyskytl i jeden zájemce o Garmina 910XT, který potřeboval trochu postrčit a potvrdit, že se nemusí bát složitosti ovládání. Tak jsem pro něj vytvořil informační video. :)

Týden 4. - 10. 3. - Pečecká desítka

Týden po závodě a zároveň před závodem je vždycky takový šolichací. Do toho řešení snad posledních nedodělků u nové koupelny a tak jsem tréninku moc nedal. V pondělí jsem si byl zahrát badminton a naučil se nové podání. :)

V úterý plavání a sauna s Ondrou, svým svěřencem a brzo asi i běžeckým konkurentem. :) Ve středu bylo nádherně, ale místy trochu namrzlo a tak jsem vytáhl bajka. Slunce, teplo, první bajková vyjížďka v roce a chuť do toho šlápnout - no prostě mě z toho bolelo koleno, i když to bylo spíše na pohodu. Ve čtvrtek jen nějaké stovky s rozklusem a výklusem, v pátek tradiční rozběhání před závodem a v sobotu hurá na závod.

Všichni tvrdili, jak jsou Pečky oproti Kbelské desítce rychlé a rovinaté. No nevím nevím, většina lidí má opravdu z Peček lepší časy o několik sekund až několik desítek sekund (z bloggerů třeba Renda, Leona a z nebloggerů Honza Herda nebo Láďa Gášek), ale podle mě byly pomalejší a byly tam kopce. Ne nějaké krpály, ale takové ty dlouhé táhlé, co by se na kole daly nazvat "magneťáky". Na běhu ale bohužel kradly vteřiny. No a bezvětří taky zrovna nebylo, i když jsem po závodě zaslechl názor, že na Pečky to bezvětří bylo, že jindy to člověka po obrátce úplně zastaví. Já měl čas o 13 vteřin horší, než v Kbelích (Kbelech?) a moc spokojený nejsem. I když s přihlédnutím k těm kopcům vlastně jo. Ale až mi zase někdo bude tvrdit, že je někde rovina, tak mu nebudu věřit. :-)

Před startem jsem potkal zase hromadu známých a dokonce i dvě fanynky mého blogu, což mě opravdu hodně potěšilo. :) Dělal jsem podporu Ondrovi, který běžel svůj první závod a dal to za 40:55, což je na to, že běhá od listopadu, krásný čas. To jsou ti talenti. :-) Samozřejmě jsem si zase zapomněl kompresky, takže až na drobný dopink byla příprava a výbava stejná jako v Kbelích.

Závod probíhal tak nějak stejně, jen mě překvapily ty již zmíněné kopce a pod žebry mě píchalo už od šestého kilometru (Kbely 7. km). Kousek za obrátkou mě pozdravila Leona a to bylo milé povzbuzení. Budu si taky zase někdy něco zaběhnout s úsměvem. :) Někde na osmém mě předběhl vodič na 40 a to jsem věděl, že je zle. Pokřikoval něco o tom, že kdo chce pod 40, musí před něj, ale stopky říkaly něco jiného. Ale stejně jsem se ho raději snažil zuby nehty držet. Docela mi to šlo, předběhl jsem ho asi 100 metrů před cílem. Po vydýchání jsem se šel vyklusat a trochu zafandit dobíhajícím závodníkům. Ondru jsem minul (doběhl, když jsem se zotavoval po doběhu) a tak jsem fandil známým i cizím závodníkům)

Na devátém kilometru klečela závodnice a nemohla dýchat, resp. dýchala strašně rychle. Byla u ní organizátorka a tak jsem jí pomohl se posadit a pak jsme čekali na záchranku, protože jsme ani jeden nevěděli, co s ní. Záchranka přijela asi za 10 minut, zdravotníci zkonstatovali, že je "předýchaná" a odvezli si ji. Později mi brácha zdravotník řekl, že měla v krvi rozhozenou rovnováhu mezi kyslíkem a oxidem uhličitým a že se v těchto případech dává dýchat do sáčku, aby do sebe dostala více oxidu uhličitého a srovnalo se to. Ale to by mě vůbec nenapadlo a tohle není zrovna stav, který se běžně učí zachraňovat.

Pak jsem se klusem vrátil a po cestě se mi zdálo, že vidím pulce. Tak jsem na ni něco houkl a ona to byla nějaká cizí slečna. Tak jsem řekl, že ji nebudu rozptylovat a ona, že můžu. Tak jsem se ji snažil trochu povzbudit, ale ne zase moc, aby nedopadla jako ta slečna u silnice. Bylo to takové dilema. :) Na startu koukám, že už na mě nezbyl perník. Takže příště nejdřív pro perník a až pak vyklusat. :-) Ale organizátoři mají pochvalu za bagetu a banán ve startovní tašce. Musel jsem si z té bagety sice vyndat šunku, ale i tak bodla. Pak vyhlášení, tombole (zase nic :) a domů s kamarády z Prahy. Jo a čas (RT): 39:50

V neděli parádní klusík Střížkov - Braník - Kačerov. Skoro dvacka a běželo se moc pěkně. Posledních asi pět kilometrů jsem běžel přes špičky, protože mě bolely paty.

Shrnutí sezóny 2012 a plány na rok 2013

Jaro už nám dává najevo, že bychom měli pomalu vytáhnout kola a tak bych už konečně mohl napsat zhodnocení minulé sezóny. :) Ve zkratce by se dalo říci, že i přes pád z kola byla sezóna úspěšná. Nebýt střevních problémů na Moraviamanovi, napsal bych dokonce velmi úspěšná.

Jarní soustředění ve Španělsku nakoplo výkonnost a pak jsem to jen přiživoval, dokud jsem nespadl z kola. Ale i to bylo dobré, protože jak už jsem zmiňoval v Akčním plánu II, pokud jsem chtěl plavat, musel jsem se šnorchlem a to mi pomohlo s polohou těla. Dnes je šnorchl můj velký kamarád. :) Taky jsem nemohl běhat a tak jsem najezdil spoustu kilometrů na kole a udělal si krásné dlouhé výlety do Českosaského Švýcarska.

Začátek triatlonové sezóny jsem nestihl, takže první závod byl Předbojský triatlon a hned jsem tam utopil Garmina. Ale jako rozjetí před Moraviamanem to bylo bezvadné a Moraviaman se mi jel pěkně. Tedy spíše plaval a jel se mi pěkně, běžel blbě. Kvůli cca 20 minutám, které jsem doslova prosr..., jsem nepokořil hranici 11 hodin (11:01). S málo naběhanými kilometry a z toho vyplývajícím vadnutím a běhu jsem počítal, ale tohle mě fakt štvalo a rozhodl jsem se, že dokud to nevyřeším, nemá cenu se snažit o další závod, investovat čas a peníze a pak se zase po... Mimosportovní životní události to vyřešily za mě a tuto sezónu odsouvám triatlon na vedlejší kolej a budu se věnovat běhu. Doksy půjdu, ale to je tak všechno. Budu sice plavat a jezdit na kole, ale běh bude hlavní. Dalším závodem, který se povedl, byl už tradiční Doksyman, kde jsem se konečně dostal pod 5 hodin. Opět jsem získal Majkův skalp, i když, povězme si to upřímně, jen díky jeho nešikovnosti. :-D Každopádně běh jsem tam měl pěkný a plavání mi taky nějak začalo jít. :) K dalším povedenýcm závodům patří S.K. HOP Bukovina triatlon, kde jsem byl v první desítce. Takže závodů bylo sice méně než předešlé sezóny, ale výsledky kvalitnější a zážitky neméně silné.

Také mě nepřestalo vábit ultra. Střihnul jsem si podruhé Lužické sedmistovky a UUU a oba závody byly krásné, první také těžký. Jo holt bez přípravy z ultra bolí nohy. :) Jen z této ultra (ne)přípravy jsem běžel podzimní maratón ve Stromovce a podle toho to také vypadalo. Ale i tak se mi to moc líbilo. Zpětně. :)

Každopádně na podzim zahájím nefalšovanou přípravu na maraton a chtěl bych ho zaběhnout pod 3 hodiny. Ultra letos nechystám. Možná Brdskou stezku, ale jen možná a rozhodně nic pár měsíců před maratonem. Honza 12 sice běhá z ultra tréninku maratony za 3 hodiny a desítky pod 40 minut, ale mě by to u trenéra neprošlo :) a hlavně tolik nenaběhám. Takže na Lužické sedmistovky se půjdu podívat jako divák a možná pomoci pořadatelům.

Vím, že je to takové chaotické shrnutí, ale zážitků bylo hodně a na všechno si teď nevzpomenu. Ještě, že mám ten blog. :)

A ještě tabulka pro milovníky čísel
(běh, kolo, plavání, běžky):

Je vidět, že žádné drastické změny v objemu jednotlivých disciplín nenastaly. U kola nastal před koncem roku jev pracovně nazvaný pocit "přesycení", kdy jsem už měl dost obvyklých tras, na objevování nových nebyly dost dlouhé dny a tak jsem kolo už moc nemusel. Jo s nějakým parťákem, to je jiná. Ale na kolo mám možnost buď s Michalem, který taky není ve Vanďáku každý víkend a nebo s Milošem, který se nějak moc zlepšil. :) Ale když se taková akce povede, je to bezva. U běhu to je lepší, protože od Endomondího půlmaratonu mám na výběr, s kým běhat a je to omezené spíš pracovní dobrou. Ale často se s někým shodnu, tak to je fajn. No a u plavání je to tak, že od listopadu plavu dvakrát týdně a lepšil jsem se, teď ale není nějak čas a tak stagnuju. Ale to mě trápí nějmíň. :)

Takže sečteno podtrženo: Běhat, běhat, běhat, jezdit na kole s nácvikem vyšší kadence a plavat podle chuti, alespoň ale dvakrát týdně. Modří již vědí, kdo ne, vězte, že se mi otevírají možnosti tréninku v nové lokalitě a tím pádem i chuť do tréninku bude jiná. Třeba takový běh na Říp s Honzou 12, plavání se Zombicí a nebo dlouhé kolo se Šewym, to zní dobře, ne? To bude mrtvejch. :-D

Týden 25. 2. - 3. 3. - Kbelská desítka

Tak nám začala závodní sezona. Nepočítaje běžeckou beach party, kde jsem ale taky podal slušný výkon, měly být Kbely prvním letošním testem formy.

V pondělí jsem byl ještě lehce vláčný po nedělním třicetikilometrovém běhu a sauna tedy bodla. V úterý jsem byl jen plavat a večer na badmintonu. Plavání po týdnu bez plavání ušlo, ale chtělo by to aspoň dvakrát týdně fakt chodit. Na badmintonu jsem vyhrál jeden set o dva body, i když jsem vyhrával asi o 7. Ale vždycky nějak usnu na vavřínech a pak se probudím a mám co dělat, abych to zachránil.

Ve středu dráha a na ní úseky 3x2 kilometry tempem 4 minuty na kilometr. No moc jsem tomu nevěřil, ale jakž takž to klaplo (4:02/158, 4:03/161 a 4:06/162). Kvůli sněhu jsem běžel ve druhé dráze a ta je sice delší jen o kousek, ale když se zatáčka běží víckrát, už se to nasčítá. :-) A měl jsem štěstí i na rozptylové podmínky - všechny čtyři hodnoty byly dobré. Ale víkend byl v nohách ještě cítit.

Ve čtvrtek jsem odběhl rychlé stovky, odpoledne odplaval stovkové motivy a zase sauna. V pátek jen krátký běh pro rychlé nohy na závod a hurá do Prahy. Ještě v pátek večer jsem nám vyzvedl čísla a v sobotu to bylo krásně bezstarostné. Jen přijet, rozklusat, protáhnout a najít si koridor. Trochu jsem zmatkoval s hledáním vody pro navlhčení pásu, ale desítky už na tepovku neběhám a taky by o nic nešlo ani v případě, že bych tepy neměl. Spíš to mám pro následné porovnání. Předstartovní připravy byly zpříjemněné setkáním s Honzou 12 a dalšími známými.

Na startu byla pohodová atmosféra, protože v prvním závodě sezóny to nikdo moc nehrotil. I když... :-) Plánoval sjem se držet vodiče na 40 minut, co to půjde a opravdu jsem nevěřil, že bych to pod 40 mohl dát. Kbely mám zafixované jako větrný závod s táhlými kopci a navíc takto po zimě s jediným rychlým tréninkem. Prostě čas pod 40 byla utopie.

Během předstartovního odlehčování se mi povedlo posmrkat nohy vodičovi na 40 minut a tím jsem si u něj zavařil a musel od startu utíkat před ním. Bylo to mírně z kopce, tak jsem si budoval náskok, abych pak v kopcích mohl trochu zpomalit. Ze začátku se mi běželo pěkně. Pak mi to ale zkazil Honza 12, když mě někde na druhém až třetím kilometru předběhl. Ne,že bych mu to nepřál, ale co si budeme povídat, bylo to závod a tam neznám bratra. :) Chtěl jsem ho stíhat, ale přišel kopec a ty mi moc nejdou. Tak jsem jen sledoval, jestli se moc nevzdaluje a běžel si svoje střídavě za něčími zády a sám. Spíš ale za těmi zády. Tak to šlo do asi šestého kilometru, když jsem za sebou začal slyšet povzbuzovací výkřiky vodiče na 40 minut. Naštěstí nekřičel nic o smrkajícím praseti a tak se mi trochu ulevilo. :D Pořád jsem se snažil mít před jeho skupinkou náskok, ale lidí, za které bych se mohl schovat bylo čím dál méně a běžci přede mnou vypadali spíš jako tyčky s rukama a za těmi se schovávalo špatně. Postavil jsem se tedy větru čelem a v důsledku toho mě balík na 40 minut pohltil na sedmém kilometru. Respektive jen jeho část, kterou jsem opět využil jako větrolam (Historie se neptá, za kým jsem běžel... :-))). Ale po chvíli se to nějak roztrhalo a poslední dva kilometry jsem běžel zase za své.

ještě s posmrkaným vodičem

Od sedmého kilometru mě píchalo pod žebry, neklamná známka, že jsem se neflákal. Navíc přišel táhlý kopec, ale povzbuzování vodiče pomohlo rozptýlit myšlenky na bolest. Osmý kilometr jsem si dokonce v závodním rauši odmáčkl na 7,8. :) Pak přišel běh podél letiště, předběhnutí pár závodníků a dlouhý finiš. Cílová brána byla posunutá oproti minulým ročníkům, kterých jsem se účastnil a tak jsem po chvíli finišování musel na pár desítek metrů zpomalit, nabrat dech a zase se rozběhnout. Posledních pár set metrů do cíle už to bylo fakt na krev, asi tři metry za mnou borec, co vypadal, že chce můj skalp a hned za ním další. Ale nedal jsem se a nenechal je přiblížit se. Na nějaké stíhání Honzy jsem neměl ani pomyšlení. Možná, kdybych věděl, že má u sebe Fidorku. :) Takže doběhl o nějakých 10 vteřin přede mnou (v real time asi dvacet.). To byla ta lepší varianta. Horší by bylo, kdybych ho předběhl ve finiši o pár vteřin a on pak měl stejně lepší čas díky horšímu umístění na startu. :-) S časem 39:40 (Garmin) jsem byl moc spokojený. Smskový čas 39:44 mi to trochu zkazil, ale real time 39:37 zase potěšil. Na jaře bez rychlých tréninku být 25 vteřin za osobákem ujde. :) Ale ty kopce musím víc trénovat.

Následují pěkné fotky. :)

Závod se mi líbil i z organizační stránky. Bezmasé těstoviny (a vůbec mi nevadilo, že byly studené), bezva příjemné tričko odpovídající velikosti (vyzvednutí den předem se vyplatilo), rekordní počet známých a kamarádů na závodě a jen ten vítr, kdyby tolik nefoukal. :-) Záznam zde. Fotky asi nějaké budou, ale vzhledem k úsilí během závodu vyvinutého nebudou moc koukatelné. :)

V neděli jsme se šli volně vyklusat na trase Dáblický a Čimický les, dolů k Vltavě a Stromovkou kolečko a do Holešovic na metro. Trenér dal do plánu delší výklus, tak to tak nějak odpovídalo. A máme parádní fotku na skále na konci světa. :) Pravda, trochu tmavou, ale byla zima a víc pokusů nebylo. Kousek od skály, kde jsme se fotili, je obrovská louka jako dělaná na GPSArt a to se musí využít. :-)