23. - 29. 9. – Dort :)

Poslední tréninkový objemový trénink za mnou a teď jen vyladit na půlmaratón, pak rychle zregenerovat, trochu přiložit pod kotlem a hurá do Drážďan. :-) V pondělí jsem měl volno a ani jsem se nebyl nikde věšet. V úterý podle plánu 14 km po 4:50, ve skutečnosti to bylo o 9 vteřin na km rychlejší. Doběhl jsem do Baumaxu podívat se na sukulenty, ale nic moc.

Ve středu dvě šestky, tentokrát na dráze. Mohl jsem to odběhnout na cyklostezce jako minule, ale už je toho asfaltu i tak dost a když už nemůžu do lesa (volnou dvanáctku :D mám naplánovanou na úterý), tak aspoň pošetřit nohy na dráze. Zase jsem to o 9-10 vteřin zrychlil a bylo to 4:11/155 a 4:10/155. Ve čtvrtek zase volno a zase úplné.

V pátek jen lehce rozklus, pak stovky v lese a výklus zpátky. V lese jsem našel jednu houbu a to bylo dobré znamení. Když jsem se vrátil, vyrazili jsme na houby pod Ještěd a našli ne sice extra hodně, ale zase Ryzce pravé a hodně. Osmažené na chlebu byly vynikající.

V sobotu na dráze jsme odběhl plánované čtyři dvojky po čtyřech minutách na kilák a navíc mě D. fotila, aby dostál slibu a za darované fusekle poslal taky kromě recenze nějakou tu fotku. Chvilku po mém doběhu startoval dětský závod na 60 m, tak jsem tam při výklusu trochu blbnul. Snažil jsem se neběžet to rychle, ale když garmin ukazuje průměrné tempo 3:54 a na 1,2 km ukazuje 1,28, tak se blbě přepočítívá, jestli vůbec běžím na ty čtyři. tak radši mám malou rezervu. :) Běžel jsem to takto: 3:58/155, 4:00/156, 3:57/158 a 3:58/160. Občas jsem zrychloval i před foťákem, ale fotografka volala, ať zpomalím, aby to stihla. :)

Odpoledne jsem se šel věšet na hrazdu a po delší době to byl regulérní trénink. Sice mě bolí něco mezi ramenem a krkem, ale nedokážu poznat co to je. Jen vím, z čeho to mám. :-D V neděli jsem běžel stupňovaně: 6 km/4:41/146 + 14 km/4:28/153 + 5 km/4:16/164 + 5 km výklus. Ten poslední úsek byl už trochu trápení a říkal jsem si, že jsem možná měl běžet ty předchozí pomaleji. Ale běžely se mi dobře. Na druhém kilometru poslední pětky to vypadalo, že nedodržím ani plánovaných 4:20, ale pak to šlo líp. Po běhu odměna v podobně Jesenky a Coly. :)

A k narozeninám jsem dostal krásný dort se svíčkami a sfoukl jsem je všechny jedním dechem. :-)) Tedy dorty jsem vlastně dostal dva, aby to mamince nebylo líto, až to bude číst. :)

Za srpen jsem naběhal 330 km a za září 360 km, tak si říkám, že snad nebude vadit, že jsem nějakou dobu neběžel nic přes tři hodiny.

Týden 16. - 22. 9. – Modrá je dobrá

Začínám psát a jsem příjemně unaven z minulého týdne. Nohy bolí z běhu a od pasu nahoru zase z nedělního posilování, ke kterému jsem se vrátil po vynucené přestávce. Už mi to chybělo. Nejen běhání je droga.:) No a běhání je teď ve znamení tréninku na půlmaratón a maratón, tak už mi to pobíhání po lese taky trochu chybí.

O tréninku není ani moc co psát, snad jen, že se mi běhá dobře, ale maraton pod tři asi nedopadne. Samozřejmě v to tajně doufám, ale je lepší být realista a třem hodinám se přiblížit, než snílek, přepálit to a pak se doplazit. Každopádně po Plzeňském půlmaratónu budeme s trenérem vědět víc. Je to totiž taky placka a tak půjde aspoň trochu odhadnout čas maratónu.

Nebudu rozepisovat běhy den po dni, místo toho sem hodím upravenou tabulku z deníku. Za zmínku stojí snad jen čtvrteční běh a oba víkendové běhy. Ve čtvrtek jsem běžel pod Ještěd a přestože bylo zataženo a taková vlhká mlha, moc se mi to líbilo a nejradši bych běžel až na Ještěd. V sobotu jsem běhal kiláky na dráze. Ale tak, abych se moc nevykostil a tak jsem je ani ke konci nestupňoval. Jen ten poslední, to je povinnost. :-) Vybíhal jsem do deště, i když do slabšího, než byl ráno a během běhu se krásně vyjasnilo a dobíhal jsem za svitu slunka. Pak po hodině se zase zatáhlo a tak jsme rezignovali na návštěvu Ještědu u příležitosti jeho výročí. A stejně tam byla hlava na hlavě. Teď má v Liberci kulaté výročí skoro všechno - radnice, Ještěd, Zoo a ještě asi dvě budovy/památky.

V neděli jsem si dal okruh přes mé bývalé bydliště, průmyslovou zónu (tam jsem běhával testy maximální tepovky (které jsem stejně dosáhl na spinningu :D)) a oklikou zpět do centra a na cyklostezku, kde jsem na rovině doběhl druhý úsek a odběhl ten poslední. Ke konci to už bylo trochu nepohodlné, ale to byla moje chyba, protože jsem chtěl udržet tempo do konce. Pak jsem ještě dva kilometry vyklusal. Nevzal jsem si gel ani ionták a tak jsem plánoval koupit si někde ve večerce Coca-Colu a naředit vodou. Ale v první měli jen dvoulitrovou, a ve druhé jen Kofolu. Tak jsem vzal zavděk tou a taky to šlo.

Přišly mi k testování kompresky od Royal Bay a tak jsem vytvořil "reklamní foto". :-D To zátiší bylo hezké i bez kompresek, ale takhle to je zajímavější.

 chvilka s reklamou :)

A "Modrá je dobrá" z nadpisu znamená, že můj deníček je teď skoro celý modrý a ani kolo, ani plavání mi nechybí.

Týden 9. - 15. 9. – Běhání po Praze

Pondělí po Baroku mě trenér zase vyhnal ven. Tak jsem vzal pětiprsťáky a proběhl si okolí liberecké přehrady. V úterý ráno jsem běhal na dráze 4kilometrové úseky a bylo to o něco horší (pocitově i rychlostně) než minule. Ale čtyři dny po půlmaratonu se není čemu divit. Ve středu jsem odjížděl do Prahy na konferenci a tak jsem si ještě ráno odběhal pohodových 12 km v okolí Pivovarských rybníků. Moje pražské ubytování stálo za to. Sice bylo do 30 minut tramvají od místa konference a kousek od Ladronky, ale v objektu byla udírna a tak jsem byl celý trochu vyuzený. A navíc tam bylo tohle:

ideální ubytování pro vegetariána :)

Ve čtvrtek ráno jsem se vydal do Prokopáku a průvodcem mi byla čára v Garminu naklikaná na cykloserveru. Ani trochu jsem nebloudil, jen jsem si myslel, že po vyběhnutí po žluté značce na kopec uvidím, co jsem ještě neviděl a byla tam cestička známá z výběhů s Honzou 12. Ale i tak to bylo hezké. Měl jsem menší problémy s průchodností terénem, ale moje připomínky byly promptně zpracovány. :-)

Směr jsem měl správný.

Tady mi došlo, že to místo znám.

Prokopák mountains :)

Odpoledne jsem běhal s kamarádkou a jejím manželem po Ladronce. Takové kroužení po asfaltu v dešti, které by se mi nebýt povídání vůbec nelíbilo. Ale takhle to bylo fajn. A za odměnu pak byla dvojitá duha.

Večer jsme byli na rautu spojeném s prohlídkou muzea Karlova mostu a projížďkou po Vltavě. Bylo to moc pěkné. Konečně jsem viděl na vlastní oči Čertovku. :) A raut stál taky za to. Čokoládová fontánka byla mým favoritem. A to v ruce je medovník. :) Za ty dva dny jsem naběhl 48 km a oba ranní běhy na lačno, tak jsem si medovník s čokoládou (a spoustu dalšího jídla a pití) zasloužil. :)

pozdrav Leoně :D

šikovní kluci muzikanti

V pátek ráno jsem běžel do Hvězdy a přesto, že jsem den předtím věděl, že se tam dá běžet přes Ladronku, tak jsem pako běžel po silnici, nebo spíš po krajnici, protože bylo šero. Ale do Hvězdy jsem doběhl ve zdraví a moc se mi tam líbilo.

obora Hvězda

Pak jsem se motal podle Garmina a až ke konci jsem objevil místo hodné návštěvy . Dohasínající krásu. Ten název mě zaujal a říkal jsem si, co za stařenku tam sedí. Ale byl to park u Krematoria a bylo to tam moc hezké. Když jsem si uvědomil, že jsem na hřbitově, vzpomněl jsem si na seriál House of Cards, kde běžkyně běžela přes hřbitov a nějaká paní ji pěkně sjela, že je to nedůstojné. A tak jsem taky přešel do chůze a rozeběhl se zase za bránou. Pak už nebylo na trase nic, co by stálo za zmínku. Možná jen husté křoví s bolševníkem, které nešlo proběhnout a musel jsem se vrátit. Houby žádné. :)

Dohasínající krása

mapka

You shall not pass!

V sobotu byl konečně zase den bez běhu. :) Byli jsme na houbách a pak v Muzeu, kde včera končila  výstava na téma Ještěd a expozice o lanovce. V neděli jsem odběhl stupňovaný 24kilometrový běh plus výklus a zbytek dne jsem měl nohy nahoře. V kilometrech jsem porazil Honzu 12, ale ten byl momentálně indisponován (zdravotně :)) a navíc ho brzdilo prostřihávání keřů na trailech v Prokopáku. Což byla moje vina. :)

Takže už jsem běhal v Šárce, Krčáku, Ďábličáku, Ladronce, Hvězdě, Prokopáku a ve Stromovce a tak už mi zbývá jen Klánovický les. Ba ne, Pražáci určitě vyjmenují spoustu dalších míst, ale z těch větších to už znám snad všechno. Je čas poznat neviditelné kopce na vlastní nohy. :-)

Po publikování tohoto příspěvku jsem narazil na další, největší album ze sedmistovek a tahle fotka musí mezi lidi:

„Jitko, poběž.“

„Vždyť běžím.“

A ještě jedna.

 

Baroko půlmaratón

Po víkendu, kdy jsem v sobotu běžel stupňovanou dvacku a v neděli šel sprinttriatlon jsem byl docela na hadry. V pondělí jsem ještě dal krátký výklus a v úterý už jsem musel dát volno s dostatkem jídla a spánku. Ve středu to bylo lepší, ale pořád to nebylo ono a vzhledem k blížícímu se půlmaratónu v Plasích jsem po domluvě s trenérem běh z úterka o něco zkrátil a odběhl ho ve středu. Konec šel ztuha, ale šel. Poslední čtyřkilometrový úsek byl skoro do konce tempem 4:18, ale posledních 400 m jsem to vystupňoval a průměr vyskočil na 4:16.

Do závodu už jsem od té doby moc netrénoval. Ten samý večer jsem byl hrát badminton a to mě dodělalo. :) Naštěstí byl čtvrtek naplánován jako regenerační den, jenže bazén má odstávku a tím pádem padlo jak plavání, tak i sauna a masáž. Tak jsem se vysaunoval doma a plavání nahradil procházkou. V pátek jsem byl na houbách a bylo jich dost. Být tam brzy ráno, máme ještě víc. :) Odpoledne klasický rozklus před závodem, při kterém jsem zakopl o kolej a málem se natáhl. Nenatáhl, jen jsem si trochu odřel prsty na rukou a jak jsem to vybíral, bolel mě z toho pak nějaký hluboký sval (asi) v zadku. Večer do Prahy do azylového domu U Hanousků, kde jsem potkal naživo Velkého ó Běžícího stína. :-D Už se tam cítím jako doma. Tedy s tím rozdílem, že doma nemám tolik dobrot. :)

Baroko

V sobotu brzy ráno jsme se vydali vstříc krásám barokního kraje kolem městečka Plasy. Jde o poslední závod z trojky: Běh o Krušovický soudek, Žebrácká pětadvacítka a Baroko. Tedy ona to žádná oficiální trojice není, ale jsou to všechno závody v hezké krajině, nějakým tím kopcem a tedy závody, kde se můžu pokochat bez tlaku na osobák. :) V Plasích se běží desítka, půlmaratón a hlavně maraton. Bohužel mám letos vrchol sezóny v Drážďanech a nemůžu si dovolit vyčerpat se na krosovém maratonu a pak se z toho 14 dní dostávat. Původně jsem byl přihlášený jen na desítku, ale když jsem v propozicích četl o romantickém údolí řeky Střely a zjistil, že je startovné na desítku a půlmaratón stejné, bylo jasné, že se musím pokusit ukecat trenéra na půmaratón. :) Povedlo se a tak jsem v sobotu 7. září stál na startu spolu s dalšími stovkami závodníků. Půlmaratón nás běželo okolo tří set.

předstartovní meditace

Jelikož jsem byl oslaben oparem, který se mi udělal jako následek píchnutí hmyzem, začal jsem volně.:-D Tedy ne volně, ale tak nějak udržitelně, tj. kolem 4 minut na kilák. To mi vydrželo první kilometr a pak to pomalu kleslo někam k 4:15. Po odbočení do kopce na lesní cestu jsem se na hodinky radši už nedíval. Předbíhal mě jeden běžec za druhým. Celkem asi tak deset lidí. Když se to trochu narovnalo, seběhl jsem jich pár zase zpátky, ale ty další jsem naháněl půlku závodu. Tam někde jsem taky viděl u trati babku, ale nechal jsem ji tam. Iva Digi zase našla dva křemenáče. Prostě rostou.

start

první kopec za mnou

Předbíhal jsem naštěstí v sebězích a i na rovině. Sice ne moc, ale stačilo mi to. Kus před oddělením trati maratonu a půlky jsem doběhl borce v dresu ŠuTRI a zdálo se mi dvné, že by běžel půlmaratón. Pohledem na jeho číslo jsem zjistil, že opravdu běží celý maratón.

Měl jsem za to, že jsem tak v půlce pole běžců, protože po startu jich bylo dost přede mnou a ještě mě jich dost předběhlo v prvním kopci. Od zhruba půlky závodu se pořadí moc neměnilo. Stíhali mě bílý a modrý závodník. Do kopce se přiblížili, ale z kopce jsem se jim zase vzdálil. Já jsem zase dobíhal běžce přede mnou. Pomalu, ale jistě. Když jsem ho předběhl, otáčel jsem se, jestli se mě nechytl, ale nechytl. Předběhli ho i moji stíhači. Ve velké dálce přede mnou běžela dvojice modrý a červený. Ty jsem nečekal, že doběhnu. Ale pak jsem viděl, že se oddělili a modrý se začal přibližovat. Ale opravdu pomalinku. Za občerstvovačkou na cca 16. km byl dlouhý táhlý kopec a v něm mi začala stávkovat stehna. Byla taková slabá a neběželo mi to. Ale naštěstí se závodník za mnou nepřibližoval, tak se i to buď zdálo, nebo na tom byl podobně. Pak následoval dlouhý seběh po asfaltu a zase vběhnutí do lesa, kde se běželo strmou pěšinkou s kořeny. Tam už jsem měl modrého přede mnou na dosah. Jen mít stometrovou ruku. Doběhl jsem ho asi 3 kilometry před cílem.

Do posledního úseku jsem tedy vbíhal s ním a říkali jsme si, že je ta cesta delší, než když jsme tam závod začínali. Navrhl jsem mu, že si o rozdáme v cílové rovince, ale on tak posmutněle namítl, že asi odpadne dřív. Nakonec to bylo tak někde mezi. Doběhl 14 vteřin za mnou. Čas v cíli 1:34:47. To se mi líbilo. Na ty šílené kopce to bylo fajn. Až pak, když jsem se odprostřed nahoru hledal ve výsledcích, tak jsem se úplně lekl, že jsem jedenáctý. Fakt jsem netušil, že přede mnou je tak málo lidí. Říkal jsem si, že mají třeba nějaké problémy s časomírou a ještě přede mně někoho doplní. Ale nedoplnili. :-)) Stačilo to na 8. místo ze 76 v kategorii a 11. ze 307 závodníků celkově. Kompletní výsledky zde: http://www.sportovniservis.cz/baroko-maraton-2013

profil trati

 
Hladová Iva mi ujídá koláč.

Takže kromě  toho, že vyšlo ideálně počasí (v lese chládek a foukalo a ty úseky na slunci se daly přežít), potkal jsem tam snad všechny kamarády a známé běžce, co znám plus i ty další, co jsem neznal (třeba Lubošovu dceru Lenku, April a Niki), byla tam krásná trať a milí dobrovolníci, tak jsem si ještě odvezl hezké umístění. Prostě paráda. :) Taky jsem si popovídal s MaTym, i když mě pak někdo znejistěl tím, že jsou vlastně dva a já nevěděl, se kterým jsem mluvil. :-)

Cestou do sprch jsem zjistil, že je tam pěkné malé koupaliště a že jsem sie tam mohl zchladit nohy po závodě. Ale to už se mi pak nechtělo. A legrační bonbónek byla bezmasá varianta párku po doběhu. Byla to instantní ovesná kaše. Občas ji snídám a chutná mi, ale všichni se mi smáli. :) Cesta zpátky do Prahy se Slunéčkem, Honzou 12 a Stínem byla ve znamení dobré nálady. Honza byl na bedně a kluci už plánovali strategii na večerní Grand Prix.

Honza 12 a Běžící stín pár metrů před cílem

 naše banda

Za fotky moc děkuji Digimu.

Týden 26. 8. - 1. 9. – Triatlon Hrádek

V pondělí jsem měl volno. Ale zato byla pražská akce v pizzerii Corleone a přišli tam skoro všichni běžečtí kamarádi a známí. Dokonce i Jitka s Madlenkou. Probrali jsme novinky (Iva už běhá :) a pak s Ivou zlobili Leonu dortem. :-))

Na středu jsem měl od trenéra dráhový motiv 3RK, 2x 4 km po 4:20´ /pauza 5´ a 3VK. Ale běželo se mi dobře, tak jsem to zaběhl takhle: 4:05/156 a 4:03/157. Brzdil jsem se, abych nepřekročil své maratonské tepy. Druhý úsek mě ke konci už píchalo pod žebry. :) Pak jsem se dva kilometry vyklusal po trávě a pak tři domů. Když to srovnám s podobným tréninkem běženým předloni 20 dní před osobákem v Drážďanech takhle: 4:11/160 a 4:17/162; tak nemůžu být nespokojený. :)

Večer jsme zapíjeli s bráchou a dalšími lidmi synovce a zapili jsme ho pořádně. :) Ve čtvrtek jsem spal až do poledne. Odpoledne jsem vyrazil na kolo lehce se projet a  užít posledního letního slunce. Když jsem si fotil pěknou skálu, našel jsem krásného kováře a tak jsem se podíval po okolí a nakonec jsem tam hledal houby asi hodinu. Nebylo je ale kam dát, tak jsem si je schoval, zaházel trávou, souřadnice uložil do Garmina a jel na Maliník sehnat igelitku. Na Maliníku jsem si dal malinovku, přejel hřeben a po vrstevnici se vrátil pro houby a s nimi pak domů.

V pátek ráno jsem běhal stovky v pětiprsťácích. Byl to takový milník, protože šlo o první trénink napsaný trenérem a běžený v prsťácích čili dvě mouchy jednou ranou. :)

V sobotu jsem měl běžet dvacku od tempa 5:20 do 4:50 vždy po pěti kilometrech. Ale jak jsem se rozběhl, tak jsem si neuměl představit, že poběžím 5:20. Zkoušel jsem to trochu brzdit, ale běželo se mi dobře a tak jsem to držel pod 4:50. Od desátého kilometru jsem to trochu vystupňoval, ale nebylo to zadarmo, protože jsem musel přeběhnout velký kopec. A poslední pětka už byla trápení. Nakonec takto: 4:44/140 + 4:44/153 + 4:38/155 + 4:35/160

V neděli jsem se zúčastnil svého prvního a posledního letošního triatlonu s názvem Triatlon Hrádek. Jde o xterru, ale ne nijak náročnou. Na závod jsme jeli z Liberce 30 km na kole a cestou jsme řešili, jaká asi bude voda a jestli bez neoprenu nezmrznu. Na tenhle závod jsem neladil, abych neztrácel čas pro trénink na maratón. Věděl jsem, že nebude výsledek odpovídat trénovanosti, ale nijak mi to nevadilo. Trenér vyhrožoval utopením, ale 14 dní bez plavání nebylo skoro znát. Voda měla nakonec krásných 20 °C.

Na tenhle závod jsem se těšil taky proto, že tam byla spousta známých. S některými jsme pokacali, poslechli si rozpravu a byl tu start. Voda, jak už jsem psal, byla teplá a trať měřila 400 m a přesto se spousta borců i "borců" navlékla do gumy. Těmi druhými myslím individua, co si vezmou neopren, stoupnou si dopředu a pak se pletou plavajíce prsa. No nic.

start

Přesedlání na kolo bylo otázkou mžiku a trefení se nohou do ponožek (kdybych to jel na výsledek, na ponožky kašlu) a hurá na kolo. Bylo to do kopce. Z minula jsem si pamatoval jeden velký kopec, ale on byl skoro celý závod. Za zatáčkou kopec, za rovinkou kopec, no děs. :) V jednu chvíli mi spadl kamínek do přesmykače, tak jsem musel seskočit, otočit kolo vzhůru nohama a zase jet. Taková atrakce pro ostatní závodníky. Jelo se mi docela blbě, protože nohy bolely a nechtěl jsem polevovat. I tak mě na celé 18kilometrové trati předjelo asi 8 lidí. Ke konci kola byl krásný singlík, na který se pojedu podívat někdy, až bude čas. Na běh jsem vybíhal s tím, že to bude s pícháním a taky že jo. Začal jsem kolem 4 minut na kilometr, ale pak to šlo prudce dolů. Naštěstí se běželo jen asi 4 km a tak to nestihlo spadnout tolik. :)

skoro jako týmová časovka na Tour de France :)

Při doběhu do cílové rovinky mě nemile překvapily balíky slámy, které jsme musely překonat. V rozpravě o nich nic nebylo a tak jsem hledal, kudy se běží a ono přes ně. První jsem přeskočil a přes druhý se překulil. Tohle bylo místo, kde se v dětských kategoriích rozhodovalo i o první a druhé místo. Ale divácky to bylo vděčné a i já jsem díky tomu zůstal u trati a povzbuzoval. Dokončil jsem 37. ze 70 ve své kategorii.

 slaměná překážka :-)

 finiš

V cíli sladkosti (esíčka, koka, derby, koláče, voda, musli tyčky - prostě paráda) a za žetonek pivo a buď těstovinový salát nebo guláš s chlebem. Dosud závod výborný. Pak mě trochu otrávilo skoro tříhodinové čekání na tombolu, protože ještě musely proběhnout dětské závody, celé vyhlášení, vyhlášení nejmladšího, nejstaršího, nej.... účastníka a pak teprve byla vyhlášena tombola. No samozřejmě, že jsem nic nevyhrál. :) Z pohledu organizátora to chápu. Taky bych nechtěl, aby mi lidi odjeli hned po závodě. Ale 3 hodiny jsou už docela dlouhá doba. Mohly by se třeba nevyhlašovat kategorie s méně než třemi závodníky (jako na některých bězích). Nebo kategorie jen s jedním závodníkem. To byl vše trochu urychlilo a zbylo by víc cen do tomboly. :-D

pohoda po závodě

Cesta zpátky do Liberce nebyla bez komplikací. Asi v půlce mi do pusy něco vletělo a než jsem to stačil vyplivnout, píchlo mě to zevnitř do rtu. Takže po chvíli jsem vypadal jako po jednostranném zásahu plastického chirurga. Než jsem dojel domů, tak to docela splasklo, ale pořád to je vidět a cítit.

Ještě, že nejsem alergik. :)

No a dal jsem se na dvacetidenní klikovací plán. Půlka je za mnou (2000 kliků) a druhá přede mnou. Vypadá to jako hodně, ale Míra Vostrý ze sedmistovek dělal jedno ráno 10x 100 kliků, takže jsem proti němu másloň. Nicméně, plán nese své ovoce.

Přestože jsem dělal všechny kliky oběma rukama, jako pravák mám prostě levou slabší a při pokusu o klik na ní jsem si málem rozbil brejle, tak jsem to raději vystřihl. :) A poznámka pro Luboše: Jo, to provedení je zatím hrozný, na těch videích to jde klukům líp. Všechno bude. :-)