Týnišťská desítka - a teď už budu opravdu odpočívat :)

Po maratonu jsem odpočíval, občas si něco zaběhl, v pátek dokonce na svůj oblíbený trailík a objevil jsem i novou cestu na známý kopec. Nezanedbával jsem ani regeneraci a tak jsem byl jednou plavat a dvakrát v sauně. I přes to všechno mě ale ještě v neděli bolely nohy a dokonce jsem v pondělí ráno dostal křeč do lýtka.

Ale po domluvě s trenérem jsem chtěl zkusit zaběhnout osobák ještě na desítku. To samé, tj. desítku po maratonu jsem zkoušel na jaře po Bratislavě, ale to se nepovedlo. Osobák na desítku bych měl, kdybych místo Plzeňského půlmaratónu běžel desítku, ale na kdyby se nehraje. Volba padla na desítku v Týništi nad Orlicí, dle trenéra jen mírně zvlněnou a rychlou.

V Týništi mě čekalo milé uvítání a hned jsme se přesunuli na start. Vše bylo pěkně na jednom místě, takže jediné, co bych pořadatelům vytkl, byl nedostatek toaletního papíru. Blízký les to jistil, ale v následujícím týdnu bych nechtěl být pejskařem bydlícím v okolí závodu. :)

Hned poté jsem se rozklusal, protáhl, pokecal s Martinem S. a dal pár rovinek. Na startu nás bylo dost, účast byla rekordní. Po výstřelu byla mela - bylo to tělo na tělo, loket na loket a k tomu zatáčky, které si nikdo nechtěl prodlužovat. Začátek byl možná až moc rychlý, ale běželo se mi docela dobře. První kilometr. :) Pak jsem sice držel tempo kolem 3:50 min/km, ale šlo to čím dál víc ztuha. Do toho běžci vedle mě každých asi 15 vteřin pípaly hodinky a to mě docela rozptylovalo. Tak jsem mu řekl, že na to není na závodě nikdo zvědavý a ať si to nechá na trénink. Pak mi utekl, asi se urazil. :)

cca 3. kilometr

Obrátka na 5,2 km (zpět to bylo kratší) se blížila jen pomalu, ale pořád to šlo. Zpět to ale nešlo a asi nějak blbnul Garmin, ale ukazoval mi, že běžím hrozně pomalu a ty kilometry byly nějaké delší. V cíli mi opravdu ukázal jen 9,84 km, ale změřené to prý bylo přesně. Během závodu mě taky bolel kotník, který mě bolí už od maratonu. Nic hrozného, ale asi to chce chvíli klidu.

 cca 8. kilometr - úsměv jen pro fotografku,

jinak jsem se trápil

Poslední přibližně kilometr jsme běžel s dalším borcem, který ale na rozdíl ode mě vypadal čerstvě a v cílové rovince mi to pořádně nandal. Já byl rád, že jsem rád a doufal jsem, že se vejdu pod 39 minut. No vešel jsem se, ale v cíli se pozvracel. :-D

přibližné mezičasy

 

Mám tedy tento měsíc třetí osobáček a to 38:55. Pořadí není tak pěkné, protože to byl velmi kvalitně obsazený závod a tak jsem někde až na druhé stránce výsledků. V kategorii 26. z 68 můžů A (do 35 let). Přesně zatím nevím. Teď už budu opravdu odpočívat, chodit krmit ptáčky a tak. :)

Musím se pochlubit. :)

Obvykle si fotky od firem fotících na velkých závodech neobjednávám. Ani tentokrát jsem to neplánoval. Ale bubova nabídka hromadné výroby kalendáříku spolu s opravdu povedenou fotkou z Drážďan mi nedaly spát. Tady je. Jak je možná z výrazu poznat, šlo o první ze dvou kol. Ve druhém už jsem vypadal zničeně - bylo to asi dva kilomety před cílem. Fotka by se mohla jmenovat "Lehký klus na břehu Labe". :-D

Dresden marathon 2013

Osobák na maraton jsem měl do neděle 3:15:50 a shodou okolností taky z Drážďan (2011). Letos na jaře jsem běžel v Bratislavě, ale v zimě jsem toho moc nenatrénoval a tak to na osobák nebylo. Začátkem tohoto roku jsem si stanovil cíl na podzim v podobě maratonu pod tři hodiny. Jarní desítky nic moc, za osobákem jsem zaostával o pár desítek sekund, ale do podzimu bylo daleko. Po desítkách, kde mě hodně lidí předbíhalo do mírných kopečků jsem se rozhodl zapracovat na kopcích, trochu jsem to přehnal a výsledkem byl bolavý kotník, se kterým se dalo jen klusat po měkkém a k tomu se přidalo zablokované SI spojení. Ztrácel jsem naději, že ty tři hodiny letos padnou.

Ale pak, po volném pobíhání po lese v rámci kotníkové rekonvalescence a bez nějakého speciálního tréninku jsem docela slušně zaběhl Žebráckou pětadvacítku (s pomocí chilli papriček :) a v září potom urval 8. místo v kategorii na Baroko půlmaratonu. Tak jsem vytáhl flintu ze žita a za pomoci trenéra se začal připravovat na maraton. Během toho tréninku se mi sice stýskalo po běhání v lese, ale zase jsem měl radost z porovnání časů a tepů tréninků na dráze s předchozími lety, konkrétně z doby před minulými Drážďany. Mám pocit, že mi možná chyběly běhy nad 30 kilometrů, ale pár jsem jich běžel na jaře a tak jsem doufal, že tam něco zůstalo. Celková kilometráž za poslední měsíce byla taky uspokojivá (červenec 254, srpen 330 a září 360 km). Solidně jsem odběhl Plzeňský půlmaratón a v duchu doufal, že bude fungovat přepočet času na maratón.

Předmaratónský týden byl ve znamení volných klusů a jednoho rychlejšího tréninku na dráze. I přes ty krátké klusy se mi podařilo jakž takž udržet závodní váhu a na poslední chvíli jsem ještě blbnul s lehčími botami. Ale nakonec jsem běžel v nových botách osvědčeného modelu.

Do Drážďan jsem jel až v den závodu a v pohodě všechno stíhal. K ladicímu tréninku jsem přidal poslední dny tuny těstovin a litry tekutin a tak jsem se hrozně divil, když jsem v den závodu nepotřeboval na tu větší stranu. Prezence proběhla hladce, nákup vytoužených magnetků na číslo taktéž a jen sraz s Oslíkem úplně nevyšel. Nakonec jsme se našli, ale těsně před tím jsem musel poslechnout volání přírody a jelikož před toi-toikami byly dlouhé fronty, musel jsem vzít zavděk shlukem keřů. Utírání javorovými listy je mým denním chlebem a tak jsem to všechno zvládl bez ztráty kytičky (i když mi to přišlo trochu blbý). Ještě jsem potkal českou skupinku z DM, která mi přála hodně štěstí pod ty tři hodiny.

S Martinem a trenérem jsme se domluvili, že to rozběhneme po 4:13 min/km (= půlmaratón za 1:29), pokusíme se to udržet do 30. km a pak se uvidí. Jenže jsme ještě před startem zjistili, že zatímco on startuje z koridoru A, já až z koridoru C. Při registraci někdy v září jsem si totiž na čas pod tři hodiny nevěřil a v registraci uvedl plánovaný čas 3:05 nebo tak nějak. Tak jsem si zamaskoval koridor na čísle magnetkem a vloudil se do koridoru B, skoro úplně dopředu. :-D

Těsně před startem bylo ohraničení koridorů odstraněno, ale dopředu se moc dostat nedalo. Ale i tak byl první kilák za 4:03, takže jsem velké znevýhodění nepocítil. Poprvé jsem běžel maratón bez tepáku. Už prostě tak nějak poznám, kdy to je přes čáru a zvolním. Tempo jsem si držel skoro přesně stanovených 4:13, ale malou rezervičku jsem si udržoval. Martina jsem nikde neviděl a přiznám se, že jsem ho ani nehledal, protože v tom davu by to bylo hledání jehly v kupce sena. Čekal jsem, že je někde přede mnou a že ho časem doběhnu. Celé první kolo byla spíš taková kochačka s občasnou kontrolou tempa a zpomalením. Dvakrát jsem měl banán, jednou svůj gel, jednou ionťák s vodou a asi 2x samotnou vodu. A ke konci i tři solné tablety. Počasí bylo krásné, tj. na kochání ideální. :) Na půlce jsem byl v čase 1:28:39, tj. 20 vteřin k dobru v porovnání s plánem.

 první kolo na břehu Labe

fotky z marathon-photos.com

Začátek druhého kola byl taky v pohodě, ale už bylo méně možností běžet s někým a střídat se proti větru. Ten sice nefoukal všude, ale na pár místech (hlavně mosty) ano a skupinka by se hodila. Na břehu Labe jsem doběhl jednu skupinku, chvíli se vezl a pak jim větou „I go against wind.“ oznámil, že jdu dopředu. Tam jsem byl skoro celou cestu po břehu a hlídal tempo. Pak mě vystřídal běžec s obřími sluchátky a chvíli poté následovala odbočka doprava. Po chvíli se to trochu roztrhalo a bylo po skupince. Někde kolem 26. kilometru jsem potkal v protisměru Martina a Pavla Novotného. Bylo fajn vidět známé tváře.

Dobře se mi běželo do cca 32. kilometru. Ne nebyla žádná zeď, ale prostě mě začaly brát křeče do nohou. Tedy ne křeče, ale takové náznaky a chvilkové tuhnutí svalů, které moc nebolelo. To až později. Na střídačku přední a zadní strana stehen, párkrát lýtka a tak porůznu. Poslal jsem tam další tři solné tablety a začal pít colu s vodou - spásu triatlonistů. :) Ale moc to nezabíralo. Podle trenéra za to mohla absence speciálního běžeckého posilování. No tak příště. :)

Od 35. kilometru už jsem se opravdu trápil. Zatím vršek (plíce a tak) dobrý, ale na 37. už mě i píchalo a snažil jsem se to prodýchávat a nezpomalovat, ale přesto jsem trochu zpomaloval. Pak už víc a být to delší, tak tam umřu. :) Pořád jsem ale propočítával, že bych to pod ty tři mohl stihnout. Neměl jsem na Garminu vteřiny, tak jsem přemlouval ukazatele minut, aby tak rychle nepřeskakoval.

Poslední 3 km už byl očistec. Nohy tuhý a mlel jsem z posledního. "Výběh" mostu na 41. km jsem sice očekával, ale stejně mě překvapilo, jak blbě se do toho "kopce" po kostkách běží. Taky jsem si pamatoval z předloňska, že mě čeká ještě motanice do cíle. Hnal jsem to co to šlo, ale stejně jsem to nestihl. V cíli jsem byl v čase 3:00:46. Pětky byly: 4:11, 4:11, 4:13, 4:11, 4:13, 4:12, 4:14, 4:30, 4:31 (dvojka).

 

Ale ani mě ten čas nemrzí, protože jsem nezanedbal výživu před závodem, zasolení, měl jsem minimum oblečení a prostě jsem udělal všechno pro to, aby to klaplo. A když se podívám zpátky na patálie s kotníkem, tak je to čas z říše snů. Jako jo, 2:59:58 by bylo lepší, ale i takhle jsem moc spokojený. Navíc, když srovnám časy obou půlek: 1:28:39 a 1:32:07, tak je vidět, že zpomalení bylo malé.

V cíli nešlo vyklusat, tak jsem si jen vzal nealko pivo, mazanec a sedl si na chodník. Pak mě začaly brát křeče, tak jsem si na něj lehl. Svítilo sluníčko a bylo krásně teplo. Po asi deseti minutách jsem si šel pro věci, osprchovat se a na vlak. Zase mě bolelo levé rameno, asi z toho, jak je během závodu ve skoro stejné poloze. Stejně bolelo i předloni. Ale záda v pohodě. :) Ve sprchách jsem tehdy nebyl a tak mě překvapila připravená mejdlíčka. To bylo milé.

 

Výsledný čas stačil na 75. místo ze všech 1167 mužů a na 16. místo ze 149 v kategorii mužů do 35 let.

medaile (+ GIMP)

A moc děkuji všem, co mi ke konci fandili. Bohužel už nebyly síly na reakci. Hudebníkům podél trati jsem ze začátku i mával, pak se jen usmíval a pak už taky nic. :)

ladicí týden

Týden 7. - 13. 10. – Odpočinek po půlce

Plzeň a Drážďany se sešly tak dobře, že ten první závod byl v sobotu a druhý bude v neděli. Takže už v neděli jsem mohl mít volno a v pondělí volně vyklusat. V úterý opět výklus, ale už s pěti rovinkami a večer sauna. Ve středu 16 km tempem 4:53. Povedl se mi obrázek ptáka s harmonikou. :)

pták hrající na harmoniku

Čtvrtek byl oddechový a tak jen stovky s rozklusem a výklusem a v pátek stupňovaný dlouhý běh. Běžel jsem se známým a tak to lépe utíkalo, i když jsme mluvil skoro pořád já. :) Prvních 15 kilometrů bylo pohodových (po 5:00) a říkal jsem, že druhý úsek (10 km po 4:40) už mluvit nebudu, abych to udýchal. Ale udýchal jsem to i tak a nemluvil jsem až poslední pětku. Ale jen proto, že mi David utekl a nebylo s kým mluvit. :) Na nádraží jsme doběhli 15 minut před odjezdem vlaku, tak jsme ještě stihli krátký výklus a hurá domů. V sobotu podle plánu jen 8 km klusík a to samé v neděli, ale 12 km.

Je to nějaké krátké, tak sem napíšu ještě pondělí a úterý. :D V pondělí jsem měl volno. Jel jsem do Prahy do běžecké hospody a spojil jsem to s nákupem bot v outletu ve Štěrboholech. Byly mi doporučeny lehké polozávodky Adidas Supernova s tím, že je tam mají někdy i za 1500,-. Supernovy měli různé - s podporou pronace i bez a ty bez měli modré a černé. Vzal jsem černé za 2200,- a říkal si, že ta úspora váhy za to stojí. A i se mi líbily. Sice mi přišly maličko stranově volné v oblasti prstů, ale při běhu noha napuchne a tak jsem je vzal. Hospoda byla parádní, opět se sešlo zdravé jádro, jen Luboš měl doma nějaký vrchol či co :D a dorazil pozdě.

V úterý ráno jsem je celý natěšený vzal na nohu a fakt mi přišly lehčí, než staré NB 770v2. Trochu mi vadilo, že se při zavazovaní po udělání uzlu "sežmoulá" kus jazyka a pak není uzel tak pevný (blbě se to popisuje :)), ale říkal jsem si, že to je tím, že jsou lehké a že proto je jazyk jen látkový nevyztužený. Pak jsem ale zvážil obě pravé boty a zjistil jsem, že ty nové Adidasy jsou o 2 gramy těžší, než staré New Balance. Hlavně, že mi prodavač potvrdil, že jsou to lehké polozávodní boty...  Kdyby byly o dost lehčí, trochu bych je rozběhal a pak s preventivně zalepenou patou odběhl Drážďany. Takhle jsem ale radši objednal třetí pár osvědčených NB a "polozávodky" budou čekat v koutě, až v nich začnu běhat po maratonu. Aspoň časem zjistím, jestli vydrží vyšší kilometráž, než NB. Ale vzhledem k tomu, že po maratonu chci o hodně víc běhat přes špičku (teď v přípravě na maraton na to nebyl prostor), tak stejně nic nezjistím. :-)

dobrá kilometráž na odpočinkový týden po půlmaratonu :)

Plzeňský půlmaratón - je to tam. :)

Týden před závodem byl, jak jinak, ladicí. V pondělí volno, v úterý 12 km volně a ve středu bazén. Oproti všm poučkám by se mi po tak dlouhé době mělo plavat blbě. Je sice pravda, že jsem střídal padesátky kraulem a znakem, ale ty padesátky byly pohodové a s vodou jsem se nepral. A dýchání na tři taky nebyl problém. Dokonce i ta levá strana není pocitově o moc horší. Jen je taková "jiná".

Ve čtvrtek stovky s rozklusem a výklusem a v pátek tradiční rozklus před závodem. V sobotu nastal den d. Den D budou Drážďany, tak tohle je jen malé d. :)

Cesta z Liberce do Plzně vyžadovala brzké vstávání, ale nic hrozného to nebylo (vstával jsem asi v 6). Cesta proběhla bez komplikací, jen jsme cestou do Prahy asi 10 minut čekali kvůli přepravě nadměrnému nákladu. Ale byl jsem už v běžeckém a tak i kdyby mi ujel první vlak do Plzně, stihl bych to tím dalším. V Plzni jsem kousek od nádraží potkal Martina Singra (Oslík), který měl průvodce a fotografa v jedné osobě - svou sestru Alici.

Závod se běžel až odpoledne (start ve 13 hodin) a tak jsem se rozhodl vynechat oběd. K snídani jsem měl musli a k svačině polystyrény a pak před závodem banány. Bylo nezvykle teplo a tak jsem i hodně pil a asi půl hodiny před startem vypil ještě půl litru Coca-coly s vodou. Zázemí bylo v hotelu a místa na převlékání dost a záchody taky v pohodě, jen se po závodě nebylo kde osprchovat. Ale to mi nevadilo (viz výsledný čas dále :). Jo a trika klasika. Prý funkční, ale zase jak na pravidelného návštěvníka McDonald's a to i ve velikosti M. Taky jsem jim to pak napsal do dotazníku spokojenosti.

V parku asi 300 m od zázemí a startu probíhal závod na 24 hodin, tak jsem v rámci rozklusu pozdravil pár známých. Rozklus, protažení a rovinky a hurá na start. Ještě jsem si odložil mikinu i šátek "měla babka čtyři jabka", protože mi v tom bylo vedro už při rozklusu. Na startu jsem si stoupl vedle Oslíka, tj. asi tak do třetí řady.

Neměl jsem žádné porovnání z nedávno běžené desítky nebo půlky. Běžel jsem "jen" kopcovité Baroko a Žebrák. Ale umístění napovídalo, že by to mohlo jít a časy a tepy na dráze taktéž. S trenérem jsem vymysleli, že to rozběhnu na 4 min/km a pak se uvidí, maximálně zpomalím. :-)) Ale jak už to bývá, rozběhl jsem to o něco rychleji a první pětku jsem měl tempem 3:52. Běželo se mi dobře a mohl bych zrychlit, ale to by byla blbost a nohy tak rychlé tempo tak dlouho ani neumí. :) Někde za půlkou prvního (ze tří) kola mě doběhla malá skupinka. Ale zůstala za mnou a jen jeden z ní (podle dresu a výsledků Jirka z Lokomotivy Plzeň) šel přede mě. Tak jsem se ho chytil a tempo bylo skoro stejné jako předtím a běželo se nám spolu dobře. Prostě dvě lokomotivy. :) Taky šel na průměr 4 min/km a taky chtěl mít malou rezervičku na poslední kilometry. Běželi jsme sami, občas někoho předběhli, nás nikdo nepředběhl a tak to šlo až skoro do konce druhého kola. Měl jsem trochu problém s pícháním v břiše, ale po prodýchání to vždycky přestalo. S tím jsem bojoval až do konce závodu. Druhá pětka průměrem 3:57 min/km. Na desítce tedy 39:12, což je na vteřinu přesně osobák z loňské desítky (letos jsem osobák neposunul). Kousek před koncem druhého kola na mostě nás doběhl Oslík a se slovy: „Co jsi snídal?“  šel před nás. Pak trochu zpomalil a já mu hned vynadal, ať se mi nemotá pod nohama. :-D

Fotky mám od profi firmy s vodoznakem a pak od Alice - Oslíkovy sestry. Díky. :)

Další zde, ale není moc o co stát. :)

Navíc mi tam "kazí" fotku štafetář, co se na nás

přicucl a běžel skoro celé kolo s námi.

konec 2. kola

 Při závodě jsem si těch toi-toiek ani nevšiml.

V seběhu k cílové rovince 2. kola jsem se poprvé občerstvil a Jirka mi nenávratně utekl. Viděl jsem ho skoro až do cíle před sebou a psychicky mě táhl, ale doběhnout se mi ho nepovedlo. Třetí pětka za 3:58 ještě dobrá. A osobáček na 15 km se taky hodí (0:59:10). :-)) Nejhorší bylo (kdo by to byl čekal? :)) posledních šest kilometrů, kdy se k píchání přidávaly tuhnoucí nohy. Ukrajoval jsem to po 500 metrech a ke konci jsem ještě trochu zrychlil. Tempo bylo kolem 4:03 min/km a celkové tempo závodu 3:57, 3:58... a horší už ne, protože jsem v posledních dvou kilometrech a hlavně poslední kilometr ještě malinko zrychlil. V cíli za krásných 1:23:55, čili průměrným tempem 3:58, což bych před měsícem řekl, že je tak na desítku. Ještě k trati. Skoro placka to opravdu byla, ale ze začátku tam bylo dost zatáček, viz obrázek. Ne, že by to kvůli tomu nebyl rychlý závod, ale v prvním kole jsem se trochu bál, že mě tam někdo přišlápne a zbytek pole zadupe do země.

členitější část trasy

Hned po závodě jsem se šel vyklusat, i když to ze začátku byla spíš chůze a po chvilce si mě odchytla kamarádka a šli jsme na občerstvovačku ultra závodu, kde měla "službu". Zjistil jsem, že mám na rukou hromádky soli jako po nějakém letním závodě. Pak jsem se ale radši šel převléknout, pořádně najíst, nasypat BCAAčka a napít, abych byl co nejdříve opět v kondici. Trenér mi totiž do plánu napsal tohle:

cestou na vlak

Takže povedený závod, ve výsledcích kousek za Keňanama a dalších 6 stran mužů do 39 let za mnou (25. z 259, co dokončili). :-)

Kompletní výsledky tady.