Neběhací týden

S tréninkového a běžeckého hlediska by ani nemělo smysl něco psát. Ale možná někomu nedorazila mailem moje omluvenka z oběhu Liberce a taky tu mám pár pěkných fotek. :-) Tak tedy nejdřív stručná omluvenka: Stěhování přítelkyně dostalo přednost před oběhem. Bohužel se to seběhlo na posledních chvíli - volné auto, odřeknutá skříň na prodej atp. Ale dobře to dopadlo.

Tak a teď fotky. :-) První tři z pátku a zbytek ze sobotního výletu na Kozákov.

  naše tradiční odpočívadlo na čokoládu

Cimrmanova nejnižší rozhledna

 výhled na Ještěd

 slepejš

Trosky

 

jízda na kládě a la Pyšná princezna. :)

 Kozákov

 kombinace pro gurmány. :)

Ehm ehm. :-D

No a aby to tu nebylo takové chudé, tak přikládám video svého nedávného pokusu o stojku. Má to dvě mouchy. První je, že se nevytlačím nahoru a druhá, že i kdybych se vytlačil, tak možná přepadnu a hodím záda. :-)))

A ještě mapka jeskyní a Skály smrti pro Martina.

Lužické hory

V pondělí bylo venku krásně. Tak krásně, že jsem běh natahoval co to šlo a tak mám rekord v běhu bez jídla a pití - 27 km. :) Ale před během jsem se napral perníkem, tak to zase takový zázrak není.

Pak jsem byl běhat až zase ve čtvrtek. Ale ještě před během jsem neprozřetelněsplnil tuhle výzvu, co by nebyl žádný problém, kdyby v ní nebyly dřepy, které normálně nedělám. Říkal jsem si: "Pche, dřepy..." a pak nemohl pátek a sobotu skoro vstát ze sedu. :-D Takže je asi semo tamo zařadím.

Běh pak byl po stejné trase jako v pondělí, ale o kousek kratší a už s banánem a pitím. A taky foťákem. :)
 

 golfové hřiště u Mníšku

O víkendu jsme i přes hnusné počasí a ještě hnusnější předpověď vyrazili na výlet do Lužických hor. Vystoupili jsme v Cvikově, prošli Údolím samoty a Údolím vzdechů a vylezli na Ortel, tajemný to kopec. Kus před Ortelem přestalo pršet a začalo až zase večer. Někde mezi pastvinami jsem poznal dolík, přes který vede trasa Lužických sedmistovek a se slzou v oku zavzpomínal. :) Z Ortele jsme to vzali do soukromé sklárny v Lindavě, u které je krčma. Plánoval jsem, že si tam koupím hezký originální půllitr, ale půllitry neměli a upřímně řečeno se nám tam z jejich výrobů nelíbilo vůbec nic. Ale česnečku, topinky a pivo měli moc dobré a ukázka výroby skla byla taky moc pěkná.

Pak jsme šli přes celou dlouhou Lindavu podívat se na Skálu smrti. Cestou k ní jsme našli bezva jeskyně, kde by se dalo přespat. Oproti běžně dostupným jeskyním byly tyhle čisté (= nebylo v nich naděláno a odpadky). Nad Skálou smrti byl hezký výhled do kraje. Potom jsme šli chvíli lesem směrem na zelenou značku a když jsme ji našli, už jsme se jí jen nechali dovést do Jablonného v Podještědí. Tam jsme si dali čaj/kafe a palačinky a počkali na vlak.

 prší, prší, jen se leje :)

 z Ortele

Sklářská krčma v Lindavě

 Ortel - dříve šibeniční vrch, podle internetu

místo výskytu zlých sil a mimozemšťanů :D

 jeskyně u Lindavy

Skála smrti

přepadení na seně :)

V sobotu taky ošklivo, tak jsme šli na krátkou procházku s Aischou směrem na Císařský kámen a zpět kolem Alberta pro kedlubnu na kedlubnové zelí.

Recept od Scotta plus dojmy z knížky

Nedávno jsem si koupil Eat & Run (na Kindle v originále) a moc se mi líbí Scottovy recepty. Tak jsem dnes zkusil Western States "Cheese" Spread, tj. jakože "sýrovou" pomazánku a dobrý. :) Složení jsem lehce upravil podle doma dostupných surovin a tak v ní bylo tohle: tofu natural, česnek, sůl, chilli, tahini, tamari a voda. Je to moc dobré, byť to sýr moc nepřipomíná.

Komu by přišly některé přísady exotické, tak tahini je sezamová pasta dostupná v prodejnách zdravé výživy (mmj. i přísada do hummusu) a tamari je japonská sojovka z řas (tj. ne z kostí od Maggi).

prostě pomazánka :)

Knížku ještě dočtenou nemám, ale recepty na konci každé kapitoly mi dělají radost a přísady není problém sehnat nebo nahradit. Celkově se mi knížka líbí moc. Začátek mi přišel takový rozvláčný, ale jak začal závodit, už to má spád.

Vodopády Štolpichu a Černého potoka

Další běžecky slabý, ale zážitkově silný týden. :) Pondělní běh byl v pohodě. Pěkných 22 km. V úterý jsem si jen zacvičil a večer zamířil do sauny. Ve středu jsme šli s Kačkou na Kozákov. Ve čtvrtek jsem zase jen cvičil a běhat jsem šel až zase v pátek. A to bylo z běhu tento týden vše. :)

z pondělního běhu

V sobotu dopoledne jsem pracoval a nějak se mi udělalo nevolno, tak jsem byl rád, že jsem byl schopen uvařit a večer už mi bylo dobře. Na neděli jsme naplánovali výlet s bráchou Tomem a jeho ženou Míšou. Autem jsme jeli do Hejnic a pak šli malý okruh přes Ořešník - Velký Štolpich a pak po zelené zpět do Hejnic. Počasí jsme měli krásné a výlet si užili. I adrenalin byl. Přes Štolpich vedla dříve lávka, ze které zbyly jen traverzy. Tak na ní vlezu, že to v pohodě přejdu a ...nic. Po třech krocích zásek a nemohl jsem tam ani zpátky. S batohem na zádech a roztaženýma rukama jsem přemýšlel, jaká je šance se chytit traverzy, kdybych spadl. Nebyla to velká výška - tak 2,5 metru. Ale dole voda a led a nechtěl jsem rozmačkat tatranky. :-D Vrtulník nepřiletěl a tak jsem to nakonec s velkým sebezapřením přešel. Ale příště jdu po kamenech. :) Také nás zaujala aplitová žíla na skále Hajní kostel (vyhlídka). Nejdřív jsme si mysleli, že někdo obezdil skálu čtvercovými kameny, ale je to opravdu žíla. Nakonec jsme sestoupali k největšímu vodopádu výletu. Výhledy do kraje byly také, ale byla špatná viditelnost a z mého foťáku to vypadalo jako v mlze. :) Výlet byl inspirován těmito stránkami mého známého Jirky. Jen jsme šli opačně.

 

kluci jsou na nákupu

cestou na Ořešník

 :-)

Velký Štolpich

 

 Hajní kostel - aplitová žíla

vodopád Černého potoka

 

Víkend na sněhu

Tento týden jsem se snažil odběhat o něco víc, protože se při čtení Richardova blogu trochu stydím. Ale ne zase tolik, abych musel běh cpát do každé volné chvilky, jako tomu bylo dřív. :)

V pondělí jsem provětral po čase zase minimusky a abych to nepřehnal, tak jen 10 km. Asi jsem mohl víc, ale přes předek nohy běhám už sem tam ve všech botách, tak mi to chybět nebude. Večer jsem cvičil. Už se těším na léto a cvičení v lesoparku. V úterý jsem odběhl delší běh a večer zamířil do sauny.

Ve středu ráno před prací zase posilování a večer procházka v okolí Semil. Chtěl jsem na vyhlídku s názvem Močidlo a tady je. :)

Močidlo

Ve čtvrtek jsem odběhl rekordních 5 kilometrů, protože mě z úterka pekelně bolela stehna. Zkoušel jsem totiž došlapovat víc na vnější stranu chodidla a sice jsem tak neodběhl celý běh, ale v součtu to nějaký ten kilometr dalo a bolelo to docela dost. V pátek už to bylo lepší a tak jsem odběhl další dvacku. Na víkend jsme jeli do Krkonoš s Kaččinou partou. Sněhu bylo na hřebenech ještě dost, ale jakmile jsme se dostali níž, byl sníh jen na temných místech v lese. Ale zato pěkně klouzal. :)

po červené na Sněžku

 

sněhu málo

pohled od Slezského domu (Dom Slaski)

Sněžka
(jestli vidíte ty mravence, tak tamtudy jsme nešli :-))

 Luční bouda

sestup druhý den

mezi těmito dvěma fotkami je rozdíl několik minut

:-)

nebezpečný sestup