Týden 19. - 25. 5. - Moje první keška

Po Mácháči jsem vyběhl poprvé až ve čtvrtek. Nějak mě pořád bolely nohy. :) Ve středu jsem je sice lehce vytočil na elektrokole, ale to se asi ani nedá počítat. Byla to necelá desítka a docela to šlo.

Jak jsem říkal kdysi, že geocaching dělat budu jedina na stará kolena, protože by mě při běhu zdržoval, tak už jsem ho zkusil. :) Nebylo to při běhu, ale při venčení, které jsem si tímto rozhodl občas zpestřit. No a hned u mojí první kešky mi nepsala tužka. :) Takže příště tužku sebou a radši i nějakou starou rukavici na sahání do děr.

V pátek jsem byl v Polsku na konferenci, ale málem jsme tam nedojeli včas, protože jsme měli školní navigaci se starými mapami a ta nás dovedla někam do pole místo do Jelenie Góry. Konference se vydařila a i občerstvení bylo chutné a bezmasé. :)

:-)

Víkend byl opět ve znamení výletů. V sobotu jsme vyrazili s Katčinou sestrou vlakem do Oybinu. Tam jsme si sice chtěli prohlédnout hrad, ale nikdo z nás u sebe neměl Eura. :-)) Tak jen zvenku a pak trochu bloudění z Oybinu ven a dále po turistické značce pěknými skalami až na Falkenstein. Taková pěkná skála, řeknete si. Ale když jsme pak koukali na internet, zjistili jsme, že tam kdysi býval hotel a hostinec a žilo to tam. Od Falkensteinu jsme šli pod Luž na pivo. Luž samotnou jsme z časových důvodů vynechali a po procházce hřebenovkou a koncem po asfaltce jsme skončili opět v pivovaru Kocour ve Varnsdorfu.

přísný průvodčí

vláček do Oybinu

Oybin

rozcestník

s holkama byla sranda :)

kamenné varhany

kdesi v údolí je Jonsdorf

Falkenstein dnes ...

... a dříve

v Kocourovi :)

V neděli jsme si přispali a šli na kratší procházku. Vlakem jsme dojeli do Mníšku a pak zamířili k přehradě Fojtka, kde jsme Aischu vykoupali. Pak po zelené k Červeným tisům a na Dračí vrch. Tam bylo krásně a Aischa nám tam vytuhla.:) Potom jsme to vzali po modré na Lesní divadlo, kde se zrovna zkoušelo představení. Kousek od divadla jsme dojeli svačinu a zkratkou se přiblížili na autobus.

Fojtka

červený tis

 

na Dračím vrchu

opálil se do zlatova :)

Lesní divadlo

Mácháč Run Fest - 60 km

Na tenhle závod jsem koukal už loni, protože okolí Mácháče je krásné a znám ho trochu z Doksymanů. Jen jsem myslel, že je to placatější. :) Ale loni se to nějak nehodilo, bolel kotník nebo co a tak zůstalo jen u mlhavého plánu. Jo a vlastně jsem taky říkal, že do ultra půjdu až budu trochu umět běhat přes ty špičky. :-))

Na závod jsem se nijak extra nepřipravoval, jen jsem se snažil udržovat běhy kolem 30 kilometrů a oproti Brdské stezce jsem bral anticrampy od středu a i během závodu. Což, jak se později ukázalo, stejně nepomohlo. 

Trať byla rozdělena na 3 okruhy - 10 + 25 + 25 km. Výhoda je jasná - častější kontakt s blízkými, jistota minimálně vody v cíli každého okruhu a jakáž takáž jistota toho, že v případě kolapsu dojdete zpět. Na startu se náš sešlo jen tolik, že se ještě dá mluvit o komorním rodinném závodu. Spousta běžců běžela už podruhé a věděli tedy o záludnosti zdejších kopců. Já nikoli. Představoval jsem si měkkou rovinatou trasu s občasným menším brdkem. Ó, jak šeredně jsem se spetl. :)

profil trasy

(tři hroty kolem 45. km jsem
pracovně nazval Ďáblův trojzubec)

První desítka byla na pohodu. Sice krpály jako kráva (fotka klame, fakt se muselo lézt po čtyřech), ale nikdo se nikam nehnal a účastníci loňského ročníku už teprve ne. Sem tam kopeček, sem tam kopec, pár skalek - no prostě taková příjemná svižnější desítka borovými lesy.

Tohle nebyla rychlá desítka. :-)

(běžel se i samostatný závod na 10 a 25 km)

Druhý okruh nás poslal do Hradčanských stěn. Tam bylo krásně, ale taky jsem tam měl první krizi. Už na 20. km se mi neběželo moc dobře, tak jsem si říkal, jestli mi nedochází a na občerstvovačce do sebe narval čokoládu, banán, čaj a colu a o něco se to zlepšilo. Ale pořád to nebylo ono. Na 28. km přišly první náběhy na křeče a to i přes doplňování solí během závodu. Možná to bylo teplotou, ale vyloženě zima nebyla a doma běhám 30 km jako nic bez křečí. Takže záhada. Měl jsem i zaječí úmysly a nic mi jednu část nepřipadalo krásnějšího, než si po druhém kole sednout v cíli na jedno. Jenže za prvé bych byl za ostudu, za druhé na mě ve třetím kole čekala Kačka s colou a rozinkami a za třetí jsem ještě nikdy závod nevzdal. A taky jsem si říkal, že jestli uběhnu to druhé kolo, tak už to pak bude jen 25 kilometrů. Malou vzpruhou bylo to, že když jsem běžel začátek třetího, potkával jsem v protisměru závodníky, co končili druhé. Mezi nimi i Pavla (Veverku sudetského), který mě po pár kilometrech doběhl. Chvíli jsme běželi spolu, ale měl očividně víc sil a tělo nezradilo a tak jsem ho po chvíli poslal dopředu stíhat prvního muže v jeho kategorii. Nakonec ho opravdu dostihl. :-)

Zase sám jsem to šolichal směrem na Kokořínsko a kochal se skalními soutěskami. Když se objevily kopce, s kocháním jsem přestal a snažil se aspoň trochu rychle jít. Jeden závodník říkal, že v prvním kole jsou kopce prudké, ve druhém táhlé a ve třetím obojí. Měl bohužel pravdu. :) Ale táhla mě představa občerstvení, protože po druhém kole byla v zázemí jen voda. Doběhl jsem borce, co měl taky problémy s křečemi, dal jsem mu pár antikrampů a pak jsme se vzájemně předbíhali. Asi třikrát jsem ho skoro doběhl, ale pak jsem pokaždé chytil křeč do stehen nebo lýtek (nebo obojí :-D) a zase jsem protahoval.

Přeskakovat padlé stromy byl čirý nerozum, protože po dopadu se na mě křeče opravdu vyřádily. :) Příště opatrně obejít. Pak jsem potkal Kačku stojící v dešti a byl jsem šťastný jako blecha. Rychle jsem si nechal nasypat rozinky a dát kolu, pusu a běžel jsem zase stíhat Kubu.

cola s vodou - slast :)

Po výběhu na kopec jsem to vzal doleva z kopce, ale Kačka zavolala, že ne, že mám běžet pořád nahoru. Inu, běžel jsem, až jsem Kubu doběhl a nakonec se mi podařilo mu utéct asi o 100 m a po občerstvovačce, kde mi doplnil pán kolu s vodou, napral jsem si banán, čokoládu a sušenku, jsem vystřelil dál a náskok zvyšoval. Zrovna to bylo na otevřeném prostranství a tak jsem běžel rychle, abych moc nezmokl. :-) V lese totiž skoro nepršelo. Jenže zrychlení znamenalo po chvíli zase křeče. Naštěstí tam byl kopec. Co kopec - megakopec (Kačka by řekla "kopec zasratec") a tam jsem se hezky vydýchal a lýtka protáhl. :) Nahoře jsem si ani moc neodpočinul a už jsem jel bahnem (ale pořád po nohou :) dolů. Pak už nohy skoro nezlobily, ale kopce jsem stejně chodil a odpočítával kilometry do cíle. Jeden pěkný kopec mě dohnal skoro k oběšení a pod záminkou focení jsem si chvíli odpočinul.

 cca 50. km

Posledních cca 10 jsem běžel i skoro souvisle a asi 3 km před cílem na mě zase Katka čekala a chvíli nato jsem doběhl kluka, se kterým jsme kecali na začátku. Nemělo cenu se někam hnát, tak jsme doběhli společně.

nástup na 57. km. :)

v cíli

V cíli jen Honza Francke, tak jsem mu poděkoval za krásnou trasu, šel si dát sprchu, usušit Katčiny věci a pak hurá do Starých Splavů na baštu. Já měl dvojité knedlíky s vajíčkem a Kačka Starosplavskou baštu. A oba tři piva a pak jsme si málem volali taxíka. :) A na palandě jsem spal nahoře, abych si následující ráno pořádně vychutnal. :)

A opět jsme spojili závod s výletem druhý den a shodli jsme se, že prostředí závodu ve srovnání třeba s Brdskou nemá konkurenci jak pro závodníky, tak pro doprovod. Měkký podklad, krásná krajina a možnost občerstvení pro doprovod. Takže příští rok asi pojedeme zase. :-)

Výsledky a záznam z Garmina.

A výlet na druhý den jsme naplánovali do Starých Splavů na kafe a palačinku, dále po žluté, protože po červené i zelené se běželo. Ze žluté na červenou, prozkoumat Braniborskou jeskyni (je to ale jen převis) a pak po červené do Jestřebí na krásnou zříceninu a oběd. Z Jestřebí pak vlakem do České Lípy a domů.

 

šipky na památku

Máchovo jezero

 Staré splavy

Ať po ultra nebo ne, každá díra ve skále se musí prozkoumat. :)

 Braniborská jeskyně

ze závodu

druhý den na stejném místě :)

 :-)))

 výhled z Jestřebí

Jestřebí

hospoda

Běh o Krušovický soudek 2014

Běh o Krušovický soudek jsme spojili se sobotním výletem v okolí Zbraslavi. Naplánoval jsem cestu a hned po pár kilometrech jsme zjistili, že to jdeme opačně. :) Ale to nevadilo, aspoň jsme měli nejprudší kopec za sebou a před sebou jen mírné klesání a sem tam brdek. Pozůstatky starověkých hradišt moc vidět nebyly, ale bylo tam krásně. Ve vesničce Točná jsme si u fotbalového hřiště dali každý dvě točená a pak se pomalu vydali zpátky na vlak.

Na Soudek jsme ráno dorazili s předstihem. Ve vlaku jsme pokecali s Pavlem Zámostným, probrali plány na sezónu a už jsme byli u Stochova. Autobus pořadatelů už byl přistaven a tak jsem byli na místě startu cobydup. Po odprezentování a převlečení jsem Kačce ukázal památky dub a taky jsme se u něj vyfotili. Do cíle ji odvezl autobus. Letos spolupráce pořadatelů se sponzory úplně nevyvedla a tak nebylo triko a medaile, ale kvůli tomu jsme tam ani nebyli.

Stochov

Loni jsem na jaře měl tři desítky pod 40 minut a v nohách Bratislavský maraton a taky tréninky na dráze, tak jsem to letos bral tak, že to nějak uběhnu a když dorovnám loňský čas, bude to fajn. Rozbíhat jsem to chtěl jako loni s Bubem, kterému jsem loni utekl a on pak zase utekl mně ve výběhu na Louštín. Letos jsem se asi postavil moc dopředu, protože jse ho nikde neviděl a čekal jsem, kdy mě předběhne. Čekal jsem až na Louštín, který jsem letos vyběhl, ani jsem nevěděl jak. Pořád jsem si říkal, kdy bude ten prudký kopec z minule? :-)) Asi jsem lépe hospodařil silami a taky už jsem znal trasu a věděl, že je dobré se před prvním kopcem neutavit. Proto je na fotkách ze začátku závodu někdo přede mnou. :-D

první kopec, ale už trochu potrápil

Běželo se mi opravdu dobře. Běžel jsem svým stylem "na pohodu", docvaknout, pokecat, vydýchat a utéct. :D Takhle jsem předběhl hodně lidí a pokazil mi to až borec v dresu Silvini, který mě předběhl někde před Louštínem a pak na konci dva kluci, co běželi spolu, já je doběhl, pak běžel s nimi, pak jim utekl a oni zase mě na posledním kilometru. Nemohl jsem jejich útok odrazit, protože nohy po tom seběhu už rychleji nemohly. Tak jsem si jen hlídal zadek a doběhl kousek za nimi.

 Tady jsem se trochu zmáčkl, protože

jsem věděl, že ten kopec není dlouhý.

 Tihle dva mi utekli těsně před cílem.

A doběhl jsem v čase 1:26:54, takže zlepšení o 46 vteřin. :) V kategorii muži A jsem byl 16. ze 114. Takže spokojenost. :-)