8. - 11. týden

Jak tak sleduji spřátelené blogy, tak se nám to nějak rozběhává. Jitčin manžel se přihlásil na závod, Martinin D trénuje na ultra a evropské jádro ITB se jen tak letělo proběhnout kolem Londýna. To bude rok. :-) Já teď chvíli nepublikoval, protože jsem usoudil, že nemá cenu jen popisovat, co se děje, když se nic moc neděje. Kdo četl Babičku, ví, co mám na mysli. Takže to bude takové zhuštěné a snad i zajímavější.

22. 2. jsem se rozhodl opět spojit běh s keškováním. Nahrál jsem si tedy do mobilu keše Vořechovic powertrailu, dojel busem do Českého Dubu a vyrazil. Kešky se hledaly snadno a po asi třech hodinách jsem dorazil do Hodkovic se 44 ulovenými krabičkami. Až doma jsem zjistil, že jsem si nenahrál všechny a budu tam muset znovu. Na mapce jsou zelené neulovené a smajlíci ulovené. Možná to nechám na léto na kolo, protože to byla skoro samá silnice a nic moc výhledy.

Když se daří, tak se daří. :)

Boží muka

Na následující fotce jsou řepové karbanátky, zkráceně řepanátky a je to fakt žrádlo. Receptů je plný internet, jdou udělat i se sýrem a jsou krásně červené. Jako tatarák. :-D

řepanátky

Ve čtvrtek ráno jsem vyběhl, jako poslení dobou pokaždé, s rádiem Evropa 2 v uších. Doběhnu pod první kopec, slunce ozařuje jinovatku, v rádiu začíná písnička Beat i od M. Jacksona a tak nešlo odolat. Ke konci to bylo trápení, ale vyběhl jsem ho.

V Liberci se bude otevírat raw bistro. (Raw potraviny jsou tepelně neupravené nebo upravené do 42 °C a většinou jde o rostlinnou stravu. Ale tatarák tam v podstatě patří taky :-)) V práci jsme se domluvili na ochutnávce a bylo to vynikající. Bude to asi dost drahé, ale sem tam pro zpestření rád zajdu.

raw ochutnávka

V sobou jsme byly na kratičkém výletě v okolí Lidových sadů a poprvé jsme využili vychytávku, kterou vymyslela Pája - párky v termosce. :-) Je to trochu ujetý, ale moc nám chutnalo. :) Další vychytávkou je dát horčici do zavařovací sklenice. Nemůže se v batohu otevřít.

na Jezdci

žulový lom

svačina

jaro se blíží

V neděli jsem šel zase dlouhý běh a zase nic moc počasí. Ale našel jsem kešku Garfielda a viděl jak bledule, tak sněženky. Běžel jsem trasu, kterou jsem běhával jako trénink na svůj první maraton v roce 2006, tak jsem si pěkně zavzpomínal.

Garfield

Přes týden se kromě běhu a posilování zase nic nedělo a tak byl vrcholem týdne zase nedělní výlet, tentokrát delší a pro změnu v okolí Frýdlantu. Frýdlant má totiž lepší počasí - polské. :-) Okolí Harty je moc hezké a výlet se vydařil.

V pondělí jsem si koupil běžecké boty z Lidlu. Dříve bych to neudělal, ale četl jsem docela dobrou recenzi a taky běhám už více přeš špičku, takže horší tlumení nevadí. Zato jsou boty docela široké, což mi vyhovuje. A za 499,- jsem to prostě musel zkusit. První testovací 5kilometrový běh dopadl dobře, ale jak jsem odvykl běhu přes patu, tak mě z něj bolí okostice a jak jsem později zjistil, je jedno, jaké mám boty. To je mimochodem problém, který mě trápil v mé krátké triatlonové kariéře každý podzim při zvyšování kilometráže před maratonem.

boty Crivit

V úterý ráno jsem byl plavat a protože mě to už moc nebaví, vzal jsem si pro zpestření packy. Chtěl jsem si vzít i plavecký šnorchl, ale zase jsem ztratil kolíček na nos. Plavání s packami je mmohem zábavnější, protože jste hned na druhé straně. :-) A ani jednou jsem je neztratil, takže technika nějaká taky zůstala.* Odpoledne jsem byl běhat a zase vyšlo počasí. Objevil jsem Císařskou alej, o které jsem sice věděl dříve, ale netušil jsem, jak je dlouhá.

* Packy jsou připevněné jen na prostředníčku gumičkou a kdybych položil ruku do vody blbě, hned mi sjede z ruky. Proto se používají i na nácvik techniky.

Císařská alej

V pátek jsem byl s kolegou z práce letos asi neposledy na běžkách a bylo to zpočátku zase trápení, ale pak to jelo jako o život. Večer jsem byl s kamarády doplnit vitamín B12 a v sobotu pak s mírným bolehlavem šel kocovinu vyběhat. Ale až odpoledne, protože dopoledne nebyl bolehlav mírný. :-) Nepřeháněl jsem to, protože jsme se chystali na irský bál, kde jsou lýtka potřeba.

 důkaz :)

zase po dlouhé době selfie :)

Bál (správně Slavnosti sv. Patrika) byl úžasný. Probíhalo to jako historický ples, tj. chvíli byla výuka tanců a pak se tančil každý podle sebe, ale navíc bylo zábavné vystoupení s tancem a hlavně taková rodinná atmosféra. A ty irské a skorské tance jsou zábavné i tím, že se často střídají partneři. Na nohou jsem měl pětiprsťáky a tak dobře se mi skočná polka ještě nikdy netancovala. Fakt paráda. A konečně jsme vyhráli v tombole. Já nějaké chemické dětské bonbóny a Pája přívěšek. Ale aspoň něco. :-) A jako člen ITB musím zmínit výborné černé pivo Merlin (14°).

 scénka

výuka tance

taneční ukázka

V neděli jsem byl na semináři Pohyb I. Všichni se nějak hýbeme, někteří se snaží hýbat lépe. Lektorem byl Petr Růžička, jehož blog rád čtu a tak když se naskytla možnost zúčastnit se libereckého semináře, neváhal jsem ani minutu. Bylo to trochu teorie, ale hlavně praxe. Jak se hýbat, jak se rozcvičovat, o různých druzích síly, o limitech lidského těla a tak podobně. Zapotili jsme se, ale nebylo to na umření. Hlava dostala taky zabrat. Cítím trapézy, třísla a trochu záda a počítám, že zítra to nebude lepší. :-) Malá ukázka.

7. týden

Po odpočinkové neděli s historickým tancem jsem byl v pondělí večer cvičit v Aréně. Ale ještě předtím jsem řádil v kuchyni a výsledkem byl oběd na dva dny a metaxová buchta. Obojí se povedlo. Tedy musím se přiznat, že ty knedlíky měly být plněné, ale trhalo se mi těsto, tak jsem se na to vyprdl a udělal válečky. :)

 knedlo, zelo, tofo :D

metaxová buchta

V úterý jsem si dal ale zase volno, protože bylo hnusně na běhání. :-D Ve středu ráno jsem vyběhl na pohodových deset kilometrů. Ve čtvrtek jsem si zacvičil doma a v pátek pro změnu se Seberevoltou. O víkendu je sice skoro povinností vyrazit na běžky, ale mně se nechtělo. Chtělo se mi běhat. Vybral jsem svou starou letitou trasu do Turnova, jen s malými změnami. No a čistě náhodou je u silnice, po které jsem plánoval běžet, power trail (hodně kešek za sebou). Takže jsem měl ten úsek přerušovaný, ale bylo to dobře, protože jsem zase běžel s předním došlapem a vypadá to (ťuk ťuk), že už jsem tam, kde chci už dva roky být. Tři běhy za sebou (34, 10 a 28 km) a lýtka bolela jen po tom posledním. Takže co nevidět budu asi řešit minimalistickou silniční botu s malým tlumením, žádným nebo minimálním sklonem pata - špička a dostatkem místa pro prsty. Zatím to vidím na nějaké Inov-8, ale ta cena. Ou.

Arturův hrad

Po cestě jsem potkal masopustní průvod a objevil bezva zkratku v Hodkovicích. I když jsem celý běh jedl a pil a po doběhu taky, stejně jsem byl doma jak spráskanej pes a na dvě hodiny to zalomil, abych byl fit na ples. Ples byl bezva, zatancovali jsme si do sytosti a zase nic nevyhráli v tombole.

V neděli po obědě jsme šli na procházku a nějak nás oba po tom plese bolely nohy. Ale bylo hezky a byla by škoda sedět doma. Večer jsem pak ještě další trénink se Seberevoltou, nebo spíš s jejím kouskem, protože většina lidí jela kruháč a jen nás asi 5 si jelo svoje.

Kovadlina

sekaná :)

 

6. týden - Mosty

Tento týden byl úplně nejvíc nejlepší. :-) V pondělí byla další běžecká hospoda. Škoda, že autobusy do Liberce jezdí ve 21 a pak až 23 hodin. Ideální by byl odjezd ve 22. Ale i tak to bylo parádní a moc pěkně jsme si pokecali. Mimo jiné jsem se dověděl, že mám staromódní brýle a že Pulec nevěří, že Američani přistáli na měsíci. :-D

Kdo nejmíň běhá, nejvíc se cpe. :-D

V úterý ráno jsem zabojoval s lenorou a vyběhl na rozhlednu. Sněžilo jako o život a tak jsem v průběhu svůj plán přehodnotil na doběh k silnici a otočku, ale v lese tolik nefoukalo a nakonec přestalo úplně, takže jsem to dorazil až nahoru. Po čisté bílé silnici se běželo krásně.

nikde nikdo

jen já

a rozhledna

ranní Liberec

Večer jsme si šli zaplavat a zablbnout na tobogán. Ve čtvrtek ráno jsem si byl zase zaběhat, ale jen lehce, protože jsem se večer chystal na squash. Vůbec mi to ze začátku neběželo a to jsem měl večer jen 2 piva (a 3 nealko piva). Pak se to ale klasicky rozběhlo a i slunce vylezlo.

Když je za nimi bílý Ještěd, i paneláky mají něco do sebe. :-)

Kamarád mě lákal, ať squash zkusím, tak proč ne? I jsem se na něj těšil, ale tedy řeknu vám, nic moc. Samozřejmě jsem počítal s tím, že mi to nepůjde a ze začátku to opravdu bylo trápení a to jsem jen pinkal o zeď a nebo mi někdo nahrával a já trénoval postoj a údery. Pak jsem i chvíli hrál a protože na mě byla protihráčka hodná, povedlo se mi i pár výměn, ale moc mě to nebavilo. Viděl jsem i kluky v akci a přesto se mi ta hra prostě nelíbí. Je to takové divné honění za pidi míčkem. Nelíbí se mi ani to, že se hraje i míček padající těsně u zdi. Tenis jsem nikdy nehrál, tak porovnávám jen s badmintonem a tam je to jasné. U badmintonu je volnost pohybu, otevřený prostor, možnost prasátek a záludností na síti a podobně. Prostě je to takové více "tvůrčí". :-) Kdybych hrál squash déle, určitě také něco podobného objevím, ale badminton mě bavil hned. Jsem ale rád, že jsem si to zkusil.

V pátek jsem si zacvičil jen krátce doma a odpoledne jsem jel z práce rovnou do Prahy. S Katkou jsme měli v šest sraz v Plevelu, tak jsem jel na stanici Jiřího z Poděbrad a cestou posbíral 4 kešky. Opravdu "posbíral", protože k hledání toho moc nebylo. Šlo o klasické městské mikro keše, tedy skrýše víceméně jasné. Jen mě Praha překvapila mrazem a tak jsem se zase o něco zlepšil v ovládání displeje mobilu nosem. Plevel jsem našel raz dva a kromě Katky dorazila i Petra, tak jsme hodovali ve třech. K jídlu jsme měli boeuf bourguignon (já), quesadillu (Péťa) a raw burger (Katka). Své jídlo neumím vyslovit, ale bylo to moc dobré. Jen mě zaskočila tvrdá semínka v dýňovém noku.

večerní obžerství

Po večeři a pár pivech jsme jeli s Katkou na Břevnov, kde se k nám po chvíli připojil Martin a tak jsme šli jeho příjezd ještě zapít. Teď si skoro připadám jako blogger alkoholik. :) Spát jsme šli před půlnocí. Ráno bylo pohodové, na všechno bylo dost času, protože start Běhu přes pražské říční mosty byl na Zbraslavi až v 10 hodin. O této akci jsem se dověděl od Péti a původně jsem nechtěl jet, protože jsem si říkal, že to je ani ne 40 km a celý den (s dopravou, převlékáním atd.) zabitý. Ale pak jsem se v pondělí bavil s Evženem a zjistil, že moje reklamace bot je vyřízená a musím se přijít upsat a také organizátor Mostů Honza zajistil auto pro převoz batohů do cíle. Tak jsem měl jasno. Jen domluvit přespání a jelo se. Akce to byla vydařená a  počasí vyšlo krásně. Mělo být -7, tj. u vody vlezlo a zima, ale celou dobu svítilo slunce a bylo příjemně a tak palčáky, kukla a mikina mohly zůstat v batohu.

 

  oficiální obrázek z události na FB

před startem s Martinem a Katkou

Tak kudy?

druhý most s lávkou

most inteligence

oranžoví mravenci byli všude :)

Lahovický most s vyhlídkami

To si tak běžíme a najednou ovce a koza. :)

na lávce na Dětský ostrov

No nebylo nádherně?

?, Martin, Martin, já, Péťa, Katka a vepředu Jana

pozdvižení na Karlově mostě

 téměř u cíle (Trojský most)

cílové foto

mapka

A nejen, že to byla skvělá akce s usměvavými lidmi za krásného počasí a dobrým úmyslem, ale také jsem pokořil vousatých 20 km bez jídla jen o vodě a ještě tomu na lačno. Nebyl to záměr, ani to nehodlám praktikovat pravidelně jako nejmenovaný budoucí pokořitel Rondy :), ale sem tam je fajn si posunout hranice možného. Tentokrát to bylo cca 35 km. Běžel jsem vlastně na pivo z předešlého dne. Šlo by to i dál, ale nebylo proč.

Neděle byla poklidná. Odpoledne jsem se učil historické tance, což až na malé výjimky není nic fyzicky náročného. Ale do deníčku to patří, bylo to místo výklusu. :-D