Jelikož si práce hlavně státnice z ekonomie žádaly můj čas, vezmu to dodatečně jen telegraficky. S běháním je to na prdlačku, kotník pořád zlobí, ale ve čtvtek jdu konečně k dobrému ortopedovi, který mi to nejspíš jako minule jen opíchne, ale víc se asi dělat nedá. Ale jinak se mám skvěle. První prodloužený víkend v květnu jsme šli s Pájinými přáteli na vandr do Českosaského Švýcarska. Cestou tam lilo, ale na místě v Krásné Lípě už bylo hezky a vydrželo to celý víkend. První noc jsme spali u lesa na opuštěné louce a druhou v téměř prázdném kempu v Jetřichovicích.
popeláři v Krásné Lípě
Tahle a další krásně barevné fotky
jsou od kamarádky Lenky.
Další prodloužený víkend jsme byli na výletě v Klokočských skalách. Perličkou je, že i s navigací (Waze) jsme tam jeli hodinu a půl, kdežto zpět už jen asi 50 minut. Počasí zase parádní, ale těch klíšťat. Za celý den jsem jich sundával osm a jedno se stihlo zavrtat.
jeskyně Postojná :-)
No s pak už jsem se soustředil na ekonomii. Tedy kromě Mácháče, ke kterému se hned dostanu. :) Naběháno jsem docela měl, disciplínu na zadržený běh první půlku taky, těstoviny v krabičce na večer, kafe na ráno a Coca colu s vodou na závod jakbysmet. Tedy příprava dobrá. Do Doks jsem dorazil v pátek vlakem a protože spolubydlící Katka měla přijet až k večeru, šel jsem, jak jinak, na kešky. První byla na kopci Šroubený, který mi sloužil jako navigace na triatlonech a i loni jsem na něj koukal. Potom ještě jedna cestou a hurá do kempu.
na Šroubeném
příprava na závod - vpravo moje půlka rozdělená na "před závodem", "závod" a "jídlo", vlevo Katčina půlka, zn. "total chaos". :-)
Ubytovali jsme se a po prezenci čekali na promítání dokumentu o ultra na Aljašce. Měl začínat ve 21 hodin, tak jsme stihli krátkou procházku po okolí. Vylezli jsme na Borný a pokochali se vyhlídkou. Promítání se o půl hodiny posunulo a byla docela zima, ale Venca říkal, že se to k té Aljašce hodí. :-D V sobotu byl start až v 11 hodin, takže bylo na všechno dost času.
pohled z Borného
Na startu jsem potkal známé tváře (hlavně Veverku Sudetského) spolu s tvářemi neznámými (Martin - nový člen ITB). A oba ve dvou krásných žlutých tričkách. Byl tam i Dušan Koutník, ale jsem slepoň a neviděl jsem ho. První desetikilometrové kolo jsme zaběhli vzorně asi 3 minuty pod hodinu, tedy ještě o něco málo pomaleji, než loni. Druhé kolo jsme začali taky zvolna, ale asi po pěti kilometrech jsme doběhli nějaká děvčata, co běžela jen 25 km a nedalo nám to za nimi neběžet. Ale pořád to bylo plus mínus naše šestkové tempo. Kus za občerstvovačkou, na které byla jen pochybná kola a sušenky byl brdek a na něm se trasa rozdvojovala a já běžel tou, která patřila cyklozávodu. Nebyl jsem si úplně jistý, ale borec za mnou běžel taky, tak jsem běžel dál. Chtěl jsem si ověřit směr na Garminu, tak přepnu na mapu a koukám, Garmin se vypnul. No bezva. Tak ho po zapnu a mrtvo. Tak pokus o restart a nějak se vzpamatoval. Ale mapa zobrazit nešla, protože probíhající aktivita nešla zobrazit v seznamu aktivit. Nejnovější byla z března. Takže jsem věděl, jak dlouho běžím, ale o mapce nebo pozdějí záznamu ze závodu jsem si mohl nechat zdát. Vivat Garmin. :-/
Asi po třech kilometrech jsme doběhli na silnici, kde nám pán u dodávky řekl, že jsme jediní běžci, které viděl. Takže morál v hajzlu, svižný návrat na rozdvojku a dojedení posledního gelu. Do cíle okruhu to ale byl ještě kus a energie pomalu docházela. Asi 5 kilometrů před cílem kola mi dala dvakrát napít ionťáku z camelu jedna závodnice (nakonec třetí žena, podle výsledovky Alice) a to mě zachránilo od bídné smrti.
Na startu do posledního kola jsem měl částečně odchozený maraton a nemít tam vlastní kolu s vodou, tak nevím, jak to dopadlo. Na občerstvovačce byly nějaké čokokřupky, chipsy, sušenky a jablka. K tomu voda. Tak už aspoň vím, jak se cítí pomalejší běžci, když na ně nic nezbyde. Ty sušenky jsem si nedal, protože nebyly vegan. V tuhle chvíli mi to ještě vadilo. :-D
občerstvovačka nasrávačka
poslední kolo - moje pocity
Měl jsem myšlenky na vzdání, ale za prvé by to bylo moje první DNF a za druhé jsem měl na sobě triko ITB a tak to nešlo. :-) Svižnou chůzí jsem se vydal do posledního kola. Po asi kilometr mě to přestalo bavit, cukry z koly začaly trochu působit a já se na malé kousky rozebíhal. Ale opravdu jen na pár metrů a pak mě hned píchalo a musel jsem se vydýchat. Ale postupně jsem našel své pomalé tempo, ze kterého jsem musel přecházet do chůze jen do kopečků a stlačil jsem tak průměr posledního kola pod 8:55 min/km. :-D Jenže pak přišel vběh do lesa a kopce. Takže zase pokles tempa. Pozitivní bylo, že jsem předběhl modrého závodníka (šel a telefonoval) a doběhl Alici. S tou jsme doběhli/došli až na poslední občerstvovačku, kde byla zase jablka, ta divná kola, chleba se sádlem a zase sušenky. Chleba se sádlem jsem vyloučil a ze zbytku si dal od každého trochu. Dva kelímky mě podle očekávání poslaly do nejbližšího křoví, které bylo bohužel asi až kilometr a půl daleko. Sedícího v křoví mě opět předběhla Alice a už jsem ji neviděl.
kochačka
Občerstvovačka pomohla a docela jsem pak i běžel, ale poslední kilometry před cílem jsem zase vadnul a šel indiána. Cílový čas 8:48:43. :) Nebudu lhát a říkat, jak jsem si to užil. Fakt mě to štvalo, protože jsem si myslel na čas okolo 6:15. Ale zase se stávají horší věci. :-)
Byl čas i na selfie. :)
Po doběhu mi bylo podáno jinou závodnicí pivo a závodníkem chipsy a chvíli jsem vegetil na lavičce a kecal s Káťou. Pak jsem se šel osprchovat (byla teplá! :) a pak do postele. Jenže i přes zasolení během i po závodě mě braly každou chvílí křeče do různých částí nohou a tak jsem se na spaní po hodině vyprdl a šli jsme se projít. Večer byla párty, ale na tanec jsem se necítil a bylo to moc nahlas a akorát mě z toho pak bolí uši. Tak jsme chvíli pokecali s Kájou Jánošíkovou, která doběhla na krásném druhém místě a šli na ještě jednu kešku. Káťu to nějak chytlo. :)
Po závodě už byl bordel i na mé půlce. :)
I'll be back! :-)
Druhý pokus o spaní byl v pohodě, procházka zabrala. Druhý den jsme si
zaběhli závod Bosá noha na 7 km. Start byl až v 11, tak jsem se stihl
ráno trochu učit i se projít po okolí. Závod se nám moc líbil. Nikam
jsme to nehnali a kličkování mezi šiškami bylo zábavné. Ale tak od půlky
už jsem šišky a kořeny cítil víc a víc a v cíli jsem byl rád, že to
není delší. Ale byl to fajn výklus. Pak jsme se sebrali a jeli se do
Doks nadlábnout a domů.
druhý den před závodem
start Bosé nohy
v dáli Bezděz
No a státnice nakonec dopadly dobře. Nebylo to všechno z hlavy, musel jsem přemýšlet když jsem nakreslil graf přesně podle učebnice, tak byl špatně (v té učebnici je víc chyb), ale konec dobrý, všechno dobré. :-) Hned druhý den po státnicích jsem vyrazil do Jizerek pomáhat kamarádce s teambuildingem. Pracoval jsem v terénu, tak jsem měl možnost potkat krásnou zmiji a najít pár kešek. Prostředí hotelu Montanie bylo taky pěkné a personál příjemný. Kdyby to bylo levnější, vyrazíme tam někdy na víkend.
zmije obecná - černá horská forma
cestou na Zámky
Souš
pejsek Nikita :-)
teambuilding :-D
A to je asi tak všechno. :-) Ještě jedna fotka nepovedených muffinů (nikdo mi neřekl, že se to musí dát do speciálního pekáčku). Příště to bude lepší. :) Taky jsem si pořídil platební samolepku, plácl ji na mobil a je to super věc. Když vyběhnu bez peněženky a potřebuji se někde občerstvit, je pořád lepší hledat místo, kde jde platit bezkontaktně, než nemít žádnou možnost občerstvení.
muffiny - první pokus
