Nějak jsem nestíhal, tak to sem dám všechno dohromady. 19. listopadu bylo ošklivo, ale doma jsme celý den sedět nechtěli, tak jsme vyjeli autem na Výpřež a šli na krátký výlet. Nakonec tolik nepršelo a výlet se nám moc líbil. Došli jsme na Kamenná vrata, pak na Červený kámen a pak zpět k autu.
Kamenná vrata
náročný sestup
Mazova Horka
vyhlídka Červený kámen
Druhý den jsem se vydal na repete Bezdězu. Minule pršelo a nahoru jsem se nevydrápal. Vlakem jsem dojel do Mnichova Hradiště a odtamtud už po svých (kolech :). Ze začátku bylo trošku náledí, ale ne moc. Cesta byla ze začátku spíše do kopce, ale za Mukařovem už byla rovina až na Bezděz.
kaplička nad Mukařovem
Cestou jsem našel i pár spadlých moc dobrých jablek, tak jsem si udělal neplánovanou svačinu. Počasí bylo moc pěkné. Byla to jedna z posledních vyjížděk, kde svítilo sluníčko. Po projetí Kuřívody už jsem cestu znal. Tentokrát jsem vybral správnou cyklostezku a po ní to jelo samo. Až na odbočku k Bezdězu. Za ní to bylo zase do kopce.
svačina
Pod Bezdězem jsem provedl hloupost - rozhodl jsem se vyjet až nahoru. Byl jsem tu jako malý a z toho si pamatuji akorát, že jsem tam měl alergii na plísně a že mě někde v kavárně servírka opařila kafem stehna. Podruhé jsem tu byl před pár lety na kole a nějak špatně jsem si pamatoval, že jsem byl až skoro nahoře. Ale nebyl. :) Takže tentokrát jsem se táhl s koloběžkou přes nedoporučení pro kola a kočárky až nahoru před zavřenou bránu. :-)) Chvíli se dalo tlačit, pak jen nést a byl to celkem opruz. Ale aspon tam byla keška. :)
dolní brána
vrchol nadohled
skoro nahoře
u brány
Cestu dolů k Mácháči jsem si tentokrát užil v suchu. Cestou jsem posbíral několik keší a potkal kolegy kačery. Pak jsem si dal svačinu - Kofolu a křupky. Nedlouho poté jsem se napojil na svou starou známou silnici vedoucí kolem Mácháče. Zastavil jsem se u kapličky (keška) a pak jsem pokračoval podobně jako minule - přes Provodín a Zahrádky do České Lípy.
svačina (ten mech jsem nejedl :-)
kaplička
kaple sv. Prokopa
lom u Srní
25. listopadu jsme se se Kesinou vydali na procházku s cílem rozdělat v lese oheň. Kesince se to moc líbilo a pořád někam lezla. Vybaven novým křesadlem a kousky vlhké březové kůry se mi to povedlo celkem rychle, ale pak nebylo co přikládat. :)
"Zakousla bych srnce."
Zálesák :-D
"Hoříííí!" :-)
Další den jsem měl za úkol vyvenčit odpoledne Kesi a tak jsem si musel naplánovat výlet tak, abych se vrátil podle plánu, což se mi obvykle nedaří. Za cíl jsem si tedy vybral profláklou cyklostezku Greenway Jizera, kde v tuhle dobu skoro nikdo nebyl. Byla to kratší projíždka, ale po bahně a kopcích na výletu na Bezděz to byla fajn změna. Časový plán byl dodržen a doma nebyla kalamita. :)
Hasičská zbrojnice v Líšném
káva a sušenky :-)
choroš
Další minivýlet byl na jednu kešku poblíž, která je sice docela blízko, ale než jsem se tam domotal, tak jsem ujel nečekaně hodně kilometrů. :-) Sluníčko zase svítilo, tak se jelo hezky.
altánek ve Vísce
arabští koně
opalovačka :-)
No a protože na koloběžku není úplně ideální počasí a špeky útočí, tak jsem se byl po čase proběhnout. A když už, tak na kešku v Jizerkách. Takže jsem spojil příjemné s užitečným a ještě vyvětral Kesi a Pája mohla déle spát. :-)) Keš byla u skály Utečenec asi 200 metrů od cesty z Maliníku k přehradě.
Utečenec
Naštěstí v Českém Ráji sněhu moc není a tak tam mířila moje další cesta na koloběžce. Začátek šel ztuha, protože bahno bylo všude a pak ho bylo méně, ale bylo pořád. Kousek nad Všení jsem si pěkně umazal koleno, když jsem se sápal do svahu pro keš, která byla někde úplně jinde.
kdesi za Turnovem
kostel ve Všeni
kdesi nad Všení
cisterna s rumem :-)
"Ty jo, koloběžka!"
Pája se směje mému koloběžkovému postoji při odrazu. Ale neprávem, neboť je to nejefektivnější způsob. Tak jsem jí zapózoval se samospouští a udělal pro ni fotku. :) Za Kacanovy se mi jelo sice docela dobře, ale měl jsem stažené půlky, protože tam zrovna probíhal hon. Tím mi utekly dvě plánované kešky, ale nikdo mě netrefil a myslivci měli legrační reflexní čelenky. Když jsem dojel k zámku Valdštejn, dal jsem si hranolky a po dlouhé době venku pivo. Měl jsem sice s sebou termosku s jídlem, ale pivo je pivo a bylo příjemně teplo.
pro Páju :)
mezi Kacanovy a Drahoňovicemi
Valdštejn
Po přejetí hlavní silnice na Hradec Králové už se stíny začaly prodlužovat a tak jsem místo plánovaného cíle v Železném Brodu zamířil zpátky do Turnova. Pár keší jsem ještě cestou našel, ale taky se jednou asi půl hodiny zdržel. Po příjezdu na nádraží mi zbývalo asi 20 minut, takže to krásně vyšlo.
Hospodu ITB jsem nemohl vynechat a taky nevynechal. Ale abych rozpustil cenu za hodinu v Praze na přijatelnější hodnotu, vyrazil jsem z Liberce už v 10 hodin a v půl dvanácté už jsem vystupoval z metra na stanici Vyšehrad. S keškami ve velkých městech je ta potíž, že často nejsou na svých místech a nebo je okolo moc lidí (počet lidí > 0 :-)). Takže z plánované hromady mám jen pár plus nějaké, co se našly cestou. Ale hezky jsem se prošel, navštívil Karlov, Petřín, okolí Pražského hradu, Karlův most a nakonec restauraci U Sádlů. :-) Během procházky Prahou se pořád honily mraky a občas sprchlo, ale nic hrozného.
Hospoda byla super, příště zůstanu déle. Dostal jsem dárečky a krásného perníkového Kokopelliho, kterého nikdo nepoznal. :-D Z hospody jsou bohužel skoro samé nepublikovatelné fotky, na kterých mi to nesluší. :)
U Sádlů se sádlem :-)
jedna z mála normálních fotek
Kokopelli od Tučňáka
A den po hospodě v Praze jsme jeli s Pájou na výlet - hádejte kam? :-) V podstatě jsme kopírovali část mojí koloběžkové trasy, jen chyběli myslivci. A Pája si na zkoušku půjčila moje hůlky a uháněla s nimi jako drak. Nešla ani ostře vyfotit. :-) Nejdřív jsem jí trochu poradil s technikou s seřídil hůlky a pak jsem jí skoro nestačil. :-)
A nakonec dva další přírůstky z paracordu - obal na powerbanku, vodítko a košík pro Kesinu.
