Červen

Mám menší zpoždění, ale pokusím se to teď dohnat. Co stojí za zmínku je lovení keší u Máchova jezera. To bylo někdy v půlce června. Měl jsem den dovolené a taky jsem se se svým člunem vydal odlovit keš na ostrově. Na ostrov je sice vstup zakázaný, ale tahle keš vyžadovala jen ho obeplout a zjistit z pamětní tabulky na skále potřebné údaje. Kdo někdy běžel Mácháč Run Fest nebo šel Doksymana, zná část břehu u kopce Borný velmi dobře. Je tam příjemný přístup do vody, byť s cedulkou "Jen pro návštěvníky kempu". Přijel jsem brzy ráno, všude mrtvo, tak jsem na parkovišti nafoukl člun a rychle se nenápadně :) přemístil k vodě a do pěti minut už jsem ujížděl od pláže.

nějak takhle :)

Veslování na malém člunu je docela namáhavé a bolí z něj ramena, tak jsem to co chvíli otočil a plul naopak. Obojí mělo něco do sebe, neboť výhledy jsou tam krásné na všechny strany.

výhledy

Zavzpomínal jsem si na kopec Šroubený, který mi sloužil jako orientační bod na místním triatlonu a na plavání s broděním, když bylo jednou málo vody. A už jsem byl u ostrova.

u cíle

Zakázaný ostrov

Na ostrově je oznámení o zákazu vstupu pod pokutou a varování o hojném výskytu zmijí, ale říkám si, jestli tam ty zmije opravdu jsou. Je tam totiž hodně ptáků a to mi se zmijemi nejde moc dohromady. To by tam ty zmije musely ležet permanentně přežrané, minimálně v době hnízdění a vyvádění mladých.

selfie s ostrovem :))

Cestou zpět nedaleko proplul motorový člun a tak jsem si užil i lehké vlnobití. Cesta utekla rychle a na pláži bylo pořád mrtvo. Tak jsem se ještě nasvačil na lavičce a až pak odnesl člun k autu. Poslední dobou zjišťuji, že bez dobré svačiny není dobrý výlet. Má to něco do sebe, sednout si někde a v klidu posvačit. Dřív jsem to takhle nevnímal.

vlny

hotovo

Když už jsem u Mácháče byl, nemohl jsem neprojít pár okolních keší. Většina byla na větších i menších kopečcích a tak jen jeden výhled za všechny. A pirátská truhla. :)

Milešov 24H

Na následující víkend jsem byl zlanařen na týmový geozávod na 24 hodin, který se konal v okolí Milešovky. Závod spočíval v tom, že se na začátku rozdal týmům seznam asi 80 keší různých typů a obtížnosti a na týmu už je taktika, kam se vydat nejdříve, koho poslat na stromovky a tak. Háček je v tom, že na celý tým je jen jeden papír, na který se otiskávají razítka z keší, takže se nemůže rozprchnout každý jinam. Naše taktika byla poslat někoho s papírem na stromovky, mezitím luštit mysterky a postupně je přidávat na mapu. Já měl za úkol projít multiny a nahlásit finální souřadnice, aby se tam pak někdo jiný s autem jen stavil pro razítko.

noční Milešovka

Aby to nebylo tak jednoduché, tak byly v některých keších bonusy za první nalezení a ještě bylo několik keší zveřejněno v průběhu závodu. Za těch 24 hodin jsme se střídali se spaním, občas trochu bloudili, já byl dvakrát na Milešovce (jednou kolem půlnoci) a byla to celkově povedená taškařice. Ale na druhou stranu byly týmy vybaveny džípem a ty vjely kam se dalo a rozhodně se nedá říct, že by to bylo pro přírodu nějaké terno. Nedělám si iluze ani o členech našeho týmu, protože jednou zapadla Octavia někde v lese. Takže bych si to asi zkusil zase někdy znovu, ale spíš s lidmi, kterým nejde za každou cenu o první místo a pohybují se spíš po svých, popř. na kole či koloběžce. Takové týmy tam byly také a jeden nás dokonce předstihl, protože jeho skvělý běžec vyběhl jako první na okolní kopce a posbíral všechny bonusy pro první nálezce.

Milešovka od naší základny

Milešovka za dne 

zámek Milešov

Jeřice

Jeřice je malá říčka, která pramení někde v Jizerkách. A právě tam, na svahu, kde jsou samé žulové balvany a říčku samotnou není skoro vidět, tam se ukrývá úžasná multi keš. Začátek je pod kopcem v zapomenuté části Oldřichova v Hájích. Je tam prima parkoviště a pro psy možnost se vykoupat. Pak už jsme jen stoupali. Nejdříve po cestě k prvními zastavení. Tam byla krásná tůňka a říčka tekla po skále. Indicie se musela hledat ve vodou vymleté jeskyňce s koleny ve vodě. Ještě, že bylo teplo. :-)

první zastavení

Pokračovalo se po balvanech a skalách korytem říčky. Kesi chudák občas musela dlouho hledat cestu okolo a v posledním úseku už se k vodě skoro nedalo dostat, tak byla vyřízená. Ale vodu z batohu nechtěla. Další indicie taky nebyly zadarmo. Místy mi to připomínalo jizerskou Valhalu. Myslím, že ideální terén pro trénink na některá horská ultra. :-))

koryto

chlemty chlemty 

najdi indicii :)

Kudy nahoru? 

Má dost.