Týden s pončem

Tento týden byl velice deštivý a proto ten název příspěvku. V úterý jsem vzal Kesi na jednu pěknou keš a procházka se jí moc líbila. Ale na konci jsme pěkně zmokli. Pončo jsem měl sebou, ale na těch 300 metrů se mi ho nechtělo vytahovat. Měl jsem. :-) Na středu jsem uspořádal sraz místních koloběžkářů, ale počasí bylo opět na pytel a tak jsme nakonec byli jen dva a já pěkně zmokl. Ale pončo jsem měl a pěkně se projel. jen mě začalo zlobit přední světlo. Po vypnutí se samo zase zapne. Ale po vysušení zase dobrý.

V pátek jsem vyjel tak trochu nazdařbůh s cílem odlovit jednu pěknou stromovku u Rašovky a pak že se uvidí. Opět byly přeháňky, ale bylo z toho pěkných 65 km a nakonec jsem dojel až do Turnova a ještě si cestou zkusil stavbu dalšího typu přístřešku z ponča. Nejvíc mi asi dala zabrat jedna keš na stromě, která měla papírovou obtížnost 3,5 hvězdičky (z max. možných pěti), ale byla to taková čistá 4,5, možná i pětka. Nakonec jsem si poradil smyčkou z paracordu, do které jsem dal nohu a dosáhl na další větev. Ale ještě teď mám odřené ruce. :-)

Ale zase jsem si pěkně otestoval boty na koloběžku, které jsou bezva i na lezení po stromech, kde vůbec nekloužou. Taky jsem se podíval na pěknou zříceninu zámečku Zásadka a čedičový vrch Káčov, kolem kterých jsem léta jezdil bez povšimnutí.

lehčí stromovka

pončo běs uhání silnicí 

cestou na Zásadku 

zřícenina zámečku Zásadka 

vrch Káčov

zkouška stavby přístřešku typu pluh
(poncho plow shelter)

Kostel ve Všeni

V sobotu jsem vzal Kesi zase na kešky, tentokrát do Klokočských skal. V plánu byla keš, kde se poznávaly skalní brány podle obrázků, ale nakonec jsem našel i keš, u které se indicie hledaly podle mapy na orientační běh. To bylo sice s mapami v mobilu jednodušší, než jen podle OB mapy (to bych tam byl ještě dnes), ale taky to nebylo zadarmo a mám velkou radost, že se mi ji podařilo najít. V Klokočkách už jsem jednou nebo dvakrát byl, ale když nejdete po turistické cestě, zdají se mnohem, mnohem rozlehlejší. Také to jsou skály, kde je v Českém Ráji nejvyšší výskyt trampů (i v zimě) a tedy i ochranářů. Na nějaký pěkný převis narazíte na každém kroku.

Trojnožka

Zdenčina skála

zajímavost

s Kesi

(na fotce být neměla, ale přicpala se tam a je z toho moc pěkná fotka :-)

odpočinek při hledání keše 

po výletě

V neděli jsme jeli zase na Jizeru s Pájinou kamarádkou. Celý úsek byl částí našeho sjíždění z minulého týdne, tak jsme se najisto mohli těšit na pivo na Zrcadlové koze. Přibylo vody a jelo to skoro samo. Cestou žádný jez, takže taková nedělní pohodovka. Zádrhel byl jen na začátku, kdy se po roce kamarádka zase vzpomněla, že její pumpa nepasuje na její loď. Tak Pája přidržovala ventil a my na střídačku pumpovali naší pumpu. :-)

příprava

zastávka na svačinu 

Když není lžíce, vyřežeme. :-)

Českosaské Švýcarsko a Jizera

Díky Cyrilu a Metodějovi spolu s Janem Husem jsme měli volnou středu a čtvrtek. A protože Pája hrála v Mnichově Hradišti, zajel jsem se po čase podívat do Českosaského Švýcarska. Částečně jsem sledoval trasu, kterou jsem kdysi jel na kole a která byla a pořád je mou nejdelší ujetou vzdáleností za jeden den. Tentokrát jsem se ale na kraj zmíněné oblasti přiblížil vlakem. Bylo docela narváno, ale jedna koloběžka se ještě vešla. Z Rybniště už jsem jel po vlastní ose. Trasu jsem si naplánoval tak, abych se vyhnul turistickým značkám a krpálům na nich se vyskytujícím. To se mi skoro povedlo.

Pro začátek jsem jel do Krásné Lípy, kde jsem chtěl začínat původně, ale kvůli vlakovému spojení to nešlo. Nakoupil jsem si něco na zub a pití a jel po cyklostezce podél Křinice až do Zadní Doubice. Tam jsem se poprvé a naposledy vydal na turisticku cestu a tlačení bylo mazec, ale krásná vyhlídka stála za to. Pokračoval jsem přes Hinterhermsdorf a Saupsdorf, kde začala Panoramaweg. Na jejím začátku jsem si dal v hospodě s českou obsluhou pivko a pak to v nedalekém lesíku na chvíli zalomil v hamace.

vzhůru do terénu

vyhlídka Taubensteinaussicht

kousek od Hinterhermsdorfu

Pivo před Panoramaweg...

...mě zmohlo :)

Následoval dlouhý sjezd ke Kirnitzch (že by Křinice německy?) a podél řeky až do Bad Schandau, kde mě zastihl pořádný slejvák. Naštěstí jsem zrovna počítal souřadnice jedné kešky pod střechou autobusové zastávky. Další cesta vedla do Kőnigsteinu po frekventované silnici a byl to asi nejméně příjemný úsek. Z Kőnigsteinu jsem vystoupal k Pfaffensteinu a pomalu začal přemýšlet, jestli stihnu přívoz a nebo budu spát v Německu. Přívoz jsem stihl, protože jezdí až skoro do půlnoci a já u něj byl kolem sedmé.

liják v Bad Schandau

Kőnigstein

Pfaffenstein

Schmilka

V Hřensku jsem si dal večeři a pivko a pak už cestou na Mezní louku koukal po místu na spaní. Nic moc cestou nebylo, protože se po obou stranách cesty vedoucí podél potoka zvedala nahoru, tak jsem dojel až na rozcestí pod Malou Pravčickou bránou, kde jsem si nachystal spaní. Končila tam cyklostezka, takže by to dál šlo jen dolů na Šaunštejn, což by ale znamenalo snést koloběžku několik desítek výškových metrů. Ráno mě probudili turisté, kteří mi řekli, že Šaunštejn byl stejně zabraný někým jiným. 

spaní

výhled od Malé Pravčické brány

Malá Pravčická brána

cestou do Vysoké Lípy

Do cíle mi zbývalo cca 20 km a nemělo cenu se sápat ze svahu, když to šlo pohodleně objet. Kousek za Vysokou Lípou jsem dojel partičku cyklistů a jeli jsme spolu až skoro na Tokáň. Byli to pohodáři. většinou totiž, když předjedu chlapa cyklistu, tak se mi snaží ujet a vzhledem k povaze našich strojů se mu to většinou podaří. Vtipné a trochu smutné je, když je dotyčný chlap ve dvojici s ženou či dívkou, pro kterou je to pak utrpení. to většinou začnu pít či svačit, aby se dlouho netrápila. Už jsem byl i osočen, že mám na brndě motor. :-) Dál už jsem táhl svou káru :) zase sám. V Doubici jsem vyžebral velkou Kofolu za cenu malé a pokračoval dál do Rybniště. Původně jsem chtěl jet z Rybniště vlakem, ale protože bylo krásně, dojel jsem až do Varnsdorfu. Bylo tam krásně, ale vzhledem k ceně piva v Německu budu spíš asi raději cestovat po našich luzích a hájích.

cyklisti pohodáři

muzeum dřevěných soch v Doubici

zastrčená kaplička

občas by byly potřeba :)

studánka Blaženka

Odpoledne jsme si s Pájou vyrazili na krátký výlet do Příhrazských skal. Musel jsem se pochlubit, co jsem vyběhl za čtyři minuty. :-)) Kromě schodů jsme navštívili i Hynštu, co je skalní hrad s místnostmi, kde by se taky dalo přespat. Probíhala tam bojovka dětského tábora a cestou zpět jsme potkali zoufalé cyklisty, kteří nevěděli, kudy dolů a nakonec museli po schodech.

schody

vyhlídka

V pátek jsem vzal Kesi na kešky do okolí Tanvaldu, protože to tu ještě nemám tolik vylovené. Čekal jsem přeháňky, ale bylo čím dál větší vedro a tak jsem výlet oproti plánu zkrátil a myslím, že Kesinka byla ráda. :-) Na předposlední zastávce, v Tanvaldu u pomníku T.G. Masaryka, se chuděra nacpala do stínu pod keř.

Dám si ještě jedno...

Nějak nám přibrala.

ve stínu

O víkendu jsme jeli na Jizeru. Auto jsme nechali ve Spálově, což vzhledem ke stavu vody nebyl nejlepší nápad, ale mělčiny nebyly zase tak hrozný. V Železném Brodě při přetahování lodi přes jez Páju píchla včela do nohy. Nic strašného, ale bolelo to prý jak čert a hlavně noha natekla a druhý den ještě víc, tak jsme to nehrotili a první den to zapíchli v Malé Skále a druhý den dojeli jen do Dolánek. Na Zrcadlové koze jsme se totiž nacpali a dali si pivo (já dvě) a tak bychom stejně podle zákona nemohli pokračovat. :-D Navíc by nás čekaly jezy a tam by Páju bolela noha. Tak jsme si u Kozy dali šlofíka a pak ten kousek dojeli.

Pája svými silnými pažemi pumpuje. :-)

Kesi smrdí :-D

malinové hody

skály u Pantheonu

sami v kempu Žlutá plovárna

ladná nožka :)

Fotka pro ty, co se ptají, jestli Páje zakazuju maso. :-D

šlofík na nové karimatce

A taky jsem si koupil novou karimatku. Měl jsem Coleman samonafukovačku, která ale k ránu už byla trochu ufouklá a tlačily mě kyčle. Taky už jsem ji měl asi šest let. Tohle je Klymit Static V2 za 2380,-, ale ležení na ní je jako v peřině a je krásně malá a lehká. Není to samonafukovačka, ale nafukovačka, ale nafukuje se docela rychle.

pro srovnání s 15" noteboookem

A zajímavost na závěr: Na FB jsem zaregistroval, že koloběžku chce kupovat Kamil Pulicar a ptal se na ni i Radek Brunner. :-)