Otužování a nový dřívkáč aneb pyromanem snadno a rychle

S velkým koloběžkovým absťákem jsem po dovolené vyrazil na koloběžku do okolí Osečné. Nějak mi nevyšel odjezd vlaku do Křižan a tak jsem to vzal přes Ještěd. Všude plno lidí, co to neměli v hlavě v pořádku a motali se zleva doprava a zpět. Nemyslím děti, u těch to je normální. Ale když jde dospělý člověk prostředkem někde, kde je provoz, tak je to kandidát na Darwinovu cenu. Po sjezdu z Ještědu už jsem nepotkal skoro ani živáčka. Jen před Osečnou kamaráda na kole. Našel jsem pár kešek a když jsem dojel do Mimoně, měl jsem ještě dost sil, tak jsem si to trochu protáhl na pěkných 60 km. Po desetidenní přestávce mě pak bolely nohy a zadek. :-)

Druhý den jsem šli s Pájou na výlet do okolí Chrastné. Je tam toho spousta zajímavého a taky krásný vodopád, ve kterém jsem se v rámci otužování chtěl vykoupat. Otužovat jsem se začal od září ranní sprchou a dovolená v Řecku mi to trochu "zkazila", protože tam nebyl pořádně studená voda, ale doma jsem se do toho zase rychle dostal a byl čas zkusit to v přírodě.

panoráma z Chrastenského vrchu 

sestup 

přes potok :-) 

vodopád

Další týden v úterý jsem si v rámci boje proti špekům vyběhl (spíš vyšel :-) ) na Českou chalupu. Nebylo to tak hrozný a přišlo mi to i kratší, než jsem si pamatoval. Občas si tam možná vyběhnu na pivo. :-) V pátek vzal Kesi na výlet do Jizerek. Jen kousek nad Českou chalupu, ale moc se nám to líbilo. :-) Vyzkoušel jsem nový skládací dřívkový vařič je skvělý. Ten z Ikey byl taky fajn, ale musel se něčím podložit, aby měl tah (většinou klacíky nebo kameny) a ty klacíky po chvíli přehořely. Taky začal reznout. Ten nový má navíc mřížku na grilování, kříž na menší nádoby (třeba plechovku fazolí) a je skladný. Grilování na normálních uhlících není úplně tak pohodlné jako na uhlí do grilu, ale jde to. Místo po ohýnku jsem samozřejmě zalil vodou a zakryl zeminou.

 

podzimní Jizerky

Hoří! 

Kesi má šlachu a je spokojená.

gril 

bufet

(nebyl to záměr, ale stačila chvilka nepozornosti...) 

rozložený vařič 

 Nikdy jsem tu nebyl. :-)

"bobr"

Cestou domů jsem vyfotil nový přírůstek na přehradě. Jednou na procházce Kesi utekla a běžela ho vraždit a v té tmě to Pája identifikovala jako bobra. Tak tomu říkáme bobr, i když to je nutrie. :-)

Další běh byl opět znouzectnost, ale opět moc pěkný. Sice jsem ulovil asi jen dvě třetiny plánovaných keší, ale bylo to prima. Jen nemuselo tolik pršet. Běžel jsem z Borku u Turnova zpět do Turnova přes Český ráj. Takže krajem pískovcových skal a lesů. Cestou jsem viděl kvamta hub a hodně i jedlých, ale nebyl čas. Ke konci zase trochu křeče a pochoďák. Ale když bez tréninku uběhnu 15 km, budu spokojený. :-) Tempo 7:37. :-D

Trosky 

na vyhlídce 

hřiby 

skalní město 

kotrč, ale malý

Následující týden jsem v pondělí vyjel na mikrovyjížďku na koloběžce do Decathlonu a oklikou zpět a ve středu s kámoškou do Jizerek. Jeli jsme okruh jako minule, ale minule bylo světlo. Tentokrát byla tma, všude bahno a po kanále to byla cesta smrti. :-) Navíc byla uzavřená hráz přehrady, tak jsme to museli vzít po dřevěném mokrém chodníčku a tentokrát jsem to byl já, kdo málem hodil tygra. A když jsme si chtěli dát pivo, byla Nová louka zavřená. Tak jsem si ho dali až v Liberci.

na Nové louce

Další pátek zase s Kesi na výletě. Tentokrát nebylo zbytí, protože byla Pája v Egyptě (dlouho totiž nebyla u moře :-D ). Ale kešky s Kesi jsou fajn. Dokud nehoní zvířata (tentokrát kachny). Vydali jsme se do údolí Plakánku u Kosti. Věděl jsem, že tam to údolí je, ale co si pamatuji, nikdy jsem tam nebyl. Je tam opravdu krásně a v pátek odpoledne minimum lidí.

skalní byt Barušky 

 Kost

 údolí Plakánku

zbytky mlýna

Humprecht 

Oklikou jsme se vrátili ke Kosti a pak šli prozkoumat jedno údolí mimo značené trasy. Tam jsme narazili na rybníček s kachnami Aničkou, Zuzankou a Karlem, které Kesina honila. Kachny vždycky uplavaly, ale když jsme se sem vrátili, radši jsem Kesinu přivázal. Místo se přímo vybízelo ke svačině a stejně jsem musel vstřebat alkohol z piva. Tak jsem zase rozdělal dřívkáč a koukal do ohně. :)

pivo pod Kostí 

 cedule u piknikového posezení

Kesi na lovu

vodopád :-) 

Anička, Zuzanka a Karel (pořadí neznámé) 

Na sobotu jsem udal Kesi a vymyslel trasu přes Jizerky, kterou jsem jezdíval na kole, ale cestou jsem ji trochu přeplánoval a místo sjezdu do Desné to vzal po magistrále do Bedřichova a pak domů. I tak to bylo výživné a doma jsem sotva pletl nohama. :-) Ještě ráno před výletem jsem se byl s kamarádem vykoupat v přehradě a pořídili jsme si zrcadlovkové selfie s novým otužovacím kulichem. :-) Pak mi ještě ukázal, kde je konstrukce na cvičení, o které jsem předtím nevěděl.

s Jirkou

nová konstrukce
(obě fotky od Jirky (www.zuzanekjiri.cz))

Šolcův rybník 

stoupání na Smědavu 

u Černé Nisy 

V neděli jsme šli na výlet s doktorandy. Minule jsem se prý jako plánovač osvědčil a hlavně znám asi nejlépe okolí. Výlet se všem moc líbil, ale asi jsem si nastavil moc vysoko laťku, protože tohle se bude špatně překonávat. Jediná mínus bylo to, že jsem řídil a nemohl si dát pivo. Ale i s pitem to bylo fajn. Chvíli se nám to sice začalo zvrhávat v houbaření, ale tomu jsem učinil přítrž. :-)

"Je zima, nechce se nám z auta." :-) 

 místo bývalé těžby uranu

Skalní divadlo 

výstup na Děvín 

a ohýnek :) 

Peču. :-D

A ještě pár fotek od spoluvýletnice Jitky.