Sněžka 2

Po vandru mě pořádně bolely nohy a do úterý jsem neměl na další náročnější pohyb ani pomyšlení. V úterý na běhu mě bolelo tříslo, tak jsem myslel na Honzovo "Pomalý běh léčí vše" a po chvíli to přestalo. Ale pak při chůzi to zase bolelo. :-)

V úterý večer mi nějaký sviňák ukradl koloběžku Mibo. To je ta menší a levnější (naštěstí). Holt sousedi nezamykají, nemám koloběžky k čemu zamknout a do vchodu se dostane každý s kartou nebo něčím podobným. Hned jsem si tedy objednal kotvu do zdi, jejíž koupi jsem blbec odkládal a k tomu otřesový alarm. A jestli se vrátí pro druhou koloběžku a zjistím to, ať si mě nepřeje. Všude jsem to sdílel, ale moc šancí opětovnému shledání nedávám.

:-(

Ve čtvrtek jsme se opět sešli s chrastavskými otužilci a opět to nemělo chybu. Led byl tenký a tak jsme si udělali díru na mělčině a otužovali se v leže. Ale pak nás napadlo rozbít led u schůdků a tam to bylo mnohem lepší. Na akci jsem zase běžel, abych spojil příjemné s užitečným.

squadra azura :-)

Pepa vyhrál medaili 

skoro jako v létě

ponor

V pátek jsem byl klukům z Liberece vysekat novou díru, aby se mohli jít v sobotu vykoupat. A rovnou jsem nainstaloval ceduli se smrtkou z loňska. :-) V Chrastavě jsem zapomněl trenky a tak mi je Pepa přivezl a u sekání jsme pokecali. Ledu bylo nečekaně hodně, tak to bylo na cca 40 minut.

tloušťka ledu 

A je to.

V sobotu jsem jel projet běžky a moc to nejelo, protože bylo nad nulou. Je to takový zajímavý fenomén, že když se řekne "jet na běžky", tak si člověk (teda aspoň já) představí krásné slunečné počasí a jak to pěkně sviští. Tuhle zimu jsem byl celkem 5x, z toho jednou bylo hezky a jednou to jelo a nebylo to ve stejný den. Tak třeba se ještě dočkám. :-) Ne, že by mě to tam nebavilo i za oblačného počasí, ale to sluníčko tomu dodává jiný rozměr.

z běžek

Sněžka

Na svou druhou Sněžku jsem se hodně těšil, i když na poslední chvíli byly drobné problémy s dopravou. Noc před jsem nemohl zabrat a pak jsem se zase často budil. Přece jen, Sněžka není Ještěd a předpověď počasí taky nebyla nejrůžovější. Nakonec vše proběhlo bez problémů. Cestou do Pece pod Sněžkou skoro celou cestu pršelo nebo padal déšť se sněhem. A v mokrých trenkách se nechce jít nikomu. Ale pořád je to lepší, než v mokrém oblečení. :) Další zradou je rychlejší odvod tepla ve vlhkém počasí. Tak jsme se trochu smiřovali s tím, že se kdyžtak oblékneme, ale tajně doufali, že to nebude potřeba.

Z Pece nás vyšlo přesně dvacet. Někteří i bosi. :-o Výhodou velké skupiny je společné prožívání a podpora, nevýhodou nevyrovnanost členů a z toho plynoucí čekání. Nejhorší to bylo na Růžovohorkách, kdy jsme si říkali, že se zadní sekce musí každou chvíli objevit a pořád nic. Nakonec jsem musel zavelet, že jdeme dovnitř a dáme si čaj nebo polévku. Odchod z chaty byl mnohem nepříjemnější, než start v Peci. Už jsme byli trochu vlhcí a teplo v chatě nebylo takové, abychom se zahřáli na ideální teplotu. Takže jsme po odchodu z chaty nasadili brutální tempo a po pár stech metrech už to bylo zase dobré.

Nejhorší byl jako minule kopec výstup na samotnou Sněžku. Tentokrát jsem měl hole, tak jsem si mohl zahřívat ruce a šlo se mi dobře. Ale ledový déšť se mi zabodával do těla a tak to bylo i s akupunkturou. :) Ještě, že jsem měl beranici. Nahoře jsme měli na všem ledovou krustu - na batozích, čepicích, zipech, ...

Zase zastávka na focení a hurá do tepla do poštovny. Tam krusta roztála a všechno bylo mokré. :) Zase jsem si tajně dal asi litr dýňové polévky, kafe a čaj a převlékl se do suchého. A bylo dobře. Cestou dolů už posádka našeho vozidla nikde nestavěla a po hodině a čtvrt jsme byli u auta.

start

foto: Ondřej Horák

zastávka na polévku

Bertík

hřebenovka

 foto: Ondřej Horák

 foto: Ondřej Horák

foto: Ondřej Horák

na vrcholu 

zmrzlá čepice :-) 

dokumentace 

cestou zpět

Tak zase příště. :-)