Punkově Winter Skyrace

Skyrace na Ještěd jsem nikdy neběžel, natož v zimě. Ale myšlenka se proběhnout s dalšími nadšenci se mi líbila a stejně nebylo nějaké ideální počasí na nějaký sólo horský výběh. Byla totiž brutální obleva. Na místě startu jsem byl první a tak jsem radši mrkl na FB, jestli není nějaká změna a koukám, že nemám nahranou trasu. Ony ty "společné běhy s pokecem" často končí tak, že běží několik skupinek a navzájem se ani nevidí. Takže mapa se hodila. Trochu mě překvapila délka trasy (21 km), ale jen proto, že jsem si nevzal nic k jídlu ani pití.

Celkem nás na startu bylo celkem hodně, ale přesné číslo nevím a vzhledem k různým zmateným pravidlům bych ho sem stejně nepsal. Zúčastnilo se i pár psů.

na startu

Trasa byla už od začátku do kopce, ale byl to příjemný kopeček po louce a dopolední slunce příjemně hřálo. Po chvíli už byl ten kopeček poněkud dlouhý a tak jsem chvílemi přecházel do chůze. Zaujal mě toulec na hůlky a třeba to zaujme u nějakého běžeckého Ježíška, který mě čte. :-)

toulec na hůlky

první stovky metrů

Po vběhnutí do lesa se chůze stala častější a až do dosažení Ještědu jsem toho moc nenaběhal. :) Nahoře mlha, jako poslední dobou vždy a navíc bufet zavřený. No co, kousek od Ještědu byla na trase studánka. Ovšem tak rozčvachtaný sníh, někde i s blátem, jsem ještě nezažil. Měl jsem sice návleky na boty, ale ty mi z hlediska promočení byla úplně k prdu. Ale aspoň se mi nerozvazovaly tkaničky.

klasika

V nejnižším bodě za Ještědem bylo krásně sucho, ale byl čas na otočku a po chvíli jsme zase šli lesem vedle sjezdovky nahoru na Pláně. V tom kopci jsem dostal od kolegy tabletu Enervitu a na Pláních jsem si koupil Horalku a vodu. Jen jsem se zamlženými brýlemi nejdřív zamířil přímo do kuchyně. :-D

výhledy

Pláně

Celkem vypečená část trasy byl seběh pod lana a následný výstup k Ještědu. Trochu to klouzalo, ale dalo se to a i pár fotek jsem během vydýchávání namačkal. :-) Až nahoru na parkoviště se už neběželo. Trasa vedla zpět dolů a doprava po červené a modré.

nahoru pod lany

Úplná pohoda to ale ještě nebyla, protože na rozmoklém sněhu byla sem tam ledová plotna a sám nechápu, jak se mi povedlo během "závodu" ani jednou nespadnout. Zapomněl jsem zmínit, že díky trase v mobilu na mě skupinka přede mnou pravidelně čekala a neběžel jsem tedy skoro vůbec sám. Tedy oni mi vždy zase utekli, ale ne moc a pak zase nevěděli, kudy. :-) Poslední úsek byl sprint z kopce po louce s Raphaëlem z Francie. Trochu jsme se vyhecovali. :-)

v cíli

trasa