Od posledního vandru se opět něco málo událo. Jeden pátek jsem vzal Kesi na výlet, abych ji trochu utahal a Pája s ní druhý den nemusela na dlouhou procházku. Kesi do té doby ušla tak kolem 10 km v pohodě, maximálně tak 15 km, ale to už byla na kaši. Tentokrát, na Hruboskalsku, jsme dali 10 km a v Liberci ani nechtěla jít od auta domů. Na kontrole nám řekli, že na její věk je už i 10 kilometrů až až a že si sama řekne. No jo, ale ona si řekne, když nemůže a nebo se jí nechce, ale neví, že se musí jít ještě zpátky. :-D Ale jinak to byl bezva výlet, i nějaká dosud neodlovená keška se našla.
horolezecký hřbitov
Trosky a Hrubá Skála
na vyhlídku nesměla
První letošní koloběžku jsem plánoval s pivem a opejkačkou, ale byla zima a náledí, takže jsem měl mokré boty a opejkat se mi nechtělo. Ale trasu jsem si zkrátil přes oboru (v tuto dobu povolený vstup) a v ní nebyl na silničkách sníh a jelo se pěkně. V autě jsem pak slyšel podezřelý zvuk a ono to píchlé kolo. Naštěstí jsem to v pohodě dojel, protože po 14 dnech, když jsem doma chtěl duši lepit, jsem zjistil, že mám vyschlá obě lepidla.
Vzhůru do obory!
Otužovací výšlapy na Ještěd jsou fajn, ale je to krátké. Za hodinu nahoru a za necelou hodinu dolů a ten den se člověku už nic moc nechce. Tedy mně ne. :-) Když se šlo na Smrk, zase jsem nemohl a proto, když se šlo podruhé, musel jsem být u toho. Ještěd je pohoda, mezi stromy nefouká a je to pořád do kopce, takže nestihne být zima. Smrk, to je jiné kafe. Foukalo už na nádraží, potom jsme se schovali do lesa, ale úsek k nebeskému žebříku byl na větru a byla nám zima na předloktí. Na nebeském žebříku jsme se zase zahřáli, ale myslím, že jsme všichni byli rádi, že je pod rozhlednou útulna. :-)
start
proti větru
s Pepou zhruba v polovině
nejlepší fotka výletu. :-D
Smrk (s Wandou a Luckou)
cesta dolů
To, co jsem psal o Ještědu, platí stále, ale když mě oslovila reportérka německé ZDF Tatyana, tak jsem si řekl, že ať má na záběrech víc lidí, půjdu taky. Reportáž skončila pár set metrů od tramvaje, ale měla ještě dopolední část na lesním koupališti, kde jsem nebyl. Nemusím být všude. :-D Bohužel jsem nikoho nepřemluvil, aby se mnou místo hned dolů šel oklikou na výlet, tak jsem šel sám. Udělal jsem si hezkou procházku přes Červený kámen a Kamenná vrata.
Marcel dává interview :-)
Červený kámen
Kamenná vrata
Yeti :-D
Plantar fascitiis se zlepšíla, tak proč se trochu neproběhnout? :-) Navíc jsem potřeboval zmapovat možná místa na spaní v Českém ráji a tím bylo o místě běhu rozhodnuto. Bylo tam dost sněhu, tam bych se s koloběžkou nechytal a pěšky jsem se nechodil s Kesinkou v době Pájiné nemoci dost. Počasí klaplo, takže paráda.
výhled ze Staré foroty
Železný masiv
Další běh byl v týdnu - se Šneky v běhu. Po tolika letech jsem se dověděl, že liberecký lom na žulu se dá proběhnout. Byly i ledopády. :-)
ledopády :)
v lomu
Liberecká výšina
Druhá letošní koloběžka byla už bez píchnutí, s pečením, ale zase bohužel bez piva. Honza mi sice fotky alkoholu na blogu povolil, ale to bych si to pivo musel vzít. Jel jsem totiž na skládačce a tam nemám tolik úložného prostoru. Doufal jsem, že bude cestou otevřený nějaký stánek, ale jak jsem se vyhýbal frekventovaným místům, asi jsem se vyhnul i těm stánkům. :-D
Vyskeř
Pekařova brána
rybník Věžák
tohle poznáte :-)
a tenhle hrad taky
Kostelecké uzeniny - nové logo :-D
A poslední běh byl v okolí Oldřichova, kde bylo, na rozdíl od Liberce, modro. Ale taky v lese pořád hodně sněhu a po sobotní koloběžce jsem byl ještě trochu unavený, tak jsem trasu zkrátil.
Skalní hrad
Gorila
A málem bych zapomněl sem dát fotku z běžek. :-)
P.S. Mezi vandry se to jmenuje proto, že další vandr je zítra. :-)
