středa 23. února 2022

Únorový koviďák

Únor je tento rok poněkud teplý, takže se dá běhat a i koloběžku už jsem vytáhl. Ale běžky, ty nějak zanedbávám. Buď je hnusně, nebo nemám čas anebo je parkoviště plný Pražáků. :-D 14 dní zpět bylo perfektní počasí a to jsem byl 6 dní pozitivní v izolaci a potom jsem se týden dostával zpět do formy. No ještě že jen týden, mohlo to být horší. :) Ale aspoň jednou bych letos rád vyrazil.

Ještě v lednu jsem stihl keškovýlet s Hepíkama v okolí Mladé Boleslavi. Proti větru jsme skoro stáli, ale potom v lese to bylo mnohem lepší. Hlavní je, že se nám ohýnek podařil. Dřívkáč je prostě super vynález.


větrný tunel



s Křemílkem a Vochomůrkou





Někdy před rokem a možná ještě déle, protože jak někdo řekl, rok s Covidem se nepočítá, jsme byli s Pájou na Kozákově. Vypočítal jsem si tam indicie pro jednu kešku, ale její odlov by znamenal vracet se a to jsme nechtěli. Taky jsem od té doby poslouchal podcast Bludičky, kde holky moc hezky mluvily o Měsíčním údolí a když jsem se jednoho dne rozhodoval, kam poběžím, vyhrálo tohle místo. Místy jsem kvůli sněhu běžet nemohl, ale aspoň jsem si pořádně máknul. Keš jsem našel a i přes absenci výhledů to byl moc pěkný běžecký výlet s několika body do Horobraní.

Hamštejnský hřeben


Kozákov

Měsíční údolí

okolí keše

Klokočské průchody


Ten samý den jsme měli "Otužileckou párty". Jeli jsme se s klukama vykoupat a potom jsme popíjeli u Mártyho na chalupě. Kluci mi ukázali bezva tůňku v Rudolfově a na chalupě to bylo luxusní. Pojal jsem to jako pivní degustaci, tak jsem koupil asi pět piv, každé jiné a prokládal to Gambáčem. :-D (4. 2.)







Běh v okolí Raspenavy jsem zvolil kvůli o chlup lepšímu počasí v porovnání s Libercem a taky je to tam o něco rovinatější. Běželo se mi pěkně, ale od poloviny už to bylo horší a posledních 5 km (z celkových cca 20 km) jsem už hodně chodil. Netušil jsem, kde je chyba, dokud jsem si druhý den ráno neudělal antigenní test do zaměstnání. Ten byl pozitivní stejně jako odpolední PCR test. (7. 2.)


noha





Hned po konci izolace jsem si udělal běžecký test, abych věděl, jestli (ne)odpískat vandr, který měl být hned následující víkend. Běh byl na prd, tak jsme vandr přesunuli o týden. Ono by to možná nějak šlo, ale nechtěl jsem riskovat, že budu lemra. (15. 2.)

Běh, kdy už jsem si mohl říct, že jsem na tom stejně jako před Covidem, byl běh za Ještědem. Chrástenský potok se rozvodnil, posunul lávku tak, že se dalo přejít na na stejný břeh, kde už jste byli a tak jsem musel chvíli hledat, kde potok přeskočit. Ale konečně bylo krásně a mohl jsem si užít svůj oblíbený výhled z Velkého Jeleního vrchu. (19. 2.)




stoupání na Velký Jelení vrch




Malý Jelení vrch


A krásné, skoro jarní počasí, mě vytáhlo i na koloběžku. Dal jsem jen malý okruh. Přece jen, věděl jsem, že některé svaly dlouho nepracovaly.


kafe nemohlo chybět :)

4 komentáře:

  1. Nadherny! Teda musim rici, ze pohled na ohen, at uz venku na ohnisti, nebo pres sklo kamen, patri k "televiznim programum", ktere se hned tak neokoukaji a clovek si je znova a znova rad pusti:).
    Jsi neskutecne akcni, opravdu obdiv! a ta otuzilecka party... na jedne strane brr:), ale potom to muselo byt skvele! At se dari, at nam to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Honzo! Plameny jsou prostě bezkonkurenční. :)

      Vymazat