Peklo je koloběžkový závod seriálu dlouhého koloběhu a hlavně je to blízko. Letos jsem ještě žádný závod nejel, tak proč to nezkusit? Závod je to dlouhý (133 km), ale to jsem na vandru dal za den taky a se zátěží. Sice ne s takovým převýšením, ale říkal jsem si, že se to nějak poddá. Do kopce můžu tlačit a z kopce to jde samo a rovina tam byla tak max 2 km.
Předpověď počasí nic moc, ale zase nic hrozného. Řídil jsem se klasickou poučkou, že zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je intenzivní. Na start do Malé Skály jsem jel vlakem a hned ze začátku jsem se přilepil na smůlou pokapaný stolek a následujících 15 minut jsem si se smůly zbavoval. Chytla mě zase na startu, kde jsem zjistil, že se mi nevrací přední brzda. No šla by vracet rukou, ale naštěstí se potom nějak rozhýbala. A to jsem po vandru brzdy čistil. Asi špatně. :-)
Po startu to bylo napínavé, asi dvě minuty a zase se čekalo na železničním přejezdu. :-D No a potom už jen kopce a zase kopce. :-) Převýšení činilo podle propozic 2200 m, takže slušná porce. Takže nebylo kam spěchat. Chvíli jsem jel s Jirkou Boháčem, který závod organizoval a to mělo výhodu v tom, že z kopce věděl, jak budou vypadat zatáčky a nemuseli jsme zbytečně brzdit. Ale potom mi v jednom sjezdu hodně ujel a já jel sám, jak to mám asi nejradši. Jel jsem na tepy, abych pak někde v Jizerkách nechcípal. Jirku jsem dojel ještě před první občerstvovačkou na 30. km. Ještě nás dojel Matěj a na občerstovačku jsme dojeli ve třech. Během konzumace dorazil Pavel Štork, ale to už jsem odjížděl. Zbytečně neprodlužovat občerstvovačky byla totiž moje jediná šance, jak se lépe umístit. :-D
Sám jsem vyjel do Příchovic, na Jizerku, tam jsem si dal rychlou malou Kofolu, potom stále sám po trochu mokré silnici do Hejnic, kde jsem zamířil na jistotu do cukrárny na punčák. Kafe jsem z časových důvodů oželel, už při cpaní posledního kousku punčáku do krku jsem viděl, jak kluci projíždí. Tak jsem ho rychle vdechl a jal se je stíhat. Do kopce na Libverdu jsem je dojel a potom jsem jel až na druhou občerstovačku v Pekle s Pavlem. Tam nás zase dojel Jirka a kluci se zase cpali a vykecávali, tak jsem jim zase ujel. :-D
Ona ta občerstovačka byla nějaká tajná nebo co, protože v propozicích nebyla a řekl mi o ní až Pavel cestou z Libverdy. Takže jsem byl předzásobený a zdržovat se nemělo smysl. Zato u Vietnamce v Raspenavě, tam ano, koupil jsem si Coca-colu a kafe v plechovce. Kafe jsem vypil hned a kolu jsem si šetřil na stoupání z Oldřichova. To je krásná trasa dolů, ale ne tak krásná nahoru. Při výjezdu z Raspenavy začalo pršet, ale už jsem byl v lese, tak to nevadilo. Jen jsem zapnul blikačky a jel dál. Studánka kousek pod sedlem byla podle očekávání suchá, ale já měl vody dost a i tu kolu. Kdesi v tom táhlém kopci pršet přestalo, ale jak pršelo ze stromů, nevím ani kdy.
Jelo se mi dobře, nebo spíš tlačilo, ale občas jsem i popojel. V celých Jizerkách jsem potkával lidi s plnými košíky hub, stejně tak v tomto stoupání. Ohlížel jsem se, kde jsou kluci, ale ti mě už nedojeli. Nahoře na Bílé kuchyni konečně kopec skončil a začal bezva úsek. Ne tedy úplně bez kopců, ale spíš houpavý. V Hraběticích byla druhá oficiální občarstvovačka, kde jsem doplnil vodu, ionťák a tyčinku a rychle jel dál.
Ještě tam pár nepříjemných brdků bylo, ale nejhorší byl poslední kopec z Pěnčína. Nějak mi došlo, i když jsem pil a jedl a ani hroznový cukr chvíli nezabíral. Takže jsem kopec spíš vytlačil. Pak už ale zbýval jen sjezd a rovinka do cíle.
Byl jsem moc rád, že jsem se zúčastnil, viděl zase známé tváře a i neznámé cesty a taky mě to vykopalo v pondělí ráno do Jizerek na houby, kde jsem kromě hub potkal i mloka a cestou k autu jsem se vykoupal v Jeřici a zahájil tak otužileckou sezónu. :-)
