Poslední dobou se mi nějak rychle nahromadilo docela dost fotek. Je to jednak tím, že máme krátce Arinku a rádi ji fotíme a potom taky tím, že jsem se v ITB hospodě nerozvážně přihlásil na SUM. A možná i tím, že na chatě mám všechny větší projekty (utěsnění studny, dřevníky, IBC nádrž + podstavec a další) hotové a je čas i na jiné věci. :)
Prvním výletem bylo keškování s Hepíky, kdy nám zase nepřálo počasí a já si po roce zase vzpomněl (s mokrou nohou), že mi teče do pravé boty. Šli jsme okruh z Desné přes Mariánské schody a Protrženou přehradu. Naše výpravy už vlastně ani tak nejsou o keších, ale spíš jsme rádi, že se vidíme a pokecáme.
Následující den jsem si dal výběh na Ještěd. Po delší době zase po silnici a nebylo to úplně pomalu, tak jsem odpočíval při focení. :-)
Na Jezevčí vrch z minulého příspěvku jsem vzal kromě Ari i Páju a taky se jí tam moc líbilo. Houby už ale hezké nebyly.
Dalším během (střídaným s chůzí) bylo proběhnutí po trase Ještědské 24 hodinovky s Rozběháme Liberec. Před tím jsem si dal 10 km lehce s Janou, tak jsem měl ten den pěknou dvacku. A za odměnu jsem se přidal k holkám na pizzu. :-)
O víkendu jsme se cestou ze zahrádky stavili na výletě u Cvikova a prošli si pěšinku nad Údolím samoty. Chtěl jsem vidět jeskyni Na pozici. Je to jen taková malá jeskyňka pro maximálně dva sedící. Než jsme ze zahrady odjeli, tak dělala Ari své obvyklé divadlo, když se jí nechce domů. Lehne si a tady se ještě rozvalila. Vysvětlovali jsme jí, že ještě bude výlet, ale marně. Naštěstí váží 18 kilo a tak jsme ji hodili do auta a bylo po odmlouvání. :-D
Další nedělní běh směřoval do Jizerek. V plánu jsem měl se co nejvíce vyhnout asfaltu a docela se mi to podařilo. Ale bylo to za cenu mokrých bot hned od začátku a jednoho zapadnutí do rašeliny. Na parkovišti jsem byl první, protože byla změnu času a já myslel, že už mají hodinky nový čas a ono ne, ale už jsem zpátky do postele nešel. Ke konci jsem se vykoupal ve vodopádech Jeleního potoka, kde jsem už jednou byl, ale tentokrát jsem nebloudil, i když najít cestu pod nánosem listí mi chvíli trvalo. Zajímavý byl úsek ze sedla Holubníku ke Sněžným věžičkám, který je i částí Zubaté. Je tam hodně bahna a někde až příliš.
Odpoledne jsem vzal holky na výlet do Janovic.
Ve čtvrtek jsme zase běželi na Ještěd, ale tentokrát jsem si předtím nedal desítku, ale jen 6 km z domova a i tak jsem měl nějaké těžké nohy. Minulý týden totiž byl ve středu svátek a nebyl volejbal, tentokrát už ano.
To se projevilo i druhý den na běhu v okolí Cvikova cestou ze zahrádky, kdy kromě toho, že pršelo, tak mě i ty nohy víc bolely. Holt jsem za to vzal o něco víc, než by se asi mělo. Běh jsem tedy zkrátil na necelých 21 km. A ještě že jsem měl svůj protidešťový klobouk.
V sobotu jsem si dal volno (učil jsem) a v neděli jsem běžel do Hrádku. Objevil jsem pěkně blbou zkratku, takže jsem měl boty hned mokré, ale trochu jsem se mohl uklidňovat tím, že byly stejně ještě mokré z pátku. Hrádek leží o něco níž, než Liberec, takže někteří ultra kamarádi by řekli, že to bylo vlastně z kopce. :-)
Odpoledne jsem zase vzal holky na výlet, tentokrát včetně švagrové Míly. Nad Libercem bylo jasno, ale nad Osečnou nikoliv, ale stejně tam bylo hezky.
Úterní běhy s Janou stále probíhají, tady jsou dvě fotky z běhu v okolí Řasnice a Bulovky.
Ve čtvtek 10. listopadu dorazily nové boty do terénu (i když papírově jsou napůl i na silnici) a hned v pátek jsem je byl zkusit. Ve středu po běhu s Janou jsem měl hroznou rýmu, pořád jsem smrkal a teklo mi z nosu. Ve čtvrtek už mi skoro nic nebylo a tak jsem to v pátek jel zkusit s tím, že kdyžtak běh zkrátím. Samozřejmě, že jsem chtěl zkusit ty boty, ale taky jsem měl domluvený vandr na víkend, tak jsem se nechtěl zničit. Po 20 km se mi běželo pořád dobře, tak jsem potvrdil vandr a doběhl/došel trasu podle plánu. Zase byla mlha, tak jsem se na Jelení vrch nesápal, ale kdyby nebyla, určitě bych tam vylezl.
Žádné komentáře:
Okomentovat