Ještě na jaře jsem byl ohledně koloběžkování kvůli ostruze trochu skeptický. Ale pak to bolelo méně a méně a teď o tom vím, ale vyloženě to nebolí, pokud třeba blbě nešlápnu. Jako přípravu jsem si dal dva víkendové vandry, pár stovek a cítil jsem se připravený.
Letos je opět nová trasa (mění se po třech letech a střídá se směr) a tentokrát to bylo ze Šatova u Znojma do Moldavské Šatlavy v Krušných horách. Natrasováno na mapy.cz jsem to měl na cca 364 km, ale potom jsem to postupně zkracoval tak, aby mi nerostlo převýšení a nakonec jsem v podstatě převzal Klonovu trasu. Podobně ji jeli skoro všichni, lišilo se to v drobných detailech. Takže plán byl cca 354 km a 3500 m převýšení.
Na start jsme jeli Pavlovou Meluzínou a v Šatově jsme byli k večeru. Nasbírali jsme si spadané meruňky, po drobných komplikacích se ubytovali, po dalších drobných komplikacích vyzvedli GPS jednotky a potom jsem se šel najíst do Šatova do restaurace, protože jsem chtěl před závodem těstoviny a v kempu byla možnost jen pizzy a nebo předem objednaného kuřete. Možná je blbost řešit takto stravu před závodem, který je několikrát delší než maratón a stejně budu muset hodně jíst po cestě, ale jsem tak zvyklý. :-) Cestou na večeři jsem prozkoumal trámový lis na víno.
lis na víno
Po návratu jsem dal ještě jedno pivko na dobré spaní a šel spát do rozpálené chatky. :-D Spánek nic moc, před závodem klasika. Budík na 4.35.
Stále usměvavá Šárka maže housky na závod.
naše "kajuta"
Startoval jsem tradičně v 5 hodin, dvě hodiny před oficiálním startem. Vlna veder sice malinko polevila, ale bylo jasné, že nedojedu ani v pátek ani v sobotu dopoledne. takže každá hodina jízdy za lepšího počasí dobrá. Vystartoval jsem celkem svižně, ale potom jsem našel své tempo a narušovaly mi ho jen kopce, protože v rámci šetření sil jsem od začátku delší nebo prudší kopce tlačil.
Pár kilometrů po startu mě dojely Katka a Eva, potom jsem jim ujel nebo je spíš ztratil a dohonil jsem je až po své krátké zajížďce do polí. Při plánování jsem se totiž urputně vyhýbal silnicím druhé třídy, a to i v Rakousku, kde to ale bylo zbytečné. Takže při sjezdu z cyklostezky na hlavní jsem viděl, jak jedou ostatní zalehlí z kopce a zase jsem jel sám. :-D
Holky jsem zase dojel, pak zase ony mě a potom jsme jeli kus spolu. Říkaly, že tradičně přijíždějí na konci pole, tak jsem s nimi logicky nemohl jet. :-D Českou Kanadu už jsem opouštěl sám.
chvíli po startu (v dálce Bubo)
dlouhý den začíná
chládek
Katka a Eva
Ještě nebylo úplně vedro, ale už bylo příjemnější jet lesem. Větřík foukal chladný, až před Jindřichovým Hradcem se oteplil. Tak jsem si říkal, že dám oběd. Našel jsem Vietnamskou restauraci a dal jsem si Pad Thai (široké nudle se zeleninou a tofu). Měli tam ostrou hlídačku. Letos jsem se té stravě vůbec nějak víc věnoval. Týden před závodem jsem pil Magnesii, pár dní před doplňoval hořčík a během závodu po každých 50 kilometrech taky a k tomu tekutá BCAAčka. Ale stejně jsem křečím neunikl. Ale to až později. V Hradci jsem přečkal poledne a měl jsem tam kulatých 100 km.
Jindřichův Hradec
oběd
Následoval Tábor s uzavírkou a (zbytečným) nošením po schodech. Za odměnu jsem si dal několik hodin v teple rozleželý Romadůrek. :-) Ještě před Táborem jsem minul perníkomat. Chtěl jsem Páje vzít perníček, ale nedovezl bych ho asi v pořádku. Tak jsem jí aspoň vyfotil pejsky v Táboře.
Potom to bylo co by kamenem dohodil :-D na kontrolní bod, který je zhruba v polovině trasy. Kopec tam byl tedy pořádný. Celou trasu jsem měl rozdělenou na dvě půlky pro lepší zobrazování převýšení na hodinkách, takže jsem v Chýškách přehodil navádění, trochu dobil mobil a hodinky, vyzvedl si svou tašku s výživovými doplňky a pečeným sýrem, dal si pivko a jel dál.
Plán C byl dojet aspoň 150 km a zbytek si nechat na další dva dny (muselo se dojet do neděle do 14 hodin). Plán B byl dojet do kontrolního bodu a protože je to potom dlouho z kopce, tak ještě o kus dál. No a plán A byl dojet do Mníšku pod Brdy (cca 220. km), protože tam měly ubytování Katka s Evou a kdyby spaly méně hodin, mohly by mi ráno ujet. :-D
Taky jsem mohl spát na 200. km v kempu na Slapech, ale tam byl za prvé hluk a za druhé se mi ještě chtělo jet. Ale kofolu a pivo jsem si tam dal, tak zase jo. Potom před Mníškem žádné hezké spaní nebylo, jelo se mi dobře a tak jsem vytlačil kopec před Řevnicemi (Řevničák se myslím jmenuje jen ze strany od Řevnic), sjel skoro celý Řevničák a tam zakempil v přístřešku. Možná bych mohl ještě kousek jet, ale už jsem pociťoval trochu únavu a kdoví, jestli bych takové hezké spaní ještě našel. Měl jsem sice předem v mapě uložené všechny přístřešky cestou (od kontrolního bodu dál), ale lepší vrabec v hrsti...
dopink :-)
perníkomat
v Táboře u cyklostezky
slaná ruka na kontrolním bodě
odměna na kontrolním bodě
Vysoký Chlumec
Slapy
kemp Cholín
Noc byla sice klidná, ale mám děravý polštářek, takže to nebylo ono. Doma jsem zjistil, že má těch děr víc a nevím, jak se to mohlo stát. Minule na Lužických jezerech byl ještě naprosto v pořádku. No ale budu mít narozeniny. :-)
Dobré ráno!
No a v pět ráno začal nedaleko kokrhat kohout, tak jsem ještě chvíli podřimoval a pak vyrazil. Pár minut před šestou už jsem stepoval před prodejnou Žabka v Řevnicích, abych doplnil tekutiny (to byl další důvod, proč bych nemohl jet přes noc) a potom hurá tlačení směrem na Rudnou za doprovodu balónů a vzducholodi.
vzducholoď je pod balónem vlevo
běžci, ale asi ne z našeho klubu
Ve Slaném jsem narazil na Lidl a měl jsem velikou radost. Nakoupil jsem si chlazený bulgur (konečně pořádné nesladké jídlo, měl jsem si koupit aspoň tři!), smoothie, kafe, závin, krekry a oříšky. Radost mi malinko kazil fakt, že se mi hned po zastavení chtělo na velkou. Ale nákup jsem zvládl a les byl potom asi kilometr. :-D
koláč, který mi i Pája záviděla :-)
nákup v Lidlu ve Slaném
Ve Smečně, kde jsem si na vandru na Maledivy dával punčák a kafe, jsem minul Blanku a její podporu Mirka. Sice jsem jí ujel, ale potom, na silnici druhé třídy, jsem byl rád, že mě dojela. Táhli jsme to spolu až do Všechlap, tj. asi 50 kilometrů a moc mi to pomohlo překonat nekonečné úseky bez stínu. A taky jsme spolu nadávali na kopce. :-) Nejdřív jsem jí malinko ujížděl do kopce a ona mě z kopce, ale potom jsem cítil, že začíná bolet pravé lýtko a nakonec z toho byly i pěkné křeče a do kopce už jsem jí neujížděl. :-D Její podporu, bráchu Mirka, jsem nevyužil pro přímou pomoc, ale informace o výskytu večerek a koupání se moc hodily. Já zase trochu snad přispěl navigací, protože Blance se horkem vypínaly mapy.cz. Když jsme u té teploty, mohlo být tak 35 °C, na asfaltu možná i víc. Dokonce jsem vylíval jednou Magnesii z bidonu, protože byla moc teplá (dala by se pít, ale byla tam večerka s novou studenou, a nanukem!).
Nejdřív jsme narazili na kašnu v Klobukách, potom jsme se koupali v Peruci, v Křesíně jsme si dali bramboračku a Colu - no vlastně to byl takový vložený výlet s prima parťačkou. :-)
Klobuky
Peruc - koupaliště
nekonečná cesta výhní
Křesín
chvilka ve stínu (aspoň máme společnou fotku :-)
I Mirek je na kaši :-D
panorámata
Tady někde přišly ty křeče,
ale aspoň jsem se mohl kochat kopci.
Sjezd do Bíliny byl dlouhý a za odměnu. V Bílině je kašna, kde jsem si smočil hlavu a Blanka chtěla taky. Jenže je menší a přes okraj jí to nešlo. Pomohl jsem jí tedy za nohy a málem tam skončila celá. :-D
V Chotějovicích jsme trochu bojovali s překonáním hlavní silnice, ale povedlo se a ještě jsme si užili stín v podjezdech. V Zabrušanech vedro vrcholilo, voda docházela a tak Blanka kontaktovala Mirka, aby zjistila, jestli je otevřená hodpoda ve Všechlapech. Nebyla, ale vedle byla večerka, kam jsem si zajel já. Potom jsme plánovali koupání, ale Blanka potřebovala delší oraz ve stínu, tak jsem jsme se rozdělili, koupání jsem přejel (stejně by ten efekt vydržel 10 minut) a pokračoval k Hrobu. :-D
Tradovalo se, že je to posledních 15 km do cíle do kopce a z toho poslední 2 km z kopce. Ale ten pořádný kopec začal v Hrobu až 11,5 km před cílem a ze začátku ani nebyla silnice celá ve stínu. Potom už to bylo lepší a lepší, poslouchal jsem podcasty a někde za železničním viaduktem se to zlomilo a kopec byl mírnější. Kdybych nebyl po křečích a tolika kilometrech, dalo by se to jet. Sladké jsem už nemohl ani vidět, ale měl jsem krekry z Lidlu. :-)
Jel jsem až poslední sjezd k Moldavě. V cíli luxus, Věrka (kterou jsem znal, jak jsem si později uvědomil, z Rybníkáře) řekla, že až se vzpamatuju, řekne mi, co a jak, odevzdal jsem čip, nahlásil kilometr a dal si malé pivo na spravení žaludku. Potom jsem si šel na chvíli lehnout, ale moc mi to nepomohlo. Ale trochu chuť k jídlu už jsem měl a tak jsem si dal lečo. Následoval pokec, focení a taková ta pozávodní pohoda s bolavýma nohama.
nad Hrobem
v cíli
My dva s Michalem z Liberce jsme dojeli,
Andrejka byla pomocnice organizátorka.
Pavel v cíli
Fidorka v cíli (vypadá hůř než já :-D)
s částí ITB
Výsledek:
38. muž ze 45, co dojeli (12 nedokončilo), 15. z mužů bez doprovodu (celkem 26) žádná žena bez doprovodu přede mnou, klobouk dolů před všemi, co to jeli nonstop.
Výsledky
