Houba a salám

Ne, nebojte, není to další recept. :) Ale dnes jsem na kole v Jizerkách objevil novou bezva lesní cestu a u ní svého prvního letošního hříbka. Hned jsem ho ochutnal, jestli to není hořčák a není. :-) Prolezl jsem okolí, ale příbuzné neměl.

 hříbek

A odpoledne jsem ve své oblíbené prodejně se zdravou výživou objevil tuhle kuriozitu. Něco pro Ječmínka. :-)

 

salám

Dovolená v Českosaském Švýcarsku

Dovolená byla parádní. Nejen, že jsme měli krásnou chaloupku, ale vyšlo nám i počasí, podívali jsme se, kam jsme chtěli a byl i čas na odpočinek a válení na gauči a popíjení Radlera, kterého jsem tam vypil asi 6 plechovek. :-)

 

naše chalupa

Do Starých Křečan jsme přijeli v neděli po obědě a po krátkém hledání jsme našli i naši pronajatou chaloupku. Ubytovali jsme se a dohodli se, že hned vyrazíme na první výlet. Volba padla na Bastei v Německu - most mezi skalami, u kterého stávala pevnost. V prospektech to vypadlo nádherně a ve skutečnosti ještě líp. Byl to sice kus do kopce, ale ty výhledy stály za to. Na konci cesty jsme zjistili, že je tam ještě jedno parkoviště asi 100 metrů za mostem, ale tam parkovat by bylo moc mastňácké. :-)

Bastei

Druhý den jsem zvolili pro změnu českou stranu. Zaparkovali jsme v Jetřichovicích a prošli všechny tři hlavní vyhlídky (Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu a Ostroh). Na Pohovce jsme to vzali po zelené zpět do Jetřichovic a domů. Večer zase relax, Radler - prostě pohodička. Večer jsme se jeli ještě projít do Hřenska podél řeky. Taková večerní romantika. :)

 

po červené z Jetřichovic

večerní pohoda

Ve středu nám odjel řidič za prací a tak jsem s holkama naplánovali výlet na Vlčí horu a pak že se uvidí podle počasí. Cestou jsem trochu zmokli, ale pak zase uschli, takže nic hrozného. Vyhlídka na Vlčí hoře je pěkná, ale zasklená a to sklo už je takové zašedlé, takže to nebylo úplně ono. Pak jsem ještě chtěli v lese objevit Vlčí Hrádek a podle mapy jsem byli kousek od něj, ale stejně jsem ho neviděli. Ony ty hrádky v okolí stejně většinou vypadají tak, že je ve skále stopa po uložení trámů, sem tam nějaký vytesaný schod a to je celé.

 

 

rozhledna Vlčí Hora

  

Ve čtvrtek jsem byli zase v kompletním složení, tj. Zuzka, já a Míša s Tomášem a jeli jsem se podívat na zříceninu skalního loupežnického hradu Šaunštejn a na Dolský mlýn. Na zříceninu vedly žebříky, takže Bára musela zůstat dole. Zuzka ale nahoru nechtěla, tak počkala dole s Bárou. Nahoře opět krásné výhledy. Pak jsme se vrátili do Vysoké Lípy a z ní nabrali směr Dolský mlýn. K němu jsme museli sestoupat pěkný prďák, ale nahoru jsme ho pak jít nemuseli, protože Tom se obětoval a vyšel to sám a my šli po rovince do Jetřichovic, kde nás nabral. :-) Večer jsem si pak opékali buřty, topinky a sýr. A nechci se chlubit :), ale i s mokrým dřevem jsem rozdělal oheň sám napoprvé. Ještě, že tam bylo tolik suchého jehličí a smolných šišek. :-)

 Šaunštejn

 Dolský mlýn

V pátek jsem se byli podívat pro změnu v Německu. Zaparkovali jsem v Hřensku a přívozem se nechali převést na druhou stranu Labe. Těšil jsem se, jak se projedu lodí a bylo to celé na ani ne minutu. Z přístaviště jsme šli po červené serpentinami nahoru, vylezli jsme u kukuřičného pole a hned jsme viděli Zirkelstein. Zatáhlo se a začalo slabě pršet. Pak regulérně lilo, ale to jsme už měli skrýš u jedné garáže a z té jsem po chvíli přeběhli do lesa, kde jsme objevili altánek pro turisty. Po asi deseti minutách pršet přestalo a tak jsme vyrazili vzhůru na Kaiserkrone. A nahoře zase krásné výhledy na všechny strany. Tentokrát nahoře byla s námi i Bára, takže jsme si mohli výhledy v klidu vychutnat bez zoufalého štěkání a kňučení. :)

 

Zirkelstein 

 

 výhledy z Kaiserkrone

Poslední den jsme se motali zase v okolí Ovčí Hory. Chtěli jsme totiž objevit tektonická zrcadla, o kterých jsme si přečetli na jedné informační tabuli. To se nám povedlo, i když to jako zrcadlo moc nevypadalo. :-) A při návratu domů jsme viděli duhu.

 

duha

Jestli vám tu chybí Pravčická brána, lodičky a Malý pravčický kužel, tak tam jsme opravdu nebyli. Pravčická je tak profláklá, že jsem na ni ani nechtěl a ostatní ji už viděli, do lodiček by nám asi nevzali Báru (aspoň Zuzka to tvrdila) a stejně nás moc nelákali a takhle jsem se krásně vyhnuli davům, kterých jsme se před dovolenou obávali. Můžeme doporučit i chatičku, jen by se stávajícím vybavením mělo uváděných 6 lidí asi problém se soukromím, pokud by to byly páry. My čtyři jsme se ale krásně vešli. Sem tam nějaký ten škvor a mravenci v koši byly malou daní za polosamotu v přírodě. Je tam dokonce i pračka s práškem, dva sušáky na prádlo, televize, satelit, DVD přehrávač, mikrovlnka a další vymoženosti civilizace, takže by nebyl problém tam strávit třeba 14 dní.

Všechny fotky jsou na rajčeti.

Týden 9. - 15. 7. - Trénink o dovolené

Chtěl jsem nejdřív napsat o dovolené jako takové, ale máme z ní tolik fotek, že to budu ještě pár dní třídit a upravovat a tak zatím aspoň o tréninku. Vzal jsem si s sebou věci na běh, protože okolí slibovalo široké možnosti ranních běhacích výletů a taky že jo. Byli jsme tam od neděle do soboty a od kromě prvního a posledního dne jsem každý den vyběhl. Po návratu ostatní ještě buď spali, nebo snídali, takže žádné naboření společného programu nehrozilo.

Pondělní běh byl jen taková oťukávačka okolí a byl převážně po silnici. Druhý den jsem běžel do lesa mezi skály. Trochu jsem kufroval, když najednou zmizela cesta, ale měl jsem trasu v Garminovi a tak jsem se po chvíli našel. :-) Dalo to pěkných 18 kilometrů.

 

  z úterního běhu

Ve středu jsem si vzal na běh plavky a brejličky a běžel k jedinému podle mapy k plavání vhodnému rybníku v okolí. Vzdušnou čarou od naší chalupy to bylo 5 kilometrů, ale po silnici sedm. Rybník byl moc pěkný, ale dost mělký a já nesnáším, když hrábnu rukou do bahna, tak jsem plaval víc v prostředku a dělal malá kolečka. Když jsem si při plavání sáhl na nohu (to běžně nedělám :-) ), tak byla celá slizká. Po doplavání jsem zjistil, že jsem slizký celý. Asi nějaká bahenní výživa z rybníka. :-D Ale při běhu domů slizkost zmizela. 

rybník Racek, pracovně nazvaný Slizák

Na kopci Dýmník jsem objevil lanový park a prolejzačky pro děti. Moc se mi tam líbilo. :D K chalupě to byl už jen kousek (tak 2 kilometry), ale stihl jsem ještě potkat mrtvého zajíce, hromadu malin a jednoho houbaře. Zpáteční cesta byla 8 km, takže celkem něco přes patnáct.

A jedééém!

 Ve čtvrtek jsem běžel kousek proti směru výletu z předchozího dne, pak jsem odbočil na Krásnou Lípu a na jedné pěkné rovince si dal rychlý kilák. Zpátky jsem to vzal přes Zahrady. Měl to být kratší běh před plánovaným delším v pátek a tak jsem to už nenatahoval.

Na pátek jsem si nechal kolečko Křečany - Valdek - kraj Šluknova - Brtníky - Křečany. Začátek byl po silnici, ale pak už skoro jen po lesních cestách nebo lesních pěšinkách. Zhruba ve dvou třetinách trasy začalo pršet, ale s tím jsem tak nějak počítal celý týden a tak jsem byl rád, že jsem to chytil až poslední den. Tři kilometry před cílem se mi vypnul Garmin a já tam 10 minut v dešti laboroval s čudlíky, protože jsem zase zapomněl, jak je teplý restart. Ale přeci nebudu bez záznamu celé trasy, že? :-)) Nakonec jsem ho rozchodil, o záznam nepřišel a spokojeně doklusal domů.

V sobotu odpoledne po návratu jsem si zašel naposledy do sauny a na masáž. Od zítřka je celý bazén zavřený až do září. Před saunou jsem si trochu zaplaval a uplaval jsem 50 m v kuse kraulem s nadechováním vlevo. Konečně! :-) Ale krk bolí. Nicméně mám už od doktorky napsanou rehabilitaci, tak to bude už jen lepší a lepší.

V neděli mě Michal vytáhl na kolo a protože psal, že má za sebou těžší trénink, čekal jsem nějakou pohodovku německými vesničkami. Ale houbelec, jeli jsme to nejdelší, co šlo, tj. Zittau - Gorlitz - Lobau - Zittau a já měl už v Lobau dost. Týden jsem na kole neseděl, měl jsem dost běžeckých kilometrů v nohách a bylo to znát. Takže jsem se většinu zpáteční cesty vezl za Michalem a ze Žitavy jsem jel vlakem. :-) Ale 121 km dobrých. :)

A pozor, důležitá zpráva pro Honzu12. Na dovolené byl konečně čas a hlavně místo pro nakreslení dlouho slíbeného piva. Tohle obří pivo jsem dal hned za chalupou. Na Google mapě to vypadá jako pole, ale byly tam i kopřivy a tak to pivo bylo zasloužené. A omlouvám se všem dámám, ale víno nebude. Když teď vím, jak dlouho mi trvalo pivo... :-)

 

 pivo 12°

A nezbytná tabulečka:

Týden 2. - 8. 7. - Hurá na dovolenou

Trochu se zpožděním, ale ono se stejně skoro nic zajímavěho tento týden neudálo. :-) Byl to druhý týden po IM a měl jsem tedy ještě odpočívat, ale zároveň to byl týden před odjezdem na dovolenou a tak jsem se snažil něco nahnat.

Pondělí jsem dal volné. V úterý jsem jel na kolo s úmyslem jet volně, ale jak jsem na kole dlouho neseděl, tak to nějak jelo samo volně byla až druhá část v dešti. Déšt byla ale i docela příjemný, protože jinak bylo dusno. Ve středu jsem běhal kolem přehrady a protože bylo šílené vedro, při každém průběhu kolem pláže jsem sundal čepici a ponořil hlavu do vody. Bez toho bych tam umřel vedrem.

Ve čtvrtek jsem s parťákem Milošem a Kubou jel malé kolečko do Hrádku nad Nisou a zpět. Já si tam trochu zaplaval (výhoda tréninku v závodní kombinéze :) a jelo se zpět. Kuba se odpojil, protože měl v plánu něco delšího, ale mě bolelo trochu koleno z úterý a Miloš měl zase před středním Bigmanem a tak jsme jeli spíš tak pokecat a zhodnotit probíhající sezónu.

Na pátek jsem měl domluvený běh s kamarádkou Markétou. Takže jsem doběhl k jablonecké přehradě a odtamtud jsme běželi spolu skrz lesíky v jejím okolí. Tam to bylo asi 13 km, společně ještě něco kolem deseti, takže pěkný trénink. Navíc bylo zase hrozné vedro. Po běhu jsme se ještě vykoupali a pokecali a nemohl chybět langoš a pivo. :-) Bylo fajn po dlouhé době zase běžet s někým. V sobotu jsem dal poslední kolo a i když jsem zabejčil, tepy zůstávaly dole. Takže nejvyšší čas na dovolenou. :-) Navíc zase trochu bolelo pravé koleno.

V neděli jsme nabrali s dalším párem směr Českosaské Švýcarsko a tam jsme týden vegetili. Dovolená byla skvělá, i jsem něco naběhal. Ale hlavně krásná příroda. Stay tuned. :-D A malá ochutnávka.

Vlčí hora

Jen tak před dovolenou

Našel jsem vtipné video a hned jsem si vzpomněl na Honzu 12 a Stína. Honza by si měl podle toho videa dát nějakou "barefoot" přezdívku. Třeba "barefoot labuťák". :-D

Podobných videí je víc a docela dobře vystihují naše rozhovory s ostatními (nechci psát "normálními" :-D) lidmi.

Recenze závodního materiálu

Okurková sezóna dorazila už i na můj blog. :)

Minulý rok na jaře jsem měl takovou menší nákupní horečku triatlonového vybavení. Tak by možná nebylo od věci udělat takovou minirecenzi, která by třeba mohla někomu pomoci s výběrem, co koupit a co ne. Navíc je vybavení prověřeno ironmanem a lepší prověrka už být nemůže.

Kombinéza Orca 226

Pro jednodílnou kombinézu jsem se rozhodl po tom, co jsem dva roky po sobě měl na zádech spálený proužek v místě mezi spodní a horní částí dresu. Orcu jsem volil na základě sympatií ke značce získaných díky svému prvnímu neoprenu. Napoprvé jsem si objednal příliš malou velikost, ale ta mi byla obratem vyměněna za větší, která už padla jako prdel na hrnec. Jako všechny ostatní TT kombinézy, má i tato slabou vložku. Má také dvě kapsičky na zádech na ampule nebo gely. Navíc je kopresní, takže nepotřebuji kompresní návleky na stehna od Petra Vabrouška. :-) Při závodě o ní ani nevím a jediný problém s kombinézou je při svlékání a oblékání, ale s trochu cviku to je otázka pár sekund.

Neopren  Blue Seventy Reaction

Před koupí mi bylo doporučeno koupit bazarový top model, např. B70 Helix, ale to bych mohl taky čekat rok. Zvolil jsem značku B70, protože po porovnání cen a dostupnosti v ČR mi vyšel nejlépe model Reaction a jeho volbu mi vzhledem k mým plaveckých (ne)schopnostem doporučil i Petr V. Hned po prvním smočení v přehradě mě překvapilo, jak pěkně nadnáší (oproti Orce) a po chvíli jsem se s ním sžil.

Rám Kuota K-Factor

Triatlonový rám italského výrobce jsem si nechal osadit komponenty podle svého výběru a jsem maximálně spokojený. Přestože jsem měl na Šírerovi v rámci možností optimální posed, po pár vyjížďkách na Kuotě a následném projetí Šírera jsem z něj hrazdu sundal a odsoudil ho tak k dožití jako zimák/pršák. Bylo to opravdu nebe a dudy. Rám jsem kupoval tady, protože jsem nestačil žasnout nad tím, kolik si je chopný říct český dovozce.

Kola Planet-X

U nás málo rozšířená, ale ve Velké Británii mnohem víc a za tu cenu, která je poloviční až třetinová oproti ostatním výrobcům jsou ta kola zlatá. Nejsou ani o moc těžší, ani ošklivější a pochybuji, že by byla pomalejší, byť zastánci předražených Zippů nebudou souhlasit. Odkaz.

Sedlo ISM

Na něj jsem přesedlal z triatlonového modelu od Profile Designu, ze kterého jsem měl necitlivou třetí nohu. :) Jsou sice sedla s ještě širší špičkou, ale proč mít váhu těla na perineu, když může být na sedacích kostech? Zvyk na něj byl otázkou jedné vyjížďky a jediná jeho nevýhoda je ta, že se na něm jede špatně ve vzpřímené pozici bez držení řidítek. Což mně osobně ale nevadí. A vlastně opět, cena byla docela vysoká, protože u nás ani na Wiggle nebylo k sehnání a tak pěkně se clem z USA.

Láhev na řidítka Profile Design Aerodrink

U té mě hned za začátku naštvalo, že po jednom stání v depu se teplem srazilo víčko, které má zabraňovat cákání obsahu lahve ven, ale vyřešil jsem to tak, že jsem do hrdla vložil přiloženou houbičku a zajistil stahovacím páskem. Taky mě štvalo, že otvor kolem brčka netěsní a snažil jsem se to zalepit vším možným (elektrikářkou páskou, stříbrnou páskou, samovulkanizační páskou a nikdy to dlouho nevydrželo). Ale na posledním závodě jsem zjistil, že je to vlastně dobře, protože když to brčko povytáhnu, tak mám přehled, kolik mi zbývá pití.

Blatníky Crud - Roadracer

Ty sice nemám na závodním kole, ale na zimáku mi značně ulehčují život. Nebyly sice nejlevnější, ale funkci plní dokonale a mají dokonce překryv kola u přesmykače. Odkaz.

Ne vždy se mi povedlo vyladit vybavení napoprvé a proto taky vznil tento článek. Původně jsem měl objednaná kola Token, ale po dvou měsících a špatné komunikace ze strany prodejce mě to přestalo bavit a objednal jsem Planeťáky. Původní picí systém jsem taky měl jiný a to takový, kde byla aerodynamická láhev upevněná na rámu a z ní vedla hadička na řidítka. Bylo to pěkné, ale čištění hadičky, která se pokaždé musela vyvlékat, byl hrozný voser.

Týden 25. 6. - 1. 7. - Zasloužený odpočinek

Měl jsem odpočívat a taky jsem odpočíval. V pondělí jsem byl u mamky na zahrádce vyzkoušet nový gauč na verandě. Pak jsem doma přečetl celou knížku (i když anglickou českou, takže měla málo stránek).

V úterý jsem byl s Bárou na borůvkách a večer jsem si opět četl To už mě nohy po závodě skoro nebolely. Bolely jen v místech, kde jsem měl křeče a ze schodů už jsem chodil normálně. Oproti čtyřnásobnému výstupu a hlavě sestupu Ještědu je ironman brnkačka.

Ve středu jsem se tedy jel na chvilku projet na kole a ve čtvrtek kombinace plavča, sauny a masáže. V pátek jsem pracoval na zahradě a večer zkusil vyběhnout, ale bolela pořád stehna a tak jsem si to moc neužil. Navíc bylo děsné dusno i přes to, že jsem vyběhl až v noci. Ale aspoň jsem viděl světlušky. :-)

V sobotu jsem jel na kamarádovu rozlučku se svobodou, kde na něj byla přichystaná bojovka. Má můj obdiv, že se v tom hicu navlékl ještě do indiánského převleku a nesl luk se šípy a vzduchovku. Sekeru jsme mu raději nesli my, bylo to bezpečnější. :-) Bojovka se myslím povedla a večer klasika - grilovačka a buřty a já zase něco extra - topinky s ajvarem. :-) Několik nás spalo pod širákem, ale bylo pořád dusno a tak jsem se vzbudil ve 4 ráno, šel běhat a až po návratu foukal mírný větřík a dalo se trochu vyspat.Po návratu domů jsem si šel zaplavat na přehradu bez neoprenu a plácal jsem se tam jako ryba na suchu. :-)