Belgie

O Velikonočním pondělí jsem už psal. V úterý jsem si šel zaplavat a ve čtvrtek jsem běžel na jednu kešku, kterou už jsem jednou hledal, ale nenašel. Její zakladatel psal, že ji bude rušit, tak jsem si ji rychle běžel odlovit. A s ní další tři po cestě. :-) O posilovacích tréninzích nepíšu, protože probíhají v podstatě pokaždé stejně. Ale tentokrát aspoň přiložím fotku trenérů, protože se sešli hezky u jedné hromady žíněnek. :-))

Bohouš, Honza a Zuzka

V pátek bylo krásně a tak mi to nedalo a před odjezdem do Belgie jsem si ještě šel rychle zaběhat. Za poslední dobu to byl nejrychlejší běh (10 km tempem 4:40). Taky to byl první letošní běh v kraťasech a tričku.

Do Belgie jsme vyjeli v 16 hodin odpoledne a po zdržení při hledání benzínky a krátkém zdřímnutí jsme dojeli kolem šesté hodiny ranní. Chvíli (asi 200 km) jsem řídil, ale na dálnici bez nutnosti řazení a s tempomatem to připomínalo spíš počítačovou hru. Byť s jedním životem. Po krátkém spánku se naši věnovali dětem a já se šel projít po okolí (na kešky :-D). V Belgii to není úplně snadné, protože spousta z nich nemá anglický listing a nápovědu a francouzky ani holandsky neumím).

u první kešky

vodní mlýn

oběd dřevorubce

Po obědě jsem se vydal na výlet do centra Bruselu. Viděl jsem spoustu krásných budov, malebné uličky, čůrajícího chlapečka  převlečeného za upíra, čůrající holčičku, medvěda i čůrajícího psa. Čůrající bylo i počasí, alespoň ze začátku. U chlapečka jsem narazil na zombie walk, takže bylo veselo. Organizátoři zombíky pouštěli po částech, jinak by turisty natěsnané kolem chlapečka asi sežrali. :-D

rezavý náklaďák

čůrající pes

 

radnice

graffiti

 

č. chlapeček

zombíci

pivní chrám

č. holčička

Sancti Michaelis et Gudulae Bruxellis

Brusel "z výšky"

Večer jsme šli do hospody ochutnat místní piva. Každý jsme měli po dvou a tak se ochutnávka vydařila. Všecha piva měla 7 - 10 %, takže dvě rundy bohatě stačily. Líbí se mi, jak mají jednotlivé značky různé sklenice. U nás se taky trochu liší, ale ty sklenky na stopce jsou takové elegantnější.

první várka

druhá várka

Na neděli jsme s bráchou měli naplánovánu návštěvu mega-eventu (setkání geocacherů) a pak prohlídku Brug.

Vsuvka pro neznalé: Kromě toho, že se v geocachingu hledají kešky, tak se také přesouvají mezi keškami tzv. trackovatelné předměty. "Trackovatelné" zde znamená, že když je vidíte a zapíšete si jejich kód, můžete si pak do svého profilu zaznamenat, že jste je viděli. Jsou to buď geocoiny (GC) nebo travelbugy (TB). TB ovšem nemusí být jen malé, aby se vešli do kešek. Trackovatelný kód může být na autě, batohu, psu, jízdním kole nebo i vytetovaný (jsou takoví blázni :-)). Někteří majitelé své GC i fotí a pak nechávají za sklem pro horlivé lovce kódů. Je to vidět na druhé fotce, kde předstírám radost z tolika kódů. Ve skutečnosti jsme ale tyto ofocené předměty s bráchou nelogovali, protože zase až takoví maniaci nejsme. Pár aut jsme vyfotil, ale neobcházeli jsme je všechny.

úvodní banner

trackovatelné auto

 trackovatelný pes

trackovatelný kus betonu :-D

eventový logbook v podobě stužek na stromku

 

V rámci eventu bylo možno zkusit i tzv. Lab cache. Jedna z nich spočívala ve vylezení na žebřík a zalogování do připravených desek. Nebo vylézt na vlastnoručně vytvořenou věž z přepravek od piva a zase zalogovat. Chtěli jsme to zkusit, ale fronta se nehýbala a tak jsme se na to vykašlali. Já bych asi stejně spadl. :)

jedna z Lab keší

Ale další labku (The Tomb) jsem zkusit musel. Pak jsem toho několikrát litovat, hlavně když jsem se uvnitř nemohl otočit a nebo jsem zjistil, že musím spadnout metr dolů na ruce a nevím, jak se bude chodba stáčet dál. Šlo o asi 15 minutové prolézání dřevěnou "hrobkou", kde jsem místy skoro ani neprolezl boky a bylo to spíš pro děti. Ale přede mnou tam lezl nějaký dospělý, tak jsem lezl taky. Znovu už bych tam ale nevlezl. Myslím, že to je poznat i z mého výrazu. :-)

tady ještě v pohodě

to byl k***a nápad

konečně venku

Atrakcí tam bylo více a i spousta stánků s různými pomůckami pro geocaching, krásnými geocoiny a podobně. Koupil jsem si TB štítky, abych taky mohl poslat něco do světa. Od bráchy jsem dostal eventový geocoin v podobě medvídka u jeskyně a z koupených TB štítků jsem vytvořil svůj první TB, který jsem nazval Curious Meerkat (Zvědavá surikata). GC si nechám u sebe, protože by ho s největší pravděpodobností někdo ukradl, ale surikata půjde do světa.

Belgium Beer Bear

Curious Meerkat

Z eventu jsme jeli do historické části Brug. Brácha tam byl už asi šestkrát, tak mi dělal zkušeného průvodce. Architektura je tam moc pěkná a ty všudypřítomné krámky s čokoládou a pivem jsou úžasné. :-)

malebné uličky

 magnólie byly v Belgii k vidění často

 

hlavní náměstí

jeden z obchodů s pivem

 zde je údajně uchována kapka Kristovy krve

Svatý Jan Nepomucký

dvůr Bekyní

Nakonec nám vyšlo i počasí, takže vyšlo vlastně všechno. Jen Lukášek měl v sobotu večer trochu teplotu, ale ráno to bylo lepší, a tak jsme propustku do Brug dostali. :-) Zmokl jsem jen na první výpravě za keškami a na začátku výletu do centra Bruselu, ale nic hrozného. A i jsem si přivezl domů úlovek v podobě pěti piv. :) Neteř se synovcem byli taky úžasní, ale jejich rodiče nechtějí, aby se jejich fotky zveřejňovaly, tak tu nejsou. Cesta domů byla o něco málo rychlejší a jeli jsme jen přes den, takže i pohodovější. Zase jsem kus řídil a tentokrát i na menších silnicích. Z toho mám taky radost.

úlovek :)

Aprílové běhání

Po oběhu Liberce nastal čas na oddech. Nejen kvůli tomuto jednomu běhu, ale i celkově. Za únor jsem naběhl jen 155 km a za březen 287 km. Vyběhl jsem bez výčitek všehovšudy jen dvakrát. Poprvé až ve čtvrtek, tedy tři dny bez běhu. Ale na mě Stínova špatná karma za tři dny bez běhání neplatí. :) Oddech po oběhu Liberce se hodil i proto, že se zbláznilo počasí. Takhle to vypadalo ve čtvrtek před domem.

V sobotu jsem si běh zpestřil zase jednou pěknou kanálovou keškou. :) Sice to nebylo úplně suchou nohou, ale nic hrozného to taky nebylo. A bylo tam hezky teplo. :)

V neděli jsem se vydal na průzkumný výlet do okolí přehrady Souše. Průzkumný proto, že tam budu pomáhat s jednou bojovkou a potřeboval jsem si obhlédnout terén. Sníh jsem čekal, ale ne tolik. Měl jsem si vzít sněžnice. Ale i bez nich to po hlavních cestách šlo. Jedna stopa byla už rozježděná, ta jsem ji neničil a lyžaři jezdili tou druhou stopou. Na závěr jsem si dal v hotelu Montanie pivko a kofolu a pak sešel do Desné.

Souš

dřevěná panna

 

 

výhledy

tady by se hodily sněžnice

selfik se sucharem

potok

Souš podruhé

 hotel Montanie

 

Souš potřetí

cestou do Polubného

v dáli asi Hvězda

kříž na památku železničního neštěstí

 

Viadukt

 

Riedlova hrobka v Desné

Tak a tady týden končí. Ale protože jedu tento víkend za bratrem do Bruselu a budu mít určitě spoustu zážitků a fotek, přifrcnu sem ještě pondělí. :) Před asi 14 dny mě při brouzdání po geocachingové mapě zaujala keš Poustevnická jeskyně nacházející se uprostřed bývalého vojenského prostoru Ralsko a zároveň v oboře Židlov, kde jsou zubři. Chtěl jsem si ji nechat, až bude hezké počasí, protože ke keši se musí lézt po kořenech na skálu. Ale v pondělí ráno jsem si řekl že to risknu a že tam klidně poběžím nebo pojedu ještě jednou. Začátek cesty byla klasika přes Výpřež a pak dál po turistických značkách až do Osečné. A z Osečné pořád rovně až do obory a z ní pak doprava do Mimoně.

Liberec

cesta z Výpřeže

To, že je Liberec celý bílý při pohledu zeshora je jasné. Ale jak bude na druhé straně hřebene, to jsem netušil. Doufal jsem v pohled jako na následující fotce a bylo to tak. Naplnila mě radost, že se mi hezky poběží a chytnu i nějaký ten vitamín D. :) Radost byla ale předčasná...

výhled na Ralsko

kopec Ralsko a nějaké ty brdky okolo

Osečná (pohled zpět)

příprava na důchod, chybí jen holubi

kousek za Osečnou

Kus za Osečnou u prvních skalních světniček začalo chumelit. Nejdříve jen sem tam vločka, ale pak čím dál víc. Chvílemi to téměř ustalo, ale to jen aby po chvíli začalo chumelit ještě vydatněji. V chumelenici jsem tedy doběhl až k poustevně. To už jsem byl celý mokrý. Tam jsem se na chvíli schoval, ale nemělo cenu tam zůstávat déle, protože by se do mě dala zima.

skalní světničky

zubří krmelec

u krmelce - všimněte si elegantního poprašku na hlavě :-)

poustevna co by kamenem dohodil

to je ona

pohled poustevníka :)

nezbytné foto

Cesta od poustevny byla trápení, protože jsem měl tak zasněžené brýle, že jsem přes ně skoro neviděl a minul  jsem jednu odbočku a pípání Garmina jsem taky neslyšel. Ale nezaběhl jsem si moc, jen asi 500 metrů. Taky mi byla zima na ruce, tak jsem vyzkoušel metodu kroužení pažemi a opravdu to pomáhá. Jen se to blbě dělá za běhu. Po nějaké době chumelenice ustala. Aby to nebylo tak snadné, postavil se mi do cesty plot obory. Když jsem do ní lezl, bylo to po žebříku. Tak jsem běžel podél plotu a hledal další žebřík. Ale pořád nic a tak jsem si zahrál na partyzána a plot podlezl.

 

konec chumelenice

Podlez, ale zase se narovnej. :)

 parádní lesní sněhový trail

Na silnici už to bylo kousek, ale po ní to bylo nekonečné. Usnadnil jsem si to písničkami v mobilu a kocháním se Ralskem. V Mimoni jsem měl políčeno na pár kešek, ale nakonec jsem ulovil jen jednu. Zato jsem si v místním Tescu koupil povidlové buchtičky a Colu. :) Na nádraží už to bylo jen kousek a vlak jel akorát tak, že jsem se stačil převléknout do suchého a koupit jízdenku.

konečně silnice

 Ralsko v mracích

boží muka

 

kalvárie v Mimoni

zasloužená svačina

Počasí se tedy úplně nevyvedlo, ale to jsem mohl po předchozím aprílovém týdnu čekat. Kešky jen dvě, ale zato spousta hezkých míst a výhledů. Tréninkový maraton za čtyři a půl hodiny se taky neztratí, i když s přestávkami. Je čas naplánovat další běžecký výlet. :)

P.S. Na šátek měla babka čtyři jabka jsem nezanevřel, ale po oběhu Liberce jsem ho zapomněl v batohu a objevil ho až před během a už začal žít vlastním životem. :)