Víkend v okolí Hradčan

Ve čtvrtek jsem odevzdal disertaci, takže začátkem týdne moc času nebylo. Ve čtvrtek ráno jsem se byl proběhnout a během toho jsem zjistil indicii k jedné keši. Ale protože mě slimáčí tempo nebavilo, dal jsem si pár rovinek a byl jsem z toho KO celý den. :-D

V pátek jsem měl volno, tak jsem byl na koloběžkovém výletě. Vlakem jsem se nechal vyvézt do Křižan, cestou pokecal s párkem cyklistů a cesta tak utekla rychle. Z Křížan jsem to chtěl pustit do údolí, ale trochu mě zlobily asi do půlky naplněné brašny. Zlobily celou cestu. Buď jejich přední části zasahovaly do předního kola nebo se koloběžka při tlačení na písku a kořenech překlápěla dopředu. Na první problém pomohl klacek zasunutý mezi brašny, na druhý pomáhalo přední kolo nadlehčit. Ale byla to makačka, Navíc jednostranná. Potřebuji novou koloběžku. :-D Na silnici super, ale v terénu je tlačení opruz. :)

Ale jinak to byl výlet úžasný. Po shození akademického břímě (obhajoba je až v květnu :)) se mi jelo parádně. Z Křižan jsem to vzal přes Osečnou a hladkou cyklostezku kolem Hamru do Hvězdova, kde měla být hospoda. Byla, ale zavřená. Cestou jsem si pod Stohánkem dal gáblík a další občerstvovací přestávku jsem si udělal u letiště v Hradčanech. Tam jsem si napnul hamaku, kterou jsem si koupil v úterý v Decathlonu. Od úterý jsem zjistil, že se má ležet šikmo a nebýt zapadlý vlastenec. Hamaka je skvělá. Malá a pohodlná. Jen jsem si dokoupil ploché popruhy a vážu vůdcovským (UIAA) uzlem. Lépe to drží a je to šetrnější ke stromům.

Cestou jsem lovil kešky a opuštěnou koloběžku maskoval přírodním materiálem. A ty největší krpály jsem absolvoval pěšmo. Například kopec se zříceninou Doubek, ze které už jsou jen obranné valy navíc rozryté vojáky.

Z letiště jsem se vydal směrem na Provodín a to už jsem měl docela žízeň. Cestou jsem se zastavil u Psího kostela a užil si tlačení nahoru po kořenech a dolů po kamenech. :-) Pak jsem odchytil předjíždějícího cyklistu a ten mi poradil, že v Jestřebí bude určitě otevřená hospoda. Nakonec byla už v Provodíně - taková malá pro cyklisty. Dal jsem si pivko a malinovku a pak vzhůru na Spící pannu. Spící panna je skála s dalšími dvěma názvy: Lysá skála a Provodínské kameny. Vypadá trochu jako z filmu "Blízká setkání třetího druhu" a moc se mi líbila. Z ní to už bylo coby kamenem dohodil do České Lípy, kde jsem se ještě nacpal těstovinami se zelím, které jsem si vezl taky sebou.

zapadlý úterní vlastenec - takto ne

špatné těžiště

maskování koloběžky

neprůjezdný terén

svačinka u Stohánku

koloběžko-selfie

kámoši :-D

opalovačka

veget u letiště

letiště

hangáry

osamělý jezdec :-)

Psí kostel

PIVO!!!

výhledy

Spící panna

a její obyvatelka

a výhledy z vrcholu

bývalý pískovcový lom

trasa

V sobotu jsem vyrazil s kolegou kačerem na houby. Tedy přesněji na jednu velkou houbičku - sérii keší poblíž Kuřívod. Les je tam takový nezajímavý (rozuměj: žádné skály a samá rovina), ale bylo krásné počasí a tak jsme se vybavili proviantem a vyrazili. Měl jsem už z minulých výprav šest keší odlovených a tak jsem znal trochu terén a věděl, že to nebude úplně zadarmo. Nakonec to bylo cca 20 km cestou necestou. Chvílemi po široké cestě a chvílemi přes pořezané kmeny. A objevil jsem březový nádor na padlé bříze, tak jsem si ho schoval a na konci výpravy se pro něj vrátil a táhl se s ním k autu. :-) Docela se pronesl, ale bude z něj mistička. :-) Nakonec jsme ještě zajeli na jednu Earthcache a prozkoumali opuštěný lom.

Houbička

spousta bříz

odpočinek u keše

s úlovkem na hlavě

nádor v autě

opuštěný lom

poklad

svatozář

No a v neděli jsem vzal Páju na místa, která jsem objevil v pátek. Auto jsme nechali v Hradčanech, chvilku šli po asfaltce a pak zašli do lesa a skoro nikoho nepotkali. Byli jsme zase v Psím kostele, u Skalní brány a viděli jsme spoustu dalších skal. Psí kostel byl obsazený rodinkou, ze které nás nejvíce zaujal pán v bederní roušce. Asi Living History. :-) A měli jsme s sebou výbornou drožďovou pomazánku a meruňkové taštičky. :-) A Pája Metaxu. :-D

K těm Psím kostelům. Věděl jsem o jednom v okolí Sloupu a myslel jsem, že jde o jedinečný název. Ale díky jedné keši jsem zjistil, že to je jinak. "Psí" znamenalo něco špatného - psí víno, psí kostel atp. a těchto "kostelů" tedy je mnohem více.

první svačina

 mimo značené trasy 

 druhá svačina

 Pája alkoholik :-)

skalní kaplička 

Jak jsme malí proti přírodě...

Ein Mischung

Hned v úvodu se pochlubím vydlabanou mističkou. Je to kusu suchého březového špalku a je taková celá nakřivo, ale Páju napadlo, že bychom ji mohli používat jako slánku. :-)

Protože jsem o víkendu zjistil, že roste medvědí česnek, vydal jsem se hned v úterý na jeho sběr. Bohužel ho bylo na dostupných místech ještě málo, ale za potokem spousty. Jenže jak ten potok překonat? Před zjištěním bohatosti naleziště jsem si do potoka naházel kameny a vytvořil tak ostrůvek. Ale pak, když jsem šel najisto, už to bylo horší a musel jsem skočit na kluzký kámen tak, abych si, pokud možno, nenamočil boty. To se mi povedlo a tak jsem si je namočil až cestou zpět obtěžkán úlovkem. Ale tentokrát jsem to nepřeháněl, protože jsme pesta stejně spoustu rozdali a ještě máme trochu z loňska. A taky začalo pršet.

divoká bystřina 

návrat s úlovkem 

úlovek 

V úterý a ve čtvrtek jsem byl běhat. Ehm, klusat. :-) Dvouměsíční pohybová přestávka přinesla své "ovoce". Mé pocity vystihuje tato fotka. :) Ba ne, tak hrozné to zase nebylo. První běh byl kolem přehrady po rovině a druhý jsem si hlídal tepy a kopce jsem chodil. Ale do fotky buřtíka pořízené kdysi na desítce v Sosnové nemám daleko.

na běhu 

V sobotu jsme šli na krátký výlet do lesa a jako zásadní problém se ukázala absence něčeho na opékání. Pivo by taky bodlo, ale řídil jsem. Navštívili jsme bývalou trempskou osadu Černý Numa, kde jsou stále patrné stopy po spaní. Baví mě "batoning", což je štípání dříví nožem. Ač to vypadá prasácky, nůž se skoro neničí, protože po prvním naštípnutí už je dřevo roztahováno stranami čepele. A protože bylo všechno vlhké, pomohli jsme si zase Ikea vařičem.

batoning

Hoří...

... a hřeje :-)

V neděli odpoledne plánoval vyrazit směrem na Ralsko vlakem a pak po vlastní ose. Ale den se krátil a tak jsem vzal zavděk vlakem do Varnsdorfu, který jel o dost dříve. Z Varnsdorfu jsem pak dojel až domů. Ale jen proto, že se mi nechtělo dlouho čekat na vlak.

Cestou jsem měl zpočátku po pravé straně Zittauer Gebirge a později Ještědský hřeben. Kešky jsem našel jen dvě, protože se mi nechtělo jezdit cik cak, když jsou ještě studené večery.

kdesi za Großschönau

Kurort Jonsdorf 

relax u Hartau