Týden 18. - 24.10.

A další týden zvykání si na trénink je za mnou. V pondělí klasicky volno. V
úterý to mělo být kolo na pohodu, ale když jsem před jízdou chtěl nasadit blatníky, co jsem tam měl loni, tak to vůbec nešlo a po několika marných pokusech jsem si uvědomil, že loňskou zimu jsem tam neměl pláště šíře 2,25", ale nějaké užší. Taky jsem zjistil, že vzadu nebrzdím špalky o ráfek, ramínkem brzdy o plášť. A to není dobrý. Tak jsem radši zůstal doma a dal to trochu do kupy.

Polední kameny

Ve středu zase na prd. Plán byl 2x 5km po 4:50, ale od vyběhnutí jsem měl
tuhou pravou holeň a skoro jsem necítil nohu od kotníku dolů a nešlo to ani protáhnout, ani rozběhat. Povolilo to až po pěti kilometrech a pak jsem tedy dal jeden úsek z plánovaných dvou.

Čtvrteční plavání bylo spíš simulací závodu. Plán 2x800 metrů jsem odplaval
v ďábelsky rychlých časech 16:44 a 17:33 :). Měl jsem sice celou dráhu jen pro sebe, ale vpravo byly kytovci a vlevo trénink ploutvového plavání, tak jsem pořád nevěděl, na kterou stranu se nadechovat, abych si nevykroutil hlavu.

aeroposed :)

V pátek aktivní odpočinek plaváním a pak sauna. Konečně jsem použil nové
brejličky, co si syslím až ty staré budou odepsané a najednou jsem viděl i dno bazénu. :)

Protože jsem chtěl jít se Zuzkou a pár známými v neděli na výlet, tak jsem
se snažil odtrénovat sobotní kolo i nedělní běh v sobotu. První byl běh a plánovaných 17km po 5:20 jsem dal, ale zase ty tuhý nohy. Ale bylo krásné počasí a po půl hodině to zase přešlo, tak to bylo nakonec ok. Akorát je blbý, že pak mě zase bolí lýtka z toho, jak musí pracovat místo těch holení.

Odpoledne jsem vyrazil na silničku na skoro dvě hodiny a byla to asi jedna z
posledních jízd, ne-li úplně poslední.

Ořešník

V neděli nás vzbudil déšť, ale nakonec pršelo jen do odjezdu vlaku a pak už ne a výlet po Jizerkách zakončený cukrárnou v Hejnicích se vydařil.Nebyl to dlouhý okruh, spíš tak na pohodu.

Týden 11. - 17.10.

V pondělí po maratonu jsem si užíval volno. Jak doba plyne, tak mám z toho
maratonu čím dál lepší pocit. Při vzpomínce na něj se mi vybaví už jen prosluněné údolí Jizery a na bolavé nohy si ani nevzpomenu.

V úterý jsem měl v plánu vytočení nohou na biku, jenže byla inverze jako
prase a tak jsem jel nahoru na Maliník a zpět. Nahoře sice nebyla, ale taky jsem tam dlouho nepobyl. Na úterý byl plán 8km lehkého běhu a protože jsem předpokládal, že bude zase hnusně, tak jsem si zjistil autobus do Jizerek, připravil si věci no a samozřejmě, že ten den inverze nebyla. Ale do Jizerek jsem jel stejně, trochu to tam proběhl, jednou solidně zakopl o kořen a z plánovaných osmi bylo 16.

Ve čtvrtek to přišlo... Moje oblíbené plavání a hned 3x 500m s minutovou
pauzou. No zapomněl jsem, jak má být dlouhá a tak jsem zvolil kompromisních 1,5 minuty a nakonec jsem dal jen dva úseky, protože mě děsně bolely ruce a dostával jsem křeče do nohou. Zbytek jsem doplaval znakem a
pak hurá do vířivky.

V pátek bylo volno a to bylo po takové náloži fajn. :-D Vlastně jsem ujel pár desítek metrů na mtb kole, na které jsem byl složit zálohu a krátce ho projet kvůli ověření správné velikosti.

V sobotu hoďku a půl kolo po lese a v neděli 15km běh. Bylo krásně teplo, tak jsem si to užil i přes bolavá lýtka.

Prostě takový obyčejný rozjezdový týden.

Benešovský maratón Pojizeřím

Po krásných pohodových 14 dnech téměř nicnedělání, kdy byly mojí jedinou aktivitou bezva výlet kolem Cvikova, svatba Zuzčiny kamarádky a asi dva klusy se Zuzkou jsem se začal rozhodovat, který maraton si na podzim dát. Už dva roky se chystám do Benešova, ale poprvé jsem neměl natrénováno a podruhé jsem zase měl problémy s okosticemi. Ne, že bych letos natrénováno měl - moje "příprava" sestávala z dvou pětek po pěti minutách na kilometr v úterý, ve středu regenerační klus a v pátek rozběhnutí před závodem. To bylo celé. Michal říkal, že bych měl běžet spíš Stromovku. To jsem věděl taky, ale to bych si Benešov nezaběhl nikdy nebo bych musel vypustit triatlony na konci sezóny, což mi přijde škoda. Navíc Stromovku moc nemusím. Ani nevím proč. Ještě navrhoval Drážďany, ale ty půjdu asi až příští rok. Fakt, že jsem nechal doma sporttester mi ze začátku připadal jako katastrofa, ale pak jsem si řekl, že to vlastně ani moc nevadí, protože svých hraničních 160 tepů poznám podle dýchání.

V Benešově na startu jsem potkal spoustu známých z běžeckého fóra, mezi nimi i ultrahvězdu mapo, se kterou jsem měl tu čest se rozklusat. :-) Před startem jsem se předběžně domluvil s Mirkem Kostlivým, že půjdeme zhruba stejně rychle a tak se ho budu držet. Půlmaratón a maratón měly stejnou trasu, takže se po startu běželo celkem rychle, ale nějaký respekt k maratonu ve mně zůstal a tak jsem po chvíli zvolnil a čekal, až mě Mirek doběhne. Pak jsme až skoro na obrátku běželi spolu. Průměrné tempo se nám zdálo rychlé, ale bylo to většinou z kopce a až asi tak od 13.km se to začalo zvedat. Tak jsme nezpomalovali. Na desítce jsme byli za 46 minut a něco. Tímto bych rád vyvrátil mýtus, že je Benešov na obrátku do kopce a zpět z kopce. To je sice v absolutních hodnotách výškových metrů pravda, ale trať je vlnitá a kilometr po startu se sbíhá dvoukilometrový kopec. Takovýchto "vlnek" je tam více, i když ne tak výrazných.


Asi dva kilometry před obrátkou jsem začal trochu tuhnout a Mirek se začal vzdalovat. Nakonec se vzdálil úplně. :-) Na obrátce jsem byl v čase 1:41, což je docela hezké, ale musel bych to udržet. Od asi 24.km mě bolely už celé nohy - lýtka, stehna, třísla, chodidla a já nevím, co ještě. Jen kolena ne. Občas nějaký ten náběh na křeč, ale zatím bez křečí. Samozřejmě, že jsem si nevzal ani gel, ani Magneslife, tak jsem musel vystačit s tím, co bylo na občerstvovačkách. Nejlepší byly rumové perníčky, ale zase po nich bylo hnusně v puse. Na asi 37. kilometru jsem dostal první křeč do kolena zezadu a pak občas další. Ale zatím nic hrozného. Nejhorší to bylo od 40. kilometru, kdy jsem musel už protahovat a do cíle jsem doběhl/dopajdal s křečemi v obou nohách za 3:47:49.


Celou dobu se běželo po silnici v krásném údolí s výhledy na podzimní lesy. Kdyby kolem každou chvíli neprojela nějaká uřvaná a smradlavá motorka, byla by to idylka.