Tuning :-)

Už přišly nástavce na ventilky, tak trochu blbnu. :-) Zatím tam mám galdy jen tak nasucho. Ale narvat je tam byla fuška. Bojovali jsme s tím se Zuzkou asi 15 minut.

I Šírerovi by slušela. :-)

Týden 18. - 24. 4. Vratislavický běhoun

Tak další plodný týden je za mnou. Začátkem týdne byly trochu změny kvůli svatbě. Ta je sice až v září, ale schůzku s kosmetičkou měla Zuzka v pondělí a já by tedy vykázán z bytu a nezbylo mi nic jiného, než jít plavat. :-) Motiv byl docela složitý - 7x100K/mezi 15'' : 100Z : 8x50K/start 1:05 : 100Z : 8x25Kmax+25P/10 vydechu. Poslední tři stovky byly shodně za 1:55 a padesátky za 54 vteřin. Ale tento týden byli v bazénu nějací Němci a zabrali polovinu drah, takže i my kondiční plavci jsme museli plavat mezi veřejností a když se vám do toho přidá párek kluků, co plave vedle sebe prsa, nemůžete dělat nic jiného, než plavat mezi nimi a trochu si přikopnout. :-D Po plavání hodina a půl volejbalu ve 4 na malé hřiště, takže pondělí volné nebylo.

V úterý jsem vyrazil na bika na Ještěd a držel jsem se hesla "Čím prudší, tím lepší". Objevil jsem pár nových cestiček skoro u vrcholu a poprvé letos vyjel až na parkoviště u hotelu. Byla to parádní projížďka a počasí taky parádní. To vlastně bylo ideální celý týden, takže už mám cyklistické proužky. Tedy mám vlastně dvoje. Jedny z jízdy nakrátko a druhé z jízdy s návleky na kolena. :-) Večer ještě chvilka v infrasauně.

Ve středu běh přesně podle plánu, tj. kolem přehrady; 2x 6 kilometrů po 4:30 a večer opravdová sauna. Běželo se mi dobře, takový standard. Ani ulejvání, ani úplně zadarmo.

Na čtvrtek bylo naplánované jen kolo, ale já jsem si v rámci akce "Hubneme do dresu" dal 7km volně místním lesíkem. Ztratil jsem přitom Báru, která se zaběhla až na druhý konec přehrady a nešťastně tam štěkala. Asi tam cítila moji stopu z úterý a pak nevěděla, kam dál. Tak jsem ji zachránil a běželi jsme domů. Odpoledne ještě naplánovaný švih na Kuotce a večer chvilka powerjógy.

V pátek byly v bazénu zase zmatky s dráhami, takže mě poslední dvoustovce s packami plavčík poslal mezi veřejnost a tam s packami nemůžu. Ale pak mě zase poslal do kondiční dráhy, ale to už jsem se zase jen vyplavával. Tak jsem dal ještě 50 metrů s packami na max a pak až se vyplaval. Celkem to bylo 6 dvoustovek po 3:39, 3:41, 3:42, 3:46 a 3:45 a pak jedna s packami za 3:45. Odpoledne po práci jsem vyrazil na bika. Letos poprvé do Jizerek. Vzal jsem to nejkratší možnou cestou a tedy zase kamzičí šplh po kamenech, ale to mě baví. Místy jsem ještě musel tlačit přes zbytky sněhu, ale opravdu jen minimálně. Skoro ke konci jsem se trochu přecenil a skončil na zemi s rozbitým kolenem a pak ještě jednou, kdy jsem v téměř nulové rychlosti nevytočil zatáčku a hodil záda (resp. kejmla) a pobavil tak dvojici na cyklovýletě.

V sobotu ráno jsme se se Zuzkou vydali na místní závod jménem Vratislavický běhoun. Je to desítka, kde se běží 3 stejná kola vlnitým terénem a částečně i po silnici. Byli jsme tam ale s velkým předstihem, protože hlavní závod startoval až ve 12 hodin. Tak jsem jeli ještě nakoupit, poklidit a zpátky na start už s číslem a ve sportovním oděvu. Vzhledem k aktivitám běhěm týdne a lehce bolavých stehnech jsem nečekal zázračný čas a vlastně jsem ani nevěděl, jaký čas mám čekat, protože jsem tuhle trať běžel před dvěma lety a to je dlouhá doba. Tak jsem to nějak přiměřeně rozběhl, držel se jedné dvojice, kde jeden očividně dělal vodiče druhému a s námi běžel oranžový běžec. Do kopce jsem na ně ztrácel, ale z kopce naopak získával. V druhém kole byl scénář totožný, jen jsme předběhli pár přepalovačů v sálovkách a zmizela i dvojice, kde jeden dělal vodiče. Jeden dozadu a druhý dopředu a zůstal jsem sám s oranžovým borcem. Ve třetím kole jsem ho už do kopce utéct nenechal a dýchal mu na krk. Místy tam jsou úzké cestičky, takže to jinak nešlo a navíc mi to dávalo taktickou výhodu. :-) Pak po výběhu na kopec jsem se snažil mu odběhnout a povedlo se, ale jak se blížil cíl, tak se blížil i on a mně už zrychlit nešlo. No skončilo to drtivým finišem a stejnými časy. Fotka je z pár metrů před cílem.

finiš

Odpoledne jsem zařadil regenerační trojkombinaci vyplavání - vířivka - sauna a bylo mi zase dobře. Nic víc už jsem nedal a šetřil se na nedělní švih s trenérem.

Ten byl bezvadný. Cesta do Hrádku byla utrpení - silnice jsou po zimě fakt brutus rozbité, ale následných cca 85 kilometrů po Německu mi to vynahradily. Začali jsme volně, střídali, vítr proti moc nefoukal a tak trasa Zittau - Gorlitz - Lobau utekla rychle. Pak z Lobau zpět do Žitavy už o tak samo nešlo, ale žádná tragédie. Před Žitavou jsme se rozloučili a mě čekaly zase naše hnusné silnice. Bylo to pěkných skoro 160km na konec týdne. Doma ukázal deníček těsně pod 20 hodin, tak jsem dal ještě chvilku cvičení, aby to bylo přes dvacet. :-)

Jinak poslední dobou tak nějak intuitivně dodržuji 4 týden volnější a to bude opět ten následující. Graficky to vypadá nějak takto:

Týden 11. - 17.4. - Podještědská hodinovka

Tento týden se neudálo nic vyloženě zajímavého, pokud tedy neshledáváte zajímavým dvojitý průraz duše v noci na dálnici. :-))

V pondělí jen už skoro tradičně sauna a volejbal. Tentokrát nás bylo hodně, tak se ani moc neběhalo. Úterní plavání s motivem 4 x 500K a časy: 10:01, 9:59, 10:02, 10:14 nic moc. Plavalo se mi dobře, ale asi se ještě projevovala únava po nedělní desítce. Odpoledne jsem si ještě jel na necelé dvě hodiny projet trasu Vendelín Cupu.

Na středu bylo naplánováno 10 stovek s rozklusem a výklusem, ale nohy nějak neběžely a tak jsem dal jen 14km klus se zakončením v lesíku na nových cestičkách. Večer jsem ještě vyrazil s kamarády do sauny, ale než jsme šli, tak jsem stačil odplavat 2 kilometry technických cvičení, něco s ploutvičkami a tak podobně. Po sauně ještě pizza a pivo - no moc pěkná středa. :-)

Ve čtvrtek stálo počasí pořád za prd, tak jsem vyrazil na mtb a stejně jsem zmokl. Ale objevil jsem pěknou cestu lesem s velkými kameny, na kterých se dá pěkně smeknout. :-) Jak jsem stoupal, tak bylo víc a víc sněhu a pak už se opravdu jet nedalo a tak jsem to musel otočit. Závěr cesty opět po trase Vendelín Cupu.

Na pátek mi trenér naplánoval hodinovku v Jablonném v Podještědí. Rychlost už prý mám, tak teď nějakou tu vytrvalost. Dosud jsem běžel hodinovku jen jednou v životě a to v Děčíně asi před třemi lety. Na tuto jsem se těšil. Říkal jsem si, že když to má vytrvalost, tak si užiju běhání hodinku na rovince se spřízněnými dušemi a bude to fajn. Taky bylo. Do Jablonného jsem jel na kole přes Výpřež a Křižany a tou cestou zase dlouho nepojedu. Leda na celobrku. Do Jablonného jsem dorazil s velkým předstihem a atletický stadion jsem našel snadno a tak bylo spoustu času na převlečení, pokec a rozcvičení. Potkal jsem tam i starého známého Pepu Dembického, který začíná zase běhat po zdravotních problémech.

Atletický stadion v Jablonném v Podještědí

Start závodu na 12 minut byl v 18:30 a start hodinovky až v 19 hodin. Dvanáctiminutovku běželo dost školáků a pár přespolních borců. Při dvanáctiminutovce jsem fotil a jedna slečna se pořád usmívala a vypadala jako reklama na běh, tak jsem vám ji sem dal. Je to taková kompenzace za ty ksichty z Nymburka. :-D

Usměvavá slečna

Za tu hodinu jsem podle výsledovky uběhl 13971 metrů, ale podle Polaru to bylo o cca 300m více. A protože jedno kolo tam měří skoro 300m, byla to asi chyba v počítání kol. Takže v deníčku mám 14,2km, ale v rekordech na běhej.com si nechám oficiální výsledek. Celkové výsledky jsou tady. Zase jsem měl po čase na závodě tepák a průměr byl 160. Byly občas výchylky nahoru, protože organizátoři pouštěli dobrou hudbu a na tu se nedalo běžel pomalu. taky jsem občas zkoušel někoho chvíli uviset, ale pak jsem se vrátil ke svému tempu. S výsledkem jsem spokojený. Tempo 4:13 na kilometr je myslím na ty tepy pěkné. To by mohl být i nějaký ten osobák na půlmaraton. :-)

Po závodě bylo vyhlášení a diplom dostali všichni, co se zúčastnili. Proto jsem na vyhlášení ještě počkal a až pak mazal domů. Byla už tma a abych byl doma co nejdříve, tak jsem to vzal po dálnici a pokud to šlo, jel jsem po krajnici. Až nad Bílý kostel to bylo v pohodě, ale pak následoval přejezd mostu a na jeho konci jsem přejel nějakou obrovskou díru a ozvala se rána. Hned jsem zastavil a koukám, přední kolo syčí. Tak si říkám, že dobrý, kousek dál je osvětlená autobusová zastávka a tam vyměním duši. A ejhle, zadní taky zasyčelo. No nic, tak jsem dotlačil do Bílého kostela (cca 1km), tam se schoval do hospody, dal si pivko a po hodině jel vlakem domů. Ale bylo to štěstí v neštěstí. Stát se to někde dál od civilizace, tak tlačím ještě teď. Asi začnu vozit i lepení. :)

díra

V sobotu jsem jeli se Zuzkou na cyklovýlet do Polského Pohraničí. Tip na trasu jsem měl z časopisu cykloturistika, ale protože to číslo vyšlo někdy loni, tak mezitím byly povodně a podle toho to tam podle toho vypadalo. Na druhou stranu, místy to vypadalo katastroficky i tam, kam se voda dostat nemohla. Celkově to byl pěkný výlet, ale příště si vybereme lepší trasu bez aut. Večer jsem ještě s odřenýma ušima stihl saunu.

V neděli jsem vyrazil na dlouhé kolo a myslím, že posed na Kuotce už mám doladěný k plné spokojenosti. Odpoledne ještě první letošní návštěva zahry a trocha práce.

Kola jsou doma!

Tak kola z Británie dorazila třetí den od odeslání a už se jimi kochám. :-) Musím ještě koupit nástavce na ventilky a tak zatím nebudou projetá. Ale aspoň jsem zkusil, jak bude vypadat přední na kole. Zadní bude vypadat ještě lépe, ale nechtělo se mi to jen na focení přehazovat.

Ladí bezvadně. :-)

A protože jsme si pořídili novou kuchyňskou váhu, hned jsem obě kola převážil a mají 590 a 1059 gramů. Soupeři, těšte se!!! :-D

Týden 4. - 10.4.

Jak jsem avízoval v reportu z minulého týdne, tento týden měl být oddechový před desítkou v Nymburku. A taky byl.

V pondělí jen sauna bez volejbalu. V úterý hypoxické plavání a packy, odpoledne pak 66 kilometrů na silnici s aeropřilbou. Ne, že bych s ní chtěl machrovat, byla to jen nezbytná zkouška vybavení před závodem.

Ve středu kilometrové úseky na dráze takto: 3:53/160, 3:48/165, 3:48/165, 3:51/166 a 3:48/167 Těšil jsem se na pochalu od trenéra, ale protože měl Jirka Večerka stejný plán a chrtil to asi o 15 vteřin na kilák rychleji, tak byly mé výkony trenérem přehlédnuty a na pochylu jsem si musel počkat až do neděle a ještě pro ni jet do nymburka. :-)) Večer ještě sauna.

Ve čtvrtek poprvé letos v krátkém 61 kilometrů na kole přes Ještěd a cestou dolů jsem jel tak nejvíc 20km/h, protože foukalo jako blázen. Cestou zpět proti větru skoro krokem a chvílemi byl jsem rád, že se udržím na silnici. A to chci ještě shodit. :-D

V pátek ráno plavčo s motivem: 500-400-300-200-100/mezi 10 výdechů v časech: 9:38, 7:45, 5:52, 3:54 a 1:54. Plavalo se mi docela dobře.

Na sobotu jsem si se Zuzkou naplánovali výlet na kolo do okolí Hrádku, ale pořád foukalo a bylo kolem 8°C, tak jsme velebili byt, uklízeli a nakupovali v OBI. Na kolo jsem jel až odpoledne a pro změnu na mtb projet si po zimě trasu Vendelín Cupu. Ten okruh mě baví čím dál víc a myslím, že si to ještě párkrát projedu a objevím tam i nějaký ten skoček. Nemělo cenu o tom psát zvlášť, ale pořídil jsem si mini blatník na přední kolo a je to skvělá věc. Když totiž člověk jede blátem a pak vjede na silnici, tak mu to bláto nalítá do očí a do pusy, případně do hlavového složení. Ale s tím je díky blatníčku konec. :-)

blatníček Bender Fender

Hned po kole jsem vyrazil na krátký běh na rozhýbání nohou před závodem a pak ještě do sauny. V neděli jsem se vydal do Nymburka vylepšit si osobák a o tom píšu jinde.

Běh Lipovou Alejí aneb Konečně běžcem

Před tímhle závodem jsem byl nervózní jako už dlouho ne. Důvodem byla nejspíš magická hranice 40 minut, kterou jsem chtěl překročit a kdybych to nedokázal, tak bych byl zklamaný jak já, tak i můj trenér.

Ale vědel jsem, že těch 16 vteřin od Českobrodské desítky stáhnout prostě musím. Snažil jsem se kopírovat předzávodní přípravu z Brodu a to jak klasickým rozběhnutím den předem, tak i konzumací takového jídla, které se snadno tráví a nezpůsobuje trauma hledání záchodu před startem. Tohle všechno už bych sice měl mít zmáklé, ale znám spoustu případů, kdy zkušení sportovci udělají začátečnickou chybu a tomu jsem se chtěl vyhnout. V Brodu jsem taky použil gel asi dvacet minut před startem a tak jsem to aplikoval zase. Jediným selháním v Nymburku nakonec bylo zapomenutí ručníku. :-)

Tímto bych chtěl moc poděkovat Mílovi Kozákovi za roli vodiče. Od startu jsem sice vypálil jako kanec z bukvic, ale pak jsem to srovnal na cca 3:55 a někde na druhém kilometru mě Míla doběhl a já se za něj zařadil. Postupně se vytvořila taková menší skupinka a když mě od 4. kilometru začala bolet bránice, tak jsem na ni pomalu ztrácel. Ale pořád mi poskytovala proti větru jistou výhodu.

K tomu jen krátké vysvětlení. Ve středu na dráze jsem si uvědomil, že jsem do té doby v tréninku i na závodech nedýchal do břicha, ale do vrchní části plic. V tu středu jsem poslední cca 400m úseků dobíhal s dýcháním do břicha a přišlo mi to efektivnější. Tak jsem na závodě dýchal taky tak. Jenže tělo na to nebylo připraveno a tak mě od toho 4. kilometru bolela bránice čím dál víc a měl jsem i chuť to zabalit, ale pořád jsem věřil tomu, že to pod 40 dám.

Od 5. kilometru jsem běžel cca 10 metrů za Mílovou skupinkou a vzdálenost se zvyšovala až po cca 30 metrů v cílovém okruhu. Takže třetí kolo bylo hodně na morál, ale stálo to za to. :-)
Naštěstí jsem si na prvních třech kilometrech vytvořil asi půlminutovou rezervu, takže ke konci bylo z čeho kompenzovat zpomalení nad 4 minuty na kilometr. V posledních desítkách metrů mě předběhl běžec v zeleném, chviličku jsem s ním držel krok, ale pak jsem ho nechal běžet. Ale protože nezrychloval, tak jsem to ještě zkusil a přesprintoval ho do cíle. Ale musel jsem dělat šílené ksichty, protože jsem za sebou pak slyšel smích. :-)

finiš

Časy po kilometru: 3:41, 3:48, 3:53, 3:54, 3:54, 3:55 (6.+7. km), 4:05, 4:07, 3:56

O této desítce kolují zvěsti, že je kratší, ale Polar mi naměřil 9,98km, takže i kdyby to bylo o pár metrů kratší, o nic nejde a osobák platí. :) Je zde sice rovina, ale o trati chráněné před větrem, kterou hlásil komentátor, jsme si mohli nechat jen zdát.

Poznámka pro běžce, kterých se nějak dotýká titulek článku: Ne, že bych nepovažoval za běžce někoho, kdo nedá desítku pod 40 minut. To je jen takové sportovní motivační popichování.

Týden 28.3. - 3.4.

Tento týden začal opět volným pondělím, kdy jsem byl jen v sauně a na volejbale. Když jsme hráli ve třech, tak mi to šlo o něco hůř než minule, ale pak ve dvou zase o něco líp. Ale v kolektivních sportech asi už nikdy nevyniknu. :)

Úterní ráno bylo nějaké smolné. Nejdřív jsem zjistil, že jsem si zapomněl permanentku do bazénu. Ale šatnářky mě znají, tak to nevadilo. Pak jsem zjistil, že nemám plavky, ale šatnářky mají náhradní na půjčení, tak to taky nevadilo. Pak se mi rozpojily brejličky, ale povedlo se mi je dát zase dohromady. Tak nakonec bohužel nebyla žádná výmluva a musel jsem do vody. :-) Motivem byly dvě osmistovky a časy bída - 15:48 a 16:13. Utěšuje mě aspoň to, že jsem musel kličkovat mezi lidmi a jinak by byly časy lepší. Odpoledne jsem dal na kole 60km částečně v kopcích a projel to trochu za Ještědem. Je tam bezvadný nový asfalt a tak to jelo samo.

Ve středu ráno pět kilometrových úseků kolem přehrady v tempu: 4:01, 4:02, 4:08, 4:00 a 4:12. Mělo to být po 4:00, ale nějak se nezadařilo. Ale doma nesmím říkat, že to bylo pomalu, protože pak dostanu vynadáno, že si dělám legraci z pomalejších běžců. :-))

Ve čtvrtek odpoledne jsem jel skoro stejnou trasu jako v úterý, jen jsem ji prodloužil o dva rovinaté úseky a hlavně jsem to jel už na Kuotce. Až na drobné problémy se mi jelo dobře. Více o článek níže. Už se ale nemůžu dočkat nových kol.

Páteční plavání se taky nevydařilo úplně podle plánu. Tři třístovky po 5:37, 5:50 a 5:51 byly dobré, ale pak jsem místo šesti 150m úseků s packami zvládl jen tři. Už při třetím mě hodně bolely ohýbače prstů na pravé ruce a nešlo s tím provést korektně záběr a než to jen tak šmrdlat, to jsem radši skončil dříve.

Protože bylo moje pozadí po čtvrteční vyjížďce na Kuotě trochu indisponováno, jel jsem radši místo silnice mtb. A protože se na bike-foru už psalo, že je singltrek pod Smrkem bez sněhu, vyrazil jsem tam. Poprvé jsem ho projížděl opatrně, protože sem tam byl nějaký uvolněný kámen a taky jsem už trochu pozapomněl, co kde číhá za záludnosti, ale při druhém projetí jsem si i trochu zaskákal. Ale opravdu jen trochu, protože po kopečku, který může sloužit jako skokánek, většinou následuje zatáčka a skok do stromu není moje oblíbená disciplína. To jen na silničce. :-D Taky bylo chybou brát si blatník, protože když šel zadní tlumič hodně do zdvihu, škrtalo o blatník zadní kolo a vydávalo to hrozné zvuky. Tak jsem ho po prvním kole schoval k pařezu a zaházel listím. V druhém kole jsem ve stoupání na asfaltu předjel jezdce Cervelo Test teamu Multivan Meridy (podle dresů) na hardtailech. Měl bych z toho i radost, ale bylo jim asi 14 let. Večer jsem ještě zaskočil do sauny.

Na nedělním cyklovýletě

Na neděli jsem si se Zuzkou naplánovali kratší cyklovýlet a tak jsem byl běhat hned ráno. Místo přehrady jsem zvolil dráhu na stadionu. Je to tam o něco dál, ale je tam zase absolutní rovina a časy mají tedy lepší vypovídací hodnotu. V plánu byly 4 dvoukilometrové úseky po 4:10 a časy byly takovéto: 4:06, 4:06, 4:04 a 4:08. Doma sprcha, Regener a šup na kolo. Byl to takový správný mastňácký cyklovýlet, kdy jsme víc snědli, než spálili. :-) Ale nohy zpočátku fakt moc nejely. Po cca 10 kilometrech jsme dali svačinovou přestávku, pak jsme dojeli do Radimovic, tam jsme si dali nanuka a pak jsme se cestou zpátky ještě stavili na oběd v Hodkovicích Na křižovatce. Na poprvé to bylo moc pěkné, ale příště dáme víc.


Takže duben myslím začal dobře. Teď ještě to prodat v Nymburku. Takže tento týden opět odpočinkovější a žádné blbnutí nad plán. :-)