10. - 16. . 9. - Klasik Duatlon Příbram

Tento týden zase flákárna. :-) V úterý jsem vyjel na kole, ale byla to marnost nad marnost. Tak jsem to pak zabalil a jel domů budovat. Ve středu ráno jsem stihl skoro desetikilometrový výběh a pak jsme jel na konferenci. Tam jsem si vzal aspoň věci na běh a gumy. Loni jsem se tam proběhl docela pěkně, tak proč to nezopakovat. 

 

konference :)

Hned ve středu jsem mezi večerní a naší malou doktorandskou pijatikou vyběhl v pětiprsťácích, protože mi od předchozího týdne vrtalo hlavou, jak rychle jsem v nich schopen běžet. Něco málo v nich naběháno mám a tak jsem navzdory večernímu dešti vyběhl do nočního Jindřichova Hradce. Šlo to samo. už žádné přemýšlení o došlapu, hlava běžela na neutrál a nohy na 4:30 min/km. :) Jen se mi v žaludku přetlačoval medovník se smaženým lilkem o to, kdo se půjde pokochat osvětleným městem. Pak už to po staré dlažbě tak rychle nešlo, ale s testem jsem byl spokojen. Ale nepřeháněl jsem to a po třech kilometrech se vrátil do hotelu. Po alkoholovém dýchánku jsem šel spát asi tak kolem jedné a budíka jsem si nastavil na šestou. Hned jsem ale nevstal. Až po desetiminutovém přemlouvání jsem se odhodlal a šel běhat. Stále pršelo, ale jen trochu. Měl jsem v plánu běžet po červené k rybníku jménem Hroch. Ale protože z náměstí vedly červené hned tři, běžel jsem samozřejmě po té špatné a divil se, kde jsou ty lesy okolo. :) Zdravím Leonu a Sáruš. :D Při běhu mě bolely paty a to asi z rychle běžených kopců ve středu ráno. Mám ty paty asi nějaké načaté z ultra. Ale vzhledem k mé snaze běhat časem přes špičky mě to moc netrápí. Po provětrání nohou na konferenci a mentálního odpočinku od zařizování bytu jsem byl opět připraven na návštěvu Ikey. :) Měl jsem tam jet s kamarádem, ale na poslední chvíli to odřekl a já už měl naplánováno co kam dám, tak jsem jel busem a táhl krabici s policí sám. Ale stálo to za to. Po obědě už jsem byl zase doma a ještě jsem stihl odpoledne nakoupit v OBI, jít na sraz se střední (zrovna začala prohibice :)) a po něm do tří do rána věšet záclony a závěsy. :-) Měl jsem za celý večer tři piva, takže bylo věšení záclon bez rizika.

Na Duatlon v Příbrami se mi moc nechtělo, ale když už jsem zrušil Pilmana, tak by mi to samotnému přišlo blbý. Navíc jsem měl zaplaceno (aspoň jsem si to myslel) a těšil jsem se na pěkné tričko, protože loni to bylo asi to nejhezčí ze všech závodů. Cestou na nádraží na kole jsem potkal ježka, který se mě lekl a zacouval zpátky na trávu. V Paze na hlaváku jsem si pěkne popovídal se dvěma Novozélanďany, kteří mi pochválili kolo (Šírera :). Na místě byla ještě fronta na prezentaci a ukázalo se, že zaplaceno nemám (doma jsem to pak ověřil a měli pravdu) a tak jsem si nemohl ani stěžovat na volbu mezi tričky XL a XXL. Vzal jsem XXL, ať mají kamarádky v čem spát. :-D

Co se týká samotného závodu, první běh se zkrátil na pět kilometrů a druhý se prodloužil na 15 km (loni 10 + 10). Kolo se nezměnilo. První běh jsem se snažil běžet trochu zadrženě, protože loňské křeče do stehen na začátku kola nebyly nic, co bych chtěl opakovat. Nakonec to bylo jen o 10 vteřin na kilometr pomalejší, ale kolo v pohodě. Snažil jsem se víc točit a ze sedla chodit málo a kromě prvního dlouhého kopce a rovinky s větrem, která mu předcházela, se mi jelo dobře. Možná až moc dobře, protože se mě předjíždějící závodník ptal, jestli nechci gel nebo tablety. Ale zase úplná idylka to nebyla (až se mi podaří přinést do práce zároveň Garmina, ANT stick a notebook, bude i záznam. :)). Celý závod jsem se míjel s Oldou Kovaříkem. Byl to takový můj anděl strážný. :-) Pořád se usmíval a na mou stížnost, že nemám natrénováno mi řekl, že jsem aspoň odpočatý. :) Vbíhali jsme spolu do prvního depa a na kole mě předjížděl myslím někde ve třetině. Já ho doběhl zase asi v půlce druhého běhu a pak už jsem se viděli až v cíli. Ne, že by byl Olda nějaký extra skalp, ale za současného stavutrénovanosti to beru. Druhý běh byl pro změnu o deset vteřin na kilometr rychlejší než loni a celkově vyrovnaný. V posledním kole na mě členka štafety Kočka a Kecka volala: "Ty jsi ještě tady?", což mě nepotěšilo, ale co už. :-)

Od druhého kola jsem si bral kolu a vodu a sléval si to a dobrovolníci na mě už byli zvyklí a sami mi to nabízeli a tak když jsem si v předposledním kole nevzal nic, byla slečna na občerstvovačce smutná. Slíbil jsem jí tedy, že si od ní vezmu kolu v posledním kole. Ale pak sjem trochu zmatkoval, minul vodu a vzal si ionťák a pak tam stála i slečna s kolou, tak jsem dal i tu kolu. A dobrý. :-)

 v cíli :)

Ve výsledovce jsem někde na konci, ale to se dalo čekat. V porovnání s loňskem jsem se zhoršil o deset minut, ale roli mohl hrát i vítr, jiné vzdálenosti běhu a hlavně nedostatek tréninku. Ale umístění je paradoxně lepší. :) Jediné, co se mi na tomto závodě nelíbí je hnusný prudký asfaltový seběh, který se běží celkem 8krát. A cestou domů jsem potkal ježka na tom samém místě. :-) Ale tentokrát už stačil přeběhnout.