Stezka Orlích Hnízd a Velo Dunajec

UWAGA Hulajnogo rower kefírovy!

Inspirací mi byla Veronika Jiříčková a její profil Neklidné nohy. Loni to neklaplo kvůli "houserovi", letos to klaplo skvěle. Oproti minulým vandrům, kde jsem od nějakého 7 dne cítil horší a horší bolest kyčlí - postupně obou. Loni se mi pár dní po vandru až podlomila noha bolesti a bylo jasné, že s tím musím něco dělat. Takže návštěvy fyzioterapeuta a cvičení a je to výrazně lepší a hlavně vím, čím to bylo. A teď už k samotnému vandru. :-)

Ráno, když jsem přemisťoval brašny v rámci bytu, tak mě zabolelo v kříži a hned jsem si řekl - je to v prdeli. Ale věděl jsem o tom jen asi první tři dny. :-D Do Vratislavi jsem se dostal pohodlně s jedním přestupem. Ráno jsem sice nestihl kafe, ale hned u východu z nádraží se rozdávalo ledové kafe. :-) Netrvalo dlouho a najel jsem na cyklostezku podél silnice. Během průjezdu městem bylo trochu dusno, ale mimo něj bylo příjemně. Jeden úsek byl docela nepříjemný a připomněl mi Slovensko, kdy jsem tlačil pastvinou koloběžku do prudkého kopce a fest mě žrala hovada. Tady to bylo po šotolině a štěrku, takže to taky nejelo, ale poučen vozím repelent po ruce v brašně na řidítkách.

K večeru jsem spěchal do Opole, kde je hodně restaurací a měla tam být i pivotéka, ale nebyla otevřená. Díky neznalosti jazyka jsem si objednal tupláka (ano, zde opravdu "díky" a ne "kvůli" :-) ) A potom už jsem si hledal místo na spaní. Volba padla na jezero Turawskie. Cestou jsem si dal kafe na Orlence a cyklostezka vedla mimo silnici, takže i za tmy pohoda. Ale netušil jsem, že to jezero je něco jako náš Mácháč, všude plno lidí, disko (byla sobota) a těžké hledání místa na spaní. Nakonec jsem byl na pláži kousek od vody a za křovím měl stan rybář.

uvítání ve Vratislavi

nádraží

po chvíli na cyklostezce

osvěžení

palivo :-D

odhazovák se velice osvědčil

(už ho mají i kamarádky :-D )

Brašny ladí.

překvapení v podobě zásuvky

v Opole

V neděli mají v Polsku velké obchody zavřeno, ale oproti Německu jsou otevřené např. Žabka Express nebo Lewiatan. Ten má i různé koláče. :-) Cestou jsem viděl dinosaury v parku přes plot, nejstarší visutý most v Evropě, brutalistické kostely, spoustu druhů betonových plotů a další zajímavosti. :-) Další pivovar jsem měl vyhlídnutý v Čenstochové, měli IPU. Někde po cestě nějaký chlapeček zavolal: "Hulajnogo rower", tak jsem tak už koloběžce říkal pořád.

Prvním hradem byl Olsztyn, kde bylo hodně lidí, tak jsem jen mrknul a jel. Kamarádka Jana mi doporučovala hrady i navštívit, ale to je s naloženou koloběžkou ne sice nemožné, ale někdy obtížné a většinou (podle Google map) je stejně uvnitř jen tráva. :-D Taky mi doporučovala dobré kafe v Žabce a tak jsem ho chtěl zkusit, ale nevyšlo to, protože buď byla dříve Orlenka, nebo už bylo pozdě a moc teplo na kafe. Spaní jsem našel v opuštěné dřevěné (asi) tvrzi na strážní věži.

ráno u jezera Turawskie

přisprostlá reklama :-))

nejstarší visutý most v Evropě

Orlenek je v Polsku dost :-D

byly všude

Jsem v pravěku! :-)

lesem

Vkus has logged off

Lewiatan byl super.

Podobných kostelů bylo cestou hodně.

Čenstochová

Olsztyn

Dobrý...

...horší. :-)

omájované kříže

místo spaní

V noci na pondělí mě budila dušnost, ale naštěstí to bylo během vandru poprvé a naposled. K tomu mě trochu bolela kyčel, ale postupně to odeznělo. Cesta vedla dost lesem, i po písku, tak jsem někde musel déle tlačit a někde jsem zase našel objížďku taky lesem, ale po udusané hlíně. Po cca 23 kilometrech jsem si koupil obří snídani v Lewiatanu a i jsem řekl "polsky", jestli můžu dostat půl koláče. :-) Už bylo teplo, ale posnídal jsem v pěkném parku ve stínu. Kyčel začala bolet jen při tlačení, ale jen někdy.

Při sjezdu lesem jsem viděl větev trčící ze strany, ale nějak špatně jsem to odhadl a šel jsem přes řídítka. Na koloběžce poprvé. Větev se dostala mezi nosič a kotouč. Ten skončil lehounce ohnutý, takže lehce škrtá. A já měl naražené lýtko, které bolelo dva dny. Ale i tak to je dobrá bilance. Být ten kotouč ohnutý víc, musel bych hledat cykloservis a třeba pekelně dlouho tlačit. U ráfkové brzdy by stačilo ji rozpojit, tady u hydraulické bych asi musel vyndat destičky nebo nevím.

Nevím, co mě to popadlo, ale po dlouhé době jsem si vzal zase solární panel. Výsledek - 17 % za 90 minut nabíjení. :-D Jo a ještě se mi přestalo otvírat pouzdro na mobil, ale to je drobnost. Občas, po velkém nákupu na horším povrchu jsem jel opatrně, než mi došlo, že jsem od jara shodil cca 8 kg a tolik ten nákup určitě nemá. :-D Úplnou náhodou jsem narazil na koupání a chvíli potom na (plánovanou) poušť. Úplně jsem zapomněl, že ji mám na trase.

K večeru pod hradem Rabsztyn jsem se stavil na jídlo, hlavně kvůli nabití mobilu. Dal jsem si bramboráčky s houbovou omáčkou a potom u piva pokecal s bezva Polkou, která ale žije v Británii. Chtěla si zkusit koloběžku, tak si vyjela až nahoru na hrad a sice s přestávkami, ale s naloženou koloběžkou i to byl velký výkon. Svou zarputilostí mi připomněla jednu kamarádku. :-D

Potom to jelo krásně. Ještě nějaké kopce byly, ale konec byl pořád z kopce. Jel jsem vesnicí, která je velmi fotogenická na leteckých mapách. A nakonec i Ojcowským národním parkem, kde jsem i spal. Na louce, po dotázání pána, co zalézal do domu poblíž. V noci každou cca půl hodinu rány jako z děla. Asi nějaké plašiče medvědů. :-))

Mirów

Bobolice

Okiennik Wielki

Test kafe s kefírem. Radši zvlášť. :-)

Nejmenší hrad na trase. :-)

Bakowiec

Bělásci pijí.

po pádu

Dále po trase někde v lese.

pitný režim. :-))

koupačka

poušť (Pustynia Błędowska)

Marta jede. :-))

Rabsztyn

Suloszowa

Pieskowa Skała

V úterý jsem jel ze začátku dlouho po rovince a nakonec serpentinami z národního parku ven. Vedro bylo už od sedmi od rána - jakmile jsem opustil chladnější údolí. Zlatým hřebem dopoledne byl nákup v Lidlu. :-D Do Krakova jsem jel oklikou přes hrad Tenczyn. První pivovar v Krakově jsem přejel a pivotéka měla zavřeno. A bylo fakt vedro, tak jsem to zapíchl v Mekáči. Tam jsem nenašel černou zásuvku na černé stěně a obsluha mi ji musela ukázat. :-D Přečkal jsem tam nejhorší vedro, nabil vše, co jsem potřeboval a ještě jsem se nacpal. Nejdřív jsem si dal jen kávový shake, ale potom celé meníčko. :-)) A dobře jsem udělal, protože kopec na Wieliczku byl fakt dlouhý a prudký (zhruba 100 výškových metrů na 1 km). Ale měl jsem tajnou zbraň - studenou Coca Colu. Oproti minulým vandrům jsem ji pil minimálně (nahrazeno kefírem :-D), ale občas bodla.

Zlobily mě brašny. I ty staré se odíraly o nosič, ty nové taky a tak jsem laboroval, čím to je a asi jsem na to přišel, jen to potřebuji ověřit na nějakém vandru. :-) Musel jsem otočit celý spodní oblouk na brašnách. Ten, na kterém je jazýček, který se zahákne za nosič. Ale tedy dát místo šroubu plastový díl s inbus prolisem, to bych od Ortliebu nečekal. Fajn, že to mají jako náhradní díl, ale smrdí to kurvítkem... Během chvilky, co jsem ty brašny řešil se u mě zastavili všichni tři kolemjdoucí a ptali se, jestli je všechno ok. <3 I řidiči byli skvělí. Žádné troubení a nebezpečné objíždění jako u nás. Taky to bylo hned po přejezdu hranic na Slovensko poznat.

Večer se mi jelo krásně. Miluju ty večerní kilometry. Denní penzum kilometrů je splněno, často překročeno, není vedro a jedu i kopce, co bych přes den tlačil. Měl jsem opět vyhlídnutý altánek na kraji obce a ten byl docela daleko, ale nic lepšího jsem na mapě nenašel a když nemusím, stan nestavím. Když ho nestavím, potom nesuším. :-D No a překvapení, altánek byl osvětlený, ale za ním bylo místo akorát pro jednoho, takže alespoň vnitřní stan jsem proti komárům stejně postavil. A co bylo nejlepší, byla tam zásuvka. Dobil jsem opět, co šlo s tím, že se donabiju ráno, ale to už altán nesvítil a zásuvka byla taky bez proudu.

Ještě večer na silnici nedaleko zastavil traktor a auto a něco si jejich řidiči povídali. Já byl schovaný, ale telefon byl u té zásuvky a chodily mi zprávy od Páji, takže jedna: "Bazinga!" za druhou. :-D Kdybych to byl býval věděl, nemusel jsem tak dlouho nabíjet v mekáči. :-)

kaple na vodě (Ojców)

Krakovská brána

Opouštím národní park.

zeleninka :-)

Tenczyn

pivo v Krakově (nebylo dobré)

chlazení a dobíjení

Hory v dáli.

To nevyslovím. :-)

spací altánek

Na středu mi vyšel medvědí úsek. Dvě místa na trase, kde by se mohli objevit medvědi a tak jsem je chtěl projet v jeden den. I proto jsem nemohl spát dále po směru trasy, než u osvětleného altánku. Už bych byl v medvědí oblasti a Pája by se o mě bála. Byly tam sice kopce, ale kilometrů to tolik nebylo, takže pohoda.

Začátek byl ale hodně do kopce a potom na jednom rozcestí zkouším štěstí a zase se mi potvrdilo, jak blbě mapy.com někdy plánují trasu. Že místo, aby zůstaly na hlavní, když se cyklotrasa motá mezi domy a po pár stovkách metrů se zase vrací na hlavní, to mi tak nevadí, to si odladím při procházení trasy předem. Ale že by mě vedla blbě nahoru, dolů, nahoru a zase dolů místo jednoho kratšího sjezdu, to už mi vadí víc. Přece nemůže být tak těžké poznat, že jde o málo používanou lesní cestu, kde nevadí její použití místo cyklotrasy.

No a ve sjezdu po té své kratší trase jsem píchl. Ještě jsem si říkal, že musím jet opatrně, abych nepíchl a šup, už to bylo. :-D Záplat jsem měl po trablech s brašnami pomálu a bohužel to byla dvojdíra, takže první lepení nevyšlo. Ale měl jsem náhradní duši a s tou už jsem to prostě musel dojet do civilizace. Bylo to pár set metrů a potom asfaltka. Nechápu, jak jsem mohl píchnout z boku, ale Renat říkala, že na to tyhle pláště docela trpí.

A pod kopcem Lewiatan a velký nákup za traumata. :-D I lepení měli. Zbytečně velké záplaty, ale lepší než nic. Po pár kilometrech zase to samé. Buď cesta přes hřeben s šíleným převýšením (mapy.com) nebo po silnici třetí třídy, resp. po chodníku podél ní (Locus Planner). A potom už Velo Dunajec, juchůůů.

Pořád jsem se usmíval - vyzrál jsem na kopce, kolem krásné kopce, měl jsem nakoupeno, podél cesty řeka - prostě paráda. Kousek po najetí na Velo Dunajec jsem narazil na pumpu, kterou jsem dofoukl měněné kolo. Následoval nádherný úsek Pieninským národním parkem, potom pivko a chtěl jsem sušit, ale správce parku se rozhodl, že je nejlepší čas sekat ve chvíli, kdy byla místa na trávníku obsazena lidmi na pikniku. :-D

Blížil se Nowy Targ, další obec s pivotékou na cestě. :-) S AI jsem se radil ohledně vhodného bankomatu, ale byl tam docela velký poplatek. Ale pivotéka byla otevřená, i když to byl takový obskurní bar a svrchně kvašená piva měli jen lahvová. Ale to vlastně vůbec nevadilo. Potom to bylo krásně po rovině do Bóru na Czerwonem, kde na mě čekal altánek. Nakoupil jsem hned po pivotéce, ale potom jsem ještě cestou míjel Lidl a ten jsem nemohl nechat bez návštěvy. :-D Zase se mi nikde nepovedlo umýt hlavu, přestože jsem se koupal v Dunajci. Ach jo. :-)) Zjistil jsem, že cestovní bidet je skvělý i na sprchování, takže sbohem těžké vlhčené ubrousky.

Moji noční hlídači. :-D

slušné převýšení

Ajaj.

vlevo mapy.com a vpravo Locus - obojí režim cykloturistika

odměna za lepení

Mokré triko je fajn.

A jsem na Velo Dunajec.

To je krása. Ani jsem si nestačil sundat přilbu. :-))

pumpa

:-))

začátek Pieninského národního parku

a konec národního parku.

Ajaj podruhé. :-))

zámek Niedzica

Jezioro Czorsztynskie (a zřícenina Czorsztyn)

asfaltová cyklostezka v podstatě až do Nowy Targ

v pivotéce Plama (nebo Plasma?)

Toust s vajíčkem - lahoda. První vejce na vandru. :-D

Bór na Czerwonem

strašidla

Ve čtvrtek jsem si koupil cyklozáplaty správné velikosti a s nimi zamířil pod Tatry. I v poměrně velké nadmořské výšce bylo teplo už v 9 hodin dopoledne. Celkově jsem to ale s vlhkým šátkem kolem krku docela dobře vychytal a určitě bych v budoucnu neplánoval na léto trasu bez lesnatých úseků. A taky se změnou stravy - méně sušenek a více bílkovin mám pocit, že energie na cestě tolik nekolísá. Ne, že bych sušenky vůbec nejedl, ale jím je opravdu výjimečně. Taky jsem se tentokrát snažil mít každý den zeleninu - salát, kimchi, rybíz, prostě něco s vlákninou. :-) A zároveň se mi dařilo jet s minimální zásobou jídla. Asi to bylo i dostatkem obchodů a tam, kde jich bylo méně nebo v neděli jsem se prostě podíval, kde je další obchod a třeba ještě jeden záložní, abych nenakupoval zbytečně moc. Sice to zabralo více času, ale nebyl to závod a v obchodech byl často příjemný chládek a častější nákup znamená chladnější minerálku.

Kdesi na cyklostezce u hranic Polska se Slovenskem mi začala být krajina nějak povědomá. A taky že jo. Jel jsem tudy svůj první dlouhý letní vandr, jen opačně. :-D U Oravské přehrady bylo fakt vedro, tak jsem odbočil k hotelu, ale restaurace nikde. Ale přišel mrak a hned se jelo lépe. Asi největší "krizi" jsem měl před obcí Lokca, ale pořád jsem měl asi 2 dl vody. Ale meloun, nanuk, kafe a kefír mě zase postavily na nohy. Do té obce to byla malinká zajížďka a z ní potom z kopce kolem známé kapličky a podél řeky hledat místo na koupání. To jsem našel náhodou podle dětského křiku. Jinak bych nenápadnou cestu k řece asi přejel.

Tam jsem zalepil duši, dobil hodinky, celý se umyl (i s hlavou! :-)), zdříml si a jel dál. Jo a našel jsem tam sýr zapomenutý v brašně mimo jídlotašku z minulého dne. Malé radosti. :-)

Jak jsem už psal o řidičích na Slovensku a u nás, tak jsem vyvinul metodu "had". Když cítím (slyším) auto za sebou a vidím další proti sobě, lehce zavlním řidítky. Spadnout nemůžu, naložená koloběžka je stabilní a řidiči za mnou si řeknou: "Debil neumí jezdit, radši ho objedu pořádně, než mi spadne pod kola." :-D

Jeden z kratších, ale moc pěkných úseků byla cyklostezka lesem, za kterou jsem potkal cyklistu, který taky ujížděl před bouřkou. Chvíli jsme kecali a on potom jel napřed. Mě nakonec taky bouřka nedohonila, i když jsem kvůli tomu zkrátil blbnutí na Hojdačke pod Mrvovou Kikulou (hojdačka = houpačka). Tam to bylo boží - houpačka nad údolím s výhledem na protější hřeben. A ten sjezd potom, to byla naprostá lahůdka.

Na spaní jsem si vyhlédl v mapách přístřešek bez fotky, ale ukázalo se, že je to jen mapa s ministříškou a nějaký pablb to zadal jako přístřešek (no jo, za přispívání jsou body a je možné mít to na rok se slevou...) Ale ještě jsem měl vyhlídnutý další přístřešek, který byl na asi poutní cestě proti proudu potoka. Ale voda tekla přímo pod altánkem a bylo tam velké vlhko. Napadlo mě ale podívat se, co je na konci křížové cesty nade mnou a byla tam luxusní kaple s dvoupatrovým spaním. Jen to bylo hóóódně do kopce (opět krásných 120 výškových metrů na 1 km).

Přístřešek byla jen mapa se stříškou, ten další jsem měl okouklý předem, aby byla to jen stříška nad potokem a vešel bych se, ale bylo by vlhko. Ale zkusil jsem kouknout, jak vypadá kaple nahoře, jestli má třeba nějaký výklenek na spaní a je to luxus dvoupatrovka s koupelnou.

A tady už jsou krásně vidět Tatry.

Fuj. :-))

I řetězec se musí sklonit před místními pravidly.

Tady už jsem tušil, že tudy nejedu poprvé. :-)

A jsem na Slovensku. :-)

po menší krizičce

lebedění u vody

bouřka za mnou

Hojdačka pod Mrvovou Kikulou

fotka z map.com

"altán" z mapy

a luxusní kaplička

V noci pršelo, ale aspoň mě tak nerušil svatý pramen vedle karimatky. :-)) Ráno jsem ty večerní krpály pořádně zdokumentoval a sjel do údolí. No a co tam nevidím? Super altán, co není v mapě. :-D Tak jsem ho přidal a už tam je (https://mapy.com/s/duvohotece).

Dále cesta bez zádrhelů, asfaltka, nákup snídaně, návštěva kavárny (poprvé, kvůli dobití mobilu :) ). Počasí bylo pořád příjemné. Další kilometry mě zavedly na Kamenné gul'e u obce Megonky. Tam začalo znovu pršet a následujících pár kilometrů bylo v pláštěnce. K svačině jsem si koupil nivovou pomazánku a rohlíky a nemělo to chybu.

Ve stoupání na Makovský průsmyk bylo pořád příjemně, ale neubývalo to. A protože jsem měl nabito a další nabíjecí stanice byla v Makově, pustil jsem si hudbu a hned se jelo lépe. Nevýhoda hudby je, že to potom jede někdy až moc rychle, ale tentokrát jsem si pustil Tri Yann a pomalé a rychlé se střídaly. :-) Ale stejně jsem byl unavený, tak jsem si stáhl nový díl podcastu Na terase.

Kousek před vrcholem jsem našel u silnice SPZku z motorky. Sjezd byl úžasně dlouhý a rychlý a potom přešel do pozvolnějšího, v němž byla odbočka k pivovaru Pod pralesem. Prales se jmenuje Mionší a to zase vím díky Jitce Klosové. Po občerstvení v pivovaru jsem se snažil najít nějakou služebnu Policie ČR, abych jim dal tu SPZku. Potkal jsem hlídku a ta mi řekla, že by to bylo na docela dlouhé sepisování a že na služebně teď nikdo není a ať zkusím obecní úřad (Karolinka). Tam jsem uspěl i přesto, že už bylo po úředních hodinách. A netrvalo to ani dlouho. Kdybych neuspěl, asi by mi ta SPZka taky někde cestou "upadla". :-D

Po cyklostezce Bečva to jelo parádně a minul jsem několik cedulí s nabádkou frgálů. Ale neměl jsem na ně po návštěvě pivovaru chuť. Potom jsem chuť měl, ale cedule už nebyly. :-D Další pivovar byl ve Vsetíně - pivovar Valášek. I tam bylo výborné pivo (NEIPA Výtržník :-)) a ještě jsem si odvezl Zbořenou ovci. :-))

Hledání spaní bylo tentokrát o něco složitější. Nejdřív jsem myslel, že to zalomím u sv. Jana Nepomuckého. Cestou k němu jsem ale potkal cyklistu, který mi poradil obec Všemina s hospodou (Bernard) a že tam je dětské hřiště, kde by se dalo přespat. Hospoda byla, hřiště taky, ale se zákazovou cedulí. Ale byla tam zase nabíjecí stanice! Tento vandr jsem na ně měl fakt štěstí. Tak jsem si dal pivo, trochu nabil a jel hledat dál. Nakonec jsem spal v hasičském skladu tréninkových pomůcek pro hasičský sport krásně schovaný. A měl jsem dokonce pod sebou umělou trávu. :-D

kaplička za dne

Tohle jsem v noci tlačil.

prima vrstevnice :-)

A sjezd do vesnice.

A tenhle altán nebyl v mapě. :-))

Au. :-D

první kavárna

mega sýrové nitě

Sakra, tak třeba příště. :-))

vrchol Makovského průsmyku

zde Všemina

dobíjecí stanice :-D

spaní u hasičů :-)

V sobotu ráno jsem se radoval a říkal jsem si, jak to hezky vyšlo (zatím) - žádné velké bolístky, žádné tlačení loukou s hejny hovad kolem sebe, žádné nepříjemnosti v noci a pak hned po 4 km Orlenka, paráda. A nefungoval automat na kafe. :-)))

Vlastně ho mít nemusím, ale nějak jsem se na něj natěšil. Ale po pár kilometrech byla další Orlenka a tam jsem se dočkal, i když najet na ni z cyklostezky byl trochu oříšek a motanice. Před největším kopcem v této části trasy (z Otrokovic na Žlutavu) jsem udělal velký nákup v Lidlu. Potom jsem si zavzpomínal na svá triatlonová léta (a vůbec mi ty hodiny a hodiny tréninku nechybí :-D ) a vyrazil do kopce, který nakonec nebyl tak hrozný.

Přede mnou byly Chřiby. Trochu jsem se obával povrchu, ale dobré duše z koloběžek.cz mi poradily, že se to dá celkem jet. No vlastně skoro jo, když se netlačilo do kopce. V Bunči jsem si dal jen ovocného Birella a potom vzhůru na Brdo. Tam jsem se vysápal kamenitou pěšinou a samozřejmě tam vedla i pohodová cesta pro kola. Co mi tedy vadilo, byl neskutečný hluk z nějaké nedaleké nemovitosti. V lese nějaký rockový koncert nebo co to bylo nemá co dělat. Sjezd už byl více asfaltový, takže paráda. A za Nesovicemi byla další nabíjecí stanice, tak jsem tam sušil a četl si.

Následující úsek byl sice po rovině, ale bylo vedro a okolo horká pole. Ventolin v uších pomohl. Další zastávkou byl Slavkovský pivovar. Měli tam docela dobrý kyseláč (to je vždycky loterie) a i druhé pivo mi chutnalo, jen už nevím, jaké to bylo. Tam jsem zhodnotil situaci, tj. zda dojet do pivotéky v Brně a večer jet přespat někam za Brno a nebo přespat někde blíže a ráno dojet do Brna a vlakem domů. Vyhrála druhá možnost, i díky rozporuplným recenzím na dotyčnou pivotéku. Podniků je v Brně určitě víc, ale tohle mi přišlo celkově pohodovější. Našel jsem si tedy poslední spaní a vyrazil. Ještě ve Slavkově jsem si nakoupil spoustu dobrot na poslední večeři. Kde jinde než v Lidlu? :-D Poslední večer je skvělé to, že už mám splněno a nic nemusím. Kdybych se svalil s karimatkou a spacákem někde u cesty, bylo by to v pohodě.

Ale co jsem cestou nepotkal? Frgálomat! Nejdřív jsem si říkal, že velký frgál nesním, ale potom mi bylo jasné, že by mě později mrzelo, že jsem si ho nekoupil. A slupl jsem ho jako malinu. :-D A byla to fakt klika, protože to byl poslední Frgálomat, který jsem mohl potkat. A je jasné, že jestli ještě někdy pojedu tuto trasu Přejezdu, Frgálomat nesmím vynechat. Byl fakt vynikající!

Otrokovice

Dobrou chuť. :-D

Brdo

Chřiby za mnou

Tady jen zásuvka na 230 V, ale i tak super.

Pole okolo, jedu s Ventolinem.

Slavkovský pivovar

Slavkov

:-)

Frgálomat

pomník padlým koním

Je to dobrota!

mapa Frgálomatů

Chtěl jsem mít ještě nějaký zajímavý bod trasy před odjezdem a volba padla na jeskyni Pekárna. Po opulentní snídani, co měla být večeří, jsem ještě projel nějakým zámkem a oklikou přes jeskyni do Brna. Kyčle byly na konci úplně v poho, i když jsem to poslední dva dny a někdy i předchozí dny pořádně mydlil dlouhými odrazy (ale těch jsem dosáhl pohybem celého těla, ne chozením nízko). V Brně jsem měl velkou rezervu, jen to tam bylo rozkopané, tak byla jedinou blízkou volbou Cross Café. Cesta byla prima jen s přestupem v Pardubicích.

snídaně místo večeře

šmel okoličnatý

v Pekárně

v cíli

kefíry

jídlo

pivo

"kamenné" koule u nás doma cestou do Lidlu :-))

celá trasa

etapy po dnech