Týden 19. - 25. 8. – Drážďany se blíží

Hned v pondělí po sedmistovkách jsem byl otestovat, jestli nezanechalo pobíhání po kopečkách na nohou nějaké stopy. Trochu jo, ale nic výrazného. Pětka jako test stačila.

Ve středu jsem si vymyslel trasu začínající cyklostezkou, kde jsem měl první pětku po 4:29, ale pak už to bylo vlnité a poslední pětka pořád do kopce. I tak výsledné tempo 5:10 dobrý. Doběhl jsem na konečnou pod Ještědem a jel tramvají. Seběh by mi pár kiláčků přidal, ale nebyl důvod nohy zbytečně huntovat.

Ve čtvrtek přijela kamarádka z Prahy, která v Liberci ještě nikdy nebyla a tak jsem ji vzal na Ještěd a na menší prohlídku města. Moc se jí tu líbilo a i počasí nám krásně vyšlo. Výlet jsme zakončili pizzou. Jen tedy nevím proč nechtěla jít nahoru cestou pod lanovkou. :)

V pátek jsem si volně odklusal 16 km. V sobotu jsem byl s kamarádkou (jinou:) na kole v Jizerkách. Mile mě překvapila, jak jí to bezvadně jelo a tak to byl sice výlet s oběděm, koláčem a vyhlídkami, ale občas jsem se i zadýchal. :) Jen jsem si uvědomil, že už léto opravdu končí a příště to chce návleky na kolena. A rostou brusinky!

výhled ze Smědavské hory

V neděli ráno jsem odběhl první seriózní trénink na maraton, tj. 10 km po 5 + 5 km po 4:45 + 5 km po 4:30. Prvních šest kilometrů městem a pak dráha. Sobotní kolo bylo trochu znát, ale stejně jsem to musel odběhnout a tak nebylo co řešit. Abych to měl pestřejší, běhal jsem ve vnější dráze a Garmin to nějak nepobral. Ale i tak myslím, že byl plán splněn. Běhala tam se mnou jedna starší paní a tak mi tam nebylo tak smutno. :-) Hned po tréninku jsem byl docela v pohodě, ale pak doma na mě padla únava a tak jsem to po obědě zalomil. Večer jsem týden zakončil stylově pokecem se třetí kámoškou.

Velké ruce nebo malá piva?

Street Workout – moje druhé video (aneb malý pokrok taky pokrok :)

Podle Jitky by podtitul asi vypadal jinak, ale byla zima a musel jsem si nechat triko a tak si titulek: "Ať maj holky na co koukat" nechám až na příště. :) Snad bude ještě chvíli teplo.

Leona bude mít možná radost z vajíčka, ale nějak mi nejde z plné rychlosti. Zatím neodhadnu ten moment, kdy překřížit ruce. Ale největší radost mám z výmyku a stojky. Obojí jsem dělal naposledy někdy na základce, stojku možná na střední, ale od té doby uteklo už hodně vody (a piva). 

Obojí jsem zkoušel asi před 14 dny s klukama, kteří mi dělali záchranu a jakž takž jsem si to zažil a pak to trochu dopiloval a už mi to docela jde. O výmyk samotný mi ani tak nejde, ale potřebuju ho umět, abych se mohl pomalu spouštět a tím posílit svaly na jeden cvik, který moc chci umět. No a stojka zatím o strom, ale nemůžu mít všchno hned. :)

Lužické sedmistovky potřetí – zážitková turistika :)

V pondělí jsem lehce vyklusal a vytočil nohy na bajku. Ve středu jsem se pěkně proběhl v okolí Vesce a večer odplaval kilák v bazénu. Ve čtvrtek jsem zase vyběhl v pětiprsťácích a šest kiláků dobrých. Páteční běh byl zase kolem studánky a oklikou zpět. V sobotu jsem už měl jet na sedmistovky fotit a projet si kousek trasy na kole, ale kvůli výluce vlaků by bylo cestování s kolem opruz. Tak jsem si odjel něco málo doma a jel tam až odpoledne. Byl jsem tam ale brzy a i když už byli někteří závodníci v cíli, ti z mojí chatky ještě ne. Tak jsem si šel proběhnout trasu nedělního krosu, abych viděl Havraní skály. Moc pěkné. :)

Havraní skály

Na třetím ročníku Lužických sedmistovek jsem nesměl chybět. Ale začátkem roku jsem slíbil trenérovi, že letos pro co nejlepší výsledek na podzimním maratonu vynechám ultra. A i přes patálie se zdravím, kvůli kterým to chvíli vypadalo, že Drážďany budu muset odpískat to není až tak zlé. Ale taky jsem Jitce J. slíbil, že jí druhou, kratší etapu odvodím. Původní plán byl, že ty první dva kilometry 44 kilometrové trasy půjdu, abych neporušil slib. Ale nakonec jsme nachodili mnohem víc. :)

Já byl klasicky půl hodiny před startem v plné polní. Jitka dorazila pět minut před startem a ještě musela na záchod. :) Než přifrčela, už jsem si říkal, co budu dělat, když nedorazí. Mobil už hodinu vypnutý v chatce, bez startovního čísla – no musel bych si to asi stejně odklusat, když už jsem byl nachystaný. No ale nakonec dorazila (Jitko, příště dva budíky) a od té doby už to šlo všechno jako na drátkách. :)

Trasa doznala oproti minulým ročníkům menších změn v neprospěch asfaltu, což je jedině dobře. Větší změny byly ale v první etapě. Startovalo se opět směrem ke koním do kopce a někteří závodníci se rozcházeli po sobotě pěšky. My to napálili, až jsem musel Jitku po chvíli brzdit. :-)

Dan nečekaně přespurtoval Jitku. :)

No a pak to šlo tak nějak samo. Kilometry ubíhaly, probraná témata taky, Jitka se pořád omlouvala, že je pomalá a já jí pořád říkal, že to je v pohodě, že jsem s tím počítal. Občas jsme pořídili nějakou tu fotku, občas i nějakou nerozmazanou. :) Co se týká průběhu, asi to lépe popíše Jitka, až se vzpamatuje. Pro mě to byl takový pohodový výklus s kamarádkou, na kterém si můžeme do sytosti pokecat, užít si krásnou přírodu a vyčistit hlavu. Od cca 23. kilometru mě trochu bolely paty, jednou chvíli třislo a dvakrát trochu stehno ze strany, ale to byly jen takové chvilkové indispozice.

miss ultra :)

Abych maličko zvýšil tréninkový efekt, nesnídal jsem a do 26. kilometru (3 h 43 m) jsem pil jen minerálku a vodu. Meloun na třetí občerstvovačce byl velké lákadlo, ale chtěl jsem trochu potrénovat tukový metabolismus, což při našem tempu (do toho 26. to bylo 8:28 min/km) šlo samo. Pak jsem si dal pár piškot a hrozinek a k tomu kolu s vodou, ale žádnou výraznou změnu jsem nepocítil. K tomu taky samozřejmě preventivně Anticramps a BCAA). Mohl jsem jet dál, ale nechtěl jsem ohrozit své vodičství. Bylo by docela trapné, kdyby Jitka zachraňovala někde na Malém buku mě. :-) Na té samé občerstvovačce jsem si dal cestou z Malého Buku na Klíč to samé a k tomu půl banánu a to mi stačilo. Jitka mlsoun si dala chleba s paštikou a ten se pak chtěl cestou na Klíč pokochat výhledem. :)

Občas jsem měl trochu problém s udržením tempa, protože určitá rychlost je hraniční a pomaleji už běžet nešlo. Ale stačilo na chvíli přejít do chůze a nebo běžet pozadu a zase jsme byli vedle sebe. :D Problém mi dělal Míra Vostrý, který běžel chvíli před námi, chvíli s námi a pak zase za námi. Když nás totiž předbíhal zběsilým tempem 6:45, měl jsem tendenci ho sbíhat ještě zběsilejším tempem 6:30, což jsem nesměl. :)

Na cestách vedoucích na vrcholy kopců jsme potkávali ostatní závodníky a měli tak přehled, kdo je kde. Ale nám šlo o dokončení. Tedy to byla původní verze. Pak z Jitky vypadlo, že chtěla pod 6 hodin. Ale takhle to mají asi všichni. Jedna "oficiální" verze a pak tajné přání.

Poslední občerstvovací stanice (pod Klíčem) byla myslím pro Jitku zlomová. Na ní byla v pohodě, ale cestou na Klíč už trochu skuhrala, i když se na fotkách stále usmívala. Ani hlášení zbývajících jednociferných kilometrů nepomáhalo. Nahoře na Klíči bylo nádherně. Tedy až na ty kreténský létající mravence, kteří po mě letli po desítkách. Fakt děs. Rychle jsem něco nafotil, pak společnou fotku a říkám Jitce, že počkám o kus níž, kde mravenci nejsou. Ale Jitka se už dala dohromady a tak jsme pokračovali. To už bylo jen z kopce. Dole poslední možnost nabrat vodu v Kamzičí studánce a hurá na Nový Bor. Už to moc nešlo, u hřbitova to chvíli vypadalo hodně špatně, ale zvládli jsme to. :-)

v lese na pasece

„Bacha, beru si svou Rambo čelenku.“

„Neumřu hlady.“

Tohle byla moje příprava – motivační "číslo" pro chvíle nejtěžší.

výhled z Klíče nikdy nezklame

fotku a rychle utéct před mravenci

teď už jen z kopce

Jitka: „Ty jo, tam jsme fakt byli jo?“ :)

krize necelé 2 km před cílem - u hřbitova

cíl

A takhle to vypadalo z pohledu Jitky: http://mamavbehu.blogspot.cz/2013/08/vypraveni-o-zatate-bojovnici-vysmatem.html

Žebrácká pětadvacítka

Tenhle závod už jsem chtěl běžet několik let, ale pokaždé se kryl s Doksymanem. Letošní odpískání triatlonů mi tedy umožnilo si tady zazávodit. Všichni na něj pěli chválu (podobně jako na Soudek). Prý běh lesem a bezva atmosféra. Všechno sedělo, jen jsem nečekal tolik asfaltu. Do kopce mi nevadil, ale ten závěrečný několikakilometrový seběh byl masakr. Moje chyba, měl jsem se víc pídit po informacích. Ale zase by byla škoda to jen kvůli tomu neběžet. Na závod mě vezl Pavel Z. a tak jsem měl popis trasy z první ruky a hlavně jsme věděl, že nesmím přepálit začátek, což jsou dvě kolečka kolem zázemí závodu a až potom se nabíhá na silnici do kopce.

před startem

Předstartovní rituály, rozklusání a nezbytné rovinky proběhly bez problémů. Před startem jsem si ještě namočil šátek do studené vody a šel na start. Chtěl jsem se držet buba, který mi dělal pacemakera i na Soudku, ale nikde jsem ho neviděl. Tak jsem se zařadil podle pocitu. Stejně měl být začátek zadrženě a silnice byla široká dost. Vyběhl jsem tedy sám a to už mi zůstalo. Tepák jsem si s sebou vzal, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl běžet bez něj, protože by mi akorát zase usychal, padal a tak vůbec. Takže kromě kompresek a čidla kadence jsem byl přírodňák. :-D Jo ještě jsem si dal do trenek malý gel na cca 18. km, ale nakonec jsem ho nepotřeboval a běžel jen na ionťák a vodu.

start

První kilometr byl tempem 4:09. Pak se to zvedlo a tempo kleslo. Běžel jsem v čele skupinky a chtěl dorazit tu před sebou, ale nešlo to a tak jsem dal přednost mírnému protivětru před zbytečným vysilováním. Navíc se ta skupinka začala po chvíli rozpadat a tehdy začalo moje předbíhání. Předbíhal jsem celý závod. Trochu to svádělo stíhat běžce přede mnou, ale vždycky jsem si řekl, že není kam spěchat, že je to delší než půlmaraton a úvodní kopec je dlouhý. Občas jsem s někým prohodil pár slov, ale žádné vykecávání to nebylo, aby nám nechyběl kyslík.

hrad Točník

Na desátém kilometru se to zlomilo a už to nebylo jen do kopce. Profil byl další 4 kilometry spíše vlnitý. Pak to začalo klesat a kromě jednoho nepříjemného táhlého kopce to bylo už jen dolů. Na vrcholku jednoho brdku jsem doběhl borce v černém, ale ten se nedal a v seběhu mi utekl asi o 50 m. Pak se ozvala čtyřpapričková večeře v indické restauraci z předešlého dne a musel jsem provést rychlovýsadek jejího pozůstatku. Neměřil jsem to, ale déle než 10 vteřin mi to netrvalo. Potom se mi běželo lehčeji, ale zase mi hořel zadek. A jestli někdo běhá rychle, když mu hoří koudel za zadkem, tak já byl ještě rychlejší. :-D Dohnal jsem černého borce, utekl mu a začal stíhat dalšího. Pořád z kopce nebo po rovině. To už bylo někde kolem 20. kilometru a tak jsem se přestal šetřit. Rameno, které bolelo někde od 15. km bolelo ještě víc, ale nebyl čas nad tím přemýšlet. Začalo mě trochu píchat v břiše, ale běžce přede mnou jsem dorazil a utrhl. :)

poslední kilometr :)

Kousek před cílem byl ještě jeden nečekaný kopec, po něm nápis na silnice oznamující poslední kilometr a pak už jen rovinka a krátký (ale výživný) kopec do cíle. Byl jsem moc rád, že mi v tom kopečku nikdo nešlape na paty, protože by se tam po tom dlouhém seběhu špatně zrychlovalo. na čas jsem se v cíli ani nepodíval a když jsem chytil dech, šel jsem se projít a vyklusat. Potom napít vody, gel, zase voda, proteinová tyčinka a pivo. Ve startovném byl oběd, ale nic pro mě, tak jsem ho daroval. Kdybych věděl, že je v tom i nealko pivo, tak si ho vezmu.

s Radkou Ch.

pozávodní mikrospánek

a idylka

bubo a Pavel doběhli chvíli po mně. prý mě měli na dohled do 18. kilometru a pak jsem jim zmizel. To asi po tom odskočení ke krajnici. :) Když jsem se osprchoval (teplá voda byla!) a převlékl, popovídal jsem si s velmi sympatickou Radkou Churaňovou, která vyhrála v ženách. Po vyhlášení výsledků byla tombola, kde byly takové ceny jako 3000 Kč, dárkové koše, kárka, deštníky, běžecké kšilty a já vyhrál moc pěkný skleněný džbán na vodu.

šťastný výherce :)

Závod v číslech:
Výsledný čas: 1:45:54, startovní číslo: 54, ročník: 32. :)
Mezičasy po 5 km: 22:15, 23:12, 20:40, 20:02, 19:45

Podle kalkulátoru na (McMillan) bych z tohoto času měl běžet maraton za 3:05:36. To bych bral. :-) A to ještě McMillan neví, že tam byly včera kopce. :) 

Výsledky:
http://www.zebrackapetadvacitka.cz/vysledky/
15. místo ze 62 v kategorii beru všemi deseti. :)

Týden 5. – 11. 8. – Blbnutí se švihadlem

V pondělí ráno jsem se vzbudil před čtvrtou s ohromnou chutí jít běhat. Po noční bouřce byl bezva vlhký vzduch. V úterý byly tropy a tak jsem si zase zaběhl ke Skautské studánce a pak dál na rozhlednu Jezdec. Zpět podobnou cestou. Dal jsem to trochu svižněji a celkem 4x jsem se ochlazoval. V přehradě, fontánce a dvakrát u studánky.

na Jezdci

Ve středu jsem vyběhl v pětiprsťákách, ale jen 3 km a odpoledne jsem si byl zaplavat na jablonecké přehradě. Pak jsem vyběhl až v pátek. Říkal jsem si, že bych mohl zkusit nějaké kratší úseky, ale nakonec jsem vyzkoušel maratonské tempo. Rozklusal jsem se už cestou na dráhu. Pak jsem bežel tempem 4:05 – 4:15, abych vytepal na maratonskou tepovku (159 ± 1 tepů) a pak běžel 2 kilometry. Zrada byla v tom, že tepák ukazoval hausnumera, tak jsem to běžel na pocit a test byl tedy skoro na nic. :-) Vyšlo to na 4:17, což by bylo hezké. :)

V pátek jsem taky navštívil rehabilitační ambulanci, protože nechci hasit problémy, ale předcházet jim. Dověděl jsem se, že mám odrazovou levou nohu a mám občas víc zapojovat vědomě pravou – na kole, při výběhu kopců, odrážet se z ní při přeskakování překážek a tak. Taky mám trochu příčně plochou nohu (nohy?) a mám se hodně protahovat. Pan primář byl sympaťák se skvělým přístupem.

V pátek večer jsem mluvil s Honzou 12 a říkám mu, že se chystám na Žebráckou pětadvacítku a že se musím kouknout do termínovky, kdy že se koná. A on na to, ať se podívám rychle, protože se běží v sobotu (možná říkal neděli, ale já si pamatuji sobotu). Tak jsem začal shánět odvoz z Prahy na sobotu a naštěstí se mi brzy ozval bubo a Pavel Z. s tím, že mají místo v autě, ale že v sobotu nikam nejedou, protože tam přespávat nechtějí. Tak jsem byl rád, že se stihnu na neděli pěkně natěšit a že si v sobotu ještě odpočinu. Dal jsem jen obligátní rozklus před závodem a jinak nic.

Švihadlo jsem nakousl v minulém příspěvku, ale nečekal jsem, že se tak rychle zlepším. Ve středu jsem ho přeskočil 35x, ve čtvrtek ráno 65x, odpoledne 69x a večer 107x. Pak jsem si dal pár dní pauzu, ale zase se na to vrhnu. Leona má rekord 396 přeskoků za 5 minut. Challenge accepted. :-D Akorát skáču pomalu. Těch 107 přeskoků bylo za minutu. Takže Leonu bych tímhle tempem možná přeskákal, ale časem chci zrychlit.

Street Workout - moje první video

Původně jsem to sem dávat nechtěl, ale Leona říkala :), že bych měl. Tak tady je moje první video z cvičení. Šlo mi hlavně o to, vyzkoušet kvalitu záznamu (nic moc) a mít porovnání do budoucna. A taky mě zajímalo zapojení svalů při různém úchopu. Necvičím samozřejmě jen to, co je vidět na videu, ale už byla slabá baterka. Ten poslední cvik se jmenuje Skin the Cat (svlíkni kočku z kůže) a když jsem ho dělal poprvé, pekelně mě pak bolely horní záda. Takže dobrý. :) Švihadlo je zatím tragické, ale lepší se to. Jen ty nohy vypadají jak z Jedličkárny. :)

O hubnutí a cvičení

Hubnutí

 Víte jak to je. Chcete trochu shodit a dostat se na váhu, kterou jste měli dřív. Jenže všechno se spikne, přijdou mejdany a svatby a težko večer nejíst. A doma vás k té ledničce pořád někdo strká. :) O mém podzimním hořekování jste možná četli, ale nějak to vyšumělo. Takže když jsem se letos v květnu rozhodl dopřát kotníku přestávku a opravdu chvíli nic nedělat, připadaly v úvahu dvě možnosti. Jíst stejně a přibrat a nebo se konečně dokopat ke shození těch cca 5 kilo, které mám už od asi předminulého roku navíc. Jasně, všichni říkají: „Kde to vidíš?“, „Jsi hubenej i bez hubnutí." a podobně, ale vy víte, že jste vážili míň a cítili se líp. Samozřejmě si uvědomuji, že jsem mezitím mohl nabrat nějaký ten sval, ale 5 kilo fakt ne. :)

Takže nastoupila mnou vynalezená postelová dieta. Abych nežral večer, což byl hlavní kámen úrazu, chodil jsem do postele třeba v sedm večer a hrál hry na mobilu, četl si a nebo koukal na filmy. Hlavní bylo z té postele už ten den nevylézt za jiným účelem, než je návštěva koupelny. U knížek večer usínám po pár stránkách,  což mělo za následek, že jsem se budil v pět ráno úplně čerstvý. Ze začátku mi to bylo k ničemu, ale když jsem pak zase opatrně běhat začal, odběhl jsem si trénink ráno a večer jsem mohl zase brzy do postele. :-D To byla první fáze. Postupem času jsem zjistil, že jsou potraviny, které nemají skoro žádný tuk (syrečky, nízkotučná mozzarella, syrovátka), které pomohou v situaci, kdy jdete spát později. Teď už chodím spát jako dříve, tedy kolem deváté, desáté. Důležité je ale ty dobroty v lednici nemít. Mám výhodu v tom, že bydlím sám.

Cvičení

V těch dnech bez sportu jsem narazil na internetu na hnutí Seberevolta, které je zaměřeno na mladé lidi a jde v něm kromě cvičení také o další šlechetné myšlenky (když bude mládež cvičit, získá disciplínu a nebude brát drogy apod.) Nicméně mě na tom zajímalo jen to cvičení. Po shlédnutí několika motivačních videí. jsem byl poměrně výrazně nadšen a i když mi bylo jasné, že jsou cviky z videí záležitost na několik let, začal jsem cvičit. Do posilovny jsem chodil jen přes zimu, ale nějaký ten základ (tak asi 7 shybů a 9 kliků) tam byl. Tohle cvičím každé tři dny tak hodinu. Tímhle myslím jen základ – shyby, kliky a tricepsové kliky plus občas nohy a nějaké cviky pro zpestření k tomu. Víc zatím nezvládnu.

Jak to může vypadat, když se tomu někdo plně věnuje.

Jako vytrvalci mi nejde primárně o svaly, ale i těch by trochu navíc neškodilo. Spíš mi jde o celkovou kondici a taky to pěkně vypadá (to cvičení). Ale takový 30 km ranní běh po večerním cvičení moc růstu svalů nepomůže. :) V neposlední řadě je to skvělé cvičení na střed těla (core). Zatím mě to baví a nevypadá to, že by mě to v blízké době bavit přestalo. Leona měla svou Jill, já mám Street workout (popř. kalisteniku, každý tomu říká jinak). A možná, ale neprovedl jsem řádný test :), mi to pomáhá i při plavání.

Jako cíl jsem si dal 74 kg (ze 77 kg). Prostě pro začátek nic drastického, ale spíš pomalu, ale jistě. Tento první cíl jsem splnil začátkem července a odměnou mi byla velikánská čokoláda Rittersport, kterou jsem snědl na posezení, hodinu potom šel běhat a pěkně jsem se po... :-D Tělo si nějak odvyklo. Ale bez odměn by to nebylo ono.

No a protože jsou svaly těžší než tuk, jak Alda správně poznamenal ve výše zmíněném příspěvku, nemělo smysl se vázat na čísla. Takže druhý cíl byl "buchtičky". Což je sice subjektivní a záleží na světle a denní době, ale řekl bych že byl už taky splněn. A odměnou mi bude velké balení pivního sýra s chlebem, máslem a pivem. Žijeme jen jednou. Jen doufám, že se po tom zase nepoto. :)

 Teď jen počkat, až nepůjdu večer mezi lidi. :-)

Švihadlo

Leona mě inspirovala ještě v něčem. Pořídil jsem si švihadlo.:-) Sice zatím udělám 7 otoček, pak mě to švihne do prstů a když se k nohám blíží zezadu, tak udělám max. 4 obrátky, ale začátky jsou vždycky těžké. A navíc si myslím, že tahle mi rychlá složka mezi silovým cvičením a vytrvalostí chybí. Místo švihadla bych mohl dělat angličáky nebo něco podobného, ale švihadlo se mi hodí i na posílení kotníků.

Váha a běh

Je obecně známé, že samotná ztráta hmotnosti při nezměněných ostatních parametrech (výkonnost, složení těla, ...) vede k lepší (nejen) běžecké výkonnosti. Kalkulačka mi vypočítala, že bych měl mít o osm minut lepší čas na maraton. Bohužel nevím, kolik jsem vážil před Drážďany a taky nemám stejnou výkonnost. Taky se nepočítá s tím, že se běžec vyžere o více než 4 kg. :). Teď mám ± 72 kg. Ale když porovnám letošní Bratislavu (s odřeným zadkem pod 3:20), kdy jsem vážil 76 kg, tak by to pod těch 3:10 po chvíli tréninku být mohlo. Ale to je spíš jen takové teoretizování, protože kotník občas stále pobolívá a dlouhé běhy po silnici v dohledné době neplánuji.

Je tu samozřejmě doprovodný efekt. Lidi, co neříkali nic, říkají, že jsem hubenej a ti, co říkali, že jsem hubenej už radši neříkají nic. :-D Ale stejně jako u vegetariánství jsou lidi, co si to nechají vysvětlit a lidi, co nechtějí slyšet. Každopádně tohle píšu pro lidi, co mě aspoň trochu znají a vědí, že o co největší hubenost mi fakt nejde.

 A tentokrát trochu jiná tabulečka, aneb nikdo není dokonalý a úlety byly. :)

P.S.: Postelovou dietu jsem si ještě patentovat nenechal, tak ji můžete taky zkusit. :)

Týden 29. 7. - 4.8. - Od všeho něco

V pondělí jsem hodil nohy nahoru a kromě procházky v bouřce jsem nic nedělal. Přišel ale opravený tlumič na bajka, tak jsem ho ještě večer namontoval a těšil se na úterní ranní projetí. Projížďka začala pěkně, po bouřce bylo všude krásně vlhko a zeleno. Vydal jsem se po trase, kterou poslední dobou nejčastěji běhám. Po pár kilometrech zjišťuji, že tlumič je sice v pořádku, ale střed je povolený. :-( Tak dojezd domů a návštěva servisu. Zadní kolo ze silničky je taky nefunkční, ale oprava vč. náhradního dílu by stála cca 2000 a nová sada zapletených kole se dá koupit od 3000 Kč. Takže silnička taky nepojízdná. Ajajaj. A stejně mě na kole bolí trochu kyčel. Taky levá. Asi se mi to tam nějak všechno posunulo. :)

Po dlouhé době první a na dlouho dobu

zase poslední fotka milášška :)

Na středu jsem si naplánoval jen 12ti kilometrový běh ke kostelíku a zpět. Ale jak jsem to vzal kolem Skautské studánky, nabral jsem výšku a nechtěl ji ztratit, tak jsem běhal sem a tam po lese až jsem byl kousek pod Rudolfovem. Z něj to bylo kousek na Maliník a z něj na Weberovku, kde jsem jistil, že je z hotelového parkoviště krásný výhled na Liberec i Jablonec. Potom jsme to vzal po hřebeni na Hašlerovu chatu a od ní dolů do Harcova a domů. Kotník po dlouhém seběhu trochu bolel. 23 km bylo jen na vodu (ráno snídaně byla) a to je asi můj rekord. Ale u prvního krámku jsem si koupil kolu a opravdu bodla. Jedna slečna to komentovala slovy: „Sport a kola, to je kombinace.“ Nemusel jsem ani nic říkat a prodavačka se mě zastala: „Pán to určitě vyběhá.“ :-D Zbývajících pár kilometrů domů už to byla pohoda. Zbytek středy zase nohy nahoře.

Ve čtvrtek jsem byl jen s kamarádem v sauně a před tím jsem dal pár bazénů. Ondra mě hecoval, ať si taky zaběhnu kilák na čas, protože on ho dal za 3 minuty. Prostě UFO. :) Druhý den dopoledne jsem tedy opravdu dráhu navštívil, odhopkal abecedu, rovinky a rozběhl kilák. Po dvě stě metrech jsem změnil plán na 400 m a že si to Ondra podle tabulek dopočítá. :-D. Pak jsem si odpočinul a zaběhl druhou čtyřstovku o 3 vteřiny lépe (1:12). Kilák z toho je za asi 3:27, takže bych Ondru nedohnal. Docela mě to zničilo a tak už jsme jen vyklusal 2 km na boso po trávě a doběhl domů. Odpoledne jsem byl ještě cvičit a plavat na jablonecké přehradě.

V sobotu ráno jsem odjel směr Praha a chvíli po deváté jsme s Honzou 12 vybíhali směr Prokopák. Snažil se mě protáhnout cestami, kterými jsem ještě neběžel, ale já starý sklerotik jsem si stejně pamatoval jen jeden dřevěný mostek a jinak skoro nic. Byl to bezva běh. Běželi jsme zase kolem lehátka, házel jsem po Honzovi takové ty přilnavé bodláky (pak mi došlo, že triko ze Zane Grey je funkčí a nemuselo by se mu to líbit), jedli jsme špendlíky, probíhali airsoftovou bitevní vřavou volaje: „Civil!“, stavili jsme se v cukrárně s pornopanenkou, probíhali kopřivami a vůbec si to užívali. Viděl jsem i Honzův rituální strom. A dokonce jsem si zkusil stezku a la Los Alamos. Být delší, vypustím tam duši. Úplně chápu, že Stín tam s Honzou běhají podle hesla "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." Ale hlavně jsme stihli probrat všechny zásadní životní otázky jako třeba zemědělské myšlení, léčbu kuřích ok a trápení manželek (kdo koho trápí ponechám na čtenáři :)) Cestou zpět už jsem byl nějaký vyprahlý a to i přes moje tréninkové běhy v teple a vypitou colu. Honza tentokrát nechal prsa doma :), tak mi dal vodu z ledvinky. Cestou zpět jsme v parku potkali Ivu Digi a chvíli si povídali. Může po zranění běhat jen asi dvacet minut, ale Honza ji ukecal, že od našeho setkání si to může stopnout znovu. :)

Prokopácké Los Alamos

bezva lom se zdrojem čisté vody

ve stínu pod fíky :)

Iva, Honza a já

Honza hledí směrem k Prokopáku a dal by si to ještě jednou. :D

Po doběhu jsem se měl zase jako paša. K obědu byly vynikající těstoviny se sýrovou omáčkou a stejně tak dobrý salát s avokádem. Ani nevím, jestli mě tam baví víc běhat nebo jíst. :-) Takovou ženu bych taky chtěl. Funil naštěstí nebyl doma. :-D

Pak jsem vyrazil vstříc dalším radovánkám. Ono se toho v těch teplotách moc dělat nedalo, tak jsem se připojil ke kamarádce a známénu na koupališti Džbán, kde se dalo nejen krásně plavat, ale dalo se tam půjčit prkno pro stand-up paddling, což je aktivita, kterou chci už pár let zkusit, protože jsem to viděl v triatlonovém časopis a je to dobré na zpevnění středu těla. Po krátkém zaškolení a informaci, že kluci ze začátku padají, kdežto holky ne, jsem vyrazil obtěžovat plavce a plavkyně. :) Překvapivě jsem ani jednou nespadl a moc mě to bavilo. Nespadl ani Ota, kterému jsem na posledních 5 minut prkno půjčil. Tak jsme jim tam trochu pokazili statistiku. :-)

Kdo brzdí nevyhrává. :)

V neděli jsem si naordinoval zase volno. Z pádlování mě bolela třísla a trochu stehna. Navíc byl hic jako kráva.