úterý 31. prosince 2013

Běžecká ledvinka Hilly Hydrafuel Double Bottle Belt

S batůžkem běhám nerad a stávající ledvinka kapacitně přestala vyhovovat mým potřebám. 0,5 l pití, foťák, mobil, dva gely se tam sice narvat dají, ale někdy je potřeba mít pití víc, mít sebou suché triko a podobně. Taky se mi ten foťák už špatně vytahoval. Zkrátka to nebylo ono.

Tak jsem se porozhlédl po internetu a vybral si ledvinku Hilly Hydrafuel Double Bottle Belt. Dvě kapsy na lahve, jedna velká hlavní kapsa a dvě malé kapsy by měly pokrýt mé potřeby i v případě delších běhů do oblastí bez studánek. Napsal jsem tedy Ježíškovi i s odkazem na britský Amazon, protože u nás se dá sehnat sice taky, ale bez poštovného je dražší než s poštovným z Amazonu a takovéhle prodejce ani já ani Ježíšek nepodporujeme. :)


Po rozbalení mě mile překvapila hlavní kapsa, která má dva zipy. Na obrázku to totiž vypadalo, že má jen jeden zepředu a zezhora nemá. Co mě překvapilo nemile byla délka popruhů kolem pasu, které byly i po dotažení volné. Pak během používání jsem ale zjistil, že je to dobře, protože popruh tak jde dobře chytit při utahování, když máte ledvinku na sobě. Ledvinka se prodává se dvěmi lahvemi na vodu po 0,5 l. Pokud vám drží podobné ledvinky na bocích, jste klikaři. Mně se postupně posouvá nahoru, takže ji musím mít někde mezi boky a pasem a ty originální lahve mě trochu tlačily. Hned po testovacím běhu jsem je tedy nahradil lahvičkami od jogurtového nápuje MullerMilch. :-) Ty mají sice šroubovací uzávěr, který prodlouží dobu pití, ale taky to není ledvinka na rychlé závody.

v praxi
 
Ostrý test proběhl na běhu okolo Prahy a můžu říct, že jsem si vybral dobře. Je sice občas potřeba ledvinku "napasovat" víc na boky, ale to je daň za volná záda bez batohu. Jinak kromě velké kapacity chválím zvýšený okraj prostorů na lahve umožňující jejich snadné zasunutí. Boční kapsičky jsou odlišné. Jedna by měla být voděodolná a druhá je síťovaná. Obě jsou pohodlně dostupné bez otáčení celé ledvinky. Drobná výtka se týká toho, že pokud zavřete velkou kapsu a nedáte pozor, kam směřuje šňůrka od zipu, tak se může stát, že při vyndání a zandání lahve tu šňůrku skřípnete mezi lahev a bok prostoru pro ni a nejde pak otevřít zadní kapsa. Láhev se musí zase vysunout a šňůrka uvolnit. Ale je to opravdu jen drobnost.

další ilustrační fotka

Trochu mě překvapil vývod na sluchátka na místě, kde se člověk potí a může se tamtudy to hlavního prostoru dostat pot. Nicméně menší přední kapsa na peníze a doklady je oddělená, tak by to nemělo vadit. Vodotěsně se tváří všechny kapsy kromě jedné boční síťované. U té je klasický zip, který jde otevírat možná až příliš snadno. Test ve sprše domněnku vodotěsnosti vyvrátil. Simuloval jsem sice spíše monzunový déšť bez ochrany tělem, ale bankovky v sáčku jsou jistota.

vývod na sluchátka

Existuje i starší verze s modrými a růžovými prvky, která je o něco levnější, ale černá je černá. :-)

neděle 29. prosince 2013

Partyzánský oběh Prahy (POP)

Tahle akce měla být komorní odpovědí Honzy 12 na pozvání bratranců Veverkových do Jizerek. Trochu se jim to vymklo z ruky, ale úplné komercializaci se jim vyhnout naštěstí povedlo. Do Prahy jsem přijel už v pátek, koupil si v Ikee pánev a předložku do koupelny a zamířil do Stodůlek.

U Honzy spali i Jana a Jirka z Opavy a na bojovou poradu dorazila i Iva D., tak bylo veselo. Spát jsme šli docela pozdě a budíka jsme měli na půl šestou. Pavel (Veverka liberecký) naštěstí nechrápal, tak jsem se vyspal do růžova. Ráno jsme se nasnídali, rychle zabalili a vyrazili do IKEMu na patologii, kde pracuje Martin (Veverka pražský) a kde pro nás připravil perfektní základnu s Coca-Colou a miňonkami. :) Většina z nás byla už v běžeckém, tak jsem počkali, až se převlečou ostatní a v 7:14 jsme vybíhali. Bylo nás sedm. Hned za IKEmem jsme minuli hospodu, kde jsme měli rezervaci na večer, přeběhli most a byli v Krčáku. Tam jsem to trochu znal. Z Krčáku jsme vyběhli a běželi kolem baseballového hřiště, kde už jsem taky dvakrát běžel. Potom jsme kopírovali jižní spojku, což bylo ale nutné zlo vykoupené dalšími hezkými lokalitami. Proběhli jsme Braníkem, přeběhli Vltavu a začali pomalu stoupat na Děvín.

první skupinové foto

 pod Děvínem

 stoupání Honzovým nastavovaným kopcem

vyhlídka na ostrohu

Doběhli jsme až na vyhlídkový ostroh a pak to trochu jinudy vzali směrem na Jinonice. Z Jinonic zase trochu do kopečka na Cibulku, kde stojí rozlehlá usedlost. Její historie se datuje od 14. století, ale budoucnost kvůli nedostatku peněz vypadá bledě.

Potom jsme se potřebovali dostat na Ladronku a hlavní navigátor Martin nevěřil stařence venčící psa a tak jsme si trochu zaběhli. Ale co, kilák sem, kilák tam... :) V Ladronce se k nám připojila další skupinka. V oboře Hvězda na náš čekal Digi a čekal chudák už hodinu. Naštěstí neumrzl a tak od něj máme bezva fotky (jako vždy). :-)
"Hele Digi!"

Tahle fotka je ode mně, ale s tou hvězdou se mi líbila víc. :)
(i když mi trochu padá horizont)

kdesi mezi Hvězdou a Cibulkou

Z Hvězdy jsme zamířili k Šárce, cestou nás opustili dva běžci a minuli jsme McDonald's. V Šáreckém údolí je pořád krásně, skály okolo, potok, no prostě takové objetí přírody hned vedle hlavní třídy a mekáče. Jen mě začaly bolet paty, což jsem očekával a bál se, že kvůli tomu nedoběhnu. Nezbyl mi tedy než střídat běh přes paty s během přes střed chodidla a tak jsem to praktikoval až do konce.

Vbíháme do Šárky.

 Pavel, Honza, Honza a lupič :)

 
bratranci Veverkové - Pavel a Martin

Až skoro na konci Šárky se k nám připojil Michal Vítů zvaný Vydra se svými čtyřmi ovečkami. Zámek Jenerálka beru jako konec Šáreckého údolí, ale možná tomu tam není, protože pak je ještě Dolní Šárka. Hlavní je, že jsme se proběhli lesem a bahnem, kde jsem málem v silničních botách hodil tlamu. :) Po dalším seběhu do údolí byl v plánu přívoz na druhou stranu, ale museli bychom čekat dvacet minut, tak jsme to oběhli přes mostek. Maličko jsme si tak zaběhli, ale opravdu jen maličko

seběh k přívozu

Potom jsme běželi do Stromovky na polívku, která ale došla a tak jsme se občerstvili ze svých zásob a vydali se podél Vltavy až do Libně. Někde pod Trójou se k nám přidal Roman a byl až do cíle v IKEMu podezřele čerstvej. :) 

trochu jsme prořídli - Martin, Honza 12, Jana, Pavel a Jirka

Nevím přesně, kde to bylo, ale na cca 48. km se zjevil anděl v podobě Anastázie, kolegyně Martina Veverky s hromadou banánů, vody, sušenek a housek s veganskou pomazánkou, burákovým máslem a marmeládou. To prostě nemělo chybu! Co šlo jsme natlačili do sebe a co nešlo, tak do ledvinek a Honzovi do batohu. :)

ondatry

za ondatrami - Pavel, Anastázie, Honza, Martin, Jirkova hlava a Roman
 
čekání u Lidlu, kde si Honza 12 domlouval omluvenku :)

Z Libně jsme to vzali do Vysočan, Hrdlořez, Malešic, kde začal "industrial trail", který skončil až před Hostivaří. Tam se mi běželo dobře, protože jsem se těšil na setkání s kamarádkou Jitkou (Máma v běhu). Je sice v požehnaném stavu, ale moc chtěla se s námi kousek proběhnout a naše tempo po 60 kilometrech bylo stejné, jako její ve 4 týdnu těhotenství. :-D

přehrada Hostivař - Jitka vlevo

Jitka nás doprovodila na konec Hostivařské přehrady a tam začal úkaz mnou pracovně nazvaný "turistika". Když jsme se s Jitkou rozloučili, tak se nikomu moc nechtělo se rozběhnout a od té doby jsem se tedy ujal role rozbíhače po přestávkách. :-) Další čestnou rolí byl "batohový vyndavač" Honzy 12. :-D

Milíčovský les mi hodně připomínal les Krčský, ale prý to nebylo on. :) Nějak se setmělo a tak kdo měl, nasadil čelovku. Běželi jsme přes taková ošklivá rumiště a přišlo mi to nekonečné. Honza 12 se snažil budovatelskými písněmi vytvořit příznivou atmosféru, ale ostatní písně buď neznali a nebo mu to rovnou sabotovali. :) Pak jsme už vběhli do Krčáku a po zamítnutém návrhu (ne mém!) dát si to po trase Velké Kunratické nahoru na hrádek už před námi byla naše hospoda známá z rána. CÍL! :-)

světlušky

V cíli opět teplo, jídlo, sprcha, no labůžo. Pak přesun do hospody, během kterého Jirka (?) prohlási, že letos už žádné ultra nepoběží. Bodejť by jo. :-) Hospoda byla bezvadná. Bylo nás tam patnáct a skoro všechno účastníci běhu. Měli široký výběr bezmasých jídel, takže velikánské plus. Dal jsem si bramboráky plněné nivou se zelným salátem a pak ještě medovník se šlehačkou. Zajímavé bylo, že jakmile mi přinesli medovník, seděly Iva D. a Danuška najednou vedle mě. :-D

náš motor na posledních kilometrech

společenský rozměr běhu

Danuška a její nová kabelka na iPhone. :)

 Otesánek. :)

Z hospody nás Martin hodil na Čerňák a v půl druhé už jsem byl v posteli. Druhý den ráno mě bolí trochu paty, achillovky a celé nohy a trochu záda. Ale dobré je, že mě záda nebolela při běhu. No a bohužel jsem přes noc přišel o hlas, takže můžu buď šeptat nebo nasadit medvědí hlas. :)

Honzo a Veverkové - DÍKY!!!


Souhrn: 76,6 km za 7:52 čistého času, vč. přestávek 9:55. Převýšení zhruba kilometr, ale vzhledem k délce to byla spíš placka. Trasa tady: http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=141071

fotky moje: https://www.dropbox.com/sh/k338ud676sxlhud/IueT8DxTLk
fotky Digi: http://digirun.rajce.idnes.cz/131228_POP/

P.S. Veverkové se nejmenují Veverkové. :-)

pondělí 23. prosince 2013

Besídkový týden

Tento týden byl samá besídka, tj. samý alkohol, cukroví a pizza. :) Pondělí už tradičně patřilo cvičení s vlastní vahou (a trochu s vahou zátěžové vesty). V úterý ráno jsem vyběhl a po pár stech metrech se mi naskytl úžasný pohled na měsíc v úplňku. Nezůstalo jen u něj. Pak jsem potkal dvakrát srnku a ještě viděl nádherné červánky. 
červánky z mobilu

Večer mě pak kamarádi vytáhli na badminton a po dlouhé pauze mi to moc nešlo. Ve středu jsem se vydal běhar na kopec a trochu jsem zabloudil, když jsem hledal cestu do lesa. Minulý týden jsme to samé běželi s kamarádem a to jsem nedával pozor. Takže jsem třikrát kufroval a nakonec jsem se musel zeptat na cestu sličné běžkyně, protože jsem si myslel, že mám dobrý směr (a měl jsem), ale nezdálo se mi, že bych mě běžet z kopce, když je cíl na kopci. Záhada vyřešena, nejdřív to je trochu z kopce a pak pořád do kopce. :) Cestou zpět jsem se napojil na trasu bikemaratonu okolo Liberce a tam už mi to bylo povědomé.

Čtvrtek byl náročný. Odpoledne chvilka plavání a pak dvě besídky po sobě. Nejdřív v práci a pak ještě s kamarády triatlonisty. Nacpal jsem se tak, že jsem v pátk nejedl až do oběda. :) Večer jsem byl v sauně a pak na poslední besídce. Z té jsem se vrátil ve dvě ráno. :)

Sobotní společný běh byl naštěstí domluvený až na 9:30 a sešli jsme se tři. Tak jsem metabolizoval zbytky alkoholu a cesta pěkně ubíhala. Jen Ondrovi se nelíbilo, že tam byly kopce, protože to byl jeho první běžecky náročnější týden a nohy ho moc neposlouchaly. V plánu byla společná dvacka a nakonec to bylo společně asi jen 18 km, ale nikdo si nestěžoval a všichni měli s cestou domů přes dvacet kilometrů.

V neděli se mi běhat nechtělo, ale musel jsem ty besídky vyběhat, protože jak na Nový Rok, tak po celý rok a chci začít Nový Rok s buchtičkama. :) Tak jsme kecali a taky to utíkalo a dalo mi to pěkných 15 km. Takže pěkný týden (celkem 73 km) a v sobotu snad uběhnu na POPu aspoň půlku. :-)


Všem čtenářům přeji pěkné a klidné Vánoce a spoustu naběhaných kilometrů, pokud o to stojí. :-)

neděle 15. prosince 2013

Sociální týden

Jeden z posledních letošních týdnů se velmi povedl. V pondělí klasicky cvičení v gymnastické hale, kam jsem se uchýlil na zimu. Úterní saunu jsem vyměnil za běh s kamarádem. Běželi jsme směrem k Veseckému rybníku a mlha se postupně zahušťovala, až u Mojžíšáku nebylo vidět vůbec nic a tak jsme to otočili.

Ve středu chvilka cvičení a pak hurá na běžeckou vánoční besídku. Besídka byla úžasná. Byli tam snad všichni běžci a běžkyně z Prahy, co znám a ještě několik mimopražských. Dorazil jsem mezi prvními a tak jsem stihl sledovat, kdo jak přišel a pamatovat si jména. Z Hanky jsem sice udělal Věrku, ale Romana, Pavla i Renatu (tučňák) si pamatuju doteď. Možná i správně. :) Akorát z dvojice Dav a Gábina jsem si pamatoval jen Dava a Gandalfa a to se Gábině moc nelíbilo. :) S většinou jsem i prohodil pár slov. Rozdávaly se dárečky (musím se příště polepšit) a čas utíkal, až se přiblížil odjezd autobusu a musel jsem na Čerňák. Čapnul jsem tedy svůj úlovek z Ikey, zamáčkl slzu a se všemi se rozloučil.

 U Sádlů I

U Sádlů II (Leoně už po víně svítí oči :))

V Liberci už mi žádný spoj nejel, tak jsem si cestu domů s 18 kilovým stolem zapsal jako funkční trénink. :) Ve čtvrtek jsem ještě vyběhl v minimuskách a šel se podívat na Dana, jak mu to plave. Docela to šlo. :-)

V pátek opět cvičení a odložená sauna. Na sobotu jsem se těšíl, protože známí běžci z Vlastibořic vymysleli moc pěknou trasu z Hodkovic přes Kopaninu, Frýdštejn, Malou Skálu až do Dolánek. Na nádraží jsme se sešli čtyři. Lůca, Dušan, Marek a já. Bylo to trochu u hubu, protože všude na asfaltu bylo náledí, ale apoň byla sranda. Nikdo jsme ale ani jednou nespadli. První část trasy byla kopcoviá, v Malé Skále jsme se občerstvili a pokračovali podél řeky do Dolánek, kde jsme se chtěli najíst v Abelově mlýně, ale bylo plno. Ale protože Marek ráno nechal v Dolánkách auto, nebyl problém dojet do Hrubého Rohozce na jídlo a pak nás ještě všechny hodil domů. Nemělo to chybu. :) Možná by příště mohlo být z kopců něco vidět, ale i tak to byl parádní běžecký výlet. Jo a Lůca měla osobní rekord v délce trasy a převýšení.

nádraží v Hodkovicích nad Mohelkou

 na kraji to neklouzalo, jinak všude

: -D

 Chytej mě!

Frýdštejn

v celé kráse

lávky byly nejzrádnější

jídlo, pivo, teplo :-)

 mapka

A cestou zpět jsem se dověděl, že Vlastibořice by se měly jmenovat správně Chlastibořice. :) Takže příští ročník jejich závodu se bude jmenovat "Okolo Chlasti". :D


A nový stůl. :-D

čtvrtek 12. prosince 2013

Čelovka z Číny - recenze

Moje stará čelovka Petzl byla ve své době (cca 6 let zpět jedna z nejlepších), ale v té době jsem neběhal nebo běhal hodně pomalu. Ale nedávno jsem na jednom večerním běhu v lese zjistil, že i když nastavím čelovku na plný výkon, tak to nestačí a z mírného kopce musím zpomalovat, abych nešlápl do rygolu (někde se uvádí i rigol) apod

Nastala tedy naléhavá potřeba koupě nové čelovky. Ty splňující mou představu se pohybují okolo 1600,-. Tolik se mi dávat nechtělo a tak jsem zabrousil na dealextreme a co jsem nenašel. Skoro přesnou kopii jedné dobré čelovky, jen s jinou diodou. A za čtvrtinovou cenu. Mám z Číny už jednu baterku na kolo a slouží dobře. Tak jsem neváhal a riskl to.

Originál Led Lenser H7 vs. moje kopie.
Po zhruba třech týdnech jsem ji měl doma. Na první pohled průměrné zpracování mě nepřekvapilo. Originál je myslím vodotěsný, já to raději zkoušet nebudu. Když jsem ji vzal na ukázku na běžeckou besídku, tak z ní upadlo regulační čudlík zrovna když ji vzal Bubo do ruky a Honza ji pak už do ruky vzít nechtěl, aby se prý nerozpadla úplně. Ale tak špatné to zase není. :)

Bubo si čte

Tady je pár fotek.

 
porovnání velikosti

 reflektor

pouzdro na baterie

krytka baterií

Když to vezmu postupně, tak na mě celkově působí drobným dojmem. Čekal jsem ji větší. Pásek kolem hlavy je v pohodě, ale vepředu v místě provlečení by mohl škrábat plast vystupující z přední části. Ale stejně mám na hlavě šátek nebo kulicha, takže to mi nevadí. Regulace na bateriovém pouzdře by měla fungovat od nuly do maxima, ale funguje tak, že do půlky dráhy se nic neděje a regulace probíhá v poslední pětině dráhy jezdce. Na mých fotkách není vidět, ale na těch z DX ano. Regulace světelného kužele páčkou na spodní straně reflektoru funguje dobře.

Reflektor lze naklopit ve třech krocích, přičemž jen první dva jsou použitelné. Spíše jen ten první. Poslední krok naklopí reflektor do pravého úhlu a to už je moc.

1. krok naklopení

2. krok naklopení

Noční fotky bez blesků můj foťák moc neumí, ale svítí opravdu dobře. Tyhle dvě jsem pořídil po půlnoci po návratu z Prahy. Ta první skutečnou svítivost a dosvit maličko (ale ne moc) nadhodnocuje a druhá hodně podhodnocuje.



Test v terénu při běhu dopadl dobře. Čelovka sedí na hlavě dobře. Testováno se šátkem "měla babka čtyři jabka". S kulichem by asi držela ještě lépe. Zadní ovládání regulace a přední zoom se po chvíli cviku dá nahmatat hned a tlačítko pro zapnutí/vypnutí jakbysmet. V praxi jsem ale měl zapnutý maximální výkon stále a snižoval jsem ho jen když jsem potkal pejskaře. Zoomování jsem si vyzkoušel a na nejužší kužel je dosvit opravdu daleký, ale vzhledem k lehké mlze jsem na konec neviděl. Takže budu používat nejširší osvětlenou plochu, kdy je dostatečně osvětlen i prostor před vámi. Trochu jsem měl strach z jen tříkrokového sklopení reflektoru, ale je to v cajku. Jeden úhel stačí.

Výdrž baterií doplním, až bude známá. Ale nečekejte žádnou přesnou dobu. :)