Týden 22. - 28. 9. - Odpočinek

Na úvod se můžete podívat na dvě fotky přidané k minulému příspěvku. Na té druhé jsem, jak mě všichni znáte - cpu se. :-D Tento týden jsem se jen tak poflakoval a ono to tak hezky vyšlo, že bylo venku stejně hnusně. Tedy až do víkendu.

V pondělí jsem nedělal vůbec nic. V úterý jsem si byl zaplavat v bazénu. Budu se opakovat, ale zase se mi plavalo bezvadně, padesátku jsem dal s dýcháním na střídačku a s vodou se nepral. A to jsem plaval naposledy 7.2. a pak dvakrát kousek v létě. Ale stovku v kuse jsem radši nezkoušel. :) Taky jsem byl na kurzu první pomoci. Měli jsme teorii i praxi a bylo to opravdu poučné.

Ve středu po tréninku jsem se s kamarádem zúčastnil ohýnku kousek od Lidových sadů. Po letech jsem oprášil didgeridoo a byl to moc hezký večer. Jen jídla bylo málo. :-) Ale zato výborné.

Ve čtvrtek se u mě doma konal filmový večer pro pár přátel a bylo to parádní. Spojili jsme to s burčákem. :) Koukali jsme na Kouř a pak na Upíra Nosferatu, což je horor z roku 1922 a tak nám chvílemi přišel docela vtipný. Ale mohlo to být tím burčákem. :)

předzásobení :-)

V pátek na tréninku byly na programu nohy a já hlupák zapomněl, že jsem před Nymburkem nohy nejel a tedy byl 14 dní bez tréninku nohou a tím pádem jsem to přehnal a ještě dnes (pondělí) mám problém se vstáváním ze záchoda. Ale zase jsem si díky tomu uvědomil, že hluboký dřep posílí nohy lépe, než poloviční dřep. V sobotu jsem byl lehce vyklusat a díky kešce jsem objevil bezva trailík uprostřed města. Ne moc dlouhý, ale na zpestření fajn.

V neděli jsem se ráno vydal na kešky do Jizerek. Objevil jsem další pěkná místa, pěkně se prošel na bolavých nohou a vrátil jsem se akorát na oběd (co jsem si musel uvařit. :-)). Našel jsem i pár hub, ale samé plesnivky. Václavky jsem raději už nesbíral. :) Na výletě jsem byl v minimiskách, protože k tomu směřuju i při chůzi. V létě mě bolely paty z chození v běžných botech, tak jsem o tom začal trochu víc přemýšlet a snažím se došlapovat měkce, i když to na patu jde hůř.

Sojčí kameny

mrtvá princezna

jedna opravdu vtipná keška

 

les

užovka

Bručoun - skála, která ve větru zpívá

No a protože už cca půl roku mléko nepiju, sýr mám výjimečně a poslední vajíčka mi smrděla, tak se zúčastním říjnové veganské výzvy. Cítím se skvěle a jediné, co se může stát bude, že se budu cítit ještě lépe. :-) Jo a už měsíc nejím sušenky a čokoládu a )plně jsem k tomu ztratil vztah a v obchodě mě to nechává chladným. Na druhou stranu objevuji další a další jídla z rostlin a nestíhám všechno vařit. :)

Běh pro všechny v Nymburce

Nemůžu se dočkat popisu víkendu, ale týden byl taky vypečený. Doslova.

V pondělí jsem poprvé zkusil chia semínka. Všichni na ně pějí ódy a Leona pozoruje zvýšení výkonnosti, tak jsem je prostě zkusit musel. :) Jen jsem jen nechal ve vodě a pak prošejkoval s domácí bezinkovou šťávou a nic moc. :-D V úterý už jsem vodu s chia semínky ušejkoval s rýžovým zajícem, což jsem dělal bez semínek dříve a zalil tím müsli. A dobrý. Vzniklo takové husté mléko a bylo to celkově dobré. Od toho dne to tak dělám každé ráno a fakt nemám do oběda hlad. Jen dopoledne zobnu jablko nebo banán.

V úterý jsem vyběhl po dlouhé době v pětiprsťákách a bylo to prima. Sice jsem to zase trochu přehnal, ale to už tady bylo několikrát a pokaždé to dobře dopadlo. :) Ve středu a ve čtvrtek jsem měl dovolenou, bylo krásné počasí a tak jsem se vydal na kešky do lesa. Zakopával jsem o houby, ale samé prašivky nebo plesnivé. Jen pár bylo dobrých a pak jsem našel hromadu václavek. Nechtělo se mi patlat s gulášem a tak jsem našel tento recept na pečené václavky. Majonézu jsem neřešil, i tak to bylo moc dobré. Měl jsem je takto k obědu a k večeři a celou noc mi pak bylo trochu blbě. Ráno jsem si vzal na radu Míši, co u mě spala s kamarádkou po koncertě uhlí a bylo to trochu lepší. Doprovodil jsem holky na nádraží a cestou z něj jsem musel do křoví, kde to šlo horem a pak na záchodcích v Tescu ještě spodem. Pak jsem se dočetl, že václavky jsou za syrova mírně jedovaté a citlivým jedincům můžou i po tepelné úpravě způsobit silné střevní a žaludeční potíže. Dříve jsem je jedl, ale byl jich asi prostě moc najednou.

A z druhé strany byly taky.

bráchové

Ve čtvrtek odpoledne už mi bylo dobře. Vyzvedl jsem si bedýnku se zeleninou a ovocem jako každý sudý týden a pak šel s kámoškou běhat do Jizerek. Jen takové krátké proběhnutí, ale bylo to prima. Z Maliníku na Černou Nisu a oklikou zpět.

V pátek byl v Turnově koncert Revolty (zakladatele Seberevolty), takže nás na tréninku bylo pět. Kluci jeli kruháč a já se šetřil na sobotu. Po tréninku jsem se skočil domů zkulturnit a pak na oslavu kamarádových narozenin se zase trochu odkulturnit. :-D Atmosféra byla výborná a řezaná piva do mě padala jak Němci do krytu.

lepší zůstanou... :D

Běh pro všechny

Sobota byla, teď hledám to správné slovo, boží! Sice by člověk nečekal, že to řekne o běhu v lesoparku ve městě, kde jsou okruhy 1,4 km, ale bylo to tak. Ráno mě sice trochu bolela hlava a opici jsem setřásl až při strečinku v Nymburce, ale Anticrampy jsem bral už od čtvrtka a tak jsem se křečí nebál. O běhu jsem se dověděl mailem přímo od Lucky začátkem srpna a hned se mi to líbilo. Nic dalšího v tomto termínu nebylo a byla to dobrá příležitost něco naběhat a zároveň nebýt sám v lese (což je taky bezva, ale chce to střídat :). Akce se jmenovala Běh pro všechny a nebyl to závod. Takže žádný stres a jen pohoda. Akce měla všechna nej: milé lidi - účastníky i organizátory, bezva počasí, pěknou trasu s minimem asfaltu, zázemí se sprchou nedaleko, pestré občerstvení a kešku poblíž. :-)

detail stromu v lesoparku Ostrov

Cestou na místo závodu mě zaujaly stromy okolo cesty. Měly zvláštní kůru. Na prezenci jsem byl brzy, tak jsem vyslechl pokyny pro dobrovolníky. Pak jsem se přivítal s Luckou, která se usmívala jako vždy i přes tíhu organizace, za což má můj obdiv. Pak jsem si šel najít kešku a po návratu jsem se zaregistroval, koupil žetonky, šel se převléknout do běžeckého a čekal na start. Ze známých lidí tam byl jen Roman. Plánoval běžet do padnutí a nakonec uběhl nejvíce ze všech - 56 km.

před startem - lečo :)

Na startu nás bylo asi 30. Trochu se to celé posunulo, protože jsme nechali projet hasičskou svatbu. Vyběhli jsme v poklidu s Luckou, abychom poznali trasu. Ale ta byla značená perfektně a tempo nad 6 min/km mě po chvíli přestalo bavit a tak jsem utekl dopředu. Běžel jsem na pohodu 5:30 - 5:20, možná občas trochu rychleji, ale "udržitelně". Běželo se mi trochu divně, ta pivka byla přece jen trochu znát, ale myšlenky na zabalení po 30 km jsem rychle zavrhl a chtěl jsem aspoň maratón. Od té doby jsem předbíhal pořád. Nešlo mi o předbíhání, ale o potkávání. Většinu běžců a chodců jsem zdravil a občas prohodil pár slov a tak jsem kolem 30. km znal od vidění většinu účastníků. :-) Asi ve třetině okruhu byl stánek s klobásami, pivem a podobně a pan stánkař mě od začátku lákal na pivo, které jsme měli v ceně startovného. Ale já pořád nechtěl a on to pak už vzdal

svatba

Občerstvovat jsem se začal až kolem 10. kilometru a vymyslel jsem specialitu. Kousek banánu namáčknout na kousek čokolády a celé strčit do pusy. Je to i rychlejší. :) Někde kolem 10. kilometru jsem se asi na 4 kolečka "zastavil" s jednou sympatickou běžkyní, protože běžela ze všech běžkyň nejrychleji a dali jsme se do řeči. Katka vyzvídala vše o triatlonu a ultra a mně zase vyhovovalo, že s ní můžu držet tempo a nebudu mít tendenci běžet zbytečně rychle. Po chvíli jsme se rozloučili, protože ona chtěla běžet pomaleji a já zase trochu rychleji. Pak jsme se potkávali každá 3-4 kola.

Celou dobu, co jsem běžel sám, mi v hlavě zněl popěvek "A stále dýchám, a stále běžím." z téhle písničky. V ní to je sice jinak, ale takhle jsem si to pamatoval. :) Hezky se mi běželo do asi 34. km. Tam jsem cítil, že mi trochu tuhnou nohy, ale nic vážného. Na cca 37. km jsem si pustil na mobilu písničky, což na závodech nedělám, protože to považuji za doping, ale tohle závod nebyl. Hned jsem cítil příval energie. :) Měl jsem "runners' high" umocněnou hudbou a nějak jsem zapomněl zastavovat na občerstvovačce. Samozřejmě, jsem si říkal, že bych neměl tak blbnout, že do cíle daleko. Taky jsem občas zvolnil (můj běhací mix obsahuje i pomalé písničky). Ale běželo se mi dobře a věděl jsem, že to už kdyžtak nějak dobelhám. :-) Belhání se nekonalo, běželo se mi parádně až do konce maratonu a ještě jsem zrychloval. Poslední pětka byla taková hra s rychlostí.

Maraton jsem dokončil za cca 4 hodiny (Garmin bez přestávek na občerstvení 3:55) a pak jsem si dal Pepsi a čekal, až doběhne na občerstvovačku Katka a protože to vycházelo tak, že na mojí padesátce bude mít ona maraton, tak jsme běželi do konce spolu. Já se rozbíhal docela těžko, ale po chvíli to šlo. Zkazil mi to jen Roman, který mě strašil, že bude Honzovi žalovat, že nechci běžet 60 km. :)

takhle nějak to probíhalo :)

V cíli jsme si na chvíli vydechli a šli na to pivo. Tentokrát jsem se na něj těšil a svůj tým nezklamal. :) Cestou jsem si ještě udělal výmyk, abych nevyšel ze cviku. :)

cíl, ty 3 km neplatí :)

pivo s Katkou

Pak převléknout a na vlak. Začalo pršet, ale vůbec mi to nevadilo. Doma jsem pak zjistil, proč jsem neběžel rychleji. Bradavky jsem si totiž ráno přelepil touhle náplastí.

Druhý den jsem se zase cítil trochu bolavě, ale jen trochu. Na trénink jsem šel a výmluva, že jsem den předtím běžel 50 km mi byla uznána a nemusel jsem s nim jet nohy. :) Tím pádem jsem měl k dispozici všechny 3 odporové gumy, které používáme k tréninku. Holkám pomáhají zvládat shyby, klukům třeba muscle upy. Jen mně do včerejška nepomohly ani dvě nejsilnější. Ale včera jsem zkusil všechny tři najednou a šlo to. Z několika pokusů jsem se třikrát dostal nahoru. Jen pro představu, jaký ty gumy měly odpor - když jsem se prověsil, tak mě nepustily ani na zem. Kdyby to s nimi zkoušel někdo jiný, vystřelí ho to do vesmíru. Asi mám těžké kosti. :)

Takhle nějak, ale se třemi gumami.

Malý pokrok jsem udělal i s vlajkou. Sice pořád bída, ale menší. :) Fotka není rozmazaná, takže jsem tam pár vteřin vydržel. :) To, že jsem se tam dostal tak, že jsem nohama vstoupal po příčkách je nepodstatné. :)

Dnes, v pondělí, mě nohy pořád skoro nebolí a jsem v pohodě. Pořád nevím, jestli to přičítat měkčímu povrchu. Spíš se příkláním k dobré předzávodní, závodní a pozávodní suplementaci. Ta BCAAčka jsou asi opravdu znát a trochu "superfoods" každý den (goji, chia, chlorella, ječmen a spirulina) možná taky dělají své. Na veganské stravě se prý rychleji regeneruje, ale teď faktorů je opravdu hodně a těžko říct, co převažuje. Každopádně je prima cítit se po padesátce takhle v pohodě. Ale odpočívat zase budu, to zase jo. :)

Chvíli po vydání blogu jsem se dostal k dašlím fotkám z Nymburka. První je reklama na běh :) a druhá je taky vtipná. Dva lidé se fotí, dva běží a dva se cpou. :-)

8. - 14. 9. - Odpočinek

Co se týká odpočinku po maratónu, s tím nemám problém. Jen tak vegetit a ležet mě baví. I když ne nějak dlouho. V pondělí jsem si tedy nechal úplně volno. Uvařil jsem si poprvé pohanku a to hned výborný recept odtud.

V úterý bych měl taky volno, kdybych ve středu nejel na konferenci, která byla až do pátku. Takže bych přišel o posilovací trénink a to jsem nemohl dopustit. :) Ale zase jsem byl v sauně. Tam tedy strašně smrděl bazének, protože před námi to měl rezervovaný FC Slovan Liberec. Kopačky se v sauně očividně chovat neumějí a nějaké sprchování po výlezu z potírny je jim cizí. Tak jsem napsal maila na jejich vedení a jestli to nebude příště lepší, asi mě jejich fanoušci umlátí čepicema, protože si to nenechám pro sebe.

Volno tedy zase až ve středu. Ve čtvrtek jsme se s kamarádkou byli proběhnout v okolí Poděbrad a i když volně, dalo to nakonec 17 km. Součástí programu byl i výlet do Kutné Hory, kde se mi moc líbilo. Sice pořád pršelo, ale to nám uvnitř katedrály nevadilo.

chrám Svaté Barbory

V pátek opět trénink a překvapivě nebyly nohy (kromě asi 250 dřepů), ale všechno možné. Nejvíc se mi líbil cvik dragon walks. A tak tricepsové tlaky na lavičce, kde druhý držel nohy, aby to nebylo tak lehké. Ruce cítím ještě dnes. :)

druhý cvik

V sobotu jsem zase vařil a měl jsem k tomu pomocníka. :)

pomocník v kuchyni

Odpoledne jsem se byl podívat na kamarádku z konference a jejího muže na Jizerskou 50 RUN. Trasu si chválili, tričko taky pěkné, tak si to možná za rok zaběhnu. :-) Spojil jsem to s procházkou s bráchou a trochu si pojezdil s kočárkem. Stihl jsem vyfotit i dva kamarády, ale jen zezadu.

V neděli jsem ráno vyběhl a po chvíli mě dohnal déšť. Pak zase chvíli nepršelo a tak pořád dokola. Pršelo s přestávkami celý den a bohužel i odpoledne na tréninku, ale po chvíli jsme na déšť zapomněli. :) A máme bezva společnou fotku. Jen nás mohlo být víc.

Seberevolta Liberec

Na Baroku jsem chytil slinu a přemýšlím, co bych si tak zaběhl dalšího delšího. Ideálně tak 70-80 km, víc zatím ne. Hledal jsem i v německé ultra termínovce (http://statistik.d-u-v.org/calendar.php), ale všechno je docela daleko. takže to zatím vypadá na Horolezecký krosmaratón. O ŠUTRu vím, ale je to docela z ruky. Ideální by bylo něco za hranicemi, ale to bylo už na jaře. :)

 

Baroko maratón

Týden před maratónem byl, jak jinak, odpočinkový. V pondělí jsem si dal úplné volno, v úterý jen saunu. V úterý jsme taky s bráchou založili naši první společnou keš.

středeční snídaně

Ve středu jsem se byl ráno proběhnout v pětiprsťákách, což se později ukázalo jako nedobrý nápad (bolavá lýtka) a na maratónu se zase ukázalo, že to nevadilo. :) Vzdálenost byla pekelná - 6,66 km. Pak jsem posnídal švestky s mákem a je to moc dobré, zdravé a co hlavně - syté. :) Na tréninku jsem natočil další video se stojkou. Kdyby mě občas nezlobilo zápěstí, byl by ten progres mnohem rychlejší, ale i tak jsem spokojený. Hlavně mám radost, že už umím "únik" při přepadávání (od 10. vteřiny).

Ve čtvrtek jsem šel na kešky a našel spoustu hub. Většina byla bohužel červivá, ale na smaženici to bylo. Akorát jsem dal místo kmínu pepř a pořád jsem se divil, co to tam tak pálí. Snad nějaká prašivka? :) A taky jsem si předobjednal knížku o Danu Orálkovi.

V pátek jsem se ráno rozklusal, zabalil podle předpovědi od Norů krátké elasťáky a triko na závod a šel do práce. Z práce rovnou do Prahy k Tučňákovi. Měl jsem slíbený řepný salát a špagety, tak jsem se těšil o to víc. :) Dostal jsem moc hezký pokojík a dokonce s hrazdou! Co víc jsem si mohl přát. :-) Velkou část večera jsme věnovali teoretickému rozboru účinků GU gelů a zkoumání různých příchutí.

 dream tým nastupuje :)

Spát jsem šel příjemně nacpán a lehce nacpán jsem se i probudil. Vypravení bylo pohodové, všechno šlo jako na drátkách a v 7:15 už jsme mířili směr Plasy. Kromě nás dvou tvořily posádku Petra a Míša. Holky potřebovaly na malou a nad jedním hodně opapírovaným odstavným parkovištěm ohrnovaly nosy a pak musely konat skoro vedle auta v lesíku na místě závodu. :-) Já se zachoval podle Leoniny věty: "Svět je jeden velký pisoár." a bylo mi dobře. No není to asi nic k chlubení, ale je to táááák praktické. :)

dobrovolníci

Hned na parkovišti jsme potkali Honzu a Nikie, i když jsem nejdřív myslel, že je to BarborkaS. Mají podobné vlasy, výšku, postavu a sluneční brýle. :) Jelikož holky vyrazily k lesíku, já se vydal pro čísla.  Tam jsem potkal další kamarády a to Luboše s dcerou, s0cketku s přítelem, Leonu s Pavlem Z. a Buba. A Ivu s Digim a Veverku pražského. Vyzvednutí čísel byla rychlovka. Pak jsme se připravili na závod a vesele konverzovali. A počasí, přestože ráno slibovalo hic, se umoudřilo a byl takový trochu chladný opar. Ale fakt jen trochu. Když jsem se vrátil z rozklusu (no jo, zase jsem byl z naší party jediný :)), tak mi vedro bylo.

předstartovní zamyšlení

Start byl v poklidu, u startovní čáry jsem potkal další známé. S Janou jsme běželi docela dlouho, ale pak jsem ji ztratil. Nebo jsem moc mluvil a nechala mě utéct. :) A podle plánu jsem první kopce šel, protože loni jsem se tam docela vykostil a nechtěl jsem to opakovat.

za Janou v prvním kopci

 

Běželo se mi pěkně, v poklidu. Tempo trochu připomínalo ultra, ale na začátku kopcovitého maratónu běženého na uběhnutí na tom nebylo nic špatného. Samozřejmě jsem měl "tajný" cíl a to doběhnout pod 4 hodiny. První problém byl asi na 15. km, kdy jsem začal mít takovou vlčí mlhu. Tak nějak jsem měl pocit, že nejsem ve své kůži a nebyla to meditace během. Ráno i před závodem jsem jedl dost, tak asi to teplo. Na další občerstvovačce a pak skoro na každé další jsem slupnul kousek čokolády a bylo mi dobře. S pár borci jsme se navzájem pořád předbíhali sem a tam. Občas jsme na zemi viděli spadlé číslo. Bylo samolepicí, ale ne dost. Moje magnetky při rychlém běhu z kopce cvakaly, ale držely. Poprvé jsem zkusil číslo na nohu a dobrý. Říkal jsem si, že si možná v tom vedru sundám tričko, když už jsem si vzal černé, ale nakonec se voda po polévání krásně odpařovala a chladila (a nebo jsem si to skvěle vsugeroval).

borci běžící desítku před startem

(Sára, Lenka a Luboš)

Luboši, takhle zatáhnout břicho bych nedokázal. :)

Po odpojení půlmaratónu byla pro mě trasa nová a tak jsem koukal po krajině, aby se mi příště holky v autě zase nesmály, že ze závodu znám jen trať pod nohama (což není pravda! :-)). Bylo to nahoru dolů, ale ne tolik jako na začátku. Na dvacátém kilometru jsem vypil tekutá BCAAčka. Honza 12 mi to jednou doporučil a chlapík v obchodě taktéž, tak proč to nezkusit. Druhou ampuli jsem dal po doběhu. Trasa měla sice místy hluchá místa, ale většina se mi moc líbila. Hlavně běh podél řeky loukou a pak úzké pěšinky v lese. Nohám se to taky líbilo a i teď po dvou dnech mám pocit, že jsem běžel jen půlmaraton nebo desítku. Kopce jsem trochu chodil, ale spíš to bude podkladem a možná i těmi BCAAčky. Někde na 35. kilometru se mi rozhodil Garmin. Ukazoval o kilometr méně, než ukazatele a já nevěděl, čemu věřit. Radši jsem věřil Garminu a doufal, že se plete a mám za sebou o kilometr víc. Bylo to tak. :) Ke konci už jsem poznával trasu z loňska. Přišly náběhy na křeče. Nic vážného, ale bylo jasné, že cílový finiš nebude. I kdyby nebyly křeče, tak nějak jsem nemohl zrychlit. Jen z kopce. No je to jasný, nemám naběháno. Ale i tak jsem doběhl v čase 3:53:02, tj. do 4 hodin s velkou rezervou kopcovitý maratón a ještě v ne úplně ideálním počasí. Tak jsme snad týmu iThinkBeer ostudu neudělal. :-) A ti všichni kamarádi, které jsem tam zase potkal, ten skvělý pocit ještě vynásobili. Tady je záznam z  Garmina.

s naší posádkou po doběhu (a zotavení :)

Po doběhu jsem chňapnul koláč a vodu a sedl si na chvíli do stínu. Pak si lehl na louku a tam chvíli hibernoval a pak si řekl, že ležení je fajn, ale takhle si s nikým nepopovídám. Tak jsem se sebral, našel už dávno převlečené holky, Luboše a Buba (kluci Honza, Pavel Z. a Veverka pražský ještě běželi) a odebral se do sprch. Pak pro jídlo, nealko pivo a pak se kecalo. Ale byl jsem nějak groggy, ani jsem neměl chuť na alko pivko. Vynahradil jsem si to až v Praze, kde jsme zašli s holkama na jídlo a k němu jsem si dal 3 Fénixe a byla to paráda.

JÍDLO

pohoda po závodě

skoro všichni pohromadě

Za fotky moc děkuju Digimu a Bubovi.

V neděli jsem se probudil jako rybička a jel se vyjet na kolo. Na kešky. :-) navečer jsem se přidal k posilovacímu tréninku a kromě toho, že jsem trochu cítil nohy při výpadech a něco málo vynechal jsem se cítil skvěle. Ale tohle je ošemetné, to už vím. Takže bude následovat klídek, i když nemám pocit, že by byl potřeba.