Zpátky do skal u Ralska

Máme jaro a jak mě zlobí nohy, tak jsem si řekl, že se zase vydám do měkkého písku v okolí Hamru na Jezeře. Jenže jsem si usmyslel, že to vezmu přes sedlo Ralska a abych pod něj doběhl, musel jsem běžet skoro 10 km po asfaltu. Takže příště to musím lépe naplánovat nebo to vzít přes zakázaný prostor těžby. Jako Stalker. :)

čtvrtek - běh pod Ještěd

Ralsko v dáli

Ještě před výběhem na úbočí Ralska jsem prolezl Červenou skálu (na mapě "Na Skalce"). Od cesty to vypadá jako obyčejná pískovcová do červena barvená skála, ale nahoru vede pěšinka a je tam ohniště, v jedné jeskyňce se dá přespat pod převisem a je tam i skalní pokojík se třemi okny. :-)

  

Červená skála

Krátce po vstupu do lesa jsem lovil keš u staré vodárny. Že je pod vodárnou nádrž na vodu mi bylo jasné. Ale že tak velká, to jsem netušil. Škoda, že tam nebyl nějaký žebřík, vydal bych se na průzkum. Až na Ralsko jsem tentokrát nedošel, třeba zase příště.

Potom jsem nenápadně běžel zakázaným prostorem až jsem doběhl na Malý Jelení vrch. Z něj jsou výhledy na prd. Ale měl jsem tam kešku. Dalším cílem už byl Hamerský rybník blízko parkoviště.

stará vodárna

Ralsko na dohled

A jedééém!

 

Hamerský rybník

V neděli ráno jsem po kalbě vstal až kolem 11 hodiny a tak jsem vyrazil na kešky. Nedařilo se mi - asi zbytkový alkohol. :) Ale jedna stála za to. Taková pěkná skalní skulina, kam by se vešli všichni z ITB týmu, ale mít pár kilo navíc, nebo velká ňadra (nebo obojí :-), tak tam zůstanete zaseklí. :-D

Hubená

No a tenhle pejsek se právě chystá zbodnout jednu z ňamek, které jsem nechal ve své poslední keši jako odměnu pro prvních několik lovců. Spokojený pejsek potěší minimálně stejně jako pochvalné logy hledačů. :)

Nové boty a zimní Jizerky

Jak možná víte, minulé silniční boty byly z Lidlu, abych vyzkoušel, kolik vydrží. Sice bezkonkurenčně vedly v poměru koruna na kilometr (600 km a 499 Kč), ale koho by bavilo každé dva měsíce kupovat nové boty a pořád něco slepovat. Teď už se začal odlepovat segment podrážky, takže šlus. Minulou sobotu jsem jako na zavolanou objevil na Honzově blogu info o super slevách v Adidas outletu a hned v pondělí jsem se tam vydal. Bohužel jiní jeho čtenáři byli rychlejší a tak opěvovaný lososově růžový model v mé velikosti nebyl k dispozici. I tak jsem ale ke své velké spokojenosti nakoupil levně pěkné botky.

Adidas Questar

A samozřejmě, když už jsem byl v Praze, odlovil jsem si nějakou tu kešku. Všechny v okolí Záběhlic, kde sídlí zmiňovaný outlet. Nakonec tradiční návštěva Ikey, kde mě zklamalo zjištění, že se mi už přejedly jejich zeleninové koule.

divočina 100 m od jižní spojky

Hned v úterý jsem je musel vyzkoušet a jsou bezva. Sice trochu svádí k došlapu na patu, ale po chvíli to přejde. A hlavně mají lososové aspoň tkaničky a vložku, takže netrhám teplou partu. :-D :-D

prasečí nožky :)

Podruhé jsem je proběhl v pátek a zjistil jsem, že ten vzorek je sice silniční, ale drží i na blátě. Ale jen při prvním kroku. Při něm se zaplní otvory a pak už to klouže. V pátek jsme měli sraz s lidmi z angličtiny po mnoha letech a kamarád má svázané ročníky románového týdeníku z roku 1938. Tam jsem objevil pěkný vtip. Kamarád má také papouška senegalského a protože je to asi holka, tak se ke mně celkem měl a seděl mi asi hodinu na hlavě. Byla to příjemná masáž, stačilo naklonit hlavu, aby přešel kousek jinam. :-)

 Frčí to už dlouho. :)

papoušek Kuba

V sobotu jsme byli s Pájou na výletě na Štoplichu. Byl to takový kratší výlet, ale moc hezký a úplně nám to stačilo. Tentokrát jsme vynechali Ořešník, protože opravdu hodně foukalo.

je to fuška

vodopád Velkého Štolpichu

 

Ořešník

 

nová zvonička ve Ferdinandově

V neděli dopoledne jsem běžel lovit kešku týkající se zaniklé úzkokolejné trati z Frýdlantu do Heřmanic, tzv. Heřmaničky. Běžet přímo po ní leckde nešlo, ale většinou se mi to dařilo. Jen jsem trochu bloudil tam, kde trať vedla, ale teď je tam plot továrny a tam, kde už po trati není ani stopa. Často mi pomohly kamenné kilometrovníky, tzv. hekťáky. Zpátky jsem to vzal nejkratší cestou, tedy po silnici, ale stejně jsem přiběhl se zpožděním. Ona ta trasa má totiž 10,5 km a mně nedošlo, že to je měřeno jen jedním směrem. :-) A taky mi ofoukla záda. Asi budu muset do smrti běhat s ledvinkou, která mi vytváří na zádech teplé mikroklima. :)

 

 

zaniklá úzkokolejka

UFO

Odpoledne jsme šli ještě na krátkou deštivou procházku po Zátiší. I přes déšť tam bylo moc hezky a našel jsem jednu kešku. :)

Minule jsem psal, že bych rád naběhal minimálně 50 km týdně a samozřejmě jsem tento týden naběhal jen 49,6 km. Nechci se vymlouvat, ale ve středu mi trhal zubař moudrák, tak jsem se ve čtvrtek ráno na běh tak úplně necítil. :)

Fialový prst a skály nad Žitavou

Předminulý týden nebyl nijak spisovatelsky zajímavý a mám z něj jen jednu pěknou ranní fotku. Ale zajímavý byl bežecky. Začátek týdne jsem trochu zaspal a tak jsem to musel dohnat koncem týdne a jelikož jsem byl v neděli na brigádě, musel jsem svou padesátku dorazit přes pátek a sobotu. 50 kilometrů jsem si stanovil jako týdenní minimum. V sobotu jsme byli na Etno plese, kde jsme si parádně zatrsali. jen škoda, že jsme se taky nepřevlékli do hippie hadrů jako většina ostatních tanečníků.

páteční ráno

Minulý týden jsem vyběhl až ve čtvrtek a scénář honění kilometrů se s malou obměnou opakoval. Ve čtvrtek to byl ranní běh, kdy jsem vybíhal s čelovkou, překonal nástrahy lesa - kořeny a kameny, abych si nakopl prsteníček 100 metrů od domova. Prst pěkně zfialověl a ladil k tulipánům, co jsem koupil Páje v Lidlu. :-)

šikula

V pátek jsem to vzal směrem na Jablonec. Začátek byl klasicky přes Mojžíšův pramen a Milíře. Tam mě kousek doprovázel malý špinavý psík. Je skoro zázrak, že se mi povedlo ho vyfotit a není z něj jen šmouha. Po asi kilometru zaběhl domů a já zase osaměl.

:-)

Tuhle trasu jsem v poslední době párkrát běžel, tak mě překvapily až kameny na cestě za mostem kousek od Dobré Vody. Takové ty hnusné velké šutry, co se po nich nedá skoro běžet a lesem to taky moc nešlo. Šutry přešly plynule v bláto a tím byl nejhorší úsek za mnou. Polovil jsem nějaké keše v okolí Jablonce a za tmy doběhl na tramvaj.

Výhled od Maršovic

 

Na neděli jsem si naklikal trasu v okolí Žitavy, ale nechtěla se mi nahrát do Garmina. Trasu jsem klikal přímo v Connectu, Garmin Express jsem měl zapnutý, starší trasa se mi do něj nahrála, ale tahle nová ne. Ono se zase tam moc nestalo, jen to bylo víc koukání na mobil během běhu, abych někde špatně nezabočil. Ale zanechalo to velkou dírku v mém IT egu. :-D

Ale běh samotný byl skvělý. Samé skály, spousta kešek, počasí akorát a vůbec. Začal jsem v Žitavě na nádraží a pomalu stoupal loukami až na hranici lesa. O 100 m přede mnou do něj vběhl jiný běžec, který běžel zhruba stejně rychle. Samozřejmě jsem "nezačal závodit a nechtěl ho dohnat". To se mi povedlo až po dlouhém kopci v seběhu. Jenže pak jsem zase odbočoval do lesa na kešku a tak jsem se jen pozdravili a pak už jsem ho neviděl.

bunkr

Plánovanou trasu jsem proběhl celou, jen ke konci už nebylo moc vidět a tak mám nějaké krabičky i na příště. Ale vyhlídek tam bylo spoustu, všechny krásné a každému se tam doporučuji vydat. A hlavně to je všechno hezky kousek u sebe, takže nedopadnete vysílením takto.

 ultraběžec bez piva

 Prvním místem byl Cikánský vrch, pak skály, skály, vyhlídka, další vyhlídka, zase skály a tak pořád dokola. :-) Zanesl jsem místa z fotek do mapy, aby bylo vidět, že to je opravdu nenáročný okruh i pro děti. Jen to není pro kola.

Cikánský vrch

 

skalní útvary

 Töpfer

 Felzentor

 Töpferbaude

Scharfenstein

lesní cesty skoro bez lidí

 

Brandhöhe

Mamuti

 Kelchenstein

 

Čechy

 Straßberg

 už skoro v Hrádku

Po návratu do Liberce mé kroky směřovaly na nudle se zeleninou, pivo a kolu. Byla to chuťová a energetická extáze. :)

 odměna

lákací mapka

A taky mi tento týdne můj fyzioterapeut diagnostikoval m. Tibialis posterior. To jsou ty mé "okostice", co mě zlobí leta. Anglicky to je "shin splints", takže celkem častý problém, jen jsem nevěděl, že je to ono. Zkouším různé protahovací cviky, trochu jsme to "olejzrovali",  tak uvidíme.