K běhu připraven!

Na Spacák Rallye jsem dostal tipy na server s "boudami", což jsou všechny možné přístřešky od seníků, přes autobusové zastávky až po volně přístupné chaty. A taky na studánkový server. Ten jsem znal a občas s ním "konzultoval" studánky na plánované trase, ale o možnosti exportu pitelných studánek jsem nevěděl. Stejně tak se dají exportovat boudy. U boudového serveru je menší problém s následným exportem (u mě do Locusu), protože je potřeba trochu upravit formát GPX souboru. Ale není to nic složitého. Studánky jsou pro ČR, ale boudy i pro další země. Já si ale exportoval jen ČR. Je fajn to mít všechno v jedné složce. Takhle to vypadá v Locusu.

boudy a studánky

Nohy už jsem trochu rozběhal a tak jsem si v pátek udělal běžecký výlet do Jizerek. Vlakem jsem jel do Josefova Dolu a dále pak po svých. První úsek byl pořád do kopce, tak jsem vsadil na indiánský běh, ale překvapivě brzy jsem byl nahoře na Mariánskohorských boudách a pak už to šlo dobře i bez chůze. V úseku na Milíř a dále na Knejpu to bylo celkem podmáčené, ale s tím jsem počítal a měl náhradní ponožky. Bohužel na Milíři jsem naposledy viděl sluneční paprsky. Dále už jen mlhu, mlhu a zase mlhu. 

Mariánskohorské boudy

cesta na Milíř

Milíř

Sbohem, Slunce.

Na Knajpě jsem se nezdržoval a pokračoval na Jizeru, kde jsem nebyl, ani nepamatuju. Bylo tam moc pěkně. :-) Z Jizery jsem seběhl na Smědavu, kde jsem si dal černé pivo a pokračoval dále na Předěl. To už mi to běželo o poznání hůře a zase jsem se vrátil k indiánovi. Je to tam pořád mírně do kopce až na Paličník. Tam jsem se pořádně najedl na poslední úsek - většinou z kopce.

cesta na Jizeru

Jizera

pod Smědavskou horou

řezané na Smědavě

"panorámata" cestou na Paličník

Paličník

Proběhl jsem kolem Nebeského žebříku a pořád si říkal, kdy už bude ten seběh. Na Tišině byla taky mlha, ale pak v seběhu k Hubertce už začalo být vidět. Nic jsem si tam nedal, jen zase trochu své rýže s Grankem. Poslední zastávkou byly Kočičí kameny, kde jsem byl poprvé v životě.

narušitel :-)

Tišina

Už pro mě jednou...

Kočičí kameny

Poslední úsek byl krásně z kopce a navíc po měkké lesní cestě kopírující singltrek. Do Bílého Potoka pod Smrkem jsem doběhl cca 20 minut před odjezdem vlaku a měl jsem natočeno 29 a něco kilometrů, tak jsem si to protáhl do Hejnic, abych měl přes třicet. Na to, že jsem byl běhat i předchozí den, to bylo super. :-)

poslední úsek podél singltreku

kousek od Bílého Potoka

V sobotu jsem se byl projet na koloběžce - zase v Jizerkách. Tentokrát byla dobrá viditelnost a i když byl po běhu v plánu kratší okruh, nakonec se mi jelo dobře a vzal jsem to až na Smědavu, kde jsem potkal kámošku Renču trénující na 1000 mil. Dali jsme pivo, kofolu a koláč a pak spolu vytlačili nepříjemný kopec na Štolpišské silnici. Pod Smědavskou horou jsme se zase rozdělili. Jel jsem to na Mastrovi, protože jsem na Maliník vezl Páju s Kesi a musel bych Morče složitě nakládat.

prďola v hospodě

Renča :-D

V neděli jsem vzal Páju do Pekla. :-) Peklo je profláklé bledulemi, kdy je tam hlava na hlavě. Teď tam bylo jen pár lidí a klídek. Šli jsme z nádraží Zahrádky a zpět přes Kvítkov, kde jsme objevili bezva hospodu. Moc se nám líbily místní rybníky. Cestou z hospody jsme v lese narazili na plot lesní školky, tak jsme museli sestoupat do Pavlínina údolí. Bylo tam příjemně chladno, ale i komáři. Z něj to byl jen kousek zpátky na nádraží k autu.

Peklo

na Robečském hrádku

Malá třešnička na závěr. Objevil jsem bezva ponožky, které jsem hned koupil Páje k narozeninám. Jsou s membránou, která nepropustí vodu a jsou i příjemné na nohu. Testovali jsme je včera doma ve škopku. :-) A tenhle článek taky myslím stojí za přečtení. Úplně mi to obrátilo pohled na vrstvení oděvů. Týká se to hlavně delších treků, ale i tak myslím dobré vědět. Ve zkratce jde o to, že při použití nepropustné vrstvy přímo na tělo se to tělo pak zbytečně nevydává z vody a drží si svou vlhkost. Paradoxně i když by podle dosavadních poznatků mělo plavat v potu.

Kolobkovandr #7 - Spacák Rallye krajem Blanických rytířů

Původní myšlenka byla uspořádat společnou jízdu/závod s danými pevnými body startu a cíle, průjezdními body a trasu ať si každý zvolí sám podle toho, jestli chce závodit nebo se chce kochat krajinou. Alespoň první spacák rallye konající se minulý podzim taková byla (tam jsem nebyl). Tahle, organizovaná Máří, měla trochu jiný průběh. Jelikož jsem nechtěl jet autem a někde ho nechávat dvě noci bez dozoru a vlakem do Vlašimi, kde byl start, bylo hrozné spojení, zvolil jsem jako startovací bod Nymburk. To se ukázalo jako dobrá volba, jen bylo jasné, že v neděli, kdy měl být po společném startu ještě jedno povinné průjezdní místo, na něj já nepojedu a vezmu to rovnou zpátky do Nymburka.

Nymburk

kdesi v oparu

První část cesty ubíhala moc pěkné. Bylo vlhko, pod mrakem, jel jsem po rovině a vítr mi foukal do zad. Za Kouřimí už to bylo trochu vlnité, ale byl jsem rád, protože ta rovina mě baví maximálně 15 kiláků a pak už ne. V Sázavě jsem udělal osudovou chybu, neozval jsem se Richardovi a prý už nejsme kamarádi. :) Sice jsem si říkal, že tam někde u řeky Sázavy je ten jeho půlmaraton, ale nenapadlo mě, že přímo v Sázavě. Městečko hezké, ale hospodu jsem žádnou nepotkal. Hlavně mě ale čekal největší kopec toho dne a tak jsem ho chtěl mít co nejdřív za sebou.

Sázava

Až do Vlašimi se nic zajímavého nestalo. Tam u zámku byl oficiání start, potkal jsem tam Miloše, který říkal, že taky nebude závodit, poslali jsme sms organizátorce, že jsme na cestě a jeli do Louňovic na pivo. Já zase přes kešky, takže když jsem tam přijel, měl už Miloš jedno v sobě. Točili Kácov, moc dobré pivo. Spolu jsme dali jedno, něco si nechali natočit do petek a pak se pomalu vydali na místo spaní - do kempu Mrtvých mužů. 

Vlašim

Louňovice

Cestou jsem se chtěl někde aspoň opláchnout, ale nic moc čistého cestou nebylo. Tak musela stačit výpusť rybnika. Nevypadala zrovna vábně, ale byly v ní malé rybičky, tak to bylo určitě čisté. :) Miloš se nekoupal. :-D V kempu jsme byli první, tak jsme se zabydleli a čekali na ostatní. Ti přišli překvapivě z druhé strany po strmých schodech. Taky jsem si uvařil pytlíkovou minestrone s kuskusem. Miloš mě poprosil o vodu na kafe, ale já na něj zapomněl, nasypal do vody polívku a kuskus a měl jsem toho pak strašně moc a zbylo mi ještě k snídani.

oplachovací místo

kemp Mrtvých mužů

megaporce

pozn. ke stanu:

Výhoda jednoplášťového je v tom,

že při stavění v dešti do něj nenaprší.  :-)

další část party

Jak přijížděli další a další koloběžkáři s dalšími a dalšími druhy alkoholu, přestává být průběh večera publikovatelný. Nechápu, jak může někdo dospělý a rozumný míchat vodku, rum, whisky, hruškovici, kagor a pivo. Ještě že mi většina tvrdého nechutná a tak jsem ucucával rum a občas popil kagoru a na žízen trochu piva. :-D Spát jsem šel až kolem třetí ráno, ale v sedm jsem byl vzhůru. Ale dobrá polovina osazenstva kempu na tom byla celkem špatně a bylo jasné, že Spacák rallye asi nedopadne podle propozic. Já, Věrka a Miloš jsme vyrazili kolem deváté podle plánu a spolu dojeli na Blaník. 

narozeninový hobl :-)

snídaně

Věrka jede

na Blaníku

Tam jsem se trhnul, protože už se mi nechtělo sedět a čekat na zbytek a taky jsem věděl, že bych ty dva zdržoval keškama. Při sestupu/sjezdu z Blaníku jsem potkával zbytek závodního pole a pak jsem je viděl až večer v Kácově, kde oni měli ujeto 36 km a já 78 km. :-) Jel jsem se totiž podívat na nedostavěný protektorátní most na Želivce, čímž jsem si asi 10 km zajel. Ten den (v sobotu) bylo hodně teplo a moc nefoukalo. Ani hospodu jsem žádnou cestou nepotkal a tak jsem vzal zavděk plechovkáčem z večerky. Ale narazil jsem na melouna! Ten byl skvělý.

kořist z večerky

u studánky

zámek Onšov

(domov důchodců)

protektorátní most

Do kácovské pivovarské hospody jsem dorazil večer kolem šesté a všichni už tam byli. Další plán byl přesun na tajné spací místo, ale déšt nám to trochu překazil a jeli jsme později, než bylo asi v plánu. Ale bylo to akorát. Pěkná cca 5 kilometrová noční projížďka zakončená šíleným výstupem po travnatém srázu. Zase se dělal oheň, ale já šel spát hned, protože jsem toho měl tak akorát a ráno jsem chtěl brzy vstát, abych stihl spoj v 16:08 z Nymburku. Ráno jsem chvíli bloudil a hledal, kudy jsme to tam v noci přišli a pak jsem našel lesní cestu, která vedla zpět na zelenou mimo srázy, kopřivy a ostružiní. :-)

pivovar v Kácově

cesta do kempu

kemp ráno

"cesta"

"cesta" vyfocená za světla

(jako většinou, kopec není poznat :-))

Do Nymburka jsem jel trochu jinudy, než v pátek z něj, ale hlavně to bylo hodně z kopce, takže to pěkně odsýpalo. Ale byla to taková znouzectnost. Příště bych si asi naplánoval kratší, ale zajímavější trasu tam i zpět a asi i víc lesem. Opět jsem projížděl Kouřimí, kde jsem dotáhl rachtající blatník a dal si Colu. Kousek před Pečkami jsem si dal v hospodě pivko a o kousek dál u pramene posvačil povidlové buchtičky, co jsem vezl od pátku. Taky podle toho vypadaly. :-D

psí tuláci

pěkný kostelík :-)

snídaně

Kouřim podruhé

tomu říkám buchta

smějící se tachometr

trasa