K běhu připraven!

Na Spacák Rallye jsem dostal tipy na server s "boudami", což jsou všechny možné přístřešky od seníků, přes autobusové zastávky až po volně přístupné chaty. A taky na studánkový server. Ten jsem znal a občas s ním "konzultoval" studánky na plánované trase, ale o možnosti exportu pitelných studánek jsem nevěděl. Stejně tak se dají exportovat boudy. U boudového serveru je menší problém s následným exportem (u mě do Locusu), protože je potřeba trochu upravit formát GPX souboru. Ale není to nic složitého. Studánky jsou pro ČR, ale boudy i pro další země. Já si ale exportoval jen ČR. Je fajn to mít všechno v jedné složce. Takhle to vypadá v Locusu.

boudy a studánky

Nohy už jsem trochu rozběhal a tak jsem si v pátek udělal běžecký výlet do Jizerek. Vlakem jsem jel do Josefova Dolu a dále pak po svých. První úsek byl pořád do kopce, tak jsem vsadil na indiánský běh, ale překvapivě brzy jsem byl nahoře na Mariánskohorských boudách a pak už to šlo dobře i bez chůze. V úseku na Milíř a dále na Knejpu to bylo celkem podmáčené, ale s tím jsem počítal a měl náhradní ponožky. Bohužel na Milíři jsem naposledy viděl sluneční paprsky. Dále už jen mlhu, mlhu a zase mlhu. 

Mariánskohorské boudy

cesta na Milíř

Milíř

Sbohem, Slunce.

Na Knajpě jsem se nezdržoval a pokračoval na Jizeru, kde jsem nebyl, ani nepamatuju. Bylo tam moc pěkně. :-) Z Jizery jsem seběhl na Smědavu, kde jsem si dal černé pivo a pokračoval dále na Předěl. To už mi to běželo o poznání hůře a zase jsem se vrátil k indiánovi. Je to tam pořád mírně do kopce až na Paličník. Tam jsem se pořádně najedl na poslední úsek - většinou z kopce.

cesta na Jizeru

Jizera

pod Smědavskou horou

řezané na Smědavě

"panorámata" cestou na Paličník

Paličník

Proběhl jsem kolem Nebeského žebříku a pořád si říkal, kdy už bude ten seběh. Na Tišině byla taky mlha, ale pak v seběhu k Hubertce už začalo být vidět. Nic jsem si tam nedal, jen zase trochu své rýže s Grankem. Poslední zastávkou byly Kočičí kameny, kde jsem byl poprvé v životě.

narušitel :-)

Tišina

Už pro mě jednou...

Kočičí kameny

Poslední úsek byl krásně z kopce a navíc po měkké lesní cestě kopírující singltrek. Do Bílého Potoka pod Smrkem jsem doběhl cca 20 minut před odjezdem vlaku a měl jsem natočeno 29 a něco kilometrů, tak jsem si to protáhl do Hejnic, abych měl přes třicet. Na to, že jsem byl běhat i předchozí den, to bylo super. :-)

poslední úsek podél singltreku

kousek od Bílého Potoka

V sobotu jsem se byl projet na koloběžce - zase v Jizerkách. Tentokrát byla dobrá viditelnost a i když byl po běhu v plánu kratší okruh, nakonec se mi jelo dobře a vzal jsem to až na Smědavu, kde jsem potkal kámošku Renču trénující na 1000 mil. Dali jsme pivo, kofolu a koláč a pak spolu vytlačili nepříjemný kopec na Štolpišské silnici. Pod Smědavskou horou jsme se zase rozdělili. Jel jsem to na Mastrovi, protože jsem na Maliník vezl Páju s Kesi a musel bych Morče složitě nakládat.

prďola v hospodě

Renča :-D

V neděli jsem vzal Páju do Pekla. :-) Peklo je profláklé bledulemi, kdy je tam hlava na hlavě. Teď tam bylo jen pár lidí a klídek. Šli jsme z nádraží Zahrádky a zpět přes Kvítkov, kde jsme objevili bezva hospodu. Moc se nám líbily místní rybníky. Cestou z hospody jsme v lese narazili na plot lesní školky, tak jsme museli sestoupat do Pavlínina údolí. Bylo tam příjemně chladno, ale i komáři. Z něj to byl jen kousek zpátky na nádraží k autu.

Peklo

na Robečském hrádku

Malá třešnička na závěr. Objevil jsem bezva ponožky, které jsem hned koupil Páje k narozeninám. Jsou s membránou, která nepropustí vodu a jsou i příjemné na nohu. Testovali jsme je včera doma ve škopku. :-) A tenhle článek taky myslím stojí za přečtení. Úplně mi to obrátilo pohled na vrstvení oděvů. Týká se to hlavně delších treků, ale i tak myslím dobré vědět. Ve zkratce jde o to, že při použití nepropustné vrstvy přímo na tělo se to tělo pak zbytečně nevydává z vody a drží si svou vlhkost. Paradoxně i když by podle dosavadních poznatků mělo plavat v potu.