Pauza a keříky

7. prosince se konala bezva otužovačka na chrastavském koupališti. Sešlo se nás šest a sedmá statečná byla Maruška, která zajišťovala občerstvení a dokumentaci. Byli jsme mix více i méně zkušených otužilců, ale všichni jsme to s přehledem zvládli. Perfektní zázemí s kamny bylo v restauraci u koupaliště.

před

po

 Po akci jsme s Vaškem běželi zpět do Liberce do Chrastavy jsme jeli autem) a tak to byl kompletní sportovní den. :-) A ještě dodatečný leták a otužilecký vtípek. :-)

Kesince jsme do Křečan pořídili moc pěkný pelech, ale chvíli hrozilo, že jí ho Pája zabere. Naštěstí se mi ji podařilo vylákat kusem salámu. :-D Další výlet z Křečan byl krátký, ale i tak moc hezký. Udělali jsme si malý okruh z Doubice. Pokaždé, když jsme v Křečanech, zkoumáme, jestli nám teče stružka. Tentokrát zase trochu tekla, tak jsme měli radost.

Pája v pelechu :)

Zlatým hřebem mého pobíhání se stala trasa z Hrádku nad Nisou do Frýdlantu z větší části po česko-polské hranici. Cílem byla hraniční série keší. Mělo pršet, ale nakonec jen trochu mrholilo a i na Výhledech bylo krásně vidět okolí. Jediným negativem tedy byly šílené kopce (převýšení 850 m na 29 km), čili pochoďák. Ale zase nikde nikdo a klídek. A ke konci už jsem chodil i po rovině. :-)

větrníky 

pustina 

Výhledy

rakytník 

pavouk a kudlanka v Heřmanicích 

A proč fotka rakytníku? Nechceme být otroky zahrady a pořád tam jezdit něco zalévat, a proto nebudeme nic pěstovat a co nepřežije samo, nemá tam místo. A plot chceme ideálně živý, který se bude muset minimálně stříhat. Tak jsme vybírali keře na živý plot a zalíbila se nám myšlenka keři zarostlé zahrady s mnoha zákoutími a už tam máme habr, svídu krvavou, dřín, dřišťál, klokoč, šípek, lísku, motýlí keř, vrbu jívu, řešetlák počistivý a černý bez. Většinu z nich máme jako "neprůhledný živý plot"(název balíčku) mezi námi a sousedy a zbytek různě po zahradě. Ještě by se nám líbil právě rakytník a další původní odolné keře. Navíc jsme zjistili, že některé keře nejsou samosprašné a že budeme muset doplnit portfolio o opylovače. :-) No a velká rána nakonec, pokud bude sucho a keře budou ještě mladé, stejně bude potřeba je zalít. Takže výpravy na koloběžce to jistí. :-)

No a ta pauza? Nechal jsem si vsadit implantát místo vytrženého zubu a měl jsem pár dní preventivně antibiotiotika, přes týden klidový režim a až v pátek jdu na stehy a uvidím, co dál. Tak jsme aspoň byli s Pájou na krátkém výletě na Sloní (Bílé) kameny, kam jsem ji chtěl už dlouho vzít.

 Sloní kameny

A ještě pár fotek mého zahrádkaření. :-) Keříky jsem proti srnkám sice oplotil hezky, ale nepočítal jsem s tíhou sněhu a proto na jednom místě pletivo nevydrželo. Už je to ale opravené. Jinak se to pletivo pěkně ohnulo dolů, takže se ke keříkům srnky nedostanou ani zeshora. A že tam těch srnek máme!

Listopad

Po návratu z Říma to bylo trochu hektické. Finišování základů, abychom měli před zimou hotovo a do toho zkouším zase běhat, aneb hubnu do plavek, jako už po několikáté za poslední dva roky, ale vždycky to nějak neopadne a OTK roste. :-) Taky začala venkovní otužilecká sezóna komplikovaná trochu tím, že naše liberecká přehrada má od léta málo vody a v tom málo jsou hnusy z harcovské kanalizace o něco koncentrovanější, tak hledám místo ke koupání, kde se dá. Většinou někde na výletě, ale jednou i v rámci běhu. Ale to úplně nedoporučuju, nebo vlastně ano, ale se suchou spodní vrstvou na převlečení. I když ono to je po chvíli běhu stejně jedno.

Máme kousek od jedné ze dvou nákupních zón malý lesík, kde se dá pěkně odpočinout, něco opéct a když je teplo, tak i poležet v hamace. Já se tam vydal otestovat nové brýle, ve kterých jsem ze začátku viděl divně, ale už se to srovnalo. Koupit dnes ne obří obroučky je kumšt (pokud nechcete jen za ně bez skel vypláznout přes 4.000,-, ale nakonec jsem spokojený.

microadventure v Opičáku

O víkendu jsem se vydal do Křečan, ale tentokrát na koloběžce a cestou se vykoupal v Kristýně. Počasí v Liberci nebylo nic moc, ale za kopcem už bylo víceméně slunečno. Cestou jsem ulovil pár keší a v Křečanech si udělal opejkačku a nabral domů jabka. Zpět jsem jel vlakem, takže jsem byl u sousedů jen za malého magora. :-)

brouci ještě nezalezli

Kristýna

pod keší

úroda

Abych později věděl, že jsem i běhal, tak si sem hodím jedu fotku z doby, kdy ještě po práci bylo světlo. Zase spojuji běhy s keškami a bez mp3jky s Evropou 2 většinou nevyběhnu.

Taky jsem se s Kesinkou vrátil pro keškoresty do Janovic a okolí. Shodou okolností je tam i rybník, který se tvářil jako vhodný ke koupání, ale moc vody v něm nebylo a svůj nahatý zadek sem dávat nebudu. :-)

opět Janovické poustevny

zlobení Kesi :)

Kesi pózuje

Po přezutí koloběžky na zimní gumy jsem ji musel projet a volba padla na nedalekou vrstevnicovou cestu, po které jsem svého času rád běhával. Vzal jsem to nejdříve po silnici do Kryštofova údolí a z něj stále do kopce až na Srní sedlo, kde jsem poobědval. Byla docela kosa a jakmile jsem poodešel dále od dřívkáče, už mi mrzl mokrý zadek. Ze Srního sedla už to bylo jen po rovince a z kopce.

nad Kryštofákem

náznak sluníčka

oběd :-)

Další keškovací výlet s Hepíky vedl do skal u Máchova jezera. Zaparkovali jsme ve Skalce u Doks a vydali se po naplánované trase o délce cca 10 km. Ve skalách jsem zjistil, že jsem v oblasti, kterou probíhá poslední kolo ultramaratonu Mácháč Run Fest a zavzpomínal si. Kesi s námi nebyla a nebude, dokud nebude mít pořádný obleček, aby o přestávkách neprochládala. Přeci jen už je to babka. :-) Objevil jsem kouzlo zralých (a někdy mrazem přešlých) šípků a rád je při výletech jím. Vymáčknu  sladkou "marmeládu" a nebo rozkoušu celý šípek a semínka a šlupku vyplivnu.

pastva

Hepík s chroštím

oběd

Jedna keš nám dala obzvláště zabrat. Luštění bylo celkem snadné, jen to bylo pořád do kopce a z kopce. Ale vlastní odlov byla makačka. Ve skalách byl signál jak splašený, nápovědu neposkytly ani logy minulých nálezců a tak jsem se vydal do spáry. Byl jsem jako prase a to na té fotce ještě nejsem na konci. Na konci spáry byl totiž kámen, který vypadal, že ukrývá keš. Ale nic tam nebylo. Nakonec byla jinde, celkem snadno přístupná. :-)

Lezu, lezu, nic tam není. :-)

prasoň

džungle ke konci

I s Pájou jsem byl na výletě, ale ona moc déšť nemusí, takže to jsou spíš takové kratší procházky. Ale tahle nám zrovna vyšla. Auto jsme nechali v sedle nad Kryštofákem a udělali si pěkný okruh.

dokumentace ranního zimního běhu :-)

Další víkend jsem strávil u mamky v Letohradu. Jako obvykle jsem si naplánoval výlet po keších. Tentokrát v oblasti Tisce, což je pěkné údolí s potokem a přilehlé lesy a louky. Na výletě toho moc zajímavého (kromě keší) nebylo. Snad jen Čertovy schody, které podle legendy vedou k čertovi do kuchyně. :-)

podepsaná lavička

Čertovy schody

V neděli jsme si udělali výlet na Pastviny, kde jsem se chtěl vykoupat. První místo bylo s ledem, ale nechtěl jsem se vzdát a zkusil prosekat díru. Jenže jsem ji vysekal moc u břehu a bylo tam místo na vlezení do vody. Tak jsem se zase oblékl a na radu místního jsme přejeli asi kilometr pod kapličku, kde led nebyl.

první pokus

A tabulečka.