Spaní na sněhu

Na Silvestra, během vyprávění strašidelných historek, přišel někdo s popisem Djatlovovy výpravy (pozor, nic hezkého), což bylo pěkně děsivé. Pár dní na to jsme se s kamarádem Patrikem vydali vyzkoušet naše spacáky a jejich odolnost v zimě. Máme totiž oba jen třísezónní. Já to vyřešil termoforem a Patrik druhým spacákem. Cestou z nádraží jsem Patrikovi o expedici vyprávěl, abych se nebál sám. :-)

Silnice byla podle předpokladu částečně rozsolená a částečně pokryta uježděným sněhem, tak jsme občas tlačili. V lese ale byla tak malá vrstva sněhu že se dalo celkem v pohodě jet. Na místě tábořiště jsme byli sami a chvíli po příjezdu začal hustě sněžit. Postavili jsme spaní (já stan a Patrik hamaku) a řekli jsme si, že nemá cenu dělat v tak hustém sněžení oheň. Ale po chvíli přestalo sněžit a tak jsme se vydali pro dřevo.

Oheň nebyl jistý, tak jsem pivo vdechl raději ještě ve vlaku.

po pár minutách stání

Bohužel jde o poměrně oblíbené místo a se dřevem je to tu celkem špatné. Nakonec jsme pár klacků našli a mně se podařilo useknout nožem kus padlého smrčku. Dřevo ale bylo mokré a oheň se nám podařilo rozdělat pořádně až po dlouhé době. Ale aspoň něco. Trochu jsme se zahřáli a šli spát.

Patrik rozdoukává

I když se mi nepovedlo vodu do termoforu přivést k varu, i tak trochu hřál na nohy a to bylo příjemné. Před spaním jsem si cvakl trochu Kapitána Bukaňéra, oblékl si péřovou vestu a celkem rychle jsem usnul. Probudil jsem se asi po hodině, a pak pravidelně asi po půlhodině, protože mě z juda bolela naražená žebra. Zima mi sice nebyla, ale ke 100% tepelnému komfortu kousek chybělo. V jednu ráno byla teplota ve stanu 6 °C a ráno pak 5 °C uvnitř a kolem nuly venku.

Vtipně jsem si zapomněl před spaním zabalit věci do brašen, takže jsem měl ráno vše trochu vlhké. Naštěstí nešlo o žádnou náročnou výpravu a během pár hodin jsem byl doma. Patrik se vrátil na nádraží do Křižan a já jel do Mimoně, abych si trochu užil sníh. Nejlíp se jelo paradoxně lesem, po vyjetí z něj do ještě šlo na cyklostezce, ale na silnici zase nic moc.

V rámci akce jsem otestoval vidličku na klacek. Normálně by mi to přišlo jako mastňárna, ale ty moje veganské věci se rády trhají a z klacků padají a s touhle vidličkou ne. Dalším testovaným vánočním dárkem byly slušivé pruhované podvlíkačky merino. :-)

dárek číslo jedna

Teplo!

dárek číslo dvě

ráno

Chrástenský vodopád - místo spaní

Děvínský rybník

Průrva Ploučnice

Ralsko

Po nás potopa.

V sobotu se konala třetí koloběžkářská veselice. Pozvaní prezentující byli Marčáno, který povídal o své závodní sezóně, Marťas, která vyprávěla o cestě do Santiaga de Compostela (samozřejmě z ČR a na koloběžce :-)) a nakonec Marek Jelínek, který projel Indii, Laos, Kambodžu, Bangladéš, Vietnam a Thajsko. Všechny tři přednášky byly parádní a ještě bylo překvapení - scénky z dětského koloběžkového tábora a z Přejezdu. Dále následovala taneční zábava, ale já se chystal druhý den na běžky a tak jsem vyrazil k domovu.

Marťas jde na to. :-)

škrábání brambor

V neděli ráno mě vyzvedl kámoš autem před domem a vyrazili jsme do Bedřichova. Nebyli jsme ale zdaleka jediní. :-D Docela dlouho jsme čekali na parkoviště a nakonec nás odklonili na parkoviště na Královce, kde bylo spoustu místa. Trasu jsme tedy lehce upravili a vyjeli. Avízované slunečno nebylo, ale i tak to byla prima lyžovačka.