Krmítka nejen pro důchodce :-)

Koncem ledna jsem vytáhl koloběžku a zajel si do Žitavy pro horčici. Honzova bavorská teta by měla radost. :-) Pro jistotu jsem si vzal ručník. Ten si vlastně už beru skoro kamkoliv, protože stopaři se může hodit. :-) Tentokrát jsem nejel lesem, ale po silnici přes Chrastavu, Václavice a Grabštejn. Musím říct, že v Německu mají vodu pěkně ledovou a ještě k tomu foukal vítr. Ale bylo to fajn. Po koupačce už jen pár kilometrů do Kauflandu a potom na nádraží.

vydry

nový vozík 

kousek za hranicí 

Olbersdorfer See

 Neodolal jsem. :-)

Mise splněna.

Ten samý den večer jsme s ostatními nasedli do vlaku směr Hejnice na další noční přechod Jizerek. Už ani nepočítám, kolikrát jsem to šel. Tentokrát se nás sešlo 13 a byla i dvě děvčata. Po klasické zastávce v hospodě na jedno a zapití malé Johanky jsme pokračovali plánovanou trasu. Když mi začalo být teplo, svlékl jsem se do půl těla a chvíli tak děsil ostatní až na jednoho, který se ke mně přidal. :-D Sněhu bylo tak akorát, aby se dobře šlo.

Maliník

Jedním z důvodů, proč máme zahradu zrovna tam, kde ji máme, je možnost si udělat výlet i cestu tam nebo zpátky. Jeden takový jsme si dali hned v sobotu. Vyšlápli jsme si na Bouřný, ale nebyla dobrá viditelnost, tak jsme se jen kochali namrzlými stromy. Ale po nočním přechodu Jizerek to bylo akorát a těšil jsem se do tepla chatičky.

cestou na Bouřný 

V neděli jsme opět zabrousili do Českého Švýcarska, tentokrát na Malý Pruský tábor a Vlčí hrádek. Opět mlha a nikde ani živáčka.

Malý Pruský tábor

Další víkend jsem navštívil mamku v Letohradu. V sobotu jsme šli na procházku k přehradě Pastviny a v neděli jsem si byl zaběhat. Po dlouhé době běh terénem s minimem asfaltu. Zkusil jsem běh na lačno a dal jsem těch 18 km v pohodě jen na vodu. Zato po návratu jsem se odměnil. :-)

s mamkou 

horolezec :-) 

odpočinek 

Dymlovský rybník (z běhu)

Snad jediný kousek asfaltu

odměna

A poslední víkend jsme byli zase v Křečanech. Fotil jsem auto pro pojišťovnu, tak jsou na fotkách časové údaje. Těšili jsme se, že budeme mít na zahradě sníh a měli, ale málo. :-) V sobotu jsme šli po stopách našeho prvního vandru (s Pájou) a našli místo, kde jsme spali.

Tříboká kaple 

V neděli jsem Páju vytáhl na Luž, kde nikdy předtím nebyla. Lidí pár bylo, ale ne tolik, kolik jsme čekal a na německé straně to bylo ještě lepší. Dali jsme takové 9kilometrové kolečko a Kesinka zase kulhá. A po výletě tradá domů.

Luž 

Udělal jsem si radost na pořídil si ultralehký nožík a nechal si na něj vygravírovat koloěžku. Ale ne nějakou univerzální, ale přímo mojí - Morče. Při pohledu z blízka je vidět i žebrování. :-) A taky nové boty, protože ty staré jsem nechával už dvakrát podrazit a mají nejlepší léta za sebou. Opět Astral Loyak - nejlepší vodácké a koloběžkové boty na světě. :-)

Na závěr něco ke krmení ptáků. Dříve myslel, že se dokrmují ptáci jen v zimě, ale ono to tak není. S úbytkem hmyzu a semen (časté sekání) ubývá zdrojů potravy a dokrmování je potřeba i mimo zimu. Hlavně v době vyvádění mláďat, kdy se rodiče raději "ošidí" potravou z krmítka a mladým dají ulovený hmyz. Mýtů okolo dokrmování je spousta, např. že si ptáci zvyknou a zpohodlní. To taky není pravda. Koho by to zajímalo, můžu doporučit knížku "Krmíme ptáky, ale správně".

Ze tří základních druhů krmítek - na lojové koule/koláče/pelety, na slunečnici/arašídy/rozinky a klasické krmítko se stříškou - jsem zvolil první a druhou možnost. To poslední jsem na zahradu zavrhl kvůli potřebě častého doplňování a čištění. Teď máme na zahradě velké drátěné krmítko na semena, velký zásobník na lojové koule, dále dva drátěné "žaludy" z Lidlu na semena a jeden menší drátěný zásobník vlastní výroby, taky na koule. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsme v sobotu přijeli a skoro všechno bylo snědené. V knížce psali, že se spotřebované krmení měřit i na metráky a já tomu nevěřil. Ale už tomu věřím. :-)

Zatím jsme viděli sýkory modřinky a koňadry, konipáska, strakapouda a nesmělou sojku opodál. Je makačka je vyfotit, ale foťákem s optickým zoomem se mi to docela povedlo. Zařídili jsme krmítka i doma, i když tam je to spíš pro radost, kdežto na zahrádce si ptáčky "chováme", aby bojovali se škůdci. :-) Ale radost z nich máme samozřejmě taky.

 strakapoud velký

sýkora modřinka

sýkora koňadra

další modřinky 

a modřinka na zbytku buráků

A co nevidím, než jsme odjeli ze zahrady? Kvetoucí zimolez (zimolez vonný). Takže první letošní květy jsou tu. :-) Ještě máme zimolez kamčatský, ale ten ještě nekvete. I u tohothle jsem se lekl, že kvete předčasně, ale podle wiki kvete od ledna, tak snad dobrý.

A takhle my si tu žijeme. :-D