Stan Decathlon Forclaz Trek 900 Pro 1

Jak už jsem psal v příspěvku o Přejezdu, už mě nebaví usínat s komáry a probouzet se se slimáky. Takže stan - lehký, ne za 10.000, ne objemný a ideálně ne jasných barev. Nehledal jsem dlouho - v obchodě nalehko jsem našel buď lehké a drahé nebo jsem našel v běžných sportovních obchodech levnější, ale těžší (ke dvěma kilogramům). Nakonec jsem našel svého šampiona v oblíbeném Decathlonu. Hmotnost odpovídá popisu, dokonce je o maličko nižší. Pokud vynecháte čtyři kolíky do silného větru, je to ještě méně.

Malý, lehký, pro jednoho, s předsíňkou a až na červené pruhy šedý. Staví se taky jednoduše. Samonosnost nebyla hlavní kritérium, ale hodí se. Ten můj je částečně samonosný, což znamená, že když se postaví vnitřní stan a zatíží se podlážka třeba brašnou, tak je celkem stabilní. Ale nezatížený by se ve větru převrátil. Taky je docela úzký, což je výhoda při stavbě samotného vnitřního stanu někde pod střechou, třeba pod nějakým turistickým přístřeškem.

Jsem s ním moc spokojený. Kdybych měl něco vytknout, tak snad jen, že by mohla síťovina končit o 10 cm níže, tj. blíže u podlážky a vleže by bylo vidět ven. To platí za předpokladu, že budete ležet opačně, tj. mít nohy na širší straně a hlavu na té užší. Podle obrázků by měla být hlava tam, kde je rozdvojená nosná tyčka. V tom případě ale neuvidíte ven, protože síťovina je u nohou.

Předsíňka má zvednutý okraj, takže jsou tam věci "chráněné". Na stropě je dost poutek na pověšení čelovky, popř. zároveň napnutí šňůry na sušení např. ponožek. Pokud nezapomenete otevřít větrací okénka, stan i dobře větrá (není vlhko na vnitřním stanu zevnitř). Taky je dobré, že jde sbalit do originálního obalu bez nějakého velkého rovnání. Stan se staví šesti kolíky, ale v balení je jich deset a k tomu šňůry pro případ silného větru. Postavit samostatné tropiko např. v případě silného deště by byl asi problém, protože se tropiko připevňuje u kolíků k vnitřnímu stanu. Ale provizorně by to jít mělo. Někdy vyzkouším.

domácí zkouška samonosnosti

v akci

sušení bez kontaktu vnitřního stanu se zemí

velikost sbaleného stanu

Nabitý konec srpna

Díky tomu, že jsem se vrátil z Rujány dříve, jsem stihl bezva akci s kamarády u nás na chatě. I s malou Aničkou nás bylo 7 a byl to asi maximální počet osob, který u nás může vegetit a nepošlape se. :-) Samozřejmě jsme chodili po výletech a Kesi ušla po dlouhé době své maximum a ani nekulhala. Až na to, že Anička spadla do naší vany, ze které je trošku páchnoucí jezírko a byla z ní tedy trošku páchnoucí Anička, se celá akce vydařila. Ale naštěstí už byla možnost se opláchnout pod vodou ze skoro zkolaudované studny a v autě máme cestovní fén. :-) Navštívili jsme Kyjovský hrádek, druhý den německou část s výchozím místem Hinterhermsdorf a ve středu pak Brtnický hrádek a Soví jeskyni.

předzásobení základny :-)

sedmispáči

fénování v autě

u Soví jeskyně

svačina na vyhlídce

mladí ležáci :-)

v Německu

fotky jsou trochu pomíchané

Hned druhý den po návratu ze zahrady jsem vyrazil s kamarády kačery na kešky na Nise. Ve stejné sestavě jsme byli už jednou - asi před čtyřmi lety. Cestou jsme se stavili pro pár keší v bývalém lágru u Zhořelce a pak už frčeli na start splouvání. Nisa docela tekla a tak jsme ulovili 17 keší za asi 3 hodiny. Jedna byl ukrytá i v krásné zátočině, kde to vypadalo skoro jako v džungli.

bývalý lágr

příprava lodi :-D

bolševníky

Mám ji!

Jednou nám soused na zahradě poradil lom na koupání kousek od Lipové a tak jsme se tam jeli podívat a Pája se nakonec i vykoupala. Já ne, na mě to bylo moc teplé. :-)) Ale v zimě to tam bude parádní.

první lom

druhý, koupací lom

Další středu hrála Pája s kapelou ve skalním divadle ve Sloupu. Je tam krásně, tak jsem si řekl, že se tam zkusím proběhnout a najít pár keší. Naplánoval jsem si to sice hezky, ale ke konci mě nohy docela bolely. Ale na to, že jsem naposledy byl běhat v květnu, to bylo dobré. :-D Ve skalách jsem se zdržel a tak jsem plánovaný okruh zkrátil, aby nemusela Pája dlouho čekat a jak jsem pospíchal, zakopl jsem o kořen a hodil tygra. Tak mám i suvenýr v podobě odřeného kolene. :-) Navíc jsem proběhl startem sedmistovek a pěkně si zavzpomínal. Ale nějak mě zlobí hodinky (Xiaomi). Do teď vše ok, ale čas aktivity mi to započítalo jen pár minut a tím pádem nesmyslná tempa na kilák. Naštěstí tam nejsou žádné Strava segmenty. :-)

skalní kaple

cesta na Břidličný vrch

a výhledy z něj

Radvánecká věž

Hned druhý den se konalo uzavření beachvolejbalové sezóny. Po odehrání několika zápasů, kdy náš tým zase prohrál, byla taková menší pijatika. Ven ještě párkrát půjdeme, ale písek už studí a není to ono.

No a poslední a asi nejsilnější zážitek si nechám na případné osobní vyprávění. Malá nápověda. :-D

Expedice Rujána

Třetím rokem jsem vyjel za hranice České republiky a konečně jsem dojel opravdu tam, kam jsem měl v plánu dojet - na Rujánu, konkrétně na Kap Arkona - nejsevernější bod bývalého východního Německa. Možná to bylo tím, že byla trasa kratší, možná nasbíranými zkušenostmi. :-D

Jelikož jsem věděl, že moc kopců nepotkám, trochu jsem se rozšoupl s jídlem a vzal jsem si i Crocsy a skládací stoličku. A stan. Ano, opravdový stan. 400gramový přístřešek je sice fajn, ani tam neprší, ale místa je tam málo i když se vypnou pomocná poutka. Nemá podlážku, takže se sice teoreticky dá postavit na mokré trávě, potom hodit na zem TyVek a mít věci v suchu (pokud se nedotknete stěn). Ale v praxi je to tak, že nestačí jednou nastavit délků šňůr, ale musí se to donastavovat po zapíchnutí všech kolíků. A proti komárům ochrání jen v případě, že se postaví hned u země a pak je tam místa ještě méně. O slimácích ani nemluvím. Takže si ho nechám na pěší akce, kde tu nízkou váhu ocením. O stanu bude zvláštní zápisek.

Trasu jsem měl jako vždy naklikanou na mapy.cz a poté upravenou podle kešek, ale v prvních třech dnech jsem ji hodně měnil. Hlavně kvůli vedru. Když vedla cyklostezka podél řeky krajinou bez stromů a trasa po silnici lesem, bylo to jasné. Taky jsem druhý den večer nechtěl na noc zajíždět do Polska, protože podél německé cyklostezky bylo spaní na posekané trávě jistota. A posledním důvodem byla (ne)přítomnost obchodů. To jsem vypekl sám sebe, když jsem zjistil na internetu, že jsou v Polsku obchody zavřené a jel proto Německem a nakonec musel koupit vodu, Colu a pivo (fakt jsem musel :-))) na benzince.

Vyjel jsem v sobotu ráno a říkal jsem si, že si cestou musím koupit něco na čtení, abych si mohl při poledních siestách zpříjemnit čas jinak než koukáním do mobilu. Ale ve Frýdlantě jsem to podcenil a potom už byly Habartice, kde mi paní v obchůdku nabídla jen Strážní věž a Probuďte se. :-D

Další "ránou osudu" byla ztráta jedné Crocsky někde v Gorlitz. A jen s jednou nemělo cenu jet. Kolem poledne jsem narazil na koupání, nepokecal si s Poláky a osvěžen jel dál. Takové to: "Na Poláky stačí mluvit pomalu a budou ti rozumět." se mi nepotvrdilo. I ruštinu na mě zkoušeli, ale marně, o rok jsem jí utekl a měl na základce němčinu. :-)

Navštívil jsem nejvýchodnější místo Německa, ale natáčel se tam nějaký rozhovor, a všude dodávky, co mi kazily kompozici. :-)

Další přestávku jsem měl pod jezem u stánku s občerstvením, kde měla zázemí firma půjčující lodě. Dal jsem si Radlera a cyklostezkou vedoucí povětšinou borovým lesem pokračoval dál. Cestu jsem poznával, vracel jsem se tudy jednou pro auto při jedné říční keškovací výpravě.

Navečer jsem zajel do Polska nakoupit a na pizzu, ale při čekání na ni jsem se zpotil snad víc, než za celý den předtím. Jeden malý větráček celou restauraci opravdu neutáhne.

Po návratu do Německa jsem si začal pomalu hledat místo na spaní, ale to bylo jednoduché, protože to všude vypadalo stejně a rozdíl byl jen v tom, jestli je blízko obec nebo není. Horší byl přístup k vodě. Firma půjčující lodě už tento úsek neobsluhovala a tak má asi každá obec jen kousek vysekaného rákosí, kde měří stav vody. Někde to bylo lepší, někde se zase muselo do vody bahnem. Ale pořád lepší, než jít spát zpocený. Po opláchnutí už jsem jel pomalu a zanedlouho už jsem stavěl stan. Ale jak jsem zastavil, vrhli se na mě komáři a hovada. Rychle jsem tedy aplikoval repelent*, který díkybohu zafungoval výborně. Dělají i silnější, ale tenhle stačil. Bez něj bych se tam asi umlátil k smrti. Po postavení stanu jsem zalezl dovnitř a zase si repelent vlhčenými ubrousky setřel. Ve stanu už nefoukalo, tak mi zase bylo vedro. Ale když jsem se moc nehýbal, šlo to a v průběhu noci se ochladilo. Další dny, taky tropické, jsem jel až skoro do tmy, abych se večernímu vedru vyhnul. 

*výrobce: Lifesystems, produkt: Expedition Pro - 50 % DEET, silnější má 90 % DEET

Večer mi zpříjemnila dvojice starších lidí na kolech. Studoval jsem trasu dalšího dne sedě u cyklostezky, stan postavený opodál a paní mi popřála: "Abgenehmen Nachtuhr". To první slovo jsem si musel vygooglit a je to: "Klidnou noc". Bylo to moc milé.

na startu

Frýdlant

Görlitz

cestou na nejvýchodnější bod Německa

nejvýchodnější bod Německa

pivo a koupání

cyklostezka

Radler

Nisa

typický pohled prvních tří dnů

Nic moc, ale k vodě jsem se dostal.

Decathlon Forclaz Trek 900

první noc

V neděli jsem z výše uvedených důvodů (nákupy) jel Německem, ale hned první obchod na mapě tam prostě nebyl (nevěřte mapy.cz v zahraničí). Poprosil jsem tedy o vodu slečnu v nějakém penzionu a ta mi naplnila obě lahve.

Potom jsem se těšil do Lidlu na hruškový džus, ale zaprvé byl zavřený a za druhé Němci hruškový džus asi nemají rádi, protože ho nikde neměli. Zachránila mě až benzinka v obci Guben. Dobré ale bylo, že jsem se dopoledne mohl dvakrát vykoupat. Jel jsem pořád podél řeky a už to začalo být poněkud jednotvárné, tak jsem si pouštěl Toulky českou minulostí. Slunce mi svítilo do zad, což by nevadilo, ale záda tím pádem stínila solární panel, což už trochu vadilo. Hic byl taky pořádný, tak jsem to měl, jako bych jel k moři třeba do Chorvatska. :-) Na jedné svačinové zastávce, po rozložení chlebů na lavičku, jsem zoufale složil následující: "hygiena hadr, hlady hlodám hlínu, hynu hicem". Nevím, jaký a jestli vůbec nějaký literární útvar to je, ale bylo to výstižné.

Na benzinku jsem narazil až po 40 kilometrech, ale díky bohu za to. Pořádně jsem se zásobil, na Eura nehledě. :-) Navíc po dalších několika kilometrech byla možnost koupání, které jsem s radostí využil. Co stálo za starou belu, byla polední siesta. Našel jsem si místo u cyklostezky, ale bylo tam moc komárů a celý jsem se stříkat repelentem nechtěl. A vedro i ve stínu. Tak jsem usušil věci na spaní, najedl se a jel dál. A vzhledem k počasí jsem zvolil cestu po silnici, která byla kratší a víc ve stínu.

Za Frankfurtem (nad Odrou) byly pěkné kopečky, ale dlouho to nevydrželo. :-) Docházela mi voda a tak jsem si dal vždycky něco dobrého - zmrzlinu nebo Radlera a k tomu jsem poprosil o vodu do lahve. V jednom bistru jsem si chtěl dát Radlera velkého, ale karty brali jen pro platby nad €20. Tak jsem si musel dát malého a být za socku. Tento nedostatek Eur a přebytek zlotých byl způsobený tím, že jsem plánoval jet více Polskem a méně Německem. Spal jsem u pěkného altánku, kde bylo hodně stojanů na kola ideálních na ranní sušení.

Vstávám za úsvitu.

Ještě, že mám ty audioknihy. :-)

přerušený most

zde vznikla "báseň"

A pak, že přilba nezachraňuje život. :-D

osychání po koupačce

hmyzí interhotel

hranaté balíky

siesta s komáry - postříkat či jet dál?

ledová káva - A VODA DO LAHVE

Frankfurt

Takhle rychle jsem jel. :-)

druhá noc, spaní na fakíra :)

V pondělí mi udělalo radost koupání v přístavu. Měla tam být keška, ale tu jsem nenašel. Zato se tam dalo pěkně koupat a přeprat triko, ponožky a spodky. Z takovýchto praktických keší mám na cestách největší radost. :-)

Moc jsem se těšil, až přejedu na Polskou stranu na nákup. Ne, že bych chtěl tak moc šetřit, ale v Německu nic nebylo, byly to jen malé vesničky. Zato v Polsku hned za hranicemi bylo obří nákupní centrum, tedy spíš taková megatržnice s potravinami, restaurací, myčkou aut, kadeřnictvím - no jako u nás u hranic s Německem. :-D Tam jsem se rozšoupl a moc jsem se divil, když jsem měl platit v eurech. Ale nedal jsem se a vytáhl zloté. Prodavačka blbě čuměla, ale vzala je. Jinak to tam bylo hnusné a olezlé.

Hned o kousek dál jsem si udělal radost návštěvou nejzápadnějšího místa Polska. Tam jsem kešku taky nenašel a ani se nevykoupal, ale pokecal jsem tam s fajn Poláky, z nichž jeden mi i nabízel vodu. Té jsem měl ale po nákupu spoustu. Až teď při psaní mi dochází, že jsem se s ním mohl vyfotit, byl to sympaťák. :-) Z megatržnice jsem si to namířil zpět k bankomatu na německé straně. Bankomat tam opravdu byl a hotovost mi vydal.

Po zhruba deseti kilometrech, když jsem neměl v břiše žáby z melounu, se přede mnou objevila cedulka Imbiss se šipkou. Byl jsem maličko skeptický, protože otvírací doba těchto bister bývá různá a opravdu měli zavřeno (otvírali za hodinu). Ale hned naproti bylo řeznictví, kde měli výdejní okénko a měli chlazené pití a nanuky. Dal jsem si obojí. Asi 15 minut po mě přijela zchvácená německá cyklovýprava a jedné potem zbrocené paní jsem dokonce rozuměl ("Kampf, kampf..."). :-) Dali si bramborový salát s buřtem a já si říkal, jak se jim potom asi pojede. V tom začalo pršet a protože déšť byl moc příjemná změna, vyrazil jsem zpět na trasu a jejich odjezdu se tak nedočkal.

Několik kilometrů to bylo příjemné střídaní většího a menšího deště, ale pak se přiřítil vichr, co ohýbal vrby a já se schoval ke dvěma Němkám na autobusovou zastávku. Trochu jsme německoanglicky pokecali a po asi deseti minutách jsem pokračoval. Nebyl to ale poslední déšť toho dne.

Stihl jsem nakoupit ve Schwedtu a dojet do národního parku Unteres Odertal. Tam mě přepadl déšť ještě větší a přidaly se i pořádné kroupy. Chvíli jsem se marně schovával pod stromem a potom radši zase jel, protože nebylo nic, co bych mohl mít ještě mokřejší. Samozřejmě kromě obsahu brašen, ten byl v bezpečí. Po vyjetí z lesa jsem se ještě na chvíli schoval pod stříškou turistického posezení, ale tam mi začal být zima a radši jsem zase pokračoval. Aby toho nebylo málo, cyklostezka byla uzavřená a muselo se po takové nic moc panelce několik kilometrů, nebylo to dobře značené a pršelo pořád. Ale vlastně jsem si to po těch hicech pořád ještě užíval. Potkal jsem jednoho nešťastného cyklistu schovaného na autobusové zastávce a ten se ptal, jestli už má přestat pršet. Řekl jsem mu, že vůbec pršet nemělo a že tady nemám meteoradar jako doma a že tedy netuším. No asi jsem ho moc nepotěšil. :-D

No ale každý déšť jednou přestane a ani tenhle nebyl výjimkou. Postupně jsem zase uschnul a jelo se mi pěkně. Minul jsem pěkný kemp, ale jídla jsem měl dost, po dešti jsem neměl žízeň a ujeto jsem měl jen 115 km, takže jsem na kempování ještě nemyslel. Ale stala se mi nemilá věc při vaření. Normální vodu jsem pil jen, když mi ji někdo naplnil do lahve. Kupoval jsem jen minerálku, abych předešel křečím a tak celkově to je myslím lepší. No a tak jsem se jal vařit vodu na zalévací kuskus. A po chvíli koukám, že už tam jsou bublinky, že už to je asi uvařené. Tak kuskus zaleju a čekám. No a on nezměkl, protože minerálka dělala bublinky dlouho před vařením. :-D

Kdesi před Štětínem jsem se konečně odpoutal od řeky a zamířil do vnitrozemí. Byl jsem ještě v Polsku, ale na levé straně toku a trasa byla konečně trošku houpavá. Do toho příjemný větřík, no paráda. Tak si jedu mezi malými vesničkami a pak se ohlédnu a zase černé mraky. Tak jsem v první vesnici zastavil u takového velkého altánu se stoly a lavicemi a čekal jsem, jestli se to přežene. Po chvíli nic, tak jsem popojel o kus dál do další vesnice a zase altán a zase jsem chvilku počkal. Ve třetí vesnici už jsem rovnou zakempil. Místo bylo stranou od domů (ne, jako v prvních dvou vesnicích) a ustlal jsem si na stole. Co víc si přát.

ideální sušení

jedna z tisíců komářích tůňěk

tady jsem

(nic zajímavého tam není, ale líbila se mi ta mapa)

přístav v Letschinu

ranní hygiena

tohle budu já po dojezdu

nákup v Polsku

nejzápadnější bod Polska

polská megatržnice

deštík

ibišky syrské

Schwedt

mezi jedním a druhým deštěm

národní park Unteres Odertal

leje

Včera vody málo, dnes zase moc. :-)

cesta do pravěku

rozbořený kostel ve Warniku

spaní ve Warniku

V úterý ráno bylo zase krásně. Měl jsem pokračovat Polskem podél hranice, ale cyklostezka na mé mapě neexistovala. Objel jsem to tedy Německem, pak se vrátil k hranici, zase vjel tam, kde to dál nešlo a zase se vrátil do Německa. :-) Cesta Polskem by šla a byla by i kratší a víc ve stínu, ale měl jsem nějaké zatmění mysli a nevšiml si toho. Ale jelo se tam hezky mírnými kopečky a nějaký ten stín taky byl. Co mě trochu zlobilo, to bylo mapové téma. Místo poli jsem podle mapy jel vodou. Po maximálním oddálení a opětovném přiblížení to zlobit na chvíli přestalo. Ale byla to poslední oblast mapy - Mecklenburg - Vorpomern, tj. byl jsem blízko cíle a takovéhle věci mě rozhodit nemohly. To mě víc trápilo maličko bolavé koleno, se kterým jsem vyjížděl, nebo kompletně zatuhlý mobil při nabíjení, navigaci a záznamu trasy. Ten jsem naštěstí taky rozchodil.

Do Polska jsem se vrátil kvůli obchodu, který tam sice byl, ale už léta obývaný jen pavouky. Kousek od Dobiszczyna jsem přejel hranici do Německa naposledy a až po cca 35 km byl obchod v Ueckermünde. Fajn bylo, že krajina už byla členitější a i komárů ubylo. V Anklamu jsem si dal Pizzu a Radlera a jako jinde, kde jsem se občerstvoval, jsem se zapsal do knihy hostů (kvůli CoVIDu). A po chvíli přišla dvojice s nápisem "Ordnungamt" na zádech, dlouze knihu studovalal a já si říkal, že mě šoupnou do karantény, když jim to tu cíleně promořuju už z Görlitz. No nešoupli, ale příště bych radši zůstal na zahrádce, i když tam bylo vedro. :-)

Jedu po vodě. :)

Ještě, že jsem se nacpal, čekal mě totiž dlouhý kopec proti větru a k tomu s velkým provozem a to jsem se hlavní vyhnul. Až před obcí Hanshagen jsem zahnul doprava a zase se jelo dobře. Kousek za Neuenkirchen jsem to zalomil u malé asfaltky.

ranní mlhy

korálky k logování keše

zalogováno

poslední polské kilometry

A teď už jen Německem.

svačina

(je potřeba dokumentovat, protože jídlo je základem dobrého výletu :-) )

cestička k zálivu

Štětínský záliv

a koupání v něm

(20 m a pořád po kotníky :-D )

Ueckermünde

Paní se nechtěla fotit, tak se posunula na kraj. :-D

cyklostezka a la singltrek - pomalejší, ale zábavnější

topolovky <3

mokřady

Anklam

Co čumíš?

(odlov keše na autobusové zastávce)

nic moc panelka

bývalý klášter v Greifswaldu

větrný mlýn tamtéž

a dvě fotky z náměstí

Středa neměla být posledním dnem cesty. Chtěl jsem to rozdělit na dva dny. Ale i přes pozdní vstávání a sušení, přes šílenou cestu po kostkách velkou část cesty do Stralsundu, přes prohlídku Starého města i přes silný protivítr na Rujáně jsem byl večer asi 20 km před cílem. No nedojeďte to. :-)

Mimochodem, prý se říká: "Fouká jako na Rujáně." To mi taky někdo mohl říct před cestou. :-D

Po prohlídce Starého města a zmrzlině jsem nakoupil a vydal se na most přes úžinu oddělující ostrov od pevniny. Při plánování trasy jsem zavrhl všechny trajekty, protože jsem chtěl jet na jistotu. Na Rujáně bylo docela málo stromů a foukalo proti, takže polední siesta bodla. Ale když jsem začal usínat, přihnali si malí Němci ze školy a začali mě očumovat. Ležel jsem na karimatce v parku s brašnou pod hlavou. To by mi tak nevadilo, ale když si ten jeden chtěl povídat, tak uměl jen německy, já mu řekl, že německy umím "ein bisschen" a on to na mě pořád valil německy, tak to bylo trochu otravné. No nic, musel jsem zvednout kotvy.

Průjezd Rujánou byl trochu na autopilota, nějaká koupačka byla, ale těšil jsem se na křídové útesy v národním parku Jasmunde. U nich jsem byl v podvečer a byly pěkné, ale mohlo se tam jen pěšky a tak jsem se tam rychle propašoval (tlačil jsem, udělal fotky a rychle zase pryč. :-). Než jsem dojel k útesům, jel jsem pěknými bukovými lesy, něco jako Jizerky.

Z Juliusruhe to bylo pěknou cyklostezkou v podstatě až na Kap Arkona. Cyklostezka byla místy rozbitá, ale lepší než mezi auty. Rychle jsem poslal hlasovou zprávu Páje, že to dojedu a jel dál, než mě sežerou komáři. Ti tam nečekaně zase byli. Dojížděl jsem za tmy, tak jsem se moc nepokochal, ale to nevadilo, protože jsem stejnou cestou jel další den zpět. Už zdálky na mě blikal maják, takže zabloudit nešlo. V cíli jsem bouchl sekt a ustlal si přímo na vyhlídce. To ale byl pěkně blbý nápad, protože takovou rosu (nebo ještě kapky z moře?) jsem nezažil. :-)

spaní za Neuenkirchen

stan se i dobře suší

kostel ze 13. století v Sundhagen

(paní mě viděla si ho fotit a zrovna nesla klíče, tak mě pozvala dál)

zajímavé malby

cesta na prd

Jde se na nákup. :-)

A tohle už je konečně moře -  dálce Rujána

po koupeli brunch v thajské restauraci :-D

Stralsund - krásné přístavní město

Tak a jsem pár metrů od Rujány. :-)

Když vám stavební práce evokují zahradní jezírko, je to s vámi už špatné. :-D

bez kofeinu, se picnu...

Lietzow - Landhaus Semper

pláž s bufetem

pšeničné miluju

národní park Jasmunde

křídové útesy

Odskočil jsem si do Jizerek. :-)

Mažu do cíle.

ještě kousek

KAP ARKONA

Úplně původní plán byl jet na koloběžce i zpět, ale to by byla blbost, protože jak je to velká země, pořád bych jel a jel a jen občas bych viděl něco pěkného. Tak jsem se rozhodl pro vlak. Ten ale jel až z Lietzowa. Tam to byla krásná dopolední projížďka nejdříve po pobřeží, potom městečky a nakonec kolem jezera. Vlaky jely celkem často. Ve Stralsundu jsem si koupil jízdenku až do Žitavy a kromě trochu hektického dvojnásobného přestupu v Berlíně proběhla cesta skoro hladce. Skoro, protože jsem měl z toho několikahodinového studeného vzduchu ve vlacích astma. Měl jsem to jednou v autě v létě, mívám to po zimních bězích a snad jsem to konečně rozklíčoval. Astma bylo nepříjemné, ale pohledy okolí horší. :-D Před půlnocí už jsem se cpal ajvarem a chlebem na trojzemí za Hrádkem.

ráno

bojka malá

bojka velká

maják

Svantovít

cestou zpět

Nepotkal jsem žádného.

pohoda na pláži :-D

a ve vodě

parádní pláže

Tady jsem se dobil.

ještě trochu krásné přírody

turistická cesta

stupátko vyleštěno :)

trpím ve vlaku

(pro mě memento na příště, abych si na ten studený vzduch dal bacha)

Ráno jsem dojel do Hrádku, koupil si konečně ten hruškový džus (a stejně byl hnusný) a koukám, výluka. No ani mě o moc nepřekvapilo. Nahodil jsem v mozku výhybku zpět na koloběžkový pohyb a dojel domů. Zase přišly vhod Toulky... a svezl jsem se transbordérem.

Ráno - a můžu vyrazit znovu. :-))

Trojzemí ČR, Německo a Polsko

transbordér

trasa (jen na Kap Arkona)

kilometráž

(celkem tam 708 km a pak nějaké drobné na vlak)