Vandr Jizerky a "rýmička"

No jo, je to tak, smrtelná rýmička mě postihla. První týden jen ve středu. V úterý dobrý, ve čtvrtek dobrý, ale ta středa byla pekelná. V pátek jsem si dal 30 km běh a po 20 km jsem psal kámošovi Tomovi, že o víkendu na vandr jdu, že je to dobrý. Na vandru jsem sice pořád smrkal, ale bylo mi fajn. A potom zase ve středu to na mě sedlo a ne a ne se mě to pustit. Nějak mě to poslední dva roky zlobí a na preventivce se ukázalo, že mám vysoký (hodně vysoký) imunoglobin E, což značí nějakou alergii. Ale na co by to mohlo být? V mládí :-D jsem trpíval na pyly, prach a mák. Potom spoustu let dobrý a teď tohle. Na leden jsem objednaný na alergologii, tak snad se neukáže, že mám alergii na psy. To by doma bylo pes nebo já. :-) Snažil jsem se o průchodnost dutin, aby se to neucpalo a nenamnožily se mi tam bakterie. Ale nepovedlo se a zase se mi dutiny ucpaly a mám antibiotika. :-(

Padl i Strom ultramaraton, na který jsem možná trénoval až moc zběsile, padla Divočina, besídka s Rozběháme Liberec a dál se uvidí. Metoda "pomalý běh léčí vše" nezabrala. :)

A teď k vandru. Tom termín avízoval hodně předem, tak jsem s tím počítal a jen místo nebylo jasné. Nakonec vybral Jizerky - přechod ze Sklarske Poreby do Nového Města pod Smrkem. Už cesta vlakem byla moc pěkná. Ve Sklarske Porebě byla spousta lidí, protože nedaleko je oblíbený turistický cíl Wysoki kamieň - vyhlídka a restaurace. Taky jsme se vydrápali nahoru, dali pivko a svačinu a pokračovali po hřebeni dál. Lidí pomalu ubývalo a už jsme byli u lomu Stanislaw, kde jsem byl už jednou na tomto vandru. Ale tenkrát na koloběžce jsem si některé části trasy moc neužil kvůli velkým kamenům. Pěšky nebyl problém. :-)

pohoda ve vlaku

cestou necestou

davy

Vysoki Kamien

Sbírali jsme Horobraní a kousek před Rudym Grzbietem jsme hledali, kudy se dostat na lesní pěšinu, abychom to mohli vzít přes další tři vrcholy, ale pěšina nikde. Už bylo šero a naše vytipované místo na spaní (Drwale) nedaleko. Přístřešek, který jsem si na mapách.cz vyhlédli, byl obsazen skupinkou starších Poláků, kteří do rána měli diskotéku. Tak jsme se uchýlili o kus dál pod oblohu plnou hvězd.

Už to řídne.

lom Stanislaw

zkratka :-)

Uwaga!

Najdi Ještěd!

večeře

noc plná hvězd

ráno :-)

(obě fotky od Toma)

Drwale

Měl jsem rýmu a moc jsem se nevyspal, hlasitá hudba opodál tomu moc nepřidala a Poláci se ukázali být čiperové i ráno. :-D Počkali jsme si na východ slunce, nasnídali se a vyrazili dorazit zbytek trasy. Přes Stog Izerski na Smrk a potom dolů kolek kyselky na vlak. Na Smrku měl stánek sympatický pán, který tam vozí občerstvení na káře za koněm. V Novém Městě jsme se ještě stavili na oběd. Dal jsem si Shakshuku, což je exotický název pro lečo s vajíčkem. :-) Byla to fajn koncovka krásného víkendu.

ovesná kaše v ranním slunci

základna Poláků

jedno z hledání Horobraní

koník na Smrku

sestup

Shakshuka

Před nemocí jsme ještě stihli krásný víkend na zahrádce.

Je to otužilec. :-)

oblíbené místo pod pámelníky

podzimní hibernace

Ovce ji nechaly chladnou, není to pastevecký pes. :-D

Grohmannova výšina

degustace gruzínského vína zrajícího v nádobách kvevri

z výletu cestou domů

A když jsem v potu tváře dobudoval podkroví, uvědomil jsem si, že bude stejně hlavně pro návštěvy, protože my spíme dole s Arinkou. A to se vyplatí! :-D

Před vandrem

Poslední dobou se mi nějak rychle nahromadilo docela dost fotek. Je to jednak tím, že máme krátce Arinku a rádi ji fotíme a potom taky tím, že jsem se v ITB hospodě nerozvážně přihlásil na SUM. A možná i tím, že na chatě mám všechny větší projekty (utěsnění studny, dřevníky, IBC nádrž + podstavec a další) hotové a je čas i na jiné věci. :)

Prvním výletem bylo keškování s Hepíky, kdy nám zase nepřálo počasí a já si po roce zase vzpomněl (s mokrou nohou), že mi teče do pravé boty. Šli jsme okruh z Desné přes Mariánské schody a Protrženou přehradu. Naše výpravy už vlastně ani tak nejsou o keších, ale spíš jsme rádi, že se vidíme a pokecáme. 

Mariánské schody

Protržená přehrada

jídlo je radost :-)

Následující den jsem si dal výběh na Ještěd. Po delší době zase po silnici a nebylo to úplně pomalu, tak jsem odpočíval při focení. :-)

Na Jezevčí vrch z minulého příspěvku jsem vzal kromě Ari i Páju a taky se jí tam moc líbilo. Houby už ale hezké nebyly.

Dalším během (střídaným s chůzí) bylo proběhnutí po trase Ještědské 24 hodinovky s Rozběháme Liberec. Před tím jsem si dal 10 km lehce s Janou, tak jsem měl ten den pěknou dvacku. A za odměnu jsem se přidal k holkám na pizzu. :-)

¨

O víkendu jsme se cestou ze zahrádky stavili na výletě u Cvikova a prošli si pěšinku nad Údolím samoty. Chtěl jsem vidět jeskyni Na pozici. Je to jen taková malá jeskyňka pro maximálně dva sedící. Než jsme ze zahrady odjeli, tak dělala Ari své obvyklé divadlo, když se jí nechce domů. Lehne si a tady se ještě rozvalila. Vysvětlovali jsme jí, že ještě bude výlet, ale marně. Naštěstí váží 18 kilo a tak jsme ji hodili do auta a bylo po odmlouvání. :-D

jeskyně Na pozici

Další nedělní běh směřoval do Jizerek. V plánu jsem měl se co nejvíce vyhnout asfaltu a docela se mi to podařilo. Ale bylo to za cenu mokrých bot hned od začátku a jednoho zapadnutí do rašeliny. Na parkovišti jsem byl první, protože byla změnu času a já myslel, že už mají hodinky nový čas a ono ne, ale už jsem zpátky do postele nešel. Ke konci jsem se vykoupal ve vodopádech Jeleního potoka, kde jsem už jednou byl, ale tentokrát jsem nebloudil, i když najít cestu pod nánosem listí mi chvíli trvalo. Zajímavý byl úsek ze sedla Holubníku ke Sněžným věžičkám, který je i částí Zubaté. Je tam hodně bahna a někde až příliš.

Odpoledne jsem vzal holky na výlet do Janovic.

Ve čtvrtek jsme zase běželi na Ještěd, ale tentokrát jsem si předtím nedal desítku, ale jen 6 km z domova a i tak jsem měl nějaké těžké nohy. Minulý týden totiž byl ve středu svátek a nebyl volejbal, tentokrát už ano.

To se projevilo i druhý den na běhu v okolí Cvikova cestou ze zahrádky, kdy kromě toho, že pršelo, tak mě i ty nohy víc bolely. Holt jsem za to vzal o něco víc, než by se asi mělo. Běh jsem tedy zkrátil na necelých 21 km. A ještě že jsem měl svůj protidešťový klobouk.

Ortel ze všech stran

V sobotu jsem si dal volno (učil jsem) a v neděli jsem běžel do Hrádku. Objevil jsem pěkně blbou zkratku, takže jsem měl boty hned mokré, ale trochu jsem se mohl uklidňovat tím, že byly stejně ještě mokré z pátku. Hrádek leží o něco níž, než Liberec, takže někteří ultra kamarádi by řekli, že to bylo vlastně z kopce. :-)

Brouci tu pořád jsou.

trénink na závod

(Dušan psal, že se to může. :-))

:)

smírčí kříž ve Václavicích

pískovna Uhelná

Odpoledne jsem zase vzal holky na výlet, tentokrát včetně švagrové Míly. Nad Libercem bylo jasno, ale nad Osečnou nikoliv, ale stejně tam bylo hezky.

Pájin barový pultík

Široký kámen

Úterní běhy s Janou stále probíhají, tady jsou dvě fotky z běhu v okolí Řasnice a Bulovky.

Ve čtvtek 10. listopadu dorazily nové boty do terénu (i když papírově jsou napůl i na silnici) a hned v pátek jsem je byl zkusit. Ve středu po běhu s Janou jsem měl hroznou rýmu, pořád jsem smrkal a teklo mi z nosu. Ve čtvrtek už mi skoro nic nebylo a tak jsem to v pátek jel zkusit s tím, že kdyžtak běh zkrátím. Samozřejmě, že jsem chtěl zkusit ty boty, ale taky jsem měl domluvený vandr na víkend, tak jsem se nechtěl zničit. Po 20 km se mi běželo pořád dobře, tak jsem potvrdil vandr a doběhl/došel trasu podle plánu. Zase byla mlha, tak jsem se na Jelení vrch nesápal, ale kdyby nebyla, určitě bych tam vylezl.

u auta skoro modro

Stohánek z Dlouhého kamene

poslední kilometr