Když mě Honza 12 oslovil, jestli bych mu dělal support na oběhu Balatonu, dlouho jsem neváhal. Měl jsem z toho sice trochu obavy, protože zkazit se dá spousta věcí, ale bylo dost času na přípravu. Pozorně jsem pročetl Jitčin zápisek a moje obavy to nezmírnilo. Ale naštěstí jsme s sebou měli Honzu Jr., který dělal support minule a tak znal záludnosti Maďarů dokonale a mně se snad podařilo vše podstatné zapamatovat. Je docela blbý, když organizátoři sloučí dvě stanice do jedné, ale ta potom není ani na jedněch původních souřadnicích. Takže hledáte, ptáte se, do toho řešíte, co bude závodník potřebovat a hlavně ho nenechat proběhnout. V jednom to musel být fakt očistec. Pořád neříkám, že bych to radši běžel, ale nemám k tomu daleko. :-D
Měl jsem taky strach z nedostatku spánku, ale to se nakonec ukázalo jako neopodstatněné. I přes stereo chrápání před závodem jsem se celkem vyspal. A ten adrenalin člověka nakopne a kluci byli vybaveni i dobrými energiťáky. Taky jsem mazal chleby sýrem za jízdy zavírákem, jako bych to dělal denně (jako spolujezdec). Honza Jr. měl zase skvělou hrudní brašničku, kde měl všechno, co by mohl Honza Sr. :-)) potřebovat. Kapsičky, pivo, energiťák, krémy,...
Takže z tohoto pohledu vše klaplo, jen ten běžec nám nevydržel. Ačkoliv jsme se naučili nazpaměť motivační hlášky z "Marečku, podejte mi pero", tak ani to nepomohlo. Nebudu tu znovu popisovat, jak to probíhalo, tak jen pár postřehů.
Cestou, kdesi v Maďarsku jsme zjistili, že nám chybí hlavní potravinová složka - ovocné kapsičky. Honza Jr. ale kdesi zahlédl cosi jako Makro (bylo to Metro) a povedlo se nám je koupit.
Snad nebude vadit, že to teď, s delším časovým odstupem prozradím, ale jsme fakt zapomněli na pokoji ten chleba. :-D Tak jsme cestou při akci kulový blesk sehnali jiný (byl poslední v obchodě), ale ten zase Honza nechtěl, protože je to prý Honzův Jr. bezlepkový. Nebyl, ale nebyl to ani ten jeho, bylo to prostě jiný, maďarský chleba. :-D Nakonec jsme ho donutili ho jíst, jinak nevím nevím, co by jedl.
Vtipné byly situace, kdy jsme si na občerstovačce připravili vodu a džus a Honza chtěl dva džusy. na další jsme si připravili tedy dva džusy a on chtěl jen vodu. :-D
Abych tady neprozradil moc, tak jen ještě poslední zážitek. Honza běží, já jedu vedle něj a bedlivě hlídám trasu, protože chvíli předtím jsme si asi 50 m zaběhli (nechali jsme se strhnout špatně odbočivším běžcem). A každou chvíli se ptal: "Jsme správně? Je to nějak do kopce." No trochu bylo, ale byli jsme na trase. :-) Každopádně i na to jsem byl od Honzy Jr. proškolen. :-)
A jak psala Jitka, všude bylo slyšet: "Hojda, hojda." Ona teda psala "Hojra, hojra" ale já slyšel tohle. :)
No, ničemu by nepomohlo truchlit na pokoji a tak jsem opustil sanatorium U dvou Honzů na pokoji č. 317 (?) a jel se projet na koloběžce. Cestou jsem vrátil čip a potkával jsem spoustu čerstvých běžců z nedělního závodu (cestou na poloostrov Tihany) a potom i dost poměrně jetých ultramaratonců. Fandil jsem, co to šlo a občas se i někdo usmál. Spíš ale doprovod na kole. Naprosto to chápu.
Žádné komentáře:
Okomentovat