Benešovský maratón Pojizeřím

Po krásných pohodových 14 dnech téměř nicnedělání, kdy byly mojí jedinou aktivitou bezva výlet kolem Cvikova, svatba Zuzčiny kamarádky a asi dva klusy se Zuzkou jsem se začal rozhodovat, který maraton si na podzim dát. Už dva roky se chystám do Benešova, ale poprvé jsem neměl natrénováno a podruhé jsem zase měl problémy s okosticemi. Ne, že bych letos natrénováno měl - moje "příprava" sestávala z dvou pětek po pěti minutách na kilometr v úterý, ve středu regenerační klus a v pátek rozběhnutí před závodem. To bylo celé. Michal říkal, že bych měl běžet spíš Stromovku. To jsem věděl taky, ale to bych si Benešov nezaběhl nikdy nebo bych musel vypustit triatlony na konci sezóny, což mi přijde škoda. Navíc Stromovku moc nemusím. Ani nevím proč. Ještě navrhoval Drážďany, ale ty půjdu asi až příští rok. Fakt, že jsem nechal doma sporttester mi ze začátku připadal jako katastrofa, ale pak jsem si řekl, že to vlastně ani moc nevadí, protože svých hraničních 160 tepů poznám podle dýchání.

V Benešově na startu jsem potkal spoustu známých z běžeckého fóra, mezi nimi i ultrahvězdu mapo, se kterou jsem měl tu čest se rozklusat. :-) Před startem jsem se předběžně domluvil s Mirkem Kostlivým, že půjdeme zhruba stejně rychle a tak se ho budu držet. Půlmaratón a maratón měly stejnou trasu, takže se po startu běželo celkem rychle, ale nějaký respekt k maratonu ve mně zůstal a tak jsem po chvíli zvolnil a čekal, až mě Mirek doběhne. Pak jsme až skoro na obrátku běželi spolu. Průměrné tempo se nám zdálo rychlé, ale bylo to většinou z kopce a až asi tak od 13.km se to začalo zvedat. Tak jsme nezpomalovali. Na desítce jsme byli za 46 minut a něco. Tímto bych rád vyvrátil mýtus, že je Benešov na obrátku do kopce a zpět z kopce. To je sice v absolutních hodnotách výškových metrů pravda, ale trať je vlnitá a kilometr po startu se sbíhá dvoukilometrový kopec. Takovýchto "vlnek" je tam více, i když ne tak výrazných.


Asi dva kilometry před obrátkou jsem začal trochu tuhnout a Mirek se začal vzdalovat. Nakonec se vzdálil úplně. :-) Na obrátce jsem byl v čase 1:41, což je docela hezké, ale musel bych to udržet. Od asi 24.km mě bolely už celé nohy - lýtka, stehna, třísla, chodidla a já nevím, co ještě. Jen kolena ne. Občas nějaký ten náběh na křeč, ale zatím bez křečí. Samozřejmě, že jsem si nevzal ani gel, ani Magneslife, tak jsem musel vystačit s tím, co bylo na občerstvovačkách. Nejlepší byly rumové perníčky, ale zase po nich bylo hnusně v puse. Na asi 37. kilometru jsem dostal první křeč do kolena zezadu a pak občas další. Ale zatím nic hrozného. Nejhorší to bylo od 40. kilometru, kdy jsem musel už protahovat a do cíle jsem doběhl/dopajdal s křečemi v obou nohách za 3:47:49.


Celou dobu se běželo po silnici v krásném údolí s výhledy na podzimní lesy. Kdyby kolem každou chvíli neprojela nějaká uřvaná a smradlavá motorka, byla by to idylka.

Spiroergometrie

Někdy na začátku prázdnin jsem na cyklodiskuzi narazil na odkaz na jinou diskuzi, ve které se řešilo, zda by si každý sportující člověk měl preventivně nechat vyšetřit srdce. Jak už to u těchto diskuzí bývá, někdo tvrdil, že je to blbost a že je lepší nevědět a někdo zase opak. V této diskuzi byl i odkaz na článek jednoho bývalého sportovce. Ten se ještě před zjištěnými zdravotními problémy připravoval na bikemaraton Salzkammergut Trophy a přestože mu bylo přes třicet let, nechtěl se nechat vyšetřit s tím, že mu nic není. Nakonec ho ale jeho kamarádka lékařka přesvědčila a na vyšetření mu zjistili nedovírající srdeční chlopeň a šel okamžitě na operaci. Kdyby sportoval dál, tak by ho to prý dostalo někde na švihu a byl by s ním amen. Od té operace nesmí skoro nic, jen chodit na procházky.

Tak jsem se rozhodl to taky podstoupit. Jde o echokardii, která se ale samostatně prý nedělá. Tak jsem se přihlásil na kompletní spiroergometrii s tím, že pokud by bylo něco špatně, tak mě pošlou ambulantně na tu echokardii. No všechno dopadlo dobře. :)

Nejdřív se mě ptal pracovník vyšetřovacího centra na anamnézu, jak moc sportuji a jaké sporty, pak mě zvážil a změřil. Asi jsem se zmenšil, protože mi naměřil jen 185cm. Pak mi přilepil na pravou nohu a ruku po dvou elektrodách a změřil tuky.

Pak to teprve začalo být zajímavé. :) Klidové EKG - moje první, pak vyšetření plicních funkcí a nakonec behací pás. Na něm 8 minut na rozběhání a pak po minutě přidávání tempa. Přede mnou tam byli nějací fotbalisti, kteří podle zvuku dupání na pásu běhali kolem 3:30 min/km. Rozklus byl 5min/km a pak přidávání každou minutu. Vydržel jsem pět minut. Pak jsem radši vyskočil, abych se nerozplácl na zeď.

Nakonec ještě rozbor stavu s lékařem, ale to bylo jen ohledně stavu srdce. Všechno v pořádku a je možné vyloučit 95% předvídatelných problémů.

Večer mi přišly výsledky a jak tak na to koukám, tak mám pocit, že na to mají nějakou šablonu a ty hodnoty, které se opravdu neměřily, tak tam frkli z ní.

Vezmu to popořadě:

EKG - ty zkratky jsou pro mě španělská vesnice. Ale asi o nic nepřicházm.

Hmotnost - no s tou by se mělo něco dělat. Krátké rychlé závody nedávaly moc prostoru na delší tréninky a je to znát.


Výkon: 150% věkové normy vypadá pěkně, ale taky mi to nic moc neřekne.

Tepové parametry - 183 určitě moje maximálka není. Ale dělat test maximálky v trvání 15 minut je málo. Co si pamatuju, tak jsem jednou měl max. 185. Ale ty dva tepy... Ty zóny uvedené níže jsou mimo úplně. Kolo v Otrokovicích bylo na 145 tepech a trvání rozhodně nebylo v minutách. :-)

Respirační parametry - to samé co u výkonu.

Aerobní práh - jestli se nepletu, tak je ANP hranice, nad kterou je metabolismus tuků nedokonalý, spalují se převážně cukry a hromadí se laktát. Takže zase úlet. ANP mám tak odhadem kolem 160 tepů.

Ostatní parametry - výkonnostní index nevím, co je.

Zhodnocení - souhlas.

Doporučení - kromě první věty je to z nějaké šablony.

Celkově jsem s výsledkem vyšetření spokojený. Účel splnilo a pokud bych chtěl výstup jako podklad k tréninku, tak bych šel na zjištění laktátové křivky. Hodnoty mohla taky zkreslit únava, ale o moc asi ne.

Zhodnocení sezóny

Poslední letošní vytrvalostní víceboj je za mnou a je tedy čas na zhodnocení sezóny. Stručně řečeno - jsem moc spokojený. Něco málo se nepovedlo, ale myslím, že jsem se poučil a příště se to nestane.

Když nepočítám tři desítky a jeden půlmaraton na rozběhání po zimě, tak byl první letošní závod Krušnoman. Taková menší legenda a s odstupem musím říct, že při vzpomínce na něj se mi opravdu vybaví trápení, což se u všech mých závodů říct nedá. Ne, že bych se netrápil, ale nějak to časem s paměti vyprchá. Konečný čas byla ale pěkný a celý ten víkend také.

Pak následoval Czechman v Mělicích jako rozjetí před Moraviamanem. Tam jsem udělal zkušenost, že ionťák v horku opravdu ne.

O Moraviamanovi se mi moc psát nechce, ale když už jsem se do toho dal... No prostě to chození nebylo nutné a příště chodit nebudu, i kdybych měl klusat v tempu 7 min/km.

Na Grafimanovi jsem si spravil chuť, když jsem v tropických teplotách zařízl Aldamana a Danielu. Po dlouhé době se na závodech objevil i Téčko, se ctí dokončil a ještě rozdával úsměvy na všechny strany.

Následoval můj první terénní triatlon Dřevěnický rykot. Bavilo mě to a tak jsem pak absolvoval i další podobné závody.

Například Železného knedlíka, který měl být triatlonem, ale kvůli rozvodněnému Labi z něj byl nakonec duatlon. Tak jsem si užil blátivé trati na kole i na běhu.

Dalším závodem byl Doksyman s krásným tričkem. :) Na kole mi to docela jelo, ale na běhu už to bylo horší. Trasa běhu byla oproti loňsku lehce pozměněna, takže mi to lépe utíkalo.

Na Samuel XC triatlonu jsem byl předposlední, ale to asi hlavně kvůli tomu, že jsem si chytrák nechal doma neopren a nevzal jsem si ani čepičku a pak jsem mrzl na plavání. Kolo nebylo ani moc technické a běh jen s jedním dlouhým kopcem a následným seběhem. Trať hezká a za rok bych se tam chtěl zase podívat.

Babí léto mi dalo zabrat. Přestože jsem měl mít před sebou 55km, začal jsem celkem svižně a ke konci už to nebylo nic moc, o křečích nemluvě. Ale loni jsem byl na 88km trati předposlední a letos na 55km 98. ze 150, takže zlepšení. :-)

Druhý den po Babím létě byl krátký terénní triatlon Hrádek, kde jsem oproti očekávání docela slušně zajel a běžecký čas byl jedenáctý nejlepší. O to náročnější bylo pak zregenerovat.

Týden nato jsem běžel v Praze PIM 10km a zaběhl jsem to podle plánu mezi 42 a 43 minutami. Velký počet závodníků člověka donutí nezpomalovat a mohutně finišovat. Kde jinde předběhnete na posledních 200 metrech 10 lidí? :)

A poslední závod byl X Duatlon Kytlice. Terénní duatlon s nejtěžší trasou kola, co jsem kdy jel. Tam umístění ještě ani nevím.

Tyhle kratší závody v okolí mě baví. Není to takový stres a je to dobrý trénink. Když vyjde počasí a sejdou se bezva lidi, je to paráda.

V roce 2011 se zaměříme s trenérem na half IM pro získání rychlosti a v roce 2012 vytřeme všem zrak. :-D Teď se ale bude odpočívat.

X Duatlon Kytlice

Tak mám za sebou další a na nějakou dobu poslední závod. Teď bude mít víkendy v režii Zuzka a zatím to vypadá, že se budeme ob víkend motat s batohy a Bárou někde okolo u jejího oblíbeného Cvikova. :-)

Tentokrát to byl terénní duatlon v Kytlici a když píšu "terénní", tak opravdu terénní. Běh 5 a 3 kilometry byl kytlická klasika, tj. podobná trasa jako na Kytlickém minitriatlonu, ale kolo byla lahůdka. Rovný úsek tam nebyl snad žádný, do kopce se často muselo tlačit a z kopce zase hledat stopu bahnem. Jela se dvě stějná kola a začátek byl asfaltová stojka, pak prďák lesem, krátký odpočinek a zase sešup bahnem dolů. Pak přelézt brod, do mírného kopce po šotolině a zase dolů bahnem. Trochu jsem popis zkrátil, ale to hlavní bylo řečeno. Celé kolo jsme se naháněli s Luckou Vavruškovou. Z kopce jsem ujel já jí, do kopce ona mně. :) Těsně před depem jsem jí předjel, ale pak mi stejně utekla. Ale aspoň jsem předběhl jiné dvě holky. :)

Ďábelsky rychlé předjetí Lucky Vavruškové. :)

Kuriozní byly dvě situace. Na kole jsem jel vedle dalšího závodníka a před námi napříč odvodňovací kanál s kládou. Z prvního kola jsem věděl, že se to dá projet. Jenže kolega přední kolo zapíchl a jeho zadní mě praštilo do ramene, takže jsem ztratil rovnováhu a musel sesednout.

Situace na běhu byla asi ještě zábavnější. Běžím, běžím a najednou pravou nohou hop do bláta a pak i z bláta, ale už bez boty. :-D Takže stíhaný borec získal náskok. Ale stejně jsem ho doběhl.

Ač to tak nevypadá, tak finišuju. :)

V cíli jsem trochu bloudil, ale naštěstí už jsem měl čas zastavený. jen jsem hledal bránu a ona tam žádná nebyla. Celkově ale asi výsledek žádné terno. Přeci jen je únava už znát a na krátké distance nemám tak natrénováno. Ale závod to byl moc pěkný.

PIM Grand Prix a vinobraní

Se závodem série PIM jsme počítali s velkým předstihem, protože to byl asi jediný závod, kam můžeme jet se Zuzkou oba a kde dostane tričko. :-) Taky jsme tomu po jejím zranění přizpůsobili tréninkový plán. Osobák to sice nebyl, ale čas 24:26 taky není k zahození. Zuzka je sice mrzutá, že je to zhoršení okolo minuty, ale prostě to pokaždé nevyjde. A navíc na ni nezbylo hezké tričko a dostala nějaké divné bílé. Tohle nepochopím. Tak snad organizátoři vědí předem kolik je přihlášených žen a u závodu se stříbrným hodnocením by nemělo vadit, že jim pár triček zbyde. Rozhodně je to lepší, než aby chyběla. Taky mi vadilo, že závodníci s mně podobnou výkoností odhazovali kelímky na zem. I přes výslovný zákaz v propozicích. Dal bych nad občerstvovačku kameru a kdo by ho odhodil, toho bych disknul. Navíc nechápu, k čemu jim bylo občerstvení na 10km trati. Rozumím tomu u běžců s pomalejšími časy, ale ti se už chudáci museli brodit záplavou kelímků.

Důkladné studium trasy závodu. :-)

Během Zuzčiného běhu jsem ještě potkal starého známého Rosťu Běhounka z dřevních dob Traged Teamu s manželkou a ti se divili, že ještě žiju. :-) Bylo to fajn setkání, ale musel jsem pak zase běžet fotit Zuzku. Ale to mi vůbec nešlo, tak ještě, že tam byla i kamarádka Romča a té se jedna fotka povedla.


Já šel oproti Zuzce do závodu s tím, že už mám těch závodů v nohou za poslední dobu docela dost a přestože regeneruji ostošest, tak jsem žádný zázrak nečekal. Na začátek klasicky adrenalinová záležitost s lidmi, co nechápou, že když mají na prsou číslo 1985, tak opravdu nemají co dělat dvacet metrů od startovní čáry. Jestli někdo běží na 34 minut a přihlásí se pozdě, tak má prostě smůlu a má začínat zezadu. Fakt jsem neměl slov, tak jsem jednoho běžce beze slova jemně odstrčil a postavil se před něj. :-) Zuzka to měla s neukázněnými běžkyněmi ještě horší. Na startu jsem potkal Oslíka v oranžovém dresu, tak jsme prohodili pár slov (číslo měl v pořádku :) a pak už jsem ho neviděl.


Prvních pár kilometrů se nedalo bežet pomalu, protože by mě předběhli ještě větší přepalovači než jsem já a ti by mě pak blokovali. Tak jsem to valil kolem 3:50 - 4:00/km a čekal jsem, kdy budu muset zpomalit. Tepák jsem si nebral, abych se jím zbytečně nerozptyloval a bylo to asi dobře. První 4 kilometry jsem měl za 16:51. Od nějakého šestého kilometru (5. až 6. km za 8:36) jsem začal trochu vadnout, ale říkal jsem si, že je to jenom desítka a nebudu zpomalovat. Pak začali dotírat borci, co se předtím šetřili, ale nechtěl jsem se nechat, takže sedmý km byl za 4:23, osmý za 4:17 a poslední dva za 8:20. Na posledním kilometru jsem předběhl blikajícího běžce, který mě vzal na osmém a už jsem ho před sebe nepustil. Smyčka po průběhu cílem byla docela na hlavu, ale už to byl jen kousek, tak jsem se kousl a v posledních 200 metrech předběhl asi 10 lidí.

Druhý den jsem se byl ráno na hodinku projít do údolí Šárky a pak jsem se Zuzkou a její kamarádkou vyrazil na vinobraní do Troji. Vstupné 50Kč platilo i do botanické zahrady a ještě byl v ceně suchý preclík. :) Ochutnali jsme vinný mošt z červených hroznů a bílý a červený burčák. Víno jsem neochutnával, protože mu vůbec nerozumím a nejradši máme stejně Lambrucso a Sangrii. Pak jsme se prošli se do kopce. To bylo po závodě bezva. :) nakonec jsme poseděli ve stínu na lavičce, nezdravě posvačili a jeli domů.

Triatlon Hrádek 0,4 - 16 - 4

V neděli mě čekal krátký triatlon v nedalekém Hrádku nad Nisou. Už loni jsem organizátorovi přislíbil účast, ale pak do toho něco lezlo a nejel jsem tam. Takže letos víceméně příjemná povinnost. Do Chrastavy jsem jel vlakem a zbytek cesty, tj. asi 8km na kole. Tentokrát se mi povedlo nikde nezabloudit a na startu jsem byl s velkým předstihem.

Potkal jsem se se starými známými, odprezentoval se a zabral si místo na kraji depa. Taky jsem zkusil vodu a asi 10cm od břehu byla docela teplá. Do startu do docela uteklo. Tentokrát už jsem si nepren vzal, i když jen krátký a hodil se. Voda měla podle pořadatelů 16,1 stupňů. Hasiči byli připraveni zasáhnout, tak se do vody odvážili i ti, co měli jen normální plavky. Plavaly se dva okruhy po cca 200m s výběhem z vody. Osobně mám výběhy rád. Člověk si tak trochu orazí a pak se zase rozplácne na vodu. Z vody jsem lezl tak někde ve třetí čtvrtině startovního pole. Při převlékání jsem trochu zápasil s jednou cyklorukavičkou, při výběhu s kolem jsem ztratil tachometr a druhou rukavičku jsem navlékal asi 200m. Asi s nimi příště radši rovnou poplavu.


Kolo bylo moc pěkné. První třetinu mě děsně iritoval kluk na trekovém kole s blatníky a stojánkem, který jel kousek přede mnou a měl tragickou techniku a já ho ne a ne předjet. Pak se mi to ale povedlo a pak už to šlo dobře. Na těch krátkých závodech to mám podobné - při plavání vzadu, na kole pár lidí přeskočím a na běhu ještě dalších pár. Tady to bylo stejné. Na kole mě předjel jen jeden sebevrah (a nebo to měl projeté) z kopce. Kolo mělo celkem 16 kilometrů a bylo to většinou po šotolině, místy i asfalt. Ale moc pěkný profil. Druhé depo bylo rychlovka a čtyřkilometrový závěrečný běh mi přišel docela krátký, ale tempu 3:52 uvedeným ve výsledovce se mi nechce věřit do teď. :-) Posledních 200 metrů jsem se snažil dohnat borce přede mnou, ale byl v cíli o vteřinu dříve. Ale být to o deset metrů delší... :)


V cíli pivko, těstoviny, koláče, kola - no prostě za 75Kč startovného úplný luxus. A to jsme ještě dostali ponožky a kondomy a v tombole jsem vyhrál další 4 krabičky kondomů. Problémy měli jen rodiče, kterých se děti ptaly, co to vyhráli, když to nejsou bonbonky. :-)) Domů jsme jeli ve skupince, takže pak ještě 30 kilometrů vyjetí.

Bike Babí léto

Tohoto víkendu jsem se trochu bál, protože dva závody za dva dny jsem ještě nejel, ale všechno je jednou poprvé a jednou to přijít muselo.

Prvním závodem byl bike maraton Babí léto, které má trasy o délkách 33 a 55km. Kdyby nebylo povodní, bude i 88km jako loni, ale voda smetla hodně mostů a tak bychom se motali pořád dokola. Start byl v Liberci na Kačáku, kde bylo i spousta místa na parkování a následný odpočinek závodníků. Vyjíždělo se hromadně a až po cca dvou kilometrech se začalo závodit. Plánoval jsem držet se zpátky, ale všichni kolem uháněli, tak jsem se taky nešetřil. První terénní vložka byla nenáročná a sloužila jen k tomu, abychom se dostali na úpatí pořádného kopce. Tam to teprve začalo. Dlouhý prudký výjezd po cestě, ze které voda odplavila hodně hlíny a tak už tady začali mít závodníci defekty. Kvůli odhaleným kamenům těch defektů bylo letos spousta. Ten první kopec se ještě dal jet, ale byl další, kde tlačili už všichni. Z Andělky se jelo nahoru na Buk republiky, pak zase dolů do Kryštofova Údolí a pak zase nahoru na Výpřež. Tam se jelo táhlými serpentinami, které jsem se projel asi před měsícem v rámci průzkumu kopců okolo Ještědu. V tom místě jsem se přidal k menší skupince a jeli jsme chvíli spolu, ale pak mi zase ujeli. Z Výpřeže se jelo turistickou cestou zpátky do sedla nad Kryštofákem a z něj nahoru do kopce. Pak následoval dlouhý sjezd až do Machnína s tradičním skokem přes silnici a výjezdem k Hamrštejnu.

Tam mě chytla první křeč do stehna. Rychle jsem dal Magneslife, protáhl a po křeči po chvíli ani vidu ani slechu. Mezitím mě ale předjelo asi 5 lidí. Pár kilometrů jsme jeli po silnici a pak jsme vjeli zase do Bedřichovského lesa, kde jsme podle tachometru ukazujícího 53 ujetých kilometrů neměli zůstat příliš dlouho. Jenže pořadatel na nás ušil boudu a tak jsme se dalších 8 kilometrů motali sem a tam, nahoru a dolů. Na asi 55. km jsem opět dostal křeče, tentokrát ale do obou stehen a tentokrát jsem nezastavil a jel dál. Blbě na tom už byli všichni, ale už jsem se nechtěl nechat předjet. Nakonec to povolilo a bylo zase líp. Ale jen chvíli.

Na mnoha místech bylo tolik bahna, že už to pak některým lidem ani neřadilo, muselo se tlačit, jídlo a pití už taky došlo, měli jsme toho plné zuby a nadávali na pořadatele. Ale každé utrpení má svůj konec a když jsem na cestě uviděl pořadatelku hlásící už jen 300 metrů do cíle (stejně jsem jí ale nevěřil), tak jsem pookřál a na svém bahenním stroji i trochu zrychlil. Do cíle bylo takové esíčko do kopce a asi jsem nějak blbě přeřadil nebo co a kousl se mi řetěz. Za mnou dalí borec, tak nebyl čas to moc řešit, tak jsem to doběhl a na kolo sedl zase až asi 20 metrů před cílovou branou, kde to bylo zase z kopce a dojel to setrvačností. Pak jsem ještě zoufale hledal věci abych se dostal k poukázce na jídlo a pití a pak už jsem jen odpočíval. Bylo to opravdu výživné.

Celkem jsem tedy tuto trasu s délkou 61 kilometrů a převýšením 1800m ujez za 3 hodiny a 41 minut, což stačilo na pěkné 98 místo. :-) (z asi 150 závodníků, kteří dojeli).