Běžecká hospoda v Praze s kamarády se myslím vydařila. Před hospodou jsem si tradičně vyrazil na kešky a cestou našel blízko Proseckých skal svoje první letošní třešně. Taky jsem tam pěkně zmokl, ale s tím jsem počítal a vzal si bundu s kapucí. Pak jsem se stavil v paláci Fénix ve Veganlandu a zrovna jsem trefil Happy hour a za 89 korun se královsky najedl. Budu muset do Prahy jezdit častěji. :-D Mimochodem, pod těmi skalami je ohromný labyrint chodeb. Kdyžtak hledejte: "Močálka". Část účastníků hospody zakončila posezení opět stylově během domů a tentokrát se chlapci i barevně sladili. :-)
třešně
Prosecké skály
hostina ve Veganlandu
balíme a valíme
Dlouho plánovaný výlet s doktorandy nakonec proběhl pouze ve třech lidech, když ze čtyř přihlášených jeden nedorazil na nádraží (omluva pár hodin předem se nepočítá :-)). Ale holky mi to plně vynahradily. :-D Původně jsem naplánoval trasu přes Roimund, ale pak jsem ji raději zkrátil, abych nakonec nešel sám. Na výletě nechyběl ohýnek, našli jsme pár hub, navštívili zříceninu hradu Hamrštejn a jednou ze zastávek byl i tranbordér - vděčná to atrakce. Zpět jsme jeli autobusem z Machnína.
v Novině pod viaduktem
těžba dřeva :)
pečeme a jíme
modráci
zkratka :-)
transbordér
Hamrštejn
Renča s Jíťou
konec výletu v Machníně
Wysoki Grzbiet
Protože byl výlet zkrácený, byli jsme doma kolem třetí hodiny odpoledne. Připravil jsem si tedy koloběžku na další výpravu, tentokrát na Wysoki Grzbiet. Stejně jako v Českém Ráji jde o multi keš vyžadující projití nebo projetí určité trasy. U téhle jsem měl info od kolegyně kačerky, že to jde v pohodě projet na koloběžce. Už v týdnu jsem koloběžku přezul na trekové pláště Kenda Kwick, které jsou levné a osvědčené. Už cestou na nádraží koloběžka krásně žehlila nerovnosti, i když to by ty předchozí pláště možná žehlily pod naloženou koloběžkou taky.
Původním plán byl jet vlakem do Nového Města pod Smrkem a pak nahoru na Smrk a tam přespat. Ale to bych musel čekat dlouho na vlak a nakonec jsem tedy jel do Raspenavy a pak po vlastní ose. Aspoň jsem se trochu projel před nekonečným tlačením. Cesta na Smrk byla celkem jednotvárná, ale těšil jsem se na druhý den a vlastně mě bavilo s novou koloběžkou i to tlačení. :-) Cestou jsem si dal pivko na Hubertce a pak jsem vynalezl tlačení, kdy mám každou nohu na jiné straně. Přijde mi to v extra prudkých pasážích efektivnější (pro Jitku - možná i efektnější :-)). Na Smrku je turistická útulna, kde by se dalo přespat (byly tam další 4 lidi), ale já si vzal stan, aby mě nikdo v noci nerušil. Spalo se mi blbě, protože bylo větrno a pořád mi plandal vchodový díl a měl jsem pocit, že se mi tam někdo dobývá. Pamatuji si, že jsem se podíval na hodiny v 3:21 a zrovna zazpíval první pták. Pak jsem konečně lépe usnul.
v dáli Hejnice
na Hubertce
Smrk
Ráno bylo krásně, tak jsem usušil stan a spacák a vydal se na cestu. Kousek se dalo jet, ale pak byly kameny a to se moc nezlepšilo několik kilometrů. Takže podvozek už vypadá jako bych měl Morče pár měsíců. :-) Část cesty jsem raději objel částečně po cyklostezce a pak tlačil do kopce. Kolegyně kačerka bohužel špatně poradila. Na kole by to šlo, ale koloběžka drhla.
ráno
Suchopýr
Stog Izerski
Tady to zrovna kousek jelo.
Trochu lépe sjízdné to bylo až z Lužce a pak až do konce. Po cestě jsem objevil krásnou útulnu, prohlédl si lom Stanislaw a pokračoval dál. Měl jsem velkou chuť na pivo, ale nikde nic. Naděje vysvitla na Wysokém Kamieni, ale bylo zavřeno. Tak jsem musel počkat až do Szklarske Poreby.
ujetá cesta ze Sinych Skalek
místo bývalé sjezdovky
útulna
lom Stanislaw
Wysoki Kamien
kopečně pivo. :-)
Výlet to byl parádní, ale příště zvolím nějakou méně náročnou cestu, kde bude průměr apoň 10 km/h. :-)
sobota
