Březen

V březnu se žádná větší, vícedenní akce nekonala, ale nemusí pořád pršet, stačí, když kape.

Při plánování "běhů před zahradou", kdy chci stihnout běh a potom nějaké ty zahradní práce a frýdlantské zahrádce, jsem objevil okolí Řasnice a Bulovky, obcí kousek od hranice s Polskem. Už jsem kdysi byl na keškách (snad jsem je tenkrát i oběhl), ale tentokrát byly kešky jen asi tři a z toho jsem dvě nenašel. Je tam pusto, ale krajina hezká, jako v pohraničí často.

Humrich

5. března jsme měli jet s Pulcem, Tučňákem a Lubošem na výlet do Saského Švýcarska. Ale předpověď počasí byla špatná, tak jsme to změnili na Český ráj. Díky dvěma autům jsme mohli naplánovat neokruhovou trasu. Kamarádům se trasa líbila a i opejkačka byla. :) Začátek byl na Krásné vyhlídce a cíl u rybníku Vidlák, kde jsme se i najedli v místní dobré restauraci. Na Krásné vyhlídce vaří také moc dobře, ale ceny jsou mnohem vyšší. A také v tomto směru byl výlet více z kopce. :-)

sestup do Příhraz

holky fotí

v Žehrovském lese

ohnivec (šarlatový nebo rakouský)

Tučňákova zkratka k Pekařově bráně :-D

Lea - tam to šlo, ale zpět už ne. :-D

Pekařova brána

replika hradiště Semín

11. března jsem si udělal první letošní delší výlet na koloběžce - k Berzdorfer See. Jen to ještě nebylo na kraťasy, tak jsem si trochu odřel nohy od kalhot. Ale jinak to bylo bezva - počasí vyšlo, kilometrů asi 80, koupání dopadlo a bolest nezvyklých nohou cestou od jezera do Hrádku se dala vydržet.

Kodešova skála

Nemyl si uši. :-D

letní idyla :-)

klášter Marienthal

suché slunečnice

Ja!

12. března jsem vytáhl na výlet pro změnu Páju. Auto jsme nechali ve Všeni a došli jsme až na Valdštejn na langoše a zpět trochu jinou cestou. Pája našla při čekání ve frontě pejska, co se chtěl mazlit, tak byla ve svém živlu. :-) Cestou zpět jsme narazili na skalní místnost, kterou jsem už jednou "objevil", ale pak zapomněl, kde je.

Pája ve skalní místnosti

Raisova vyhlídka

Kozlov

Druhý den jsme chtěli jít na krátký rovinatý výlet, ale na Ještědském hřebenu nás překvapily kopce. :-D

14. března jsem zase běhal u hranic za Frýdlantem - tentokrát i lesem mimo cesty, když jsem hledal zkratku. 

kostel v Dolní Oldřiši

smírčí kříž

u starého mlýna

Taky jsme si s Pájou pořídili skládací kolo, abychom ušetřili za benzín. :) Návratnost je cca 4000 km, takže to chvíli potrvá. :-)

testovací jízda

v Bauhausu

20. 3. jsem objel na koloběžce pět rozhleden v okolí. Inspirací mi byly známé koloběžkářky a natrasoval jsem to takto: Prosečský hřeben, Petřín, Černá studnice, Kopanina a Císařský kámen. Ze začátku bylo celkem chladno a větrno, ale ke konci už bylo krásně.

Prosečský hřeben

Petřín

Černá studnice

Kopanina

Čísařský kámen

22. března jsme byli běhat s Janou na Viničné a potom oklikou zpět k autu. Trasa to byla dobrá v tom, že pocitově to bylo více z kopce, než do kopce.

Kámen republiky

A před domem nám vykvetly krokusy z mého partyzánského zahradničení. :-)

Vandr Broumovsko

Na myšlenku vandru do oblasti Broumovska mě přivedl opět podcast Bludičky. Holky pěkně mluvily o stolové hoře Ostaš a já dostal chuť se na něj podívat. Zároveň je Broumovsko ještě jakž takž dosažitelné autem tak, aby se vyšlo v rozumném čase a do tmy se dalo těch cca 20 km ujít. Kvůli mé post-covidové rekonvalescenci jsme vandr o týden posunuli a kvůli tomu odpadla Kája a Pepa, což je velká škoda. Zůstal jsem tedy já a Tom. Z Liberce jsme vyjeli chvíli po sedmé a v Teplicích nad Metují jsme byli v cca půl deváté. Ale když jsem se podíval na trasu, kterým směrem se vydat, koukám, že máme být v Polici nad Metují. :-)) Takže zpět do auta a ještě kousek popojet.

V Polici jsme museli projít kousek městem, ale během čtvrt hodiny jsme z něj byli venku a pomalu začali stoupat. Ostaš je sice stolová hora, ale taková placatá. Cesta po kraji pole byla celkem nezáživná, ale když jsme byli u hospody, Tom ožil. :-D Nechtělo se mi hned na začátku zdržovat se pivkem, tak jsem mu slíbil, že se tam stavíme cestou zpět.

Teď prý frčí kupičky. :-D

start (to u nosu je sníh :-))

Pomodlit a vyrážíme.

Ostaš v dáli

Ostaš z dálky vypadá skoro jako placka, ale nahoře je to hodně členité a navíc je tam ještě odbočka do bludiště, kde to trochu klouzalo. Cesta klouzala hodně, tam jsem se pěkně natáhl, když jsem se klouzal. :-D

cesta na Ostaš

vstup do bludiště

Čertovo auto (kdo tyhle nesmysly vymýšlí?)

klouzačka

cestou na Kočičí hrad

Kočičí hrad

vyhlazené kořeny

Cestou dolů jsme si udělali ještě odbočku na Kočičí hrad, která opravdu stála za to. Takže zpátky u hospody jsme byli kolem 13. hodiny, akorát v čase oběda. Probíhaly zvěřinové hody, tak jsem si dal trojitý moučník - knedlík se šlehačkou. Následoval sešup do údolí cestou s potůčkem. A z údolí jsme následně pomalu začali stoupat ke Hvězdě - restauraci a kapli.

pod Ostašem

Na Hvězdě byla všude rezervace, ale pivko nám nalili a mohli jsme si sednout ke stolu. Byl jsem tu už jednou, ale Tom poprvé a moc se mu tam líbilo. Bohužel mají málo vody ve studni a tak neubytovávají. Chtěl jsem tam jet totiž s Pájou na víkend.

výhled směrem do Polska

kaple postavená Benediktíny

na Hvězdě

Za Hvězdou se počasí trochu zkazilo, občas sněžilo a pomalu se začal blížit večer. Terén byl členitější, než jsem si pamatoval a postup celkem pomalý. Nikam jsme nespěchali, ale plánovali jsme najít nějaký pěkný převis a ve tmě a na hřebeni to nebylo proveditelné. U skalních hřibů jsme pojedli a rozhodli se, že si cestu zkrátíme a přespíme v altánu U Pánova kříže. Z vyhlídek bychom stejně v noci nic neviděli. Tenhle altán jsem z fotek vyhodnotil jako nic moc, ale byl super. Na oheň už jsme neměli síly a suché dřevo. :-)

Supí hnízdo

skalní hřib

večeře před poslední sobotní etapou

nocleh v altánu

Pánův kříž

Druhý den jsme začali okruhem po žluté značce po dalších zajímavých skalních útvarech a několika nezajímavých. :-D Potom jsme pokračovali na Junáckou vyhlídku a někde za ní nám na cestu mezi stromy začalo svítit slunce. Do cíle chybělo pár kilometrů a bylo krásně, tak jsme si udělali ještě jednu svačinovou přestávku v lese.

Kočka

Junácká vyhlídka

poslední přestávka v lese

Úplně poslední přestávka byla v restauraci Kačáma v Suchém Dole. Dal jsem si výborné rizoto s houbami, ale pivo už jsem si dát nemohl, protože nás dělilo od auta asi 20 minut. Potom už to bylo jen přes jeden kopeček k autu. Cestou jsme zase viděli Ostaš a ulovili poslední tři keše,

opět Ostaš

Tom loví

v cíli

trasa