Kolobkovandr #15 - Šumava s Patrikem a myšmi

Na Šumavu jsem měl zálusk od té doby, co tam na koloběžce byla kolegyně koloběžkářka Věrka. Když pak letos na podzim Patrik psal, že tam má namířeno, jen jsem se vlastně přidal. Termín jsme vybrali na konec října. Vzhledem k vlakové výluce mezi Turnovem a Prahou bychom museli jet přes Děčín a nebo autobusem s polorozebranou koloběžkou a pak řešit, kam s obalem. Volba auta byla tedy jasná. Ve dvou už se to hezky rozpočítá. Vyjeli jsme v pátek ráno a v poledne už jsme po menších komplikacích na parkovišti vyráželi z Nové Pece směr Stožec. Komplikace byla, že na ceduli s ceníkem parkovného bylo uvedeno toto:

Ale po vsunutí pětistovky se nás automat ptal, jestli chceme 4 dny za 480,- To nám bohatě stačilo. Cesta byla sice skoro pořád do kopce, ale místy byla i rovina a jelo se nám pěkně. Cestou jsme stihli i jedno pivo a na nocoviště Bučina jsme dorazili za světla. Nocoviště jsou sice prima věc z hlediska ochrany přírody, ale jsou tam myši, které rozkoušou na co přijdou. Mně prokousaly brašnu, zámek, kapesníčky a vlhčené ubrousky. Že se chtěli dostat do brašny k jídlu, to ještě pochopím. Ale co jim chutná na plastech, to nechápu. Takže pokud se tam chystáte, doporučuji nechat drahé vybavení doma a jet s celtou a igelitkou, jinak se může víkendové dobrodružství pořádně prodražit.

po startu

první pivo

nosorožec

kráva rentiér

replika železné opony

večerní vaření

Jelikož je Patrik taky ranní ptáče, vyráželi jsme okolo sedmé osmé hodiny. Zase kopce na zahřátí a v údolích mrazivá mlha. Oteplilo se až kolem desáté, to se zároveň vyrojili ze všech stran turisti. Navštívili jsme pramen Vltavy a ta nás potom provázela až do konce. Původní plán byl totiž přejet Šumavu celou, jenže vlakové spojení z Nýrska do Nové Pece je více než tragické (cca 5 přestupů a několik hodin), tak jsme udělali místo toho okruh. I ten jsme trochu zkracovali, abychom nepřijeli v neděli k autu na hadry a pozdě. Ani jeden jsme toho před vandrem totiž moc nenajezdili. Já zahrádkařím a Patrik se stěhoval. :-)

V Březníku jsme zjistili, že naše vymyšlená trasa nejde s koloběžkou projet (zákaz kol), tak jsme to otočili a dalším cílem byla Modrava. Tam jsem si dal kafe a něco k snědku.

pramen Vltavy

Březník

K Poledníku jsme nejeli, ale k Prášilskému jezeru jsme si odbočku udělali. Nejvzdálenějším bodem od startu byly Prášily, ze kterých jsme to oklikou přes Srní vzali zpátky do Modravy, dali jedno v místním pivovaru (kam se hrabe Praha s cenami na Šumavu :-D) a pak se rozdělili. Patrik ještě čekal na polívku a tak mě poslal napřed. Zbytek cesty zpět na Bučinu byl pořád do kopce a moc to neutíkalo.Byl tam tedy pěkný sjezd do Kvildy, ale tam zase překáželi turisti. :-) Za Kvildou jsem se nasvačil a dojel na Bučinu.

Prášilské jezero

malé v Modravě

myší díra

Ze soboty na neděli byla změna času a tak jsme vyjeli ještě dříve, než v sobotu. Taky byla ještě větší zima. Já se převlékl do nepromokavého kompletu do deště a zima mi byla jen na ruce (rukavice jsme měli oba, ale tenké). Zato Patrikovi byla zima na celého Patrika. Já na jeho místě to někde zabalím a počkám, až se oteplí. Ledová mlha byla ale zase fotogenická. Na benzínce v Horní Vltavici jsem si zase dal kafe a oba jsme se tam trochu ohřáli.

v mundůru cestou od keše

mlha kam se podíváš

Potom už bylo teplo a slunečno a cesta podél Vltavy byla moc hezká. Na parkoviště jsme dojeli kolem poledne, v klidu naložili a vyjeli. Cestou jsem si tedy musel dát Energit pro řidiče, ale po zastávce v Ikea na oběd a kafe už to bylo v cajku. Hodil jsem Patrika domů do Nové Vsi a pokračoval na zahrádku. :-D

soutok Vltavy a Řasnice

poslední svačina

koloběžkový módní guru :-)

Všechno sežerou! :)

trasa a nocoviště

Kolobkovandr #14 - Spacák Rallye vol. 6

Poslední Spacák Rallye v okolí Stříbra trasoval Ondra Pedál z Heřmanovy Huti, kde jsem i parkoval auto. Vlaky přes Mladou Boleslav mají stále výluku a přes Děčín by to sice bylo možné, ale delší a tedy dražší a to už s mi při započtení času a nervů vyplatí jet autem.

Jen co jsem zaparkoval, začalo mírně pršet a s přestávkami pršelo až do rána. S Ondrou jsme dojeli cca 10 km k radnici ve Stříbře, kde by oficiální start, nabrali jsme Tomáše a jeli do Lidlu pro zásoby. Poté jsme, stále ve třech, zamířili do hospody U draka ve Svojšíně. Tam jsme počkali, až se všichni sejdeme, ale někteří nás záludně minuli s tím, že je bolí hlava či co. :-) Z hospody jsem odjel sám, protože jsem si chtěl trochu pročistit hlavu. Jelo se mi pěkně a na to, že jsem od návratu z Chorvatska (sólo) na koloběžce nestál, tak se mi jedlo celý víkend skvěle. Koloběžka je v tomhle milosrdná. :-) 

start

obět nehody

Na místo bivaku vedlo více cest, zvolil jsem tu, která mi přišla "na jistotu", byť byla o něco delší. Úplná pohoda to nebyla, protože cesta na mapě vedla ve skutečnosti rozbahněnou pastvinou s ohradníkem, ale za pastvinou pokračovala a opravdu mě dovedla na místo. Cestou jsem dvakrát viděl divoká selátka běžet přes cestu a měl jsem trochu strach. Tam jsem se shledal s Tomášem. Do rozdělání ohně se nám v mokru nechtělo a tak jsem zalezl do stanu a čekal v polospánku na ostatní, až dorazí a oheň rozdělají. :-D

Místo to bylo pěkné, s pecí a sloupy na hamaky. Ale já si raději rozdělal ten stan, abych v noci zjistil, že za prudkého deště je v něm vodní mlha a vše mokré. :-) Ráno trochu pršelo, ale postupně přestalo, zjistil jsem, kdo všechno dorazil a pekli jsme kolena, boty a ponožky. Já to se sušením ponožek přehnal a byly na vyhození.

první spaní

pečení bot a kolen

Po rychlé snídani a zjištění, že většina výpravy hodlá mít ještě půlnoc jsem se sebral a vyrazil sám. Po vymotání z lesa jsem projel pěkným údolím s kempem Karolína, přitom sledoval, kde je na trase Věrka, která dorazila později rovnou do Mariánských Lání a nakonec jsme se potkali až večer, protože jsem musel ještě sušit věci a stavil jsem se v pivovaru Chodovar na oběd. V Mariánkách jsem se dlouho nezdržoval, protože za den plánovaných 85 km po tak dlouhé době ve mě vzbuzovalo respekt. Ale zase jsem to nechtěl zkracovat, když už jsem se do tohoto kraje podíval. Úsek z Mariánek do Přimdy byl moc pěkný. Jednou sprchlo, vykoupal jsem se v rybníce a krajina byla příjemně zvlněná.

Chodovar

Mariánky

akvabela :-)

Špesart - moje skrýš před přeháňkou

Tachovský zámek

Poslední kopec před Přimdou byl na tlačení, ale zato se v neděli jelo většinou z kopce. V Přimdě jsme měli sraz v Modré laguně. :-) Dojel jsem, jako obvykle, jako poslední, dal si pivko a jídlo a pomalu jsme se přesunuli na bivak. Ten přesun byl tradičně adrenalinový. Cesta vedla asi jen 200 m vzdušnou čarou od Šibeničáku, potom byl jen náznak cesty a nakonec nic. Máří šla na průzkum a na vrcholu našla jen houští a šutry. Zůstali jsme tedy na pěkném plácku pod stromy asi 100 m od vrcholu. Ráno jsem při hledání kešky zjistil, že vrchol je pěkný, travnatý (ale bez stromů na hamaky) a vede na něj široká cesta z druhé strany). Ale naše místo bylo stejně lepší. Zpět do Stříbra to bylo, jak už jsem psal, víceméně z kopce.

Martin vyzvedává schovaná piva

Šibeniční vrch

krávy Oreo

Ve Stříbře jsem ještě navštívil hornický skanzen, kdy byly k vidění důlní vláčky, bagřík a spousta zajímavých informací. Potom jsem se s ostatními rozloučil a jel zpět k autu, jen jsem zvolil trošku jinou trasu, než v pátek. Po cestě do Prahy na mě šel spánek, tak jsem si u benzinky zdříml a kolem 19 hod. večer jsem byl doma.

dolování ve Stříbře

cíl

trasa