Tak tu máme Vánoce. Do čtvrtečního večera jsem Vánoce ignoroval, protože jsem byl od nevidím do nevidím v práci. A než jsem se pak rozkoukal, bylo po Vánocích.
V pondělí jsem dal klasicky volno, v úterý jsem místo běhu na pásu dal ještě jeden den volna, protože mě po nedělních běžkách bolelo celé tělo. A taky jsem večer trochu vytunil bika - viz foto.
Středeční plavání před prací také nebylo podle plánu, ale jen taková rychlovka s ploutvičkami. Předvánoční spinning byl jen hodinový, ale zato díkybohu bez koled a po něm ještě chvilku vyplavání v prázdném bazénu.
Na Štědrý den ráno jsem vyrazil na běžky. Ze začátku zase nic moc, ale pak to šlo zase o něco lépe než minule. Už mi i trochu šlo dávat nohy k sobě a jede to pak opravdu lépe. Když jsem dojel do Bedřichova, hned mi jel autobus a i další spoj hned navazoval. Takže jsem zastihl Zuzku ještě v posteli. :-) A jen dva pády, z toho jsem si při jednom natáhl gluteus maximus a pak jsem to chvíli rozhýbával.
V sobotu jsem se nacpal zbytky ze štědrovečerní večeře a pak jsme šli se Zuzkou běhat. První polovinu jsem se bál, že se po..., ale pak už se běželo dobře a zařadil jsem i nějaké rovinky.
V neděli zase běžky, tentokrát na 3 hodiny. Šestikilometrový úsek z Bedřichova na Hřebínek jsem jel o 4 minuty rychleji, takže zase malý posun. Na Knajpu to ještě šlo, ale pak to byl spíš pochod mrtvol, protože jsem si dal pár fíků až po dvou hodinách jízdy a asi jsem měl hlaďák. Při sjezdu mi zase mrzly ruce, ale celkově to byl dobrý trénink. Do dneška mi šlo bruslit buď rychle nebo vůbec, ale dnes už jsem jel po rovinkách i delší úseky volně a spadl jsem jen jednou. Večer ještě sauna a cítím se jako znovuzrozený. :-)
neděle 26. prosince 2010
neděle 19. prosince 2010
Týden 13. - 19.12.
Tento týden nebyl až na pěknou lyžovačku v neděli ničím zvláštní, tak ho popíšu jen stručně.
V pondělí jsme byli se Zuzkou blbnout v bazénu. Měla totiž takové sklony naučit se kraula, ale nelíbilo se jí, že by měla mít hlavu pořád pod vodou. Kope hezky, ale vadí jí, že kope na ostatní lidi. :)
V úterý jsem dal 2x 5km na páse za 22:34/157 a 22:24/162. Ale zapomněl jsem si mptrojku, tak to byla docela nuda. Jediné zpestření bylo sledování uklizečky, která už má svá nejlepší léta za sebou. :)
Ve středu dvoustovky v bazénu s časy, jaké jsem měl letos v březnu, takže to přes zimu s Michalem trochu vylepšíme a na jaře bude test na 1500m za 25 minut. :-D Taky jsem si zapsal ranní odhazování sněhu před prací a pak po práci lehce posilka.
Ve čtvrtek večer spin. První hodina na 148 tepech a pak jsem se tu druhou hodinu nějak ulejval, protože byly tepy jen 143 a druhý den mě nebolely nohy. Ale nemusí mě pořád něco bolet. :) Stačí, že mě od středeční posilovny do teď bolí ramena.
V pátek jsem dal volno, v sobotu jen plavčo s hlavním motivem 700K s piškotem a 10x 100K s packami. V neděli lyžování popsané ve zvláštním článku a pak ještě večer sauna.
Dlouho jsem nereferoval o váze, tak aby to nevypadalo, že jsem na to hodil bobek, tak aktuální váha dnes po sauně je 75,8kg. Pomalu to jde dolů, ale Vánoce budou těžkou zkouškou. :-)
V pondělí jsme byli se Zuzkou blbnout v bazénu. Měla totiž takové sklony naučit se kraula, ale nelíbilo se jí, že by měla mít hlavu pořád pod vodou. Kope hezky, ale vadí jí, že kope na ostatní lidi. :)
V úterý jsem dal 2x 5km na páse za 22:34/157 a 22:24/162. Ale zapomněl jsem si mptrojku, tak to byla docela nuda. Jediné zpestření bylo sledování uklizečky, která už má svá nejlepší léta za sebou. :)
Ve středu dvoustovky v bazénu s časy, jaké jsem měl letos v březnu, takže to přes zimu s Michalem trochu vylepšíme a na jaře bude test na 1500m za 25 minut. :-D Taky jsem si zapsal ranní odhazování sněhu před prací a pak po práci lehce posilka.
Ve čtvrtek večer spin. První hodina na 148 tepech a pak jsem se tu druhou hodinu nějak ulejval, protože byly tepy jen 143 a druhý den mě nebolely nohy. Ale nemusí mě pořád něco bolet. :) Stačí, že mě od středeční posilovny do teď bolí ramena.
V pátek jsem dal volno, v sobotu jen plavčo s hlavním motivem 700K s piškotem a 10x 100K s packami. V neděli lyžování popsané ve zvláštním článku a pak ještě večer sauna.
Dlouho jsem nereferoval o váze, tak aby to nevypadalo, že jsem na to hodil bobek, tak aktuální váha dnes po sauně je 75,8kg. Pomalu to jde dolů, ale Vánoce budou těžkou zkouškou. :-)
Běžky
Dnešní trénink na běžkách se mi tak líbil, že se o zážitky chci podělit se čtenáři. :-)
Namotivován tímto výukovým videem jsem naplánoval jsem to tak, že pojedu z Maliníku na Černou Nisu, pak na rozcestí U závor a z něj na Hřebínek a tam se uvidí. Ze začátku to bylo pěkně namrzlé a docela úzká cesta, takže když jsem se snažil jet po lyži, tak její špička skončila v závěji a nešla pak přenést zpět. To mě dost rozčilovalo, protože jak se to mám naučit, když je úzká cesta? Ale dálnice v lese nejsou, tak jsem to nějak došmrdlal k přehradě. Po hrázi a dalších asi 500m jsem jel klasiku hlubokým sněhem a užíval si romantiky. :) Pak zase široká upravená stopa a tak jsem sundal hole a jel bez nich. "Jel" znamená chvíli jel, pak odpočíval, pak zase jel a tak pořád dokola a občas jsem to proložil klasikou. Když to bylo mírně z kopce, tak to jelo pěkně s holemi i bez nich. To jsem zkoušel mít nezatíženou nohu co nejblíže té druhé, ale co jsem koukal na ostatní lyžaře, tak spousta jich tu nohu moc blízko nedává. U Gregorova kříže jsem si řekl, že ještě pojedu na Hřebínek a zpět. Byla tam krásně široká cesta, i když hodně lidí. Ale mohlo to být horší. To už jsem držel chvílemi tempo s dalšími bruslaři, ale jen kousek a pak jsem se musel vydýchat. Ale aspoň je dobře, že jsou světlé okamžiky, kdy nejsem limitován technikou, ale kondicí. Samozřejmě, že s lepší technikou bych se tak nevyčerpával, ale to přijde. Na Hřebínku jsem si dal čaj a tatranku a vyrazil zpět.
Stopl jsem si to na Novou Louku, abych měl porovnání pro příště. To byl nejpříjemnější úsek výletu. Hodně z kopce a jelo to. Pak Do Bedřichova už bylo dost lidí a z Bedřichova na Maliník jsem jel takovou zkratkou, kde mi klouzaly lyže a bořily se hůlky. Tak jsem to nějak došolichal a pak následoval brutus sjezd do Rudolfova, kdy jsem brzdil vším čím šlo. Hlavně rukama a zadkem. :-) Z Rudolfova do Lidových sadů to bylo ještě horší a to už jsem radši několikrát vyzul lyže a běžel. Poznámka kolemjdoucích výletníků: "Tady by to jelo, ne?" byla sice trefná, ale jelo by to až moc. Pak jsem se ještě jednou natáhl v mírném sjezdu, když mi jedna lyže zajela sama od sebe do strany.
Dnešek 21,84km za 3:30:42, takže průměrná rychlost je pěkných 6,22km/h. :) Ale už jsem se přihlásil na lednovou jednodenní školu běžek, tak to třeba pak bude lepší. Musí. :)
Namotivován tímto výukovým videem jsem naplánoval jsem to tak, že pojedu z Maliníku na Černou Nisu, pak na rozcestí U závor a z něj na Hřebínek a tam se uvidí. Ze začátku to bylo pěkně namrzlé a docela úzká cesta, takže když jsem se snažil jet po lyži, tak její špička skončila v závěji a nešla pak přenést zpět. To mě dost rozčilovalo, protože jak se to mám naučit, když je úzká cesta? Ale dálnice v lese nejsou, tak jsem to nějak došmrdlal k přehradě. Po hrázi a dalších asi 500m jsem jel klasiku hlubokým sněhem a užíval si romantiky. :) Pak zase široká upravená stopa a tak jsem sundal hole a jel bez nich. "Jel" znamená chvíli jel, pak odpočíval, pak zase jel a tak pořád dokola a občas jsem to proložil klasikou. Když to bylo mírně z kopce, tak to jelo pěkně s holemi i bez nich. To jsem zkoušel mít nezatíženou nohu co nejblíže té druhé, ale co jsem koukal na ostatní lyžaře, tak spousta jich tu nohu moc blízko nedává. U Gregorova kříže jsem si řekl, že ještě pojedu na Hřebínek a zpět. Byla tam krásně široká cesta, i když hodně lidí. Ale mohlo to být horší. To už jsem držel chvílemi tempo s dalšími bruslaři, ale jen kousek a pak jsem se musel vydýchat. Ale aspoň je dobře, že jsou světlé okamžiky, kdy nejsem limitován technikou, ale kondicí. Samozřejmě, že s lepší technikou bych se tak nevyčerpával, ale to přijde. Na Hřebínku jsem si dal čaj a tatranku a vyrazil zpět.
Stopl jsem si to na Novou Louku, abych měl porovnání pro příště. To byl nejpříjemnější úsek výletu. Hodně z kopce a jelo to. Pak Do Bedřichova už bylo dost lidí a z Bedřichova na Maliník jsem jel takovou zkratkou, kde mi klouzaly lyže a bořily se hůlky. Tak jsem to nějak došolichal a pak následoval brutus sjezd do Rudolfova, kdy jsem brzdil vším čím šlo. Hlavně rukama a zadkem. :-) Z Rudolfova do Lidových sadů to bylo ještě horší a to už jsem radši několikrát vyzul lyže a běžel. Poznámka kolemjdoucích výletníků: "Tady by to jelo, ne?" byla sice trefná, ale jelo by to až moc. Pak jsem se ještě jednou natáhl v mírném sjezdu, když mi jedna lyže zajela sama od sebe do strany.
Dnešek 21,84km za 3:30:42, takže průměrná rychlost je pěkných 6,22km/h. :) Ale už jsem se přihlásil na lednovou jednodenní školu běžek, tak to třeba pak bude lepší. Musí. :)
neděle 12. prosince 2010
Týden 6. - 12.12. - poprvé na běžkách
Začneme netradičně - další týden za mnou. :-D
No nic, prostě v pondělí opět běh se Zuzkou. Natáhli jsme to na dvanáct, abych si to mohl zapsat jako běh z úterka a bylo to v rozsoleném sněhu, tak z toho byla Zuza nějaká přepadlá. :) Ale doběhla. Pak jsme skočili do infrasauny a nevím, co v ní kdo dělá, ale já se při 45°C začnu potit jako prase a je po romantice. :-D
Po pondělku mi na úterý zbyla jen posilka a pořád jsem to nešel naplno, ale bicepsy jsem cítil ještě v pátek. Ve středu odplavány plánované dvě osmistovky za 16:07 a 16:22. Taky přišel rám a na nové kolo a přišlo mi to jako plastová hračka. :-) Zkoušel jsem to nafotit, ale jak je lesklý, tak to na fotkách vypadá příšerně. Tak někdy na závodech.
Ve čtvrtek večer první letošní dvouhodinovka spinningu a docela to šlo. První hodinu jsem se ani moc nešetřil a druhou jsem myslel, že to po půlce zabalím, ale vydržel jsem do konce. Jen jsem ke konci už nešel ze sedla a pak v bazénu při vyplavání to bylo znát a málem jsem chytil křeč do stehna.
V pátek jsem dal volno, tak jen sauna. Zato sobota byla výživná. V týdnu jsem si pořídil běžky na skate a v sobotu ráno jsem před prací vyrazil do Vesce je otestovat. Bylo to namrzlé a na tom prašan, takže se mi lyže akorát smekaly do strany a bylo to celé naprd. Je to jako u plavání - chce to někoho, kdo se na vás koukne. Ale aspoň jsem su zaposiloval na ramena. :) V pauze na oběd jsem byl plavat motiv: 400TCV, 400K za 8', 2x200KPac za 3:50' a 4x100KPac za 1:50/ mezi 30" a docela to uteklo. A i časy o něco lepší než byl plán. Po práci jsem vyrazil na chatu Ahoj v Jizerkách (Janov nad Nisou). Takže nejdřív tramvají do Jablonce, pak hledat autobusovou zastávku, ze které mi ujel autobus kvůli zpoždění tramvaje, pak zjištění, že nejede až tam, kam potřebuji a nakonec 15 minut čekání na benzince na odvoz. Ale dobře to dopadlo a ještě večer jsme jeli na běžky, tentokrát já a tři holky, z nichž jedna jezdí fakt dobře a radila mi co a jak. Ale taky to bylo zmrzlé, takže jsem toho měl po dvou hodinách plný brejle. Ale nějaký minipokrok tam byl. Ráno jsme vyrazili zase a už to bylo o dost lepší. Zkoušel jsem to bez hůlek a chvilkami to šlo dobře a pak jsem zase dvakrát za sebou hodil tygra, když se mi rozjely lyže. Spadl jsem celkem asi šestkrát a poslední dva pády byly proto, že jsem si píchl hůlkou před lyži. :-D Jakmile to zkusím s hůlkami, začnu flákat nohy. Ale už to trochu vypadalo jako bruslení, tak jsem byl spokojený a kamarádka taky. Když jsme připravovali auta k odjezdu, projížděl zrovna Honza Kopka na svém sněžném biku. Po lyžovačce mě pěkně bolí nohy a zítra se budu asi jen šourat. Ale těším se na příště. Večer ještě infrasauna a další týden za mnou.
Na závěr ještě dvě videa. To první (http://www.youtube.com/watch?v=JGJ2CiOoq0Q) mi poslal brácha ze služebky v Turecku a to druhé jsem už hodil na běhej a je to docela výstižný popis našeho tréninku (http://www.youtube.com/watch?v=B03dFMG8nR4). :)
No nic, prostě v pondělí opět běh se Zuzkou. Natáhli jsme to na dvanáct, abych si to mohl zapsat jako běh z úterka a bylo to v rozsoleném sněhu, tak z toho byla Zuza nějaká přepadlá. :) Ale doběhla. Pak jsme skočili do infrasauny a nevím, co v ní kdo dělá, ale já se při 45°C začnu potit jako prase a je po romantice. :-D
Po pondělku mi na úterý zbyla jen posilka a pořád jsem to nešel naplno, ale bicepsy jsem cítil ještě v pátek. Ve středu odplavány plánované dvě osmistovky za 16:07 a 16:22. Taky přišel rám a na nové kolo a přišlo mi to jako plastová hračka. :-) Zkoušel jsem to nafotit, ale jak je lesklý, tak to na fotkách vypadá příšerně. Tak někdy na závodech.
Ve čtvrtek večer první letošní dvouhodinovka spinningu a docela to šlo. První hodinu jsem se ani moc nešetřil a druhou jsem myslel, že to po půlce zabalím, ale vydržel jsem do konce. Jen jsem ke konci už nešel ze sedla a pak v bazénu při vyplavání to bylo znát a málem jsem chytil křeč do stehna.
V pátek jsem dal volno, tak jen sauna. Zato sobota byla výživná. V týdnu jsem si pořídil běžky na skate a v sobotu ráno jsem před prací vyrazil do Vesce je otestovat. Bylo to namrzlé a na tom prašan, takže se mi lyže akorát smekaly do strany a bylo to celé naprd. Je to jako u plavání - chce to někoho, kdo se na vás koukne. Ale aspoň jsem su zaposiloval na ramena. :) V pauze na oběd jsem byl plavat motiv: 400TCV, 400K za 8', 2x200KPac za 3:50' a 4x100KPac za 1:50/ mezi 30" a docela to uteklo. A i časy o něco lepší než byl plán. Po práci jsem vyrazil na chatu Ahoj v Jizerkách (Janov nad Nisou). Takže nejdřív tramvají do Jablonce, pak hledat autobusovou zastávku, ze které mi ujel autobus kvůli zpoždění tramvaje, pak zjištění, že nejede až tam, kam potřebuji a nakonec 15 minut čekání na benzince na odvoz. Ale dobře to dopadlo a ještě večer jsme jeli na běžky, tentokrát já a tři holky, z nichž jedna jezdí fakt dobře a radila mi co a jak. Ale taky to bylo zmrzlé, takže jsem toho měl po dvou hodinách plný brejle. Ale nějaký minipokrok tam byl. Ráno jsme vyrazili zase a už to bylo o dost lepší. Zkoušel jsem to bez hůlek a chvilkami to šlo dobře a pak jsem zase dvakrát za sebou hodil tygra, když se mi rozjely lyže. Spadl jsem celkem asi šestkrát a poslední dva pády byly proto, že jsem si píchl hůlkou před lyži. :-D Jakmile to zkusím s hůlkami, začnu flákat nohy. Ale už to trochu vypadalo jako bruslení, tak jsem byl spokojený a kamarádka taky. Když jsme připravovali auta k odjezdu, projížděl zrovna Honza Kopka na svém sněžném biku. Po lyžovačce mě pěkně bolí nohy a zítra se budu asi jen šourat. Ale těším se na příště. Večer ještě infrasauna a další týden za mnou.
Na závěr ještě dvě videa. To první (http://www.youtube.com/watch?v=JGJ2CiOoq0Q) mi poslal brácha ze služebky v Turecku a to druhé jsem už hodil na běhej a je to docela výstižný popis našeho tréninku (http://www.youtube.com/watch?v=B03dFMG8nR4). :)
neděle 5. prosince 2010
Týden 29.11. - 5.12. - ve znamení indooru
Tak zima pokračuje a jak tak hezky nasněžilo, tak jsem v pondělí se Zuzkou vyběhl na její miniokruh a zvládli jsme spolu dva, tj. celých 6 kilometrů.
V úterý byl v plánu bazén a posilovna. Ráno 3 pětistovky za 10:02, 10:06, 10:29 a odpoledne 22 minut posilování. Na začátku to nemá cenu hrotit a před testem na 1500 m kraulem už vůbec ne.
Ve středu poprvé tuto sezónu na běhacím pásu a vůbec to neutíkalo. V patře pode mnou byla lekce H.E.A.T., tak jsem ani nepotřeboval mp3 přehrávač. Dal jsem 2x 7km v tempu se sklonem 2° a mazal domů. Holky vypadaly po chození na páse docela vyřízeně. :-)
Čtvrtek se mi vůbec nepovedl. Na večer jsem měl zamluvený spinning, ale dopoledne nám přivezli infrasaunu a tak jsem ji po práci montoval a zapomněl na čas. Ještě bych to stihl, ale chtěl jsem to dodělat a tak jsem se přehlásil na pátek ráno. To jsme chytili brutální lektorku a přesto, že říkala, že to bude volnější hodina, tak nebyla.
V sobotu před prací rychle testík v bazénu a na to jak plavu málo (slovy trenéra: "neplavu") to bylo myslím dobré (30:48). První pětikilo za 9:59, druhé 10:21 a poslední 10:28. Dráhu jsem měl jen pro sebe, tak se plavalo dobře.
V neděli jsem chtěl jít zase na pás, protože bylo pod nulou. Ale to fitness studio má otevřeno až od jedné hodiny odpoledne a to se zase Zuzka měla vracet z návštěvyod táty, tak jsem byl běhat venku a snažil jsem se dýchat jen nosem. Celkem to šlo, jen je to limitováno 150 tepy za minutu. Víc už nosem neudýchám. Odpoledne jsem šel na chvíli blbnout do nazénu s piškotem a ploutvičkami a pak do sauny. Tentokrát ani nebylo narváno, tak asi budu takhle kolem jedné chodit vždy.
Hodinově nic moc týden, ale bylo tam dobré plavání, kvalitní spinning a tempáč, tak si není na co stěžovat.
V úterý byl v plánu bazén a posilovna. Ráno 3 pětistovky za 10:02, 10:06, 10:29 a odpoledne 22 minut posilování. Na začátku to nemá cenu hrotit a před testem na 1500 m kraulem už vůbec ne.
Ve středu poprvé tuto sezónu na běhacím pásu a vůbec to neutíkalo. V patře pode mnou byla lekce H.E.A.T., tak jsem ani nepotřeboval mp3 přehrávač. Dal jsem 2x 7km v tempu se sklonem 2° a mazal domů. Holky vypadaly po chození na páse docela vyřízeně. :-)
Čtvrtek se mi vůbec nepovedl. Na večer jsem měl zamluvený spinning, ale dopoledne nám přivezli infrasaunu a tak jsem ji po práci montoval a zapomněl na čas. Ještě bych to stihl, ale chtěl jsem to dodělat a tak jsem se přehlásil na pátek ráno. To jsme chytili brutální lektorku a přesto, že říkala, že to bude volnější hodina, tak nebyla.
V sobotu před prací rychle testík v bazénu a na to jak plavu málo (slovy trenéra: "neplavu") to bylo myslím dobré (30:48). První pětikilo za 9:59, druhé 10:21 a poslední 10:28. Dráhu jsem měl jen pro sebe, tak se plavalo dobře.
V neděli jsem chtěl jít zase na pás, protože bylo pod nulou. Ale to fitness studio má otevřeno až od jedné hodiny odpoledne a to se zase Zuzka měla vracet z návštěvyod táty, tak jsem byl běhat venku a snažil jsem se dýchat jen nosem. Celkem to šlo, jen je to limitováno 150 tepy za minutu. Víc už nosem neudýchám. Odpoledne jsem šel na chvíli blbnout do nazénu s piškotem a ploutvičkami a pak do sauny. Tentokrát ani nebylo narváno, tak asi budu takhle kolem jedné chodit vždy.
Hodinově nic moc týden, ale bylo tam dobré plavání, kvalitní spinning a tempáč, tak si není na co stěžovat.
neděle 28. listopadu 2010
Týden 22. - 28.11. - nastala krutá zima
No dobře, krutá zima vypadá asi jinak, ale ke mně krutá je, protože sníh znamená sůl na silnicích a tomu svého miláčka přece vystavovat nebudu. :-)
Takže pondělí volno a v úterý předposlední letošní vyjížďka na fullu s novými řidítky.
Na středu byl naplánový běh 2x8km po 4:40, ale nějak mi to nesedlo a blbě se mi běželo, bolely mě nohy a vůbec to stálo za prd, tak jsem dal jen 2x 4km po 4:36 a 4:34 a večer napsal trenérovi, že udeřila zima a přecházím na odpočinkový týden. :-) Taky se mi doma blbě dýchalo, prostě to chce trochu adaptace.
Ve čtvrtek ráno naposledy na biku v terénu. Ale pořídil jsem si nové světlo a konečně jsem nemusel jet ráno za tmy jako připosr... Sníh dělal hodně, ale tohle světlo opravdu svítí. Je to Fenix TK45. Jen ten držák je takový co dům dal. Uvažoval jsem o Aurorách z Dealextreme, ale to bych teď před Vánoci čekal dlouho a chtěl jsem už mít světlo doma. Díval jsem se i na světla jako je Lupine Wilma, ale ta už jsou drahé jako prase. Tohle je sice o dost těžší (má asi půl kila), ale to je cca váha, o kterou jsem od minulého týdne lehčí, takže nula od nuly pojde. A to jsme se Zuzkou večer slavili prodej bytu pizzou, pivem a zmrzlinovým pohárem. :-)
V pátek dle plánu odplavány 4 čtyřstovky - první dvě bez pacek, poslední dvě s nimi. Časy: 7:57, 8:07, 7:51, 7:57. Testík bude příští týden. Po plavání ještě vířivka.
V sobotu jsem vyrazil na starém biku a byl to šok. Uzoučká řidítka, tuhé řazení, tuhé brzdy - no prostě kolo za 8.000Kč. :) Ale to hlavní - sedlo a pláště - tam mám dobré, tak jsem se nebál ani na sněhu a ledu. :) A spadl jsem jen jednou, když jsem jel krokem takovým žlabem vedle cesty a předním kolem jsem z něj vyjel, ale zadní se smeklo a já byl na zemi. Dal jsem dvě a čtvrt hodiny převážně po silnici a ke konci už mi zase mrzly nohy. V lese by mi na ně zima nebyla, ale na hardtailu po lese už nikdy více. Už takhle mě po tréninku bolela záda od drncání. Asi stárnu :)
Na neděli byl naplánovaný další brutus běh, ale kámoš má taky odpočinkový týden a když jsem vybíhal tak bylo kolem nuly a tak jsme dali na pohodu 20km. Ke konci už zase tuhly nohy, ale průměrné tempo bylo 4:51, tak jsme byli spokojení. Pak ještě kilák a něco výklus domů a odpoledně sauna. Tentokrát ani nebylo tak šíleně přelidněno jako minule a váha ukázala 76,3kg. Takže dobrý týden. :)
Takže pondělí volno a v úterý předposlední letošní vyjížďka na fullu s novými řidítky.
Na středu byl naplánový běh 2x8km po 4:40, ale nějak mi to nesedlo a blbě se mi běželo, bolely mě nohy a vůbec to stálo za prd, tak jsem dal jen 2x 4km po 4:36 a 4:34 a večer napsal trenérovi, že udeřila zima a přecházím na odpočinkový týden. :-) Taky se mi doma blbě dýchalo, prostě to chce trochu adaptace.
Ve čtvrtek ráno naposledy na biku v terénu. Ale pořídil jsem si nové světlo a konečně jsem nemusel jet ráno za tmy jako připosr... Sníh dělal hodně, ale tohle světlo opravdu svítí. Je to Fenix TK45. Jen ten držák je takový co dům dal. Uvažoval jsem o Aurorách z Dealextreme, ale to bych teď před Vánoci čekal dlouho a chtěl jsem už mít světlo doma. Díval jsem se i na světla jako je Lupine Wilma, ale ta už jsou drahé jako prase. Tohle je sice o dost těžší (má asi půl kila), ale to je cca váha, o kterou jsem od minulého týdne lehčí, takže nula od nuly pojde. A to jsme se Zuzkou večer slavili prodej bytu pizzou, pivem a zmrzlinovým pohárem. :-)
V pátek dle plánu odplavány 4 čtyřstovky - první dvě bez pacek, poslední dvě s nimi. Časy: 7:57, 8:07, 7:51, 7:57. Testík bude příští týden. Po plavání ještě vířivka.
V sobotu jsem vyrazil na starém biku a byl to šok. Uzoučká řidítka, tuhé řazení, tuhé brzdy - no prostě kolo za 8.000Kč. :) Ale to hlavní - sedlo a pláště - tam mám dobré, tak jsem se nebál ani na sněhu a ledu. :) A spadl jsem jen jednou, když jsem jel krokem takovým žlabem vedle cesty a předním kolem jsem z něj vyjel, ale zadní se smeklo a já byl na zemi. Dal jsem dvě a čtvrt hodiny převážně po silnici a ke konci už mi zase mrzly nohy. V lese by mi na ně zima nebyla, ale na hardtailu po lese už nikdy více. Už takhle mě po tréninku bolela záda od drncání. Asi stárnu :)
Na neděli byl naplánovaný další brutus běh, ale kámoš má taky odpočinkový týden a když jsem vybíhal tak bylo kolem nuly a tak jsme dali na pohodu 20km. Ke konci už zase tuhly nohy, ale průměrné tempo bylo 4:51, tak jsme byli spokojení. Pak ještě kilák a něco výklus domů a odpoledně sauna. Tentokrát ani nebylo tak šíleně přelidněno jako minule a váha ukázala 76,3kg. Takže dobrý týden. :)
středa 17. listopadu 2010
Týden 15. - 21.11.
Tak mám za sebou další tréninkový týden.
V úterý ráno jsem jel zase na kolo do Jizerek. Ve středu jsem i přes státní svátek musel do práce, ale stihl jsem aspoň o polední pauze zaplavat odloženou pyramidu z minulého týdne 200-400-600-400-200 a deseti výdechy mezi. Bylo málo lidí a díky tomu jsou časy lepší než jaké jsou poslední dobou obvyklé (3:51 8:05 12:17 8:21 4:07). Celý den byla inverze jako blázen a na běh ani kolo jsem tedy vůbec nepomyslel. A i mě ještě bolely nohy z neděle, ale kdyby nebyla ta inverze, poběžím.
V čtvrtek ráno byla pořád inverze, ale večer už ne, tak jsem dal dvě sedmičky v tempu a místo plánovaného tempa 4:50 to bylo 4:22 a 4:28. Byl jsem totiž naštvaný z práce. :-) V pátek ráno jsem dal jen tak kompenzačně hoďku a půl na biku.
V sobotu sice drobně mrholilo, ale v lese to nevadí. Jel jsem dorazit tu trasu, co jsem minulý víkend nedal celou a opět tuny bahna, ale moc pěkná trasa. Jen na Velký Vápenný jsem nejel, protože to bylo moc do kopce, bylo mokro a bylo tam plno kořenů. Tak příště. Tentokrát žádné fotky. :-) Teplota už jen kolem 6°, tak jsem to nehrotil a bylo to jen na tři a půl hodiny a cestou domů jsem si ještě koupil novou přední blikačku. Tady je:
Nějak nevím, jak počítat převýšení. Vždycky po vyjížďce uploadnu gps log na http://www.utrack.crempa.net, kde mi to napíše převýšení, ale když stenou trasu uploadnu na www.cykloserver.cz, tak má kolikrát převýšení i dvojnásobné. Píšu si to menší, abych "nepodváděl", ale je to divné.
Večer ještě nezbytná sauna a před ní kilák na vyplavání nohou. Tak nějak jsem přemítal o technice a ty věci, co mi vytýkala plavčice - nedotažený záběr a příliš vysoká frekvence záběrů spolu vlastně souvisí. Když dotahuju pořádně záběr, nemůžu tak rychle střídat ruce. No jo, zase to má logiku a zase na to člověk nepřijde hned. :-)
V neděli ráno zase běh s kámošem, tentokrát byl v plánu stupňovaný běh s posledními čtyřmi kilometry po 4:30. Už kolem 15.km mi v kopcích bylo jasné, že jsem velkou část stehenních svalových vláken nechal v sobotu na Ještědském hřebeni, ale že to bude tak špatné jsem nečekal. Nakonec to dopadlo takto: 11km/5:00/149 + 7km/4:48/159 + 4km/4:45/165 + 3,5km výklus
Večer ještě doprovod Zuzky na běhu jako vytočení nohou. Příště si vezmu klacík a budu ji popohánět jako ve filmu Maraton lásky. :-) Kdo neviděl, doporučuji (http://www.csfd.cz/film/228665-maraton-lasky). Nic náročného, ale nám se to moc líbilo.
Jo a pokud by se někomu nechtělo běhat, tak 20 minut v infrasauně je prý jako 10km běhu (zdroj: http://www.marimex.cz/o-nas/marimex-v-tv) Ale to je bez záruky. :)
V úterý ráno jsem jel zase na kolo do Jizerek. Ve středu jsem i přes státní svátek musel do práce, ale stihl jsem aspoň o polední pauze zaplavat odloženou pyramidu z minulého týdne 200-400-600-400-200 a deseti výdechy mezi. Bylo málo lidí a díky tomu jsou časy lepší než jaké jsou poslední dobou obvyklé (3:51 8:05 12:17 8:21 4:07). Celý den byla inverze jako blázen a na běh ani kolo jsem tedy vůbec nepomyslel. A i mě ještě bolely nohy z neděle, ale kdyby nebyla ta inverze, poběžím.
V čtvrtek ráno byla pořád inverze, ale večer už ne, tak jsem dal dvě sedmičky v tempu a místo plánovaného tempa 4:50 to bylo 4:22 a 4:28. Byl jsem totiž naštvaný z práce. :-) V pátek ráno jsem dal jen tak kompenzačně hoďku a půl na biku.
V sobotu sice drobně mrholilo, ale v lese to nevadí. Jel jsem dorazit tu trasu, co jsem minulý víkend nedal celou a opět tuny bahna, ale moc pěkná trasa. Jen na Velký Vápenný jsem nejel, protože to bylo moc do kopce, bylo mokro a bylo tam plno kořenů. Tak příště. Tentokrát žádné fotky. :-) Teplota už jen kolem 6°, tak jsem to nehrotil a bylo to jen na tři a půl hodiny a cestou domů jsem si ještě koupil novou přední blikačku. Tady je:
Nějak nevím, jak počítat převýšení. Vždycky po vyjížďce uploadnu gps log na http://www.utrack.crempa.net, kde mi to napíše převýšení, ale když stenou trasu uploadnu na www.cykloserver.cz, tak má kolikrát převýšení i dvojnásobné. Píšu si to menší, abych "nepodváděl", ale je to divné.
Večer ještě nezbytná sauna a před ní kilák na vyplavání nohou. Tak nějak jsem přemítal o technice a ty věci, co mi vytýkala plavčice - nedotažený záběr a příliš vysoká frekvence záběrů spolu vlastně souvisí. Když dotahuju pořádně záběr, nemůžu tak rychle střídat ruce. No jo, zase to má logiku a zase na to člověk nepřijde hned. :-)
V neděli ráno zase běh s kámošem, tentokrát byl v plánu stupňovaný běh s posledními čtyřmi kilometry po 4:30. Už kolem 15.km mi v kopcích bylo jasné, že jsem velkou část stehenních svalových vláken nechal v sobotu na Ještědském hřebeni, ale že to bude tak špatné jsem nečekal. Nakonec to dopadlo takto: 11km/5:00/149 + 7km/4:48/159 + 4km/4:45/165 + 3,5km výklus
Večer ještě doprovod Zuzky na běhu jako vytočení nohou. Příště si vezmu klacík a budu ji popohánět jako ve filmu Maraton lásky. :-) Kdo neviděl, doporučuji (http://www.csfd.cz/film/228665-maraton-lasky). Nic náročného, ale nám se to moc líbilo.
Jo a pokud by se někomu nechtělo běhat, tak 20 minut v infrasauně je prý jako 10km běhu (zdroj: http://www.marimex.cz/o-nas/marimex-v-tv) Ale to je bez záruky. :)
neděle 14. listopadu 2010
Týden 8. - 14.11.
Tento týden byl podobný minulému. Snaha být na novém kole co nejčastěji, ale zároveň nezanedbávat normální trénink.
Po pondělním volnu následovalo úterní tempo s kámošem. Dali jsem obě šestky o trochu rychleji proti plánu (4:45/160 a 4:47/162), ale měl jsem toho pak dost.
Ve středu ráno jsem chtěl prozkoumat jednu lesní cestu, ale ve tmě jsem nenašel odbočku a tak jsem jel jezdit po Bedřichovském lese. Chtělo by to lepší světlo, abych mohl jezdit rychleji. Cestou z lesa jsem dojel mále do kravína, ale pak tam naštěstí šlo odbočit na nově zbudovávanou dálnici. Večer jsme stěhovali staré postele a pokládali koberec, tak jsem místo plavání jen chvíli tahal gumy.
Ve čtvrtek ráno zase na bika, tentokrát do běžkařského areálu ve vesci. Ale tam nic moc. Buď asfalt nebo vysoká tráva a nepřehledný terén. Po rozednění už to bylo lepší.
V pátek ráno pršelo, tak jsem zůstal v posteli a večer v bazénu dal motiv ze středy, tj. 2x800m. Šel jsem to s packama a taky jednou nebylo narváno, tak to byl fajn trénink. Časy 15:36, 16:43. Snad jsem se v prvním úseku nesekl o sto metrů. :-)
V sobotu ráno stupňovaný běh 9km po 5:10 + 7km po 4:49 + 6km po 4:39 + 1km výklus. Zase s kámošem. Zdenda mě trochu hecoval, tak byl konec asi kolem 4:30, jinak by to bylo pomalejší. Odpoledne vyjetí a protože jsem si zapomněl klíče od bytu, tak jsem jel hledat Zuzku, která šla mezitím běhat. Na druhý pokus jsem ji našel, ale kdyby vyběhla o pár minut později nebo já vyjel o chvilku dříve, tak se mineme.
V neděli jsem vyrazil zase na dlouhou mtb vyjížďku na Ještědský hřeben (správně se to jmenuje Ještědsko - kozákovský hřbet, ale kdo by se s tím vypisoval) a plánoval jsem dojet až do Jítravy. Ale to bych pak musel jet domů vlakem nebo přespat někde v lese. Už takhle to bylo na 5 hodin. Chtělo by to cestou nějakou hospůdku s teráskou a nealko pivem. Fakt jsem na něj měl dnes chuť. :-) Navigace v mobilu je výborná. Mám to v takovém pouzdru na paži (skoro jako Predátor :)) a když si nejsem jistý, kouknu a vidím, že jedu jinou cestou, než jsem si doma naplánoval a vrátím se. Dříve jsem pořád lovil mapu a stejně mi to moc nepomohlo. Na cestách bylo všude bláto a tak jsem udělal Šewymu jednu pěknou bahenní fotku:
Na Ještědu foukalo jako vždycky a byly tam hromady turistů i "turistů", co přijeli autem. Odpoledne jsem šel ještě do sauny a před ní si zaplaval 500 metrů znak jen tak regeneračně. V sauně jsem se zvážil a mám už jen 77,2kg, tak jsem si cestou domů mohl koupit na oslavu Romadůra.
Po pondělním volnu následovalo úterní tempo s kámošem. Dali jsem obě šestky o trochu rychleji proti plánu (4:45/160 a 4:47/162), ale měl jsem toho pak dost.
Ve středu ráno jsem chtěl prozkoumat jednu lesní cestu, ale ve tmě jsem nenašel odbočku a tak jsem jel jezdit po Bedřichovském lese. Chtělo by to lepší světlo, abych mohl jezdit rychleji. Cestou z lesa jsem dojel mále do kravína, ale pak tam naštěstí šlo odbočit na nově zbudovávanou dálnici. Večer jsme stěhovali staré postele a pokládali koberec, tak jsem místo plavání jen chvíli tahal gumy.
Ve čtvrtek ráno zase na bika, tentokrát do běžkařského areálu ve vesci. Ale tam nic moc. Buď asfalt nebo vysoká tráva a nepřehledný terén. Po rozednění už to bylo lepší.
V pátek ráno pršelo, tak jsem zůstal v posteli a večer v bazénu dal motiv ze středy, tj. 2x800m. Šel jsem to s packama a taky jednou nebylo narváno, tak to byl fajn trénink. Časy 15:36, 16:43. Snad jsem se v prvním úseku nesekl o sto metrů. :-)
V sobotu ráno stupňovaný běh 9km po 5:10 + 7km po 4:49 + 6km po 4:39 + 1km výklus. Zase s kámošem. Zdenda mě trochu hecoval, tak byl konec asi kolem 4:30, jinak by to bylo pomalejší. Odpoledne vyjetí a protože jsem si zapomněl klíče od bytu, tak jsem jel hledat Zuzku, která šla mezitím běhat. Na druhý pokus jsem ji našel, ale kdyby vyběhla o pár minut později nebo já vyjel o chvilku dříve, tak se mineme.
V neděli jsem vyrazil zase na dlouhou mtb vyjížďku na Ještědský hřeben (správně se to jmenuje Ještědsko - kozákovský hřbet, ale kdo by se s tím vypisoval) a plánoval jsem dojet až do Jítravy. Ale to bych pak musel jet domů vlakem nebo přespat někde v lese. Už takhle to bylo na 5 hodin. Chtělo by to cestou nějakou hospůdku s teráskou a nealko pivem. Fakt jsem na něj měl dnes chuť. :-) Navigace v mobilu je výborná. Mám to v takovém pouzdru na paži (skoro jako Predátor :)) a když si nejsem jistý, kouknu a vidím, že jedu jinou cestou, než jsem si doma naplánoval a vrátím se. Dříve jsem pořád lovil mapu a stejně mi to moc nepomohlo. Na cestách bylo všude bláto a tak jsem udělal Šewymu jednu pěknou bahenní fotku:
Na Ještědu foukalo jako vždycky a byly tam hromady turistů i "turistů", co přijeli autem. Odpoledne jsem šel ještě do sauny a před ní si zaplaval 500 metrů znak jen tak regeneračně. V sauně jsem se zvážil a mám už jen 77,2kg, tak jsem si cestou domů mohl koupit na oslavu Romadůra.
neděle 7. listopadu 2010
Týden 1. - 7.11.
Tento týden byl ve znamení bikování. Ale protože plán je plán, tak jsem se snažil nevynechat ani jeden trénink. Nakonec se mi to podařilo a tak bude trenér spokojený a nebude mít zase blbý připomínky o flákání. :-D
V pondělí jsem si byl pro kolo a ladil drobnosti na kole - snížení řidítek a tak. Takže plánovaný běh padl, ale přepsal jsem si ho na pátek.
O úterním brzkém vstávání jsem už psal dříve, takže jen shrnutí - bylo to 34km po Jizerkách se startem ve tři ráno, abych stihl v pohodě práci.
Ve středu jsem se málem přizabil, když jsem jel zase ráno takový malý mb okruh, který občas jezdívám a nečekaně jsem měl ve sjezdu v cestě závoru. No dobrzdil jsem to a myslím, že brzdy už jsou zajeté. :-) Večer jsem ještě dal plánovaný běh 2x 5km po 4:40. Ještě před během jsem namontoval rohy a těšil se na čtvrteční ráno.
Zase bylo sucho a teplo, tak jsem si to o to víc užil, ale na zpáteční cestě mi přestal řadit přesmykač. Tak si říkám, čím to může být a pak koukám, že mi skočil kamínek přímo do mechanismu přesmykače. Tak jsem ho vyšťoural a zase to šlapalo jak má. Po práci ještě plavčo - opět v plném bazénu s vlnami, ale časy už trochu lepší. 3x500 kraulem s minutovou pauzou za 10:25, 10:28 a 10:44. No je to bída, ale lepší se to.
V pátek ráno zase na kolo, tentokrát naivně s cílem zdolat Ovčí horu. Jenže jsem si neuvědomil, že na podzim tam bude spadané listí (koho by to napadlo, že?) a tak jsem to po 4 pokusech zabalil. Navíc jsem při jednom sjezdu zajel předním kolem do asi 30 cm hluboké průrvy schované pod listím a kolo tam zůstalo a mě to vykoplo a ještě jsem kousek popoběhl. Byl to takový hodně rychlý přechod z kola na běh. Kdyby měl nekdo zájem, mohu naučit. :-) Večer ještě 21 kilometrů s kámošem. Prý to špatně naměřil, ale myslím, že kecá a jen mi neřekl, že to plánuje tak dlouhé. Ale pití jsem měl, takže dobrý. I když ke konci už jsem trochu chcípal.
Na sobotu jsem se těšil jak malej. Jel jsem na singltrek pod Smrkem, cestou jsem objevil jednu pěknou cyklostezku, na singlíku jsem potkal jen dva lidi a to ještě na parkovišti, jinak ani noha. Tentokrát se mi podařilo nevjet do žádného stromu, nevzít pedálem žádný kámen ani pařez a vůbec jsem z toho měl dobrý pocit. Cestou zpátky mě za Oldřichovským sedlem přepadl déšť, ale s tím jsem počítal, tak jsem vytáhl pláštěnku a jel dál. Vzal jsem to po cyklostezce, která je tam moc pěkná a jezdit na in-linech, tak jsem tam pořád. Je to takový asfaltový singltrek pro lidi, co nemají rádi terén. Večer ještě na rychlovku sauna.
V neděli ráno pršelo, ale na běh to tak nevadí a v osm už jsme měli sraz s kámošem a vyrazili. Bylo z toho nakonec 22 km v pomalejším než plánovaném tempu (plán byl 5:15), ale byly nějaké kopečky, tak to vyjde nastejno. Zbytek dne jen jídlo, filmy a procházka se psem. Jestli po tomhle týdnu nezhubnu aspoň půl kila, tak už nevím. :-)
V pondělí jsem si byl pro kolo a ladil drobnosti na kole - snížení řidítek a tak. Takže plánovaný běh padl, ale přepsal jsem si ho na pátek.
O úterním brzkém vstávání jsem už psal dříve, takže jen shrnutí - bylo to 34km po Jizerkách se startem ve tři ráno, abych stihl v pohodě práci.
Ve středu jsem se málem přizabil, když jsem jel zase ráno takový malý mb okruh, který občas jezdívám a nečekaně jsem měl ve sjezdu v cestě závoru. No dobrzdil jsem to a myslím, že brzdy už jsou zajeté. :-) Večer jsem ještě dal plánovaný běh 2x 5km po 4:40. Ještě před během jsem namontoval rohy a těšil se na čtvrteční ráno.
Zase bylo sucho a teplo, tak jsem si to o to víc užil, ale na zpáteční cestě mi přestal řadit přesmykač. Tak si říkám, čím to může být a pak koukám, že mi skočil kamínek přímo do mechanismu přesmykače. Tak jsem ho vyšťoural a zase to šlapalo jak má. Po práci ještě plavčo - opět v plném bazénu s vlnami, ale časy už trochu lepší. 3x500 kraulem s minutovou pauzou za 10:25, 10:28 a 10:44. No je to bída, ale lepší se to.
V pátek ráno zase na kolo, tentokrát naivně s cílem zdolat Ovčí horu. Jenže jsem si neuvědomil, že na podzim tam bude spadané listí (koho by to napadlo, že?) a tak jsem to po 4 pokusech zabalil. Navíc jsem při jednom sjezdu zajel předním kolem do asi 30 cm hluboké průrvy schované pod listím a kolo tam zůstalo a mě to vykoplo a ještě jsem kousek popoběhl. Byl to takový hodně rychlý přechod z kola na běh. Kdyby měl nekdo zájem, mohu naučit. :-) Večer ještě 21 kilometrů s kámošem. Prý to špatně naměřil, ale myslím, že kecá a jen mi neřekl, že to plánuje tak dlouhé. Ale pití jsem měl, takže dobrý. I když ke konci už jsem trochu chcípal.
Na sobotu jsem se těšil jak malej. Jel jsem na singltrek pod Smrkem, cestou jsem objevil jednu pěknou cyklostezku, na singlíku jsem potkal jen dva lidi a to ještě na parkovišti, jinak ani noha. Tentokrát se mi podařilo nevjet do žádného stromu, nevzít pedálem žádný kámen ani pařez a vůbec jsem z toho měl dobrý pocit. Cestou zpátky mě za Oldřichovským sedlem přepadl déšť, ale s tím jsem počítal, tak jsem vytáhl pláštěnku a jel dál. Vzal jsem to po cyklostezce, která je tam moc pěkná a jezdit na in-linech, tak jsem tam pořád. Je to takový asfaltový singltrek pro lidi, co nemají rádi terén. Večer ještě na rychlovku sauna.
V neděli ráno pršelo, ale na běh to tak nevadí a v osm už jsme měli sraz s kámošem a vyrazili. Bylo z toho nakonec 22 km v pomalejším než plánovaném tempu (plán byl 5:15), ale byly nějaké kopečky, tak to vyjde nastejno. Zbytek dne jen jídlo, filmy a procházka se psem. Jestli po tomhle týdnu nezhubnu aspoň půl kila, tak už nevím. :-)
úterý 2. listopadu 2010
Stumpík - první vyjížďka
aneb dojmy, poznatky a informace.
Po tom, co jsem v pondělí vyměnil duši jsem si nachystal věci na ráno na kolo. Šel jsem spát po deváté, abych mohl vyrazit brzy a neusínal pak v práci. Vzbudil jsem se před třetí hodinou a asi bych už neusnul, tak jsem vyrazil. Jedno světlo na řidítka, dvě blikačky a pro jistotu ještě čelovka do batohu.
Vzal jsem to přes Lidové sady hore kopcom až do Rudolfova. Potvrdilo se mi to, co jsem si myslel a to, že rohy jsou potřeba a řidítka musí jít ještě níž. Z Rudolfova jsem to vzal po silnici, protože nohy po víkendu přece jen trochu cítím a chtěl jsem je pošetřit. Zamkl jsem tlumič i vidlici a zkusil si zaspurtovat. Kolo pružilo minimálně, ale bez rohů to prostě není ono. Na Maliníku jsem zabočil na neznačenou cestu a jel souběžně se zelenou značkou až na Černou Nisu. Občas bylo na cestě bláto, ale velká kola ho projela jako horký nůž máslem. :) Je pravda, že je o něco obtížnější devětadvacítky roztočit, ale pak projedou vším. To jsem si ověřil už na jaře na TestFestu. Stejně tak cestou na Olivetskou horu, kde jsem dříve musel hledat stopu, stačilo jen šlapat a hlídat, abych nesjel z cesty a za chvíli jsem byl nahoře. Tedy jednou jsem musel sesednout, ale to jen protože cestu rozjezdila lesní technika a navíc mě ve tmě ošálila hra stínů.:-) Z Olivetské hory jsem nemohl jet rychle, protože bych byl na dvě půlky, tak jsem otevřel tlumič naplno a užíval si houpání zadku. Zadku kola i mého. :)
Z Bílé kuchyně na Hřebínek to bylo kousek po asfaltu, ale pak jsem to vzal zase lesem. Potom klasika až na Maliník, z něj dolů po červené do Rudolfova a z nakonec cestou, kterou jsem dřív neznal trochu po kamenech a spadaném listí, až jsem se trochu bál, že zase hodím tlamu. Ale nehodil, jen jsem vyjel zbytečně brzo na silnici. Po ní pak kolem přehrady až domů. Zkusil jsem si tedy jízdu na všech površích, na kterých budu normálně jezdit. Taky stoupání, kameny, bahno, šotolinu, asfalt a jsem maximálně spokojen. Rychlý kamenitý sjezd ve tmě nepřipadal v úvahu, ale ani to nějak často neplánuju.
Kromě rohů budu muset pořídit i teleskopickou sedlovku, protože v tom posledním sjezdu jsem se bál, že se překlopím na hlavu. :-) Vepředu mám plášť 2.35" a vzadu jen 2", tak možná časem hodím širší i dozadu. Ale to je potřeba asi jen na prudké stojky a těch tolik není. Tak uvidíme.
Pokud by někoho zajímala specifikace, tak rám je hliník, tlumič Fox Triad, vidlice RockShox Repa SL, kola DT Swiss - přední s pevnou osou, řazení mix Shimano (kliky, přesmykač a kazeta) a Sram (přehazovačka a řadicí páčky) a brzdy Avid Elixir R. Ostatní věci jsou Specialized. Hmotnost kola nevím. Jestli to budu řešit, tak leda až zhubnu sám. :)
A bonus na závěr. Koupil jsem si super mini pumpičku. Za deset minut jsem s ní nahustil prázdné kolo (29x2,35) na skoro 2 Bary, takže použitelná rozhodně je. Měří 99mm a váží 59 gramů.
Po tom, co jsem v pondělí vyměnil duši jsem si nachystal věci na ráno na kolo. Šel jsem spát po deváté, abych mohl vyrazit brzy a neusínal pak v práci. Vzbudil jsem se před třetí hodinou a asi bych už neusnul, tak jsem vyrazil. Jedno světlo na řidítka, dvě blikačky a pro jistotu ještě čelovka do batohu.
Vzal jsem to přes Lidové sady hore kopcom až do Rudolfova. Potvrdilo se mi to, co jsem si myslel a to, že rohy jsou potřeba a řidítka musí jít ještě níž. Z Rudolfova jsem to vzal po silnici, protože nohy po víkendu přece jen trochu cítím a chtěl jsem je pošetřit. Zamkl jsem tlumič i vidlici a zkusil si zaspurtovat. Kolo pružilo minimálně, ale bez rohů to prostě není ono. Na Maliníku jsem zabočil na neznačenou cestu a jel souběžně se zelenou značkou až na Černou Nisu. Občas bylo na cestě bláto, ale velká kola ho projela jako horký nůž máslem. :) Je pravda, že je o něco obtížnější devětadvacítky roztočit, ale pak projedou vším. To jsem si ověřil už na jaře na TestFestu. Stejně tak cestou na Olivetskou horu, kde jsem dříve musel hledat stopu, stačilo jen šlapat a hlídat, abych nesjel z cesty a za chvíli jsem byl nahoře. Tedy jednou jsem musel sesednout, ale to jen protože cestu rozjezdila lesní technika a navíc mě ve tmě ošálila hra stínů.:-) Z Olivetské hory jsem nemohl jet rychle, protože bych byl na dvě půlky, tak jsem otevřel tlumič naplno a užíval si houpání zadku. Zadku kola i mého. :)
Z Bílé kuchyně na Hřebínek to bylo kousek po asfaltu, ale pak jsem to vzal zase lesem. Potom klasika až na Maliník, z něj dolů po červené do Rudolfova a z nakonec cestou, kterou jsem dřív neznal trochu po kamenech a spadaném listí, až jsem se trochu bál, že zase hodím tlamu. Ale nehodil, jen jsem vyjel zbytečně brzo na silnici. Po ní pak kolem přehrady až domů. Zkusil jsem si tedy jízdu na všech površích, na kterých budu normálně jezdit. Taky stoupání, kameny, bahno, šotolinu, asfalt a jsem maximálně spokojen. Rychlý kamenitý sjezd ve tmě nepřipadal v úvahu, ale ani to nějak často neplánuju.
Kromě rohů budu muset pořídit i teleskopickou sedlovku, protože v tom posledním sjezdu jsem se bál, že se překlopím na hlavu. :-) Vepředu mám plášť 2.35" a vzadu jen 2", tak možná časem hodím širší i dozadu. Ale to je potřeba asi jen na prudké stojky a těch tolik není. Tak uvidíme.
Pokud by někoho zajímala specifikace, tak rám je hliník, tlumič Fox Triad, vidlice RockShox Repa SL, kola DT Swiss - přední s pevnou osou, řazení mix Shimano (kliky, přesmykač a kazeta) a Sram (přehazovačka a řadicí páčky) a brzdy Avid Elixir R. Ostatní věci jsou Specialized. Hmotnost kola nevím. Jestli to budu řešit, tak leda až zhubnu sám. :)
A bonus na závěr. Koupil jsem si super mini pumpičku. Za deset minut jsem s ní nahustil prázdné kolo (29x2,35) na skoro 2 Bary, takže použitelná rozhodně je. Měří 99mm a váží 59 gramů.
pondělí 1. listopadu 2010
Týden 25.10. - 31.11.
Tento týden jsem začal dlouhým během. Je to novinka. Dříve byly pondělky volné a tak nějak jsem si na to zvykl, ale co se dá dělat. Píšu "dlouhým během", ale byl to jen necelých 13 kilometrů po rovince. Ale přišlo mi to dlouhé. :-)
V úterý jsem dal jen hodinu na biku po silnici a byla to celkem nuda. Mohlo by už být zase večer světlo. Tmavých večerů po práci už jsem si užil dost. No aspoň, že není ještě sníh.
Středa neměla chybu. Byl jsem si konečně pro nové kolo. Do noci jsem kolem něj poskakoval a málem jsem si ho vzal i do postele. :) Ve čtvrtek jsem ho na chvilku projel a nafotil. Je to prostě paráda. Tlumič tlumí, velká kola projedou vším, sedlo i řidítka mi sedí a vůbec je to super kolo. Jen jsem si ubral podložku pod představcem. Bohužel jako technický antitalent jsem si neuvědomil, že souvisí utažení šroubu na víčku hlavového složení s vůlí hlavového složení a kvůli tomu jsem vezl kolo hned v sobotu zpátky do obchodu. Takže místo víkendového řádění na singltreku pod Smrkem jsem doma smutně koukal na fotku kola. Hlavně, že mám doma knížku o údržbě kola a tam je to polopatě vysvětleno. Jsem zvědavý, kolik takovýchto příhod mě ještě čeká. :)
Jinak kdo není bikový nadšenec, tak kolo je Specialized Stumpjumper FSR Comp 29 2010. Sehnal jsem ho za skvělou výprodejovou cenu o třetinu nižší, než byla cena na jaře nebo v sezóně. Je to testovací kolo, ale nikdy nejeté. Normální barva tohohle modelu je černá se zlatou a testovací kola má Spešl vždy červená s černou. Mně se tahle barva stejně líbí víc.
Na té čtvrteční krátké vyjížďce jsem ještě stačil píchnout a trn jsem objevil až dnes, když jsem si byl pro kolo. Říkal jsem si, že to kolo nějak uchází a že je asi špatný ventilek. Celý rok nepíchnu a pak jedu na dvacet minut projet nové kolo a píchnu. Tomu říkám smůla. Takže první výměna duše za mnou a aspoň už umím sundat kolo s pevnou osou.
Ve čtvrtek jsem ještě tahal chvíli gumy a byl se se Zuzkou proběnout. Odpoledne jsme se byli podívat v nově otevřeném Decathlonu a skutečnost překonala má pesimistická očekávání. Jo, koupili jsme si tam oba po jedné pěkné levné mikině, ale to ostatní je stejně drahé jako jiné obchody. Cyklistické sportovní tretry s tvrdou podrážkou neměli vůbec, nášlapné pedály Shimano PD-M520 stály skoro 1000,- a přitom normálně stojí kolem 500,-. A sportterstery tam měli, ale začínaly i končili fitness řadou a kdo by hledal třeba běžecký Polar, hledal by marně. Bylo to opravdu dost ubohé.
V pátek jsem byl plavat 4x400 a snad zaměřil jsem se na dotahování záběru. Po tahání gum jsem ještě cítil ruce, ale dalo se. Pak ještě vířivka a hurá domů.
V sobotu ráno jsme si s kamarádem zaběhli 19kilometrů nejdřív po rovince a pak i nějaké ty kopečky kolem golfového hřiště a odpoledne jsem ještě na zahradě kácel stromy a řezal dřevo.
Na neděli bylo naplánované mtb volně 2 hodiny, ale zase bylo krásně, tak jsem vytáhl silničku a dal 54 kilometrů. Hlásili orkán a cestou z Albrechtic do Frýdlantu byla vyfrézovaná silnice, takže kolo trochu plavalo a jel jsem pomalu. Ale i tak pěkný švih. Jen jsem podcenil vítr a cestou jsem se bál, že z toho budu mít zase housera. Ale nemám.
V úterý jsem dal jen hodinu na biku po silnici a byla to celkem nuda. Mohlo by už být zase večer světlo. Tmavých večerů po práci už jsem si užil dost. No aspoň, že není ještě sníh.
Středa neměla chybu. Byl jsem si konečně pro nové kolo. Do noci jsem kolem něj poskakoval a málem jsem si ho vzal i do postele. :) Ve čtvrtek jsem ho na chvilku projel a nafotil. Je to prostě paráda. Tlumič tlumí, velká kola projedou vším, sedlo i řidítka mi sedí a vůbec je to super kolo. Jen jsem si ubral podložku pod představcem. Bohužel jako technický antitalent jsem si neuvědomil, že souvisí utažení šroubu na víčku hlavového složení s vůlí hlavového složení a kvůli tomu jsem vezl kolo hned v sobotu zpátky do obchodu. Takže místo víkendového řádění na singltreku pod Smrkem jsem doma smutně koukal na fotku kola. Hlavně, že mám doma knížku o údržbě kola a tam je to polopatě vysvětleno. Jsem zvědavý, kolik takovýchto příhod mě ještě čeká. :)
Jinak kdo není bikový nadšenec, tak kolo je Specialized Stumpjumper FSR Comp 29 2010. Sehnal jsem ho za skvělou výprodejovou cenu o třetinu nižší, než byla cena na jaře nebo v sezóně. Je to testovací kolo, ale nikdy nejeté. Normální barva tohohle modelu je černá se zlatou a testovací kola má Spešl vždy červená s černou. Mně se tahle barva stejně líbí víc.
Na té čtvrteční krátké vyjížďce jsem ještě stačil píchnout a trn jsem objevil až dnes, když jsem si byl pro kolo. Říkal jsem si, že to kolo nějak uchází a že je asi špatný ventilek. Celý rok nepíchnu a pak jedu na dvacet minut projet nové kolo a píchnu. Tomu říkám smůla. Takže první výměna duše za mnou a aspoň už umím sundat kolo s pevnou osou.
Ve čtvrtek jsem ještě tahal chvíli gumy a byl se se Zuzkou proběnout. Odpoledne jsme se byli podívat v nově otevřeném Decathlonu a skutečnost překonala má pesimistická očekávání. Jo, koupili jsme si tam oba po jedné pěkné levné mikině, ale to ostatní je stejně drahé jako jiné obchody. Cyklistické sportovní tretry s tvrdou podrážkou neměli vůbec, nášlapné pedály Shimano PD-M520 stály skoro 1000,- a přitom normálně stojí kolem 500,-. A sportterstery tam měli, ale začínaly i končili fitness řadou a kdo by hledal třeba běžecký Polar, hledal by marně. Bylo to opravdu dost ubohé.
V pátek jsem byl plavat 4x400 a snad zaměřil jsem se na dotahování záběru. Po tahání gum jsem ještě cítil ruce, ale dalo se. Pak ještě vířivka a hurá domů.
V sobotu ráno jsme si s kamarádem zaběhli 19kilometrů nejdřív po rovince a pak i nějaké ty kopečky kolem golfového hřiště a odpoledne jsem ještě na zahradě kácel stromy a řezal dřevo.
Na neděli bylo naplánované mtb volně 2 hodiny, ale zase bylo krásně, tak jsem vytáhl silničku a dal 54 kilometrů. Hlásili orkán a cestou z Albrechtic do Frýdlantu byla vyfrézovaná silnice, takže kolo trochu plavalo a jel jsem pomalu. Ale i tak pěkný švih. Jen jsem podcenil vítr a cestou jsem se bál, že z toho budu mít zase housera. Ale nemám.
pondělí 25. října 2010
Týden 18. - 24.10.
A další týden zvykání si na trénink je za mnou. V pondělí klasicky volno. V
úterý to mělo být kolo na pohodu, ale když jsem před jízdou chtěl nasadit blatníky, co jsem tam měl loni, tak to vůbec nešlo a po několika marných pokusech jsem si uvědomil, že loňskou zimu jsem tam neměl pláště šíře 2,25", ale nějaké užší. Taky jsem zjistil, že vzadu nebrzdím špalky o ráfek, ramínkem brzdy o plášť. A to není dobrý. Tak jsem radši zůstal doma a dal to trochu do kupy.
Ve středu zase na prd. Plán byl 2x 5km po 4:50, ale od vyběhnutí jsem měl
tuhou pravou holeň a skoro jsem necítil nohu od kotníku dolů a nešlo to ani protáhnout, ani rozběhat. Povolilo to až po pěti kilometrech a pak jsem tedy dal jeden úsek z plánovaných dvou.
Čtvrteční plavání bylo spíš simulací závodu. Plán 2x800 metrů jsem odplaval
v ďábelsky rychlých časech 16:44 a 17:33 :). Měl jsem sice celou dráhu jen pro sebe, ale vpravo byly kytovci a vlevo trénink ploutvového plavání, tak jsem pořád nevěděl, na kterou stranu se nadechovat, abych si nevykroutil hlavu.
V pátek aktivní odpočinek plaváním a pak sauna. Konečně jsem použil nové
brejličky, co si syslím až ty staré budou odepsané a najednou jsem viděl i dno bazénu. :)
Protože jsem chtěl jít se Zuzkou a pár známými v neděli na výlet, tak jsem
se snažil odtrénovat sobotní kolo i nedělní běh v sobotu. První byl běh a plánovaných 17km po 5:20 jsem dal, ale zase ty tuhý nohy. Ale bylo krásné počasí a po půl hodině to zase přešlo, tak to bylo nakonec ok. Akorát je blbý, že pak mě zase bolí lýtka z toho, jak musí pracovat místo těch holení.
Odpoledne jsem vyrazil na silničku na skoro dvě hodiny a byla to asi jedna z
posledních jízd, ne-li úplně poslední.
V neděli nás vzbudil déšť, ale nakonec pršelo jen do odjezdu vlaku a pak už ne a výlet po Jizerkách zakončený cukrárnou v Hejnicích se vydařil.Nebyl to dlouhý okruh, spíš tak na pohodu.
úterý to mělo být kolo na pohodu, ale když jsem před jízdou chtěl nasadit blatníky, co jsem tam měl loni, tak to vůbec nešlo a po několika marných pokusech jsem si uvědomil, že loňskou zimu jsem tam neměl pláště šíře 2,25", ale nějaké užší. Taky jsem zjistil, že vzadu nebrzdím špalky o ráfek, ramínkem brzdy o plášť. A to není dobrý. Tak jsem radši zůstal doma a dal to trochu do kupy.
Ve středu zase na prd. Plán byl 2x 5km po 4:50, ale od vyběhnutí jsem měl
tuhou pravou holeň a skoro jsem necítil nohu od kotníku dolů a nešlo to ani protáhnout, ani rozběhat. Povolilo to až po pěti kilometrech a pak jsem tedy dal jeden úsek z plánovaných dvou.
Čtvrteční plavání bylo spíš simulací závodu. Plán 2x800 metrů jsem odplaval
v ďábelsky rychlých časech 16:44 a 17:33 :). Měl jsem sice celou dráhu jen pro sebe, ale vpravo byly kytovci a vlevo trénink ploutvového plavání, tak jsem pořád nevěděl, na kterou stranu se nadechovat, abych si nevykroutil hlavu.
V pátek aktivní odpočinek plaváním a pak sauna. Konečně jsem použil nové
brejličky, co si syslím až ty staré budou odepsané a najednou jsem viděl i dno bazénu. :)
Protože jsem chtěl jít se Zuzkou a pár známými v neděli na výlet, tak jsem
se snažil odtrénovat sobotní kolo i nedělní běh v sobotu. První byl běh a plánovaných 17km po 5:20 jsem dal, ale zase ty tuhý nohy. Ale bylo krásné počasí a po půl hodině to zase přešlo, tak to bylo nakonec ok. Akorát je blbý, že pak mě zase bolí lýtka z toho, jak musí pracovat místo těch holení.
Odpoledne jsem vyrazil na silničku na skoro dvě hodiny a byla to asi jedna z
posledních jízd, ne-li úplně poslední.
V neděli nás vzbudil déšť, ale nakonec pršelo jen do odjezdu vlaku a pak už ne a výlet po Jizerkách zakončený cukrárnou v Hejnicích se vydařil.Nebyl to dlouhý okruh, spíš tak na pohodu.
pondělí 18. října 2010
Týden 11. - 17.10.
V pondělí po maratonu jsem si užíval volno. Jak doba plyne, tak mám z toho
maratonu čím dál lepší pocit. Při vzpomínce na něj se mi vybaví už jen prosluněné údolí Jizery a na bolavé nohy si ani nevzpomenu.
V úterý jsem měl v plánu vytočení nohou na biku, jenže byla inverze jako
prase a tak jsem jel nahoru na Maliník a zpět. Nahoře sice nebyla, ale taky jsem tam dlouho nepobyl. Na úterý byl plán 8km lehkého běhu a protože jsem předpokládal, že bude zase hnusně, tak jsem si zjistil autobus do Jizerek, připravil si věci no a samozřejmě, že ten den inverze nebyla. Ale do Jizerek jsem jel stejně, trochu to tam proběhl, jednou solidně zakopl o kořen a z plánovaných osmi bylo 16.
Ve čtvrtek to přišlo... Moje oblíbené plavání a hned 3x 500m s minutovou
pauzou. No zapomněl jsem, jak má být dlouhá a tak jsem zvolil kompromisních 1,5 minuty a nakonec jsem dal jen dva úseky, protože mě děsně bolely ruce a dostával jsem křeče do nohou. Zbytek jsem doplaval znakem a
pak hurá do vířivky.
V pátek bylo volno a to bylo po takové náloži fajn. :-D Vlastně jsem ujel pár desítek metrů na mtb kole, na které jsem byl složit zálohu a krátce ho projet kvůli ověření správné velikosti.
V sobotu hoďku a půl kolo po lese a v neděli 15km běh. Bylo krásně teplo, tak jsem si to užil i přes bolavá lýtka.
Prostě takový obyčejný rozjezdový týden.
maratonu čím dál lepší pocit. Při vzpomínce na něj se mi vybaví už jen prosluněné údolí Jizery a na bolavé nohy si ani nevzpomenu.
V úterý jsem měl v plánu vytočení nohou na biku, jenže byla inverze jako
prase a tak jsem jel nahoru na Maliník a zpět. Nahoře sice nebyla, ale taky jsem tam dlouho nepobyl. Na úterý byl plán 8km lehkého běhu a protože jsem předpokládal, že bude zase hnusně, tak jsem si zjistil autobus do Jizerek, připravil si věci no a samozřejmě, že ten den inverze nebyla. Ale do Jizerek jsem jel stejně, trochu to tam proběhl, jednou solidně zakopl o kořen a z plánovaných osmi bylo 16.
Ve čtvrtek to přišlo... Moje oblíbené plavání a hned 3x 500m s minutovou
pauzou. No zapomněl jsem, jak má být dlouhá a tak jsem zvolil kompromisních 1,5 minuty a nakonec jsem dal jen dva úseky, protože mě děsně bolely ruce a dostával jsem křeče do nohou. Zbytek jsem doplaval znakem a
pak hurá do vířivky.
V pátek bylo volno a to bylo po takové náloži fajn. :-D Vlastně jsem ujel pár desítek metrů na mtb kole, na které jsem byl složit zálohu a krátce ho projet kvůli ověření správné velikosti.
V sobotu hoďku a půl kolo po lese a v neděli 15km běh. Bylo krásně teplo, tak jsem si to užil i přes bolavá lýtka.
Prostě takový obyčejný rozjezdový týden.
neděle 10. října 2010
Benešovský maratón Pojizeřím
Po krásných pohodových 14 dnech téměř nicnedělání, kdy byly mojí jedinou aktivitou bezva výlet kolem Cvikova, svatba Zuzčiny kamarádky a asi dva klusy se Zuzkou jsem se začal rozhodovat, který maraton si na podzim dát. Už dva roky se chystám do Benešova, ale poprvé jsem neměl natrénováno a podruhé jsem zase měl problémy s okosticemi. Ne, že bych letos natrénováno měl - moje "příprava" sestávala z dvou pětek po pěti minutách na kilometr v úterý, ve středu regenerační klus a v pátek rozběhnutí před závodem. To bylo celé. Michal říkal, že bych měl běžet spíš Stromovku. To jsem věděl taky, ale to bych si Benešov nezaběhl nikdy nebo bych musel vypustit triatlony na konci sezóny, což mi přijde škoda. Navíc Stromovku moc nemusím. Ani nevím proč. Ještě navrhoval Drážďany, ale ty půjdu asi až příští rok. Fakt, že jsem nechal doma sporttester mi ze začátku připadal jako katastrofa, ale pak jsem si řekl, že to vlastně ani moc nevadí, protože svých hraničních 160 tepů poznám podle dýchání.
V Benešově na startu jsem potkal spoustu známých z běžeckého fóra, mezi nimi i ultrahvězdu mapo, se kterou jsem měl tu čest se rozklusat. :-) Před startem jsem se předběžně domluvil s Mirkem Kostlivým, že půjdeme zhruba stejně rychle a tak se ho budu držet. Půlmaratón a maratón měly stejnou trasu, takže se po startu běželo celkem rychle, ale nějaký respekt k maratonu ve mně zůstal a tak jsem po chvíli zvolnil a čekal, až mě Mirek doběhne. Pak jsme až skoro na obrátku běželi spolu. Průměrné tempo se nám zdálo rychlé, ale bylo to většinou z kopce a až asi tak od 13.km se to začalo zvedat. Tak jsme nezpomalovali. Na desítce jsme byli za 46 minut a něco. Tímto bych rád vyvrátil mýtus, že je Benešov na obrátku do kopce a zpět z kopce. To je sice v absolutních hodnotách výškových metrů pravda, ale trať je vlnitá a kilometr po startu se sbíhá dvoukilometrový kopec. Takovýchto "vlnek" je tam více, i když ne tak výrazných.
Asi dva kilometry před obrátkou jsem začal trochu tuhnout a Mirek se začal vzdalovat. Nakonec se vzdálil úplně. :-) Na obrátce jsem byl v čase 1:41, což je docela hezké, ale musel bych to udržet. Od asi 24.km mě bolely už celé nohy - lýtka, stehna, třísla, chodidla a já nevím, co ještě. Jen kolena ne. Občas nějaký ten náběh na křeč, ale zatím bez křečí. Samozřejmě, že jsem si nevzal ani gel, ani Magneslife, tak jsem musel vystačit s tím, co bylo na občerstvovačkách. Nejlepší byly rumové perníčky, ale zase po nich bylo hnusně v puse. Na asi 37. kilometru jsem dostal první křeč do kolena zezadu a pak občas další. Ale zatím nic hrozného. Nejhorší to bylo od 40. kilometru, kdy jsem musel už protahovat a do cíle jsem doběhl/dopajdal s křečemi v obou nohách za 3:47:49.
Celou dobu se běželo po silnici v krásném údolí s výhledy na podzimní lesy. Kdyby kolem každou chvíli neprojela nějaká uřvaná a smradlavá motorka, byla by to idylka.
V Benešově na startu jsem potkal spoustu známých z běžeckého fóra, mezi nimi i ultrahvězdu mapo, se kterou jsem měl tu čest se rozklusat. :-) Před startem jsem se předběžně domluvil s Mirkem Kostlivým, že půjdeme zhruba stejně rychle a tak se ho budu držet. Půlmaratón a maratón měly stejnou trasu, takže se po startu běželo celkem rychle, ale nějaký respekt k maratonu ve mně zůstal a tak jsem po chvíli zvolnil a čekal, až mě Mirek doběhne. Pak jsme až skoro na obrátku běželi spolu. Průměrné tempo se nám zdálo rychlé, ale bylo to většinou z kopce a až asi tak od 13.km se to začalo zvedat. Tak jsme nezpomalovali. Na desítce jsme byli za 46 minut a něco. Tímto bych rád vyvrátil mýtus, že je Benešov na obrátku do kopce a zpět z kopce. To je sice v absolutních hodnotách výškových metrů pravda, ale trať je vlnitá a kilometr po startu se sbíhá dvoukilometrový kopec. Takovýchto "vlnek" je tam více, i když ne tak výrazných.
Asi dva kilometry před obrátkou jsem začal trochu tuhnout a Mirek se začal vzdalovat. Nakonec se vzdálil úplně. :-) Na obrátce jsem byl v čase 1:41, což je docela hezké, ale musel bych to udržet. Od asi 24.km mě bolely už celé nohy - lýtka, stehna, třísla, chodidla a já nevím, co ještě. Jen kolena ne. Občas nějaký ten náběh na křeč, ale zatím bez křečí. Samozřejmě, že jsem si nevzal ani gel, ani Magneslife, tak jsem musel vystačit s tím, co bylo na občerstvovačkách. Nejlepší byly rumové perníčky, ale zase po nich bylo hnusně v puse. Na asi 37. kilometru jsem dostal první křeč do kolena zezadu a pak občas další. Ale zatím nic hrozného. Nejhorší to bylo od 40. kilometru, kdy jsem musel už protahovat a do cíle jsem doběhl/dopajdal s křečemi v obou nohách za 3:47:49.
Celou dobu se běželo po silnici v krásném údolí s výhledy na podzimní lesy. Kdyby kolem každou chvíli neprojela nějaká uřvaná a smradlavá motorka, byla by to idylka.
středa 22. září 2010
Spiroergometrie
Někdy na začátku prázdnin jsem na cyklodiskuzi narazil na odkaz na jinou diskuzi, ve které se řešilo, zda by si každý sportující člověk měl preventivně nechat vyšetřit srdce. Jak už to u těchto diskuzí bývá, někdo tvrdil, že je to blbost a že je lepší nevědět a někdo zase opak. V této diskuzi byl i odkaz na článek jednoho bývalého sportovce. Ten se ještě před zjištěnými zdravotními problémy připravoval na bikemaraton Salzkammergut Trophy a přestože mu bylo přes třicet let, nechtěl se nechat vyšetřit s tím, že mu nic není. Nakonec ho ale jeho kamarádka lékařka přesvědčila a na vyšetření mu zjistili nedovírající srdeční chlopeň a šel okamžitě na operaci. Kdyby sportoval dál, tak by ho to prý dostalo někde na švihu a byl by s ním amen. Od té operace nesmí skoro nic, jen chodit na procházky.
Tak jsem se rozhodl to taky podstoupit. Jde o echokardii, která se ale samostatně prý nedělá. Tak jsem se přihlásil na kompletní spiroergometrii s tím, že pokud by bylo něco špatně, tak mě pošlou ambulantně na tu echokardii. No všechno dopadlo dobře. :)
Nejdřív se mě ptal pracovník vyšetřovacího centra na anamnézu, jak moc sportuji a jaké sporty, pak mě zvážil a změřil. Asi jsem se zmenšil, protože mi naměřil jen 185cm. Pak mi přilepil na pravou nohu a ruku po dvou elektrodách a změřil tuky.
Pak to teprve začalo být zajímavé. :) Klidové EKG - moje první, pak vyšetření plicních funkcí a nakonec behací pás. Na něm 8 minut na rozběhání a pak po minutě přidávání tempa. Přede mnou tam byli nějací fotbalisti, kteří podle zvuku dupání na pásu běhali kolem 3:30 min/km. Rozklus byl 5min/km a pak přidávání každou minutu. Vydržel jsem pět minut. Pak jsem radši vyskočil, abych se nerozplácl na zeď.
Nakonec ještě rozbor stavu s lékařem, ale to bylo jen ohledně stavu srdce. Všechno v pořádku a je možné vyloučit 95% předvídatelných problémů.
Večer mi přišly výsledky a jak tak na to koukám, tak mám pocit, že na to mají nějakou šablonu a ty hodnoty, které se opravdu neměřily, tak tam frkli z ní.
Vezmu to popořadě:
EKG - ty zkratky jsou pro mě španělská vesnice. Ale asi o nic nepřicházm.
Hmotnost - no s tou by se mělo něco dělat. Krátké rychlé závody nedávaly moc prostoru na delší tréninky a je to znát.
Výkon: 150% věkové normy vypadá pěkně, ale taky mi to nic moc neřekne.
Tepové parametry - 183 určitě moje maximálka není. Ale dělat test maximálky v trvání 15 minut je málo. Co si pamatuju, tak jsem jednou měl max. 185. Ale ty dva tepy... Ty zóny uvedené níže jsou mimo úplně. Kolo v Otrokovicích bylo na 145 tepech a trvání rozhodně nebylo v minutách. :-)
Respirační parametry - to samé co u výkonu.
Aerobní práh - jestli se nepletu, tak je ANP hranice, nad kterou je metabolismus tuků nedokonalý, spalují se převážně cukry a hromadí se laktát. Takže zase úlet. ANP mám tak odhadem kolem 160 tepů.
Ostatní parametry - výkonnostní index nevím, co je.
Zhodnocení - souhlas.
Doporučení - kromě první věty je to z nějaké šablony.
Celkově jsem s výsledkem vyšetření spokojený. Účel splnilo a pokud bych chtěl výstup jako podklad k tréninku, tak bych šel na zjištění laktátové křivky. Hodnoty mohla taky zkreslit únava, ale o moc asi ne.
Tak jsem se rozhodl to taky podstoupit. Jde o echokardii, která se ale samostatně prý nedělá. Tak jsem se přihlásil na kompletní spiroergometrii s tím, že pokud by bylo něco špatně, tak mě pošlou ambulantně na tu echokardii. No všechno dopadlo dobře. :)
Nejdřív se mě ptal pracovník vyšetřovacího centra na anamnézu, jak moc sportuji a jaké sporty, pak mě zvážil a změřil. Asi jsem se zmenšil, protože mi naměřil jen 185cm. Pak mi přilepil na pravou nohu a ruku po dvou elektrodách a změřil tuky.
Pak to teprve začalo být zajímavé. :) Klidové EKG - moje první, pak vyšetření plicních funkcí a nakonec behací pás. Na něm 8 minut na rozběhání a pak po minutě přidávání tempa. Přede mnou tam byli nějací fotbalisti, kteří podle zvuku dupání na pásu běhali kolem 3:30 min/km. Rozklus byl 5min/km a pak přidávání každou minutu. Vydržel jsem pět minut. Pak jsem radši vyskočil, abych se nerozplácl na zeď.
Nakonec ještě rozbor stavu s lékařem, ale to bylo jen ohledně stavu srdce. Všechno v pořádku a je možné vyloučit 95% předvídatelných problémů.
Večer mi přišly výsledky a jak tak na to koukám, tak mám pocit, že na to mají nějakou šablonu a ty hodnoty, které se opravdu neměřily, tak tam frkli z ní.
Vezmu to popořadě:
EKG - ty zkratky jsou pro mě španělská vesnice. Ale asi o nic nepřicházm.
Hmotnost - no s tou by se mělo něco dělat. Krátké rychlé závody nedávaly moc prostoru na delší tréninky a je to znát.
Výkon: 150% věkové normy vypadá pěkně, ale taky mi to nic moc neřekne.
Tepové parametry - 183 určitě moje maximálka není. Ale dělat test maximálky v trvání 15 minut je málo. Co si pamatuju, tak jsem jednou měl max. 185. Ale ty dva tepy... Ty zóny uvedené níže jsou mimo úplně. Kolo v Otrokovicích bylo na 145 tepech a trvání rozhodně nebylo v minutách. :-)
Respirační parametry - to samé co u výkonu.
Aerobní práh - jestli se nepletu, tak je ANP hranice, nad kterou je metabolismus tuků nedokonalý, spalují se převážně cukry a hromadí se laktát. Takže zase úlet. ANP mám tak odhadem kolem 160 tepů.
Ostatní parametry - výkonnostní index nevím, co je.
Zhodnocení - souhlas.
Doporučení - kromě první věty je to z nějaké šablony.
Celkově jsem s výsledkem vyšetření spokojený. Účel splnilo a pokud bych chtěl výstup jako podklad k tréninku, tak bych šel na zjištění laktátové křivky. Hodnoty mohla taky zkreslit únava, ale o moc asi ne.
pondělí 20. září 2010
Zhodnocení sezóny
Poslední letošní vytrvalostní víceboj je za mnou a je tedy čas na zhodnocení sezóny. Stručně řečeno - jsem moc spokojený. Něco málo se nepovedlo, ale myslím, že jsem se poučil a příště se to nestane.
Když nepočítám tři desítky a jeden půlmaraton na rozběhání po zimě, tak byl první letošní závod Krušnoman. Taková menší legenda a s odstupem musím říct, že při vzpomínce na něj se mi opravdu vybaví trápení, což se u všech mých závodů říct nedá. Ne, že bych se netrápil, ale nějak to časem s paměti vyprchá. Konečný čas byla ale pěkný a celý ten víkend také.
Pak následoval Czechman v Mělicích jako rozjetí před Moraviamanem. Tam jsem udělal zkušenost, že ionťák v horku opravdu ne.
O Moraviamanovi se mi moc psát nechce, ale když už jsem se do toho dal... No prostě to chození nebylo nutné a příště chodit nebudu, i kdybych měl klusat v tempu 7 min/km.
Na Grafimanovi jsem si spravil chuť, když jsem v tropických teplotách zařízl Aldamana a Danielu. Po dlouhé době se na závodech objevil i Téčko, se ctí dokončil a ještě rozdával úsměvy na všechny strany.
Následoval můj první terénní triatlon Dřevěnický rykot. Bavilo mě to a tak jsem pak absolvoval i další podobné závody.
Například Železného knedlíka, který měl být triatlonem, ale kvůli rozvodněnému Labi z něj byl nakonec duatlon. Tak jsem si užil blátivé trati na kole i na běhu.
Dalším závodem byl Doksyman s krásným tričkem. :) Na kole mi to docela jelo, ale na běhu už to bylo horší. Trasa běhu byla oproti loňsku lehce pozměněna, takže mi to lépe utíkalo.
Na Samuel XC triatlonu jsem byl předposlední, ale to asi hlavně kvůli tomu, že jsem si chytrák nechal doma neopren a nevzal jsem si ani čepičku a pak jsem mrzl na plavání. Kolo nebylo ani moc technické a běh jen s jedním dlouhým kopcem a následným seběhem. Trať hezká a za rok bych se tam chtěl zase podívat.
Babí léto mi dalo zabrat. Přestože jsem měl mít před sebou 55km, začal jsem celkem svižně a ke konci už to nebylo nic moc, o křečích nemluvě. Ale loni jsem byl na 88km trati předposlední a letos na 55km 98. ze 150, takže zlepšení. :-)
Druhý den po Babím létě byl krátký terénní triatlon Hrádek, kde jsem oproti očekávání docela slušně zajel a běžecký čas byl jedenáctý nejlepší. O to náročnější bylo pak zregenerovat.
Týden nato jsem běžel v Praze PIM 10km a zaběhl jsem to podle plánu mezi 42 a 43 minutami. Velký počet závodníků člověka donutí nezpomalovat a mohutně finišovat. Kde jinde předběhnete na posledních 200 metrech 10 lidí? :)
A poslední závod byl X Duatlon Kytlice. Terénní duatlon s nejtěžší trasou kola, co jsem kdy jel. Tam umístění ještě ani nevím.
Tyhle kratší závody v okolí mě baví. Není to takový stres a je to dobrý trénink. Když vyjde počasí a sejdou se bezva lidi, je to paráda.
V roce 2011 se zaměříme s trenérem na half IM pro získání rychlosti a v roce 2012 vytřeme všem zrak. :-D Teď se ale bude odpočívat.
Když nepočítám tři desítky a jeden půlmaraton na rozběhání po zimě, tak byl první letošní závod Krušnoman. Taková menší legenda a s odstupem musím říct, že při vzpomínce na něj se mi opravdu vybaví trápení, což se u všech mých závodů říct nedá. Ne, že bych se netrápil, ale nějak to časem s paměti vyprchá. Konečný čas byla ale pěkný a celý ten víkend také.
Pak následoval Czechman v Mělicích jako rozjetí před Moraviamanem. Tam jsem udělal zkušenost, že ionťák v horku opravdu ne.
O Moraviamanovi se mi moc psát nechce, ale když už jsem se do toho dal... No prostě to chození nebylo nutné a příště chodit nebudu, i kdybych měl klusat v tempu 7 min/km.
Na Grafimanovi jsem si spravil chuť, když jsem v tropických teplotách zařízl Aldamana a Danielu. Po dlouhé době se na závodech objevil i Téčko, se ctí dokončil a ještě rozdával úsměvy na všechny strany.
Následoval můj první terénní triatlon Dřevěnický rykot. Bavilo mě to a tak jsem pak absolvoval i další podobné závody.
Například Železného knedlíka, který měl být triatlonem, ale kvůli rozvodněnému Labi z něj byl nakonec duatlon. Tak jsem si užil blátivé trati na kole i na běhu.
Dalším závodem byl Doksyman s krásným tričkem. :) Na kole mi to docela jelo, ale na běhu už to bylo horší. Trasa běhu byla oproti loňsku lehce pozměněna, takže mi to lépe utíkalo.
Na Samuel XC triatlonu jsem byl předposlední, ale to asi hlavně kvůli tomu, že jsem si chytrák nechal doma neopren a nevzal jsem si ani čepičku a pak jsem mrzl na plavání. Kolo nebylo ani moc technické a běh jen s jedním dlouhým kopcem a následným seběhem. Trať hezká a za rok bych se tam chtěl zase podívat.
Babí léto mi dalo zabrat. Přestože jsem měl mít před sebou 55km, začal jsem celkem svižně a ke konci už to nebylo nic moc, o křečích nemluvě. Ale loni jsem byl na 88km trati předposlední a letos na 55km 98. ze 150, takže zlepšení. :-)
Druhý den po Babím létě byl krátký terénní triatlon Hrádek, kde jsem oproti očekávání docela slušně zajel a běžecký čas byl jedenáctý nejlepší. O to náročnější bylo pak zregenerovat.
Týden nato jsem běžel v Praze PIM 10km a zaběhl jsem to podle plánu mezi 42 a 43 minutami. Velký počet závodníků člověka donutí nezpomalovat a mohutně finišovat. Kde jinde předběhnete na posledních 200 metrech 10 lidí? :)
A poslední závod byl X Duatlon Kytlice. Terénní duatlon s nejtěžší trasou kola, co jsem kdy jel. Tam umístění ještě ani nevím.
Tyhle kratší závody v okolí mě baví. Není to takový stres a je to dobrý trénink. Když vyjde počasí a sejdou se bezva lidi, je to paráda.
V roce 2011 se zaměříme s trenérem na half IM pro získání rychlosti a v roce 2012 vytřeme všem zrak. :-D Teď se ale bude odpočívat.
neděle 19. září 2010
X Duatlon Kytlice
Tak mám za sebou další a na nějakou dobu poslední závod. Teď bude mít víkendy v režii Zuzka a zatím to vypadá, že se budeme ob víkend motat s batohy a Bárou někde okolo u jejího oblíbeného Cvikova. :-)
Tentokrát to byl terénní duatlon v Kytlici a když píšu "terénní", tak opravdu terénní. Běh 5 a 3 kilometry byl kytlická klasika, tj. podobná trasa jako na Kytlickém minitriatlonu, ale kolo byla lahůdka. Rovný úsek tam nebyl snad žádný, do kopce se často muselo tlačit a z kopce zase hledat stopu bahnem. Jela se dvě stějná kola a začátek byl asfaltová stojka, pak prďák lesem, krátký odpočinek a zase sešup bahnem dolů. Pak přelézt brod, do mírného kopce po šotolině a zase dolů bahnem. Trochu jsem popis zkrátil, ale to hlavní bylo řečeno. Celé kolo jsme se naháněli s Luckou Vavruškovou. Z kopce jsem ujel já jí, do kopce ona mně. :) Těsně před depem jsem jí předjel, ale pak mi stejně utekla. Ale aspoň jsem předběhl jiné dvě holky. :)
Kuriozní byly dvě situace. Na kole jsem jel vedle dalšího závodníka a před námi napříč odvodňovací kanál s kládou. Z prvního kola jsem věděl, že se to dá projet. Jenže kolega přední kolo zapíchl a jeho zadní mě praštilo do ramene, takže jsem ztratil rovnováhu a musel sesednout.
Situace na běhu byla asi ještě zábavnější. Běžím, běžím a najednou pravou nohou hop do bláta a pak i z bláta, ale už bez boty. :-D Takže stíhaný borec získal náskok. Ale stejně jsem ho doběhl.
V cíli jsem trochu bloudil, ale naštěstí už jsem měl čas zastavený. jen jsem hledal bránu a ona tam žádná nebyla. Celkově ale asi výsledek žádné terno. Přeci jen je únava už znát a na krátké distance nemám tak natrénováno. Ale závod to byl moc pěkný.
Tentokrát to byl terénní duatlon v Kytlici a když píšu "terénní", tak opravdu terénní. Běh 5 a 3 kilometry byl kytlická klasika, tj. podobná trasa jako na Kytlickém minitriatlonu, ale kolo byla lahůdka. Rovný úsek tam nebyl snad žádný, do kopce se často muselo tlačit a z kopce zase hledat stopu bahnem. Jela se dvě stějná kola a začátek byl asfaltová stojka, pak prďák lesem, krátký odpočinek a zase sešup bahnem dolů. Pak přelézt brod, do mírného kopce po šotolině a zase dolů bahnem. Trochu jsem popis zkrátil, ale to hlavní bylo řečeno. Celé kolo jsme se naháněli s Luckou Vavruškovou. Z kopce jsem ujel já jí, do kopce ona mně. :) Těsně před depem jsem jí předjel, ale pak mi stejně utekla. Ale aspoň jsem předběhl jiné dvě holky. :)
Kuriozní byly dvě situace. Na kole jsem jel vedle dalšího závodníka a před námi napříč odvodňovací kanál s kládou. Z prvního kola jsem věděl, že se to dá projet. Jenže kolega přední kolo zapíchl a jeho zadní mě praštilo do ramene, takže jsem ztratil rovnováhu a musel sesednout.
Situace na běhu byla asi ještě zábavnější. Běžím, běžím a najednou pravou nohou hop do bláta a pak i z bláta, ale už bez boty. :-D Takže stíhaný borec získal náskok. Ale stejně jsem ho doběhl.
V cíli jsem trochu bloudil, ale naštěstí už jsem měl čas zastavený. jen jsem hledal bránu a ona tam žádná nebyla. Celkově ale asi výsledek žádné terno. Přeci jen je únava už znát a na krátké distance nemám tak natrénováno. Ale závod to byl moc pěkný.
neděle 12. září 2010
PIM Grand Prix a vinobraní
Se závodem série PIM jsme počítali s velkým předstihem, protože to byl asi jediný závod, kam můžeme jet se Zuzkou oba a kde dostane tričko. :-) Taky jsme tomu po jejím zranění přizpůsobili tréninkový plán. Osobák to sice nebyl, ale čas 24:26 taky není k zahození. Zuzka je sice mrzutá, že je to zhoršení okolo minuty, ale prostě to pokaždé nevyjde. A navíc na ni nezbylo hezké tričko a dostala nějaké divné bílé. Tohle nepochopím. Tak snad organizátoři vědí předem kolik je přihlášených žen a u závodu se stříbrným hodnocením by nemělo vadit, že jim pár triček zbyde. Rozhodně je to lepší, než aby chyběla. Taky mi vadilo, že závodníci s mně podobnou výkoností odhazovali kelímky na zem. I přes výslovný zákaz v propozicích. Dal bych nad občerstvovačku kameru a kdo by ho odhodil, toho bych disknul. Navíc nechápu, k čemu jim bylo občerstvení na 10km trati. Rozumím tomu u běžců s pomalejšími časy, ale ti se už chudáci museli brodit záplavou kelímků.
Během Zuzčiného běhu jsem ještě potkal starého známého Rosťu Běhounka z dřevních dob Traged Teamu s manželkou a ti se divili, že ještě žiju. :-) Bylo to fajn setkání, ale musel jsem pak zase běžet fotit Zuzku. Ale to mi vůbec nešlo, tak ještě, že tam byla i kamarádka Romča a té se jedna fotka povedla.
Já šel oproti Zuzce do závodu s tím, že už mám těch závodů v nohou za poslední dobu docela dost a přestože regeneruji ostošest, tak jsem žádný zázrak nečekal. Na začátek klasicky adrenalinová záležitost s lidmi, co nechápou, že když mají na prsou číslo 1985, tak opravdu nemají co dělat dvacet metrů od startovní čáry. Jestli někdo běží na 34 minut a přihlásí se pozdě, tak má prostě smůlu a má začínat zezadu. Fakt jsem neměl slov, tak jsem jednoho běžce beze slova jemně odstrčil a postavil se před něj. :-) Zuzka to měla s neukázněnými běžkyněmi ještě horší. Na startu jsem potkal Oslíka v oranžovém dresu, tak jsme prohodili pár slov (číslo měl v pořádku :) a pak už jsem ho neviděl.
Prvních pár kilometrů se nedalo bežet pomalu, protože by mě předběhli ještě větší přepalovači než jsem já a ti by mě pak blokovali. Tak jsem to valil kolem 3:50 - 4:00/km a čekal jsem, kdy budu muset zpomalit. Tepák jsem si nebral, abych se jím zbytečně nerozptyloval a bylo to asi dobře. První 4 kilometry jsem měl za 16:51. Od nějakého šestého kilometru (5. až 6. km za 8:36) jsem začal trochu vadnout, ale říkal jsem si, že je to jenom desítka a nebudu zpomalovat. Pak začali dotírat borci, co se předtím šetřili, ale nechtěl jsem se nechat, takže sedmý km byl za 4:23, osmý za 4:17 a poslední dva za 8:20. Na posledním kilometru jsem předběhl blikajícího běžce, který mě vzal na osmém a už jsem ho před sebe nepustil. Smyčka po průběhu cílem byla docela na hlavu, ale už to byl jen kousek, tak jsem se kousl a v posledních 200 metrech předběhl asi 10 lidí.
Druhý den jsem se byl ráno na hodinku projít do údolí Šárky a pak jsem se Zuzkou a její kamarádkou vyrazil na vinobraní do Troji. Vstupné 50Kč platilo i do botanické zahrady a ještě byl v ceně suchý preclík. :) Ochutnali jsme vinný mošt z červených hroznů a bílý a červený burčák. Víno jsem neochutnával, protože mu vůbec nerozumím a nejradši máme stejně Lambrucso a Sangrii. Pak jsme se prošli se do kopce. To bylo po závodě bezva. :) nakonec jsme poseděli ve stínu na lavičce, nezdravě posvačili a jeli domů.
Během Zuzčiného běhu jsem ještě potkal starého známého Rosťu Běhounka z dřevních dob Traged Teamu s manželkou a ti se divili, že ještě žiju. :-) Bylo to fajn setkání, ale musel jsem pak zase běžet fotit Zuzku. Ale to mi vůbec nešlo, tak ještě, že tam byla i kamarádka Romča a té se jedna fotka povedla.
Já šel oproti Zuzce do závodu s tím, že už mám těch závodů v nohou za poslední dobu docela dost a přestože regeneruji ostošest, tak jsem žádný zázrak nečekal. Na začátek klasicky adrenalinová záležitost s lidmi, co nechápou, že když mají na prsou číslo 1985, tak opravdu nemají co dělat dvacet metrů od startovní čáry. Jestli někdo běží na 34 minut a přihlásí se pozdě, tak má prostě smůlu a má začínat zezadu. Fakt jsem neměl slov, tak jsem jednoho běžce beze slova jemně odstrčil a postavil se před něj. :-) Zuzka to měla s neukázněnými běžkyněmi ještě horší. Na startu jsem potkal Oslíka v oranžovém dresu, tak jsme prohodili pár slov (číslo měl v pořádku :) a pak už jsem ho neviděl.
Prvních pár kilometrů se nedalo bežet pomalu, protože by mě předběhli ještě větší přepalovači než jsem já a ti by mě pak blokovali. Tak jsem to valil kolem 3:50 - 4:00/km a čekal jsem, kdy budu muset zpomalit. Tepák jsem si nebral, abych se jím zbytečně nerozptyloval a bylo to asi dobře. První 4 kilometry jsem měl za 16:51. Od nějakého šestého kilometru (5. až 6. km za 8:36) jsem začal trochu vadnout, ale říkal jsem si, že je to jenom desítka a nebudu zpomalovat. Pak začali dotírat borci, co se předtím šetřili, ale nechtěl jsem se nechat, takže sedmý km byl za 4:23, osmý za 4:17 a poslední dva za 8:20. Na posledním kilometru jsem předběhl blikajícího běžce, který mě vzal na osmém a už jsem ho před sebe nepustil. Smyčka po průběhu cílem byla docela na hlavu, ale už to byl jen kousek, tak jsem se kousl a v posledních 200 metrech předběhl asi 10 lidí.
Druhý den jsem se byl ráno na hodinku projít do údolí Šárky a pak jsem se Zuzkou a její kamarádkou vyrazil na vinobraní do Troji. Vstupné 50Kč platilo i do botanické zahrady a ještě byl v ceně suchý preclík. :) Ochutnali jsme vinný mošt z červených hroznů a bílý a červený burčák. Víno jsem neochutnával, protože mu vůbec nerozumím a nejradši máme stejně Lambrucso a Sangrii. Pak jsme se prošli se do kopce. To bylo po závodě bezva. :) nakonec jsme poseděli ve stínu na lavičce, nezdravě posvačili a jeli domů.
úterý 7. září 2010
Triatlon Hrádek 0,4 - 16 - 4
V neděli mě čekal krátký triatlon v nedalekém Hrádku nad Nisou. Už loni jsem organizátorovi přislíbil účast, ale pak do toho něco lezlo a nejel jsem tam. Takže letos víceméně příjemná povinnost. Do Chrastavy jsem jel vlakem a zbytek cesty, tj. asi 8km na kole. Tentokrát se mi povedlo nikde nezabloudit a na startu jsem byl s velkým předstihem.
Potkal jsem se se starými známými, odprezentoval se a zabral si místo na kraji depa. Taky jsem zkusil vodu a asi 10cm od břehu byla docela teplá. Do startu do docela uteklo. Tentokrát už jsem si nepren vzal, i když jen krátký a hodil se. Voda měla podle pořadatelů 16,1 stupňů. Hasiči byli připraveni zasáhnout, tak se do vody odvážili i ti, co měli jen normální plavky. Plavaly se dva okruhy po cca 200m s výběhem z vody. Osobně mám výběhy rád. Člověk si tak trochu orazí a pak se zase rozplácne na vodu. Z vody jsem lezl tak někde ve třetí čtvrtině startovního pole. Při převlékání jsem trochu zápasil s jednou cyklorukavičkou, při výběhu s kolem jsem ztratil tachometr a druhou rukavičku jsem navlékal asi 200m. Asi s nimi příště radši rovnou poplavu.
Kolo bylo moc pěkné. První třetinu mě děsně iritoval kluk na trekovém kole s blatníky a stojánkem, který jel kousek přede mnou a měl tragickou techniku a já ho ne a ne předjet. Pak se mi to ale povedlo a pak už to šlo dobře. Na těch krátkých závodech to mám podobné - při plavání vzadu, na kole pár lidí přeskočím a na běhu ještě dalších pár. Tady to bylo stejné. Na kole mě předjel jen jeden sebevrah (a nebo to měl projeté) z kopce. Kolo mělo celkem 16 kilometrů a bylo to většinou po šotolině, místy i asfalt. Ale moc pěkný profil. Druhé depo bylo rychlovka a čtyřkilometrový závěrečný běh mi přišel docela krátký, ale tempu 3:52 uvedeným ve výsledovce se mi nechce věřit do teď. :-) Posledních 200 metrů jsem se snažil dohnat borce přede mnou, ale byl v cíli o vteřinu dříve. Ale být to o deset metrů delší... :)
V cíli pivko, těstoviny, koláče, kola - no prostě za 75Kč startovného úplný luxus. A to jsme ještě dostali ponožky a kondomy a v tombole jsem vyhrál další 4 krabičky kondomů. Problémy měli jen rodiče, kterých se děti ptaly, co to vyhráli, když to nejsou bonbonky. :-)) Domů jsme jeli ve skupince, takže pak ještě 30 kilometrů vyjetí.
Potkal jsem se se starými známými, odprezentoval se a zabral si místo na kraji depa. Taky jsem zkusil vodu a asi 10cm od břehu byla docela teplá. Do startu do docela uteklo. Tentokrát už jsem si nepren vzal, i když jen krátký a hodil se. Voda měla podle pořadatelů 16,1 stupňů. Hasiči byli připraveni zasáhnout, tak se do vody odvážili i ti, co měli jen normální plavky. Plavaly se dva okruhy po cca 200m s výběhem z vody. Osobně mám výběhy rád. Člověk si tak trochu orazí a pak se zase rozplácne na vodu. Z vody jsem lezl tak někde ve třetí čtvrtině startovního pole. Při převlékání jsem trochu zápasil s jednou cyklorukavičkou, při výběhu s kolem jsem ztratil tachometr a druhou rukavičku jsem navlékal asi 200m. Asi s nimi příště radši rovnou poplavu.
Kolo bylo moc pěkné. První třetinu mě děsně iritoval kluk na trekovém kole s blatníky a stojánkem, který jel kousek přede mnou a měl tragickou techniku a já ho ne a ne předjet. Pak se mi to ale povedlo a pak už to šlo dobře. Na těch krátkých závodech to mám podobné - při plavání vzadu, na kole pár lidí přeskočím a na běhu ještě dalších pár. Tady to bylo stejné. Na kole mě předjel jen jeden sebevrah (a nebo to měl projeté) z kopce. Kolo mělo celkem 16 kilometrů a bylo to většinou po šotolině, místy i asfalt. Ale moc pěkný profil. Druhé depo bylo rychlovka a čtyřkilometrový závěrečný běh mi přišel docela krátký, ale tempu 3:52 uvedeným ve výsledovce se mi nechce věřit do teď. :-) Posledních 200 metrů jsem se snažil dohnat borce přede mnou, ale byl v cíli o vteřinu dříve. Ale být to o deset metrů delší... :)
V cíli pivko, těstoviny, koláče, kola - no prostě za 75Kč startovného úplný luxus. A to jsme ještě dostali ponožky a kondomy a v tombole jsem vyhrál další 4 krabičky kondomů. Problémy měli jen rodiče, kterých se děti ptaly, co to vyhráli, když to nejsou bonbonky. :-)) Domů jsme jeli ve skupince, takže pak ještě 30 kilometrů vyjetí.
sobota 4. září 2010
Bike Babí léto
Tohoto víkendu jsem se trochu bál, protože dva závody za dva dny jsem ještě nejel, ale všechno je jednou poprvé a jednou to přijít muselo.
Prvním závodem byl bike maraton Babí léto, které má trasy o délkách 33 a 55km. Kdyby nebylo povodní, bude i 88km jako loni, ale voda smetla hodně mostů a tak bychom se motali pořád dokola. Start byl v Liberci na Kačáku, kde bylo i spousta místa na parkování a následný odpočinek závodníků. Vyjíždělo se hromadně a až po cca dvou kilometrech se začalo závodit. Plánoval jsem držet se zpátky, ale všichni kolem uháněli, tak jsem se taky nešetřil. První terénní vložka byla nenáročná a sloužila jen k tomu, abychom se dostali na úpatí pořádného kopce. Tam to teprve začalo. Dlouhý prudký výjezd po cestě, ze které voda odplavila hodně hlíny a tak už tady začali mít závodníci defekty. Kvůli odhaleným kamenům těch defektů bylo letos spousta. Ten první kopec se ještě dal jet, ale byl další, kde tlačili už všichni. Z Andělky se jelo nahoru na Buk republiky, pak zase dolů do Kryštofova Údolí a pak zase nahoru na Výpřež. Tam se jelo táhlými serpentinami, které jsem se projel asi před měsícem v rámci průzkumu kopců okolo Ještědu. V tom místě jsem se přidal k menší skupince a jeli jsme chvíli spolu, ale pak mi zase ujeli. Z Výpřeže se jelo turistickou cestou zpátky do sedla nad Kryštofákem a z něj nahoru do kopce. Pak následoval dlouhý sjezd až do Machnína s tradičním skokem přes silnici a výjezdem k Hamrštejnu.
Tam mě chytla první křeč do stehna. Rychle jsem dal Magneslife, protáhl a po křeči po chvíli ani vidu ani slechu. Mezitím mě ale předjelo asi 5 lidí. Pár kilometrů jsme jeli po silnici a pak jsme vjeli zase do Bedřichovského lesa, kde jsme podle tachometru ukazujícího 53 ujetých kilometrů neměli zůstat příliš dlouho. Jenže pořadatel na nás ušil boudu a tak jsme se dalších 8 kilometrů motali sem a tam, nahoru a dolů. Na asi 55. km jsem opět dostal křeče, tentokrát ale do obou stehen a tentokrát jsem nezastavil a jel dál. Blbě na tom už byli všichni, ale už jsem se nechtěl nechat předjet. Nakonec to povolilo a bylo zase líp. Ale jen chvíli.
Na mnoha místech bylo tolik bahna, že už to pak některým lidem ani neřadilo, muselo se tlačit, jídlo a pití už taky došlo, měli jsme toho plné zuby a nadávali na pořadatele. Ale každé utrpení má svůj konec a když jsem na cestě uviděl pořadatelku hlásící už jen 300 metrů do cíle (stejně jsem jí ale nevěřil), tak jsem pookřál a na svém bahenním stroji i trochu zrychlil. Do cíle bylo takové esíčko do kopce a asi jsem nějak blbě přeřadil nebo co a kousl se mi řetěz. Za mnou dalí borec, tak nebyl čas to moc řešit, tak jsem to doběhl a na kolo sedl zase až asi 20 metrů před cílovou branou, kde to bylo zase z kopce a dojel to setrvačností. Pak jsem ještě zoufale hledal věci abych se dostal k poukázce na jídlo a pití a pak už jsem jen odpočíval. Bylo to opravdu výživné.
Celkem jsem tedy tuto trasu s délkou 61 kilometrů a převýšením 1800m ujez za 3 hodiny a 41 minut, což stačilo na pěkné 98 místo. :-) (z asi 150 závodníků, kteří dojeli).
Prvním závodem byl bike maraton Babí léto, které má trasy o délkách 33 a 55km. Kdyby nebylo povodní, bude i 88km jako loni, ale voda smetla hodně mostů a tak bychom se motali pořád dokola. Start byl v Liberci na Kačáku, kde bylo i spousta místa na parkování a následný odpočinek závodníků. Vyjíždělo se hromadně a až po cca dvou kilometrech se začalo závodit. Plánoval jsem držet se zpátky, ale všichni kolem uháněli, tak jsem se taky nešetřil. První terénní vložka byla nenáročná a sloužila jen k tomu, abychom se dostali na úpatí pořádného kopce. Tam to teprve začalo. Dlouhý prudký výjezd po cestě, ze které voda odplavila hodně hlíny a tak už tady začali mít závodníci defekty. Kvůli odhaleným kamenům těch defektů bylo letos spousta. Ten první kopec se ještě dal jet, ale byl další, kde tlačili už všichni. Z Andělky se jelo nahoru na Buk republiky, pak zase dolů do Kryštofova Údolí a pak zase nahoru na Výpřež. Tam se jelo táhlými serpentinami, které jsem se projel asi před měsícem v rámci průzkumu kopců okolo Ještědu. V tom místě jsem se přidal k menší skupince a jeli jsme chvíli spolu, ale pak mi zase ujeli. Z Výpřeže se jelo turistickou cestou zpátky do sedla nad Kryštofákem a z něj nahoru do kopce. Pak následoval dlouhý sjezd až do Machnína s tradičním skokem přes silnici a výjezdem k Hamrštejnu.
Tam mě chytla první křeč do stehna. Rychle jsem dal Magneslife, protáhl a po křeči po chvíli ani vidu ani slechu. Mezitím mě ale předjelo asi 5 lidí. Pár kilometrů jsme jeli po silnici a pak jsme vjeli zase do Bedřichovského lesa, kde jsme podle tachometru ukazujícího 53 ujetých kilometrů neměli zůstat příliš dlouho. Jenže pořadatel na nás ušil boudu a tak jsme se dalších 8 kilometrů motali sem a tam, nahoru a dolů. Na asi 55. km jsem opět dostal křeče, tentokrát ale do obou stehen a tentokrát jsem nezastavil a jel dál. Blbě na tom už byli všichni, ale už jsem se nechtěl nechat předjet. Nakonec to povolilo a bylo zase líp. Ale jen chvíli.
Na mnoha místech bylo tolik bahna, že už to pak některým lidem ani neřadilo, muselo se tlačit, jídlo a pití už taky došlo, měli jsme toho plné zuby a nadávali na pořadatele. Ale každé utrpení má svůj konec a když jsem na cestě uviděl pořadatelku hlásící už jen 300 metrů do cíle (stejně jsem jí ale nevěřil), tak jsem pookřál a na svém bahenním stroji i trochu zrychlil. Do cíle bylo takové esíčko do kopce a asi jsem nějak blbě přeřadil nebo co a kousl se mi řetěz. Za mnou dalí borec, tak nebyl čas to moc řešit, tak jsem to doběhl a na kolo sedl zase až asi 20 metrů před cílovou branou, kde to bylo zase z kopce a dojel to setrvačností. Pak jsem ještě zoufale hledal věci abych se dostal k poukázce na jídlo a pití a pak už jsem jen odpočíval. Bylo to opravdu výživné.
Celkem jsem tedy tuto trasu s délkou 61 kilometrů a převýšením 1800m ujez za 3 hodiny a 41 minut, což stačilo na pěkné 98 místo. :-) (z asi 150 závodníků, kteří dojeli).
neděle 29. srpna 2010
Samuel XC triatlon
V neděli jsem si zase dal zase do těla. Ještě v pátek jsem flirtoval s myšlenkou, že pokud bude hnusně, zůstanu doma a maximálně lehce vyběhnu. Jenže to by pak byl týden na pytel. Navíc počasí vypadalo nadějně a tak jsem vyrazil. No a nebyl bych to já, kdybych zase někde nebloudil. V České Lípě jsem měl 3 minuty na přestup, a hned vedlejší vlak měl na okně ceduli "Nový Bor", tak jsem do něj skočil a až po dvou zastávkách mi průvodčí řekl, že jedeme do Doks. No byly mi ty názvy stanic povědomé, ale že z Doksymana, to mi nějak nedošlo. :-) Průvodčí byl v pohodě a že to prý i tak stihnu, protože ten vlak pak jede hned zpátky. Mrkl jsem na mapu a z Jestřebí to bylo do Radvance 23 km, tak jsem vystoupil a dojel to na kole.
Závod se odehrával v okolí Radvaneckého rybnika, takže moc pěkné prostředí. Předstartovni příprava byla o něco hektičtější než jindy, ale šlo to. Jelikož kola nesměla do kempu, tak se to vyřešilo minidepem hned u vody, kde se kdo chtěl převlékl do cyklověcí a nemusel pak běžet cca 200m kempem po kamínkách. Plavalo se 2x 300 metrů s výběhem z vody. Bylo to tam a zpět podél bojek, takže orientace v pohodě. Voda měla 17°C, takže jsem si celé plavání nadával, že jsem nechal neoprén doma. Čepičku samozřejmě taky, takže jsem si to pěkně užil. Když k tomu přičteme minimum naplavaných kilometrů za posledních 14 dní, neštěstí bylo na světě. :-) Z vody jsem lezl skoro poslední a možná mě předhonili i účastníci Samíka, cože je kratší verze tohoto závodu a startuje o 5 minut později. V depu trochu motání, ale mohl jsem se opřít o zábradlí. Trasa kola byla na můj vkus moc po silnici - asi 10km z celkových 30. Ale kvůli povodním byly dělány úpravy na poslední chvíli, tak je v tom pořadatel nevinně. V okolí cesty byla spousta hub, ale žádná jedlá. Stejně bych asi nezastavil. Sjel jsem 2 holky a dva kluky, ale ti vypadali, že jsou na výletě. Ale čísla měli. :) Ke konci kola už jsem měl docela tuhé nohy, tak jsem spíš točil a očekával křeče na běhu. Na ty nakonec naštěstí nedošlo.
Trasa běhu byla osmikilometrová na dva okruhy pěkným lesíkem a loukou. Běžel jsem pořád sám, jen asi v polovině druhého kola jsem v dáli uviděl postavu a těšil se, že seběhnu aspoň jednoho kluka, ale nakonec se z něj vyklubala další holka a ještě k tomu v prvním kole. Běh měl mít 8km rozdělených do dvou kol. Občerstvení bylo bohužel až v cíli, takže jsem si gel nesl zbytečně, protože ho nebylo čím zapít. Běh mám za 33 minut, tak to asi 8km nebylo. V cíli umytí kola, pivko, jídlo, pokec a vyhlášení a jelo se domů. Těsně před odjezdem začalo slabě pršet, ale nic hrozného. Celkové umístění ještě doplním, ale možná vlastně radši ne. :)
Závod se odehrával v okolí Radvaneckého rybnika, takže moc pěkné prostředí. Předstartovni příprava byla o něco hektičtější než jindy, ale šlo to. Jelikož kola nesměla do kempu, tak se to vyřešilo minidepem hned u vody, kde se kdo chtěl převlékl do cyklověcí a nemusel pak běžet cca 200m kempem po kamínkách. Plavalo se 2x 300 metrů s výběhem z vody. Bylo to tam a zpět podél bojek, takže orientace v pohodě. Voda měla 17°C, takže jsem si celé plavání nadával, že jsem nechal neoprén doma. Čepičku samozřejmě taky, takže jsem si to pěkně užil. Když k tomu přičteme minimum naplavaných kilometrů za posledních 14 dní, neštěstí bylo na světě. :-) Z vody jsem lezl skoro poslední a možná mě předhonili i účastníci Samíka, cože je kratší verze tohoto závodu a startuje o 5 minut později. V depu trochu motání, ale mohl jsem se opřít o zábradlí. Trasa kola byla na můj vkus moc po silnici - asi 10km z celkových 30. Ale kvůli povodním byly dělány úpravy na poslední chvíli, tak je v tom pořadatel nevinně. V okolí cesty byla spousta hub, ale žádná jedlá. Stejně bych asi nezastavil. Sjel jsem 2 holky a dva kluky, ale ti vypadali, že jsou na výletě. Ale čísla měli. :) Ke konci kola už jsem měl docela tuhé nohy, tak jsem spíš točil a očekával křeče na běhu. Na ty nakonec naštěstí nedošlo.
Trasa běhu byla osmikilometrová na dva okruhy pěkným lesíkem a loukou. Běžel jsem pořád sám, jen asi v polovině druhého kola jsem v dáli uviděl postavu a těšil se, že seběhnu aspoň jednoho kluka, ale nakonec se z něj vyklubala další holka a ještě k tomu v prvním kole. Běh měl mít 8km rozdělených do dvou kol. Občerstvení bylo bohužel až v cíli, takže jsem si gel nesl zbytečně, protože ho nebylo čím zapít. Běh mám za 33 minut, tak to asi 8km nebylo. V cíli umytí kola, pivko, jídlo, pokec a vyhlášení a jelo se domů. Těsně před odjezdem začalo slabě pršet, ale nic hrozného. Celkové umístění ještě doplním, ale možná vlastně radši ne. :)
sobota 28. srpna 2010
Samsung S5620 Monte
Toto je šťastný konec příběhu o vypraném telefonu. Z toho jsem sice vymontoval vibrační motorek, ale pak jsem zjistil, že mi to je stejně k ničemu, jelikož se mobil po vyprání nedobíjel. Tak jsem se rozhodl pro koupi nového. Už nějakou dobu jsem měl vyhlídnutý Sony Ericsson C510. Ale kolega v práci má dotykový Samsung S5230 Star a je velmi spokojený. Trochu jsem pohledal na netu a moje nedůvěra k dotykovému mobilu postupně klesala, až zmizela úplně a volba padla na Samsung S5620 Monte, tedy nástupce Staru. Cena cca 3500,- mi přijde za takto vybavený mobil velmi nízká. Umí toho hodně, ale pro mě nejdůležitější asi GPS a podpora javových aplikací. Wifi jsem zkoušel, ale 3G je pekelně rychlé připojení a tak wifi skoro nepoužívám. O 3G jsem před týdnem ani nevěděl, co to je a teď si bez něj neumím život ani představit. Ba ne, tak hrozný to zase není. :-) Foťák má 3Mpixelový bez autofokusu, ale to mi na občasné vyfocení něčeho bohatě stačí. Podporuje micro SD karty do 8GB a má výstup na klasický 3,5mm jack.
K jeho standardní výbavě patří Google Maps a komunikátor s podporou ICQ a dalších kecacích programů. Hned jsem stáhl ještě Trekbuddy, SportyPal, Locify a Operu mini. Vestavěný prohlížeč Dolphin není úplně špatný a i se sám překlápí na šířku, pokud telefon otočím, ale po chvíli hlásí nedostatek paměti. Opera je navíc rychlejší a hezčí. Trekbuddy umožňuje offline navigaci bez stahování map, ale ještě se mi nepodařilo ty mapy tam nahrát. SportyPal je zase sportovní aplikace, která na základě GPS vytvoří trénink s rychlostí, převýšením, kaloriemi apod. Prostě něco jako Garmin, ale bez tepů. Používat to asi nebudu, ale vyzkoušet to musím. :-) Locify je další navigace, která stahuje mapy (ale umí pracovat i offline) a umožňuje propojení s dalšími aplikacemi, wikipedií, ukázání nejbližší "kešky", a další funkce. Taky jsem zkoušel aplikaci Endomondo, ale je to skoro to samé co Sportypal, jen s více sporty (kitesurfung, windsurfing, swimming, ...)
Dnes už asi samozřejmostí jsou blbůstky jako převaděč jednotek, stopky, odpočet, mp3 přehrávač a záznamník. Potěšil mě anglický slovník. Velmi jednoduchý, ale plně postačující. Videa lze přehrávat, ale ne přímo DivXy, ale musí se převést do mp4. K tomu je určen i přiložený program. nakonec ještě zmíním klávesnici, která je pouze klasická (na výšku) a nejde použít QWERTY. Dost lidem to vadí, ale mně ta virtuální na výšku plně vyhovuje.
Odkaz na mobilmanii a její test je zde.
K jeho standardní výbavě patří Google Maps a komunikátor s podporou ICQ a dalších kecacích programů. Hned jsem stáhl ještě Trekbuddy, SportyPal, Locify a Operu mini. Vestavěný prohlížeč Dolphin není úplně špatný a i se sám překlápí na šířku, pokud telefon otočím, ale po chvíli hlásí nedostatek paměti. Opera je navíc rychlejší a hezčí. Trekbuddy umožňuje offline navigaci bez stahování map, ale ještě se mi nepodařilo ty mapy tam nahrát. SportyPal je zase sportovní aplikace, která na základě GPS vytvoří trénink s rychlostí, převýšením, kaloriemi apod. Prostě něco jako Garmin, ale bez tepů. Používat to asi nebudu, ale vyzkoušet to musím. :-) Locify je další navigace, která stahuje mapy (ale umí pracovat i offline) a umožňuje propojení s dalšími aplikacemi, wikipedií, ukázání nejbližší "kešky", a další funkce. Taky jsem zkoušel aplikaci Endomondo, ale je to skoro to samé co Sportypal, jen s více sporty (kitesurfung, windsurfing, swimming, ...)
Dnes už asi samozřejmostí jsou blbůstky jako převaděč jednotek, stopky, odpočet, mp3 přehrávač a záznamník. Potěšil mě anglický slovník. Velmi jednoduchý, ale plně postačující. Videa lze přehrávat, ale ne přímo DivXy, ale musí se převést do mp4. K tomu je určen i přiložený program. nakonec ještě zmíním klávesnici, která je pouze klasická (na výšku) a nejde použít QWERTY. Dost lidem to vadí, ale mně ta virtuální na výšku plně vyhovuje.
Odkaz na mobilmanii a její test je zde.
neděle 22. srpna 2010
Týden 16. - 22.8.
Tento týden byl zase odpočinkový a v sobotu jsem se chtěl zúčastnit Vendelín Cupu, což je místní závod horských kol na 32km. Jenže jsem si v pondělí vypral s kalhotama mobil a byl jsem bez kalendáře. Sice mám závody zapsány i v papírovém diáři, ale nějak jsem si myslel, že mám tento víkend volný. Mobil je kaput. Sice funguje, ale jakmile do něj vložím baterii, tak začne vibrovat a to ani není zapnutý. Takže používám záložní mobil, co mám na kolo a je to utrpení.
Když tento týden stručně shrnu, tak jsem se do pátku aktivně flákal, v sobotu dal divný běh na vysokých tepech, při kterém mě trochu bolelo na plicích a v neděli pěkné kopcovité kolo. Oba víkendové dny bylo dusno na padnutí a tak jsem musel na kole poprosit dobrého pána o vodu. Prý byla pramenitá a vhodná i pro kojence. Mně stačila bohatě :-)
Když tento týden stručně shrnu, tak jsem se do pátku aktivně flákal, v sobotu dal divný běh na vysokých tepech, při kterém mě trochu bolelo na plicích a v neděli pěkné kopcovité kolo. Oba víkendové dny bylo dusno na padnutí a tak jsem musel na kole poprosit dobrého pána o vodu. Prý byla pramenitá a vhodná i pro kojence. Mně stačila bohatě :-)
úterý 17. srpna 2010
Doksyman 2010
Posledni dobou je to s počasím nejisté a i tentokrát jsem už od středy sledoval předpověd a vypadalo to, že na závod bude pršet. No ale počasí překvapilo a bylo od rána krásně. Na běhu možná až moc. :-) Ale popořádku.
Na letošním Doksymanovi jsem měl závodní premiéru v neoprenu a myslím, že byla úspěšná. Přestože jsem startoval kousek stranou od hlavního pole, tak jsem chvíli po startu dostal kopačku do oka. Naštěstí bez následků a ani mi do brejliček nenateklo. Až na obrátku plavání to bylo po vlnách a celkem fajn, ale zpět to bylo pořád šikmo proti vlnám. Takže místo nádechů jsem pil a říkal jsem si, že se nadechnu při příštím záběru, ale jaksi zase vlna, tak jsem plaval chvíli prsa, aby se vydýchal a tak pořád dokola. Občas se vítr utišil a kraul se plavat dal. Výhoda neoprenu byla, že jsem plaval jako korkový špunt a nebál jsem se, že se utopím. Ke konci plaváni bylo brodění jako loni, ale protože se letos plavalo jen jedno kolo, bylo to v pohodě. Depo bylo celkem rychlé a na začátku kola byl čas 44 minut, což je vzhledem k vlnám pěkné. Začátek kola jsem oproti minulým závodům trochu napálil, protože jsme se naháněli s asi 5 lidmi a celé první kolo jsme byli navzájem na dohled. Ve druhém kole jsem sjel Sokolika a ujel mu a ve třetím jsem trochu zvolnil a šetřil se na běh a Sokolik mě pár kilometrů před depem zase dojel. Ale pak jsem mu utekl. :-) Na kole se častokrát stalo, že jsem vzhledem k rozestupům musel předjet najednou třeba 3 závodníky a to mě bavilo. Pak mě někdy zase předjeli zpátky, ale pak zase z kopce já je. Snědl jsem toho překvapivě málo (dvě půlky musli tyček z občerstvovaček a jeden Voltage od Nutrendu a asi litr a půl ionťáku), ale byl jsem v pohodě. Kolo bylo za 2:54:17 na 156 tepech s kadencí 81 (55:12/157/164, 54:14/155/162, 1:01:56/154/166) Nejsou to přesné třetiny kvůli cestě z depa a zpět.
Na běh jsem se tradičně vybavil gelem a Magneslifem, ale gel jsem po prvním kole hodil Zuzce a riskl jsem to jen na kolu s vodou. Naštěstí byla Coca-Cola, tak jsem se nebál o žaludek. Prvních 5km běhu nic moc a náběhy na křeče v levém stehnu úplně stejně jako na Grafimanovi - taky po zhruba kilometru a taky jsem to rozběhal jen za cenu mírného zpomalení. Pak jsem běžel stejnoměrně a pár lidí ještě seběhl. Už to nebyli starci a ženy jako na mých prvních závodech, ale i nějaká ta kombinéza Orca a návleky 2XU. :-) A šel jsem jen v posledním kole ten kopeček za prvni občerstvovačkou, jinak ne. Ale chtěl jsem. :-) Na gely a ionty jsem se vykašlal a běžel jen na kolu a vodu a dobrý. V cíli jsem byl za 5:37:48. Loni jsem to měl za 5:33:53, tak nevím, kde se stala chyba. Kolo jsem měl letos o minutu horší, ale průměr tepovky o 10 tepů vyšší a běh o cca 2 minuty horší na zhruba stejných tepech. Plavání nesrovnávám, to nejde. Možná jiné počasí, ale stejně jsem chtěl čas pod 5:30. A to jsem počítal s delším běhěm, který měl letos už korektní délku.
Bohužel Zuzku s Bárou nepustil hlídač do areálu, tak aspoň jedna fotka, aby bylo vidět, že si to Bára i tak užívala. :-)
Po závodě byla domluvená večeře v restauraci u Doušů s trenérem a jeho dalšími ovečkami. Nálada byla výborná, pojedli jsme, popili a pobesedovali a pak se rozjeli domů.
Druhý den ráno jsme byli se Zuzkou na houbách a výsledek je vidět níže. :-)
Na letošním Doksymanovi jsem měl závodní premiéru v neoprenu a myslím, že byla úspěšná. Přestože jsem startoval kousek stranou od hlavního pole, tak jsem chvíli po startu dostal kopačku do oka. Naštěstí bez následků a ani mi do brejliček nenateklo. Až na obrátku plavání to bylo po vlnách a celkem fajn, ale zpět to bylo pořád šikmo proti vlnám. Takže místo nádechů jsem pil a říkal jsem si, že se nadechnu při příštím záběru, ale jaksi zase vlna, tak jsem plaval chvíli prsa, aby se vydýchal a tak pořád dokola. Občas se vítr utišil a kraul se plavat dal. Výhoda neoprenu byla, že jsem plaval jako korkový špunt a nebál jsem se, že se utopím. Ke konci plaváni bylo brodění jako loni, ale protože se letos plavalo jen jedno kolo, bylo to v pohodě. Depo bylo celkem rychlé a na začátku kola byl čas 44 minut, což je vzhledem k vlnám pěkné. Začátek kola jsem oproti minulým závodům trochu napálil, protože jsme se naháněli s asi 5 lidmi a celé první kolo jsme byli navzájem na dohled. Ve druhém kole jsem sjel Sokolika a ujel mu a ve třetím jsem trochu zvolnil a šetřil se na běh a Sokolik mě pár kilometrů před depem zase dojel. Ale pak jsem mu utekl. :-) Na kole se častokrát stalo, že jsem vzhledem k rozestupům musel předjet najednou třeba 3 závodníky a to mě bavilo. Pak mě někdy zase předjeli zpátky, ale pak zase z kopce já je. Snědl jsem toho překvapivě málo (dvě půlky musli tyček z občerstvovaček a jeden Voltage od Nutrendu a asi litr a půl ionťáku), ale byl jsem v pohodě. Kolo bylo za 2:54:17 na 156 tepech s kadencí 81 (55:12/157/164, 54:14/155/162, 1:01:56/154/166) Nejsou to přesné třetiny kvůli cestě z depa a zpět.
Na běh jsem se tradičně vybavil gelem a Magneslifem, ale gel jsem po prvním kole hodil Zuzce a riskl jsem to jen na kolu s vodou. Naštěstí byla Coca-Cola, tak jsem se nebál o žaludek. Prvních 5km běhu nic moc a náběhy na křeče v levém stehnu úplně stejně jako na Grafimanovi - taky po zhruba kilometru a taky jsem to rozběhal jen za cenu mírného zpomalení. Pak jsem běžel stejnoměrně a pár lidí ještě seběhl. Už to nebyli starci a ženy jako na mých prvních závodech, ale i nějaká ta kombinéza Orca a návleky 2XU. :-) A šel jsem jen v posledním kole ten kopeček za prvni občerstvovačkou, jinak ne. Ale chtěl jsem. :-) Na gely a ionty jsem se vykašlal a běžel jen na kolu a vodu a dobrý. V cíli jsem byl za 5:37:48. Loni jsem to měl za 5:33:53, tak nevím, kde se stala chyba. Kolo jsem měl letos o minutu horší, ale průměr tepovky o 10 tepů vyšší a běh o cca 2 minuty horší na zhruba stejných tepech. Plavání nesrovnávám, to nejde. Možná jiné počasí, ale stejně jsem chtěl čas pod 5:30. A to jsem počítal s delším běhěm, který měl letos už korektní délku.
Bohužel Zuzku s Bárou nepustil hlídač do areálu, tak aspoň jedna fotka, aby bylo vidět, že si to Bára i tak užívala. :-)
Po závodě byla domluvená večeře v restauraci u Doušů s trenérem a jeho dalšími ovečkami. Nálada byla výborná, pojedli jsme, popili a pobesedovali a pak se rozjeli domů.
Druhý den ráno jsme byli se Zuzkou na houbách a výsledek je vidět níže. :-)
sobota 7. srpna 2010
Železný knedlík
Železný knedlík nebo také Iron dumpling je děčínský závod pro amatérské sportovce. Ale bylo tam hodně závodníků, kteří tak rozhodně nevypadali. Nicméně mé pořadí (15. z 61 - zatím nejlepší) mluví za vše. :-D Přestože už od pátku pršelo a bylo jasné, že pršet hned tak nepřestane, ani na chvíli jsem neuvažoval o tom, že bych nejel. Přece jen, je to krátké a když je kde se převléknout do suchého, tak o nic nejde.
Na start jsem přijel dvě hodiny před startem a hned se schoval pod stan, ve kterém úřadovaly holky s pivem, fernetem a klobásami. Tak jsme trochu pokecali, dvakrát jsem odmítl ferneta na zahřátí a dověděl jsem se, že plavat se nebude. Voda pořád stoupala a nejen, že byl velký proud, ale i různý bordel ve vodě, takže by to bylo o zdraví. A kdo by neplaval dost rychle, skončil by v Hřensku.
Po odprezentování jsem si dal věci do depa a uvažoval, jestli nám dosáhne voda až ke kolům. Nakonec nedosáhla, ale kdyby byl první běh o hodinu delší, tak už možná jo. Ale pořadatelé přislíbili odklizení kol do bezpečí v případě potřeby, takže o nic nešlo. Každý účastník dostal sušenku, tyčku, tričko a Birrela. Plus nějaké ty letáčky a mapku Děčína.
Pořadatel se rozhodl místo plavání zařadit běh a tak byl letos Knedlík duatlon o distancích 2km - 17km - 5km. Kolo mělo být původně taky delší, ale na původní trase je brod s výškou vody za normálního stavu asi 25cm a v pátek večer to bylo po prsa. O sobotě ani nemluvě.
Bál jsem se, že nebude trasa dostatečně značená, ale byla značená perfektně a to oba běhy i kolo. První běh byla jen taková smyčka parkem plus nějaké ty hluboké kaluže. Snažil jsem se neflákat ale zase to nepřekopnout. Jestli to byly dva kilometry, tak jsem to běžel tempem 3:56 na 151 tepech. Zdá se mi to málo, ale maximálka je 178, takže to spíš jen ze začátku nestačilo vystoupat. Na konci běhu se do depa běželo pod takým mostkem, kde bylo asi tak do půl lýtek vody a tak to bylo zajímavé zpestření.
Depo bylo rychlé, jen nevím, proč jsem si dával tretry do igelitky, když byly pak po chvíli stejně úplně mokré. Kolo ze začátku po rovině po silnice, pak kus do kopce a kousek fakt krpálem, kde dost lidí tlačilo. Možná by bylo rychlejší to vyběhnout, ale kde bych pak hledal plíce nevím. Následoval mírný dlouhý sjezd s pár kopečky, kde byly sem tam rozbahněné úseky a jelo se za sebou, takže trochu ztráta. Dobré bylo taky místo, kde jsem vjel na lehký převod do bahna, že ho jako projedu a jen jsem hrabal zadním kolem. Tak jsem seskočil a byl jsem nad kotníky v bahně. Ještě, že lilo, jinak by ta trasa tak zajímavá určitě nebyla. :) Na konci bahenního úseky byl celkem prudký sjezd, kde 5 lidí tlačilo a pustili mě. Jel jsem to pomalu, ale i tak jsem jim všem ujel. :-) To už byl konec terénním hrátkám a jel se po cyklostezce zpět na nábřeží. Borec za mnou navrhl střídání, tak jsme střídali a pár lidí sjeli. Pak jsem se chytil někoho ještě trochu rychlejšího a už jsme byli skoro v depu. Do depa se jelo zase pod tím mostkem, ale teď už tam bylo vody po kolena. Tak jsem se rozjel a chtěl to projet a prd, ve vodě to nešlo. No aspoň se před uklizením do depa kolo umylo. Tak to asi naplánované nebylo, ale hodilo se to. Průměrná tepovka kola byla 162 tepů a naměřilo mi to necelých 14km.
Na druhý běh jsem vybíhal s s jedním borcem kousek přede mnou a dvěma kousek za mnou. Pár lidí jsem seběhl a jeden pak seběhl zpátky mě. Začátek byl stejný jako první běh, pak přišel výběh schodů na most, za mostem zase seběh schodů, potom kus po rovině po šotolině a pak koukám, že se šplhá nahoru na silnici tak, že se chytne člověk lana, rukama se přitahuje a nohama jde po stěně. Mělo to tak 45°, takže to šlo. Navíc jsem měl pořád cyklorukavice, tak mi to neklouzalo. Následoval běh přes most, pak do zámeckého parku, do kopce k zámku a zase z kopce a pak už jen rovina parkem do cíle. Diváci fandili, no super atmosféra. Medaili si můžete prohlédnout na fotce. :) Druhý běh měl mít 5km, ale já to uběhl za 19:33, takže to asi bylo míň.
Po doběhu jsem ještě chvíli fandil dalším závodníkům a pak se šel radši převléknout. V ceně startovného byla i poukázka na jídlo a pivo, tak jsem si říkal, že budu mít pivo s chlebem, protože klobásu ani steak jsem nechtěl a stal se zázrak, dostal jsem grilovanou papriku. A bez blbých poznámek, což se hned tak nevidí. Pak mě holky ještě lákaly na after párty, ale protože mi předtím pochválily zadek, tak jsem se bál tam jít. :-D Ba ne, ale jel mi před čtvrtou vlak a vzhledem ke stavu vody jsem chtěl být doma co nejdřív. Nakonec jsem byl doma ve 22:45 a to ještě díky dobrým lidem, kteří mě z České Lípy vzali do Liberce autem. Ale bylo mi to líto a mít tam sebou čočky na další den nebo brýle, tak zůstanu na párty a spacák na přespání v tělocvičně si někde půjčím. Na té párty mělo být i promítání nejlepších momentů závodu a vyhlášení kategorie XXL (závodníci nad 100kg). Tak snad za rok.
Celkově hodnotím tento závod jako malý závod s rodinnou atmosférou, milými lidmi a profesionální organizací. Tím myslím hlavně bezchybné značení tratí, start na čas a výsledky večer v den závodu.
Na start jsem přijel dvě hodiny před startem a hned se schoval pod stan, ve kterém úřadovaly holky s pivem, fernetem a klobásami. Tak jsme trochu pokecali, dvakrát jsem odmítl ferneta na zahřátí a dověděl jsem se, že plavat se nebude. Voda pořád stoupala a nejen, že byl velký proud, ale i různý bordel ve vodě, takže by to bylo o zdraví. A kdo by neplaval dost rychle, skončil by v Hřensku.
Po odprezentování jsem si dal věci do depa a uvažoval, jestli nám dosáhne voda až ke kolům. Nakonec nedosáhla, ale kdyby byl první běh o hodinu delší, tak už možná jo. Ale pořadatelé přislíbili odklizení kol do bezpečí v případě potřeby, takže o nic nešlo. Každý účastník dostal sušenku, tyčku, tričko a Birrela. Plus nějaké ty letáčky a mapku Děčína.
Pořadatel se rozhodl místo plavání zařadit běh a tak byl letos Knedlík duatlon o distancích 2km - 17km - 5km. Kolo mělo být původně taky delší, ale na původní trase je brod s výškou vody za normálního stavu asi 25cm a v pátek večer to bylo po prsa. O sobotě ani nemluvě.
Bál jsem se, že nebude trasa dostatečně značená, ale byla značená perfektně a to oba běhy i kolo. První běh byla jen taková smyčka parkem plus nějaké ty hluboké kaluže. Snažil jsem se neflákat ale zase to nepřekopnout. Jestli to byly dva kilometry, tak jsem to běžel tempem 3:56 na 151 tepech. Zdá se mi to málo, ale maximálka je 178, takže to spíš jen ze začátku nestačilo vystoupat. Na konci běhu se do depa běželo pod takým mostkem, kde bylo asi tak do půl lýtek vody a tak to bylo zajímavé zpestření.
Depo bylo rychlé, jen nevím, proč jsem si dával tretry do igelitky, když byly pak po chvíli stejně úplně mokré. Kolo ze začátku po rovině po silnice, pak kus do kopce a kousek fakt krpálem, kde dost lidí tlačilo. Možná by bylo rychlejší to vyběhnout, ale kde bych pak hledal plíce nevím. Následoval mírný dlouhý sjezd s pár kopečky, kde byly sem tam rozbahněné úseky a jelo se za sebou, takže trochu ztráta. Dobré bylo taky místo, kde jsem vjel na lehký převod do bahna, že ho jako projedu a jen jsem hrabal zadním kolem. Tak jsem seskočil a byl jsem nad kotníky v bahně. Ještě, že lilo, jinak by ta trasa tak zajímavá určitě nebyla. :) Na konci bahenního úseky byl celkem prudký sjezd, kde 5 lidí tlačilo a pustili mě. Jel jsem to pomalu, ale i tak jsem jim všem ujel. :-) To už byl konec terénním hrátkám a jel se po cyklostezce zpět na nábřeží. Borec za mnou navrhl střídání, tak jsme střídali a pár lidí sjeli. Pak jsem se chytil někoho ještě trochu rychlejšího a už jsme byli skoro v depu. Do depa se jelo zase pod tím mostkem, ale teď už tam bylo vody po kolena. Tak jsem se rozjel a chtěl to projet a prd, ve vodě to nešlo. No aspoň se před uklizením do depa kolo umylo. Tak to asi naplánované nebylo, ale hodilo se to. Průměrná tepovka kola byla 162 tepů a naměřilo mi to necelých 14km.
Na druhý běh jsem vybíhal s s jedním borcem kousek přede mnou a dvěma kousek za mnou. Pár lidí jsem seběhl a jeden pak seběhl zpátky mě. Začátek byl stejný jako první běh, pak přišel výběh schodů na most, za mostem zase seběh schodů, potom kus po rovině po šotolině a pak koukám, že se šplhá nahoru na silnici tak, že se chytne člověk lana, rukama se přitahuje a nohama jde po stěně. Mělo to tak 45°, takže to šlo. Navíc jsem měl pořád cyklorukavice, tak mi to neklouzalo. Následoval běh přes most, pak do zámeckého parku, do kopce k zámku a zase z kopce a pak už jen rovina parkem do cíle. Diváci fandili, no super atmosféra. Medaili si můžete prohlédnout na fotce. :) Druhý běh měl mít 5km, ale já to uběhl za 19:33, takže to asi bylo míň.
Po doběhu jsem ještě chvíli fandil dalším závodníkům a pak se šel radši převléknout. V ceně startovného byla i poukázka na jídlo a pivo, tak jsem si říkal, že budu mít pivo s chlebem, protože klobásu ani steak jsem nechtěl a stal se zázrak, dostal jsem grilovanou papriku. A bez blbých poznámek, což se hned tak nevidí. Pak mě holky ještě lákaly na after párty, ale protože mi předtím pochválily zadek, tak jsem se bál tam jít. :-D Ba ne, ale jel mi před čtvrtou vlak a vzhledem ke stavu vody jsem chtěl být doma co nejdřív. Nakonec jsem byl doma ve 22:45 a to ještě díky dobrým lidem, kteří mě z České Lípy vzali do Liberce autem. Ale bylo mi to líto a mít tam sebou čočky na další den nebo brýle, tak zůstanu na párty a spacák na přespání v tělocvičně si někde půjčím. Na té párty mělo být i promítání nejlepších momentů závodu a vyhlášení kategorie XXL (závodníci nad 100kg). Tak snad za rok.
Celkově hodnotím tento závod jako malý závod s rodinnou atmosférou, milými lidmi a profesionální organizací. Tím myslím hlavně bezchybné značení tratí, start na čas a výsledky večer v den závodu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)