Plány na zbytek sezóny

Co v červenci? První týden ještě odpočinek po železňákovi. Na druhou stranu už teď, tři dny po závodě, mě svědí nohy a jak se říká, s jídlem roste chuť. Ale vzorně dodržím odpočinek, to zase jo. Druhý týden v červenci jedeme na dovolenou, takže bude ten odpočinek trochu delší, ale zase si odpočineme i psychicky a od práce. No a pak bych dal nějaký triatlonek. V Czech Triathlon Series sice je série olympijských triatlonů (Mělník a Tábor). Ale jsou to sprinty a kvůli závodu trvajícího okolo jedné hodiny nikam nepojedu. A nic jiného není. Ale tohle: http://skhop.cz/index.php, to je něco jiného. Mám to blízko a jede tam sOcketka. :-) Jen by tam nemusel být guláš. Ale bude to takový příjemný oddechový pouťáček. A pozor, hledáme dalšího člena do týmu.

V červenci tedy připadá v úvahu jen Týden Emila Zátopka, ve kterém se běží desítka na dráze (pátek 20. 7.), pětka (úterý 24. 7.) a maraton (pátek 27. 7.). V pátek se také běží silniční desítka (Memoriál Luboše Tesáčka). Starty jsou večer a nebude tedy velké vedro a říkám si, že na prošťouchnutí běžecké formy by to nemuselo být špatné. Jen by mohlo být nižší startovné. Zatím to vidím na tu silniční desítku. A taky by to mohla být dobrá příležitost se zase vidět s některými bloggery a ostatními spřízněnými dušemi.

V srpnu jsem měl jet Embrunmana spolu s dalšími borci, kteří z různých důvodů odpadli a zůstal jen trenér Michal, kterému na bedrech zůstal úkol hájit čest Lokomotivy Nymburk (i když jezdí za Labe Tri Klub). Konkrétně já nepojedu proto, že mě děsí představa, že vysolím tisíce za startovné a pak budu zase zkoumat keříky podél trati. V horším případě tam keříky ani nebudou. :-)

Ale chci jet Pilmana (letos už to snad konečně klapne). Tím odpadají Lužické sedmistovky, kde bych obhajoval bramborové místo a nabízí se otázka: Doksyman nabo Slovakman? :o)

Na září počítám s Klasik Duatlonem, kde jsem loni měl křeče už na začátku kola a kde bylo moc pěkné tričko. Přiznám se, že mě láká i nějaké ultra. Ale nemůžu sedět na dvou židlích a všechny pěkné závody, co jsem našel, jsou před nebo po triatlonech, takže to nechám na příští rok, kdy nepůjdu železňáka, ale jen půlky a olympijské a nějaké to ultra dám.

EDIT 28. 6.: Objevil jsem toto. :)

Na podzim poběžím klasicky maraton. Jen ještě nevím kde. Nebude to Stromovka, protože je delší a už jsem tam běžel dvakrát. Tam se jen přijedu podívat na Majka. :-) Nebude to ani Benešov u Semil, protože je to na silnici a člověk tam přebíhá ze strany na stranu jako trotl. Nebude to ani Kladno, protože je moc brzy. Tím jsem si pěkně zúžil výběr na nějaký zahraniční (zase Drážďany, Frankfurt atp.) a počkám, kdo kam pojede a vezme mě s sebou. :-)

Moraviaman 2012

Tentokrát jsem mohl zapomenout na své oblíbené České dráhy, protože jsem měl full servis od Majka jeho otce (dále jen Richard). V pátek mě Majk vyzvedl před naším domem a v neděli vyhodil tamtéž. Kdyby to takhle bylo pokaždé. :-) Cesta nám uběhla rychle. Chvíli jsem spal, ale většinu času jsme si povídali. Na místě klasika - odprezentovat, ubytovat, vyslechnout rozpravu, lehce rozjet a pořádně se nažrat. :) Já to s přípravou jídla trochu přehnal a těstovinového salátu jsem měl zbytečně moc, ale naštěstí mi s ním Majk s Richardem pomohli.

 

 po příjezdu

 

rozprava s Petrem Vabrouškem jako překladatelem

Pak jsem se trochu prošli a spát. Myslel jsem, že budu mít problém s usnutím, ale usnul jsem rychle. Po půlnoci jsem se ale skoro každou hodinu budil. Ráno opět klasika. Najíst se, nechat se popsat číslem, uložit věci do depa, naposledy zkontrolovat, jestli jsou galusky natlakované, gely otevřené, zásobníky solných tablet plné a střeva prázdná. Následoval přesun na start, rozplavání a čekání na startovní výstřel.

 

materiál i závodníci připravení na start

 

Plavalo se v neoprenu, což bude jistý nejmenovaný Ječmínek komentovat opět s pohrdáním. :-) A tentokrát měla voda cca 25,5 °C, takže bude mít pravdu. Ale naštěstí pro nás, slabé plavce, neoprenová lobby opět nezklamala. Plavalo se mi bezvadně. Minulý týden jsem konečně jsem zjistil, že pouštěním vody do rukávů se myslí směrem od krku a ne od dlaně, protože to mi moc nešlo. :-) A taky jsem při plavání na přehradě přišel na to, že když mě začnou bolet ramena, stačí si pustit krkem do gumy vodu a ramena jsou zase volná. A navíc to pěkně ochladí. Škoda, že jsem tuhle fintu neznal dříve. První kolo plavání bylo o něco kratší a plaval jsem ho 22,5 minuty, což se mi zdálo nějak podezřele dobré, ale bylo to prostě tak. Druhé kolo za 23:48 a poslední, třetí za 24:43. Celkem plavání za 1:10:52, což je na mě moc pěkný čas. Po plavání jsem v depu slyšel, jak ho opouští první žena, což je můj životní úspěch. :-)

 

lepší fotku z plavání jsem nenašel :-) - jsem vlevo

V depu žádná komplikace nenastala a tak jsem optimisticky naladěn vyrazil na kolo. Začátek kola po plavání klasicky na vysokých tepech, ale po chvíli jsem to srazil na rozumné hodnoty a ty jsem držel až do konce. Respektive držel jsem rychlost, tepy s narůstajícími kilometry klesaly. Hned ve druhém kole cyklistiky jsem ztratil kontaktní čočku. Dá se jet jen s jednou, ale kdybych ztratil i tu, bylo by to špatné. Od druhého do třetího pátého kola jsem dostal při každém průjezdu okolím depa svůj rohlík se sýrem a ve zbytku okruhu jsem snědl buď Powerbike, Voltage nebo Wellness cake. Pil jsem ionťák od pořadatelů a občas vodu a třikrát jsem si přihl z tuby po 3-4 kusech solných tablet. Od třetího kola jsem měl docela žízeň a zjistil jsem, že je lepší zastavit, v klidu si pití přelít do lahve na řidítkách a pak jet. Za jízdy to jde taky, ale bylo to v místě, kde je obrátka a pár desítek metrů za občerstvovačkou je prostor pro doprovod (s rohlíkem) a všechno bych nestíhal.

vyhlížím Richarda s rohlíkem

Skoro až do konce cyklistiky bylo pod mrakem, takže počasí taky parádní. Zadek mě taky nebolel, i když jsem se nakonec nepřevlékal a jel to celé v kombinéze. U Richarda jsem měl pro všechny případy cyklokraťasy, ale nedošlo na ně. Druhé depo proběhlo hladce a začátek běhu vypadal slibně. Nic mě nebolelo, nikde nepíchalo a rozbíhal jsem to pětkovým tempem. Pár set metrů za depem ukazoval Garmin 7 hodin od startu.

Jenže ouha - na první občerstvovačce jsem si dal nealko pivo, abych měl změnu po těch sladkých tyčkách a buď mi to nesedlo, nebo už byl žaludek načatý a nebo se mu nelíbila následující kombinace Coca-coly s vodou a střeva mi dala jasně najevo, že daleko nedoběhnu bez vyprázdnění. Tak jsem si řekl, že znečistím kukuřičné pole a bude dobře. Jenže to pomohlo jen na pár kilometrů. To jsem sice běžel rychleji, ale pak to přišlo zase a s nohama u sebe se běží blbě. :) Nijak moc jsem se neupejpal, ale aspoň trochu maskování to chtělo a toitoika tam byla na celé trati jen jedna. Takže zase za keřík a pak zase kus rychleji a tak to šlo až skoro do cíle. 

 

Majka jsem sice (nemile :D) překvapil, když na začátku trati kola zjistil, že jsem za ním docela blízko, ale oběma nám bylo jasné, že na kole svůj náskok zvýší. Na běhu jsem ho pak stahoval, ale o nucených přestávkách jsem zase hodně ztrácel. Kousek od depa byl Aldaman a bezvadně fandil. Sice jsem se na něj mračil, ale byl jsem rád. Od půlky předposledního kola jsem měl křeče do lýtek, tak jsem vypil hořčíkovou ampuli a bylo to zase chvíli dobré.

 

Na začátku posledního kola jsem konečně seběhl Majka. Říkal, že už má taky křeče a bude chodit, ale ještě normálně běžel. O něco jsem mu poodběhl, dal si technickou přestávku v křoví a stále jsem byl před ním. To už jsem pil jen iontťák a vodu, aby se žaludek zklidnil, ale byla tam určitá setrvačnost. Těsně před poslední obrátkou (cca 36. km) zase křeč, ale tentokrát silnější a další ampule tak rychle nezabrala. Musel jsem popojít, protahovat, popoběhnout, popojít, protáhnout a pak to nakonec šlo. To už jsem měl stehna jako kámen, ale to bylo to nejmenší. Hlavně utéct Majkovi. :-)) Ba ne, v tu chvíli jsem to hlavně chtěl dát aspoň pod jedenáct hodin. Ke konci běhu už bylo takové teplo, že nestačila jedna houbička, ale vzal jsem si jich plnou hrst, vymačkal si je na záda, zase namočil a dal si je pod dres. A do další občerstvovačky byly zase suché.  

Celé poslední kolo jsem kalkuloval, jestli to klapne a když to šlo, běžel jsem i docela svižně (na poslední kolo ironmana) a nebýt těch křečí, dám to pod jedenáct s prstem v nose. Ale takhle jsem si i po těch křečích říkal, že bych to mohl stihnout, rozběhl se a zase křeč. Tak asi ještě dvakrát a nakonec jsem "sprintoval" do cíle s tím, že to bude těsně, ale dám to. Křeče už nepřišly, ale cílová rovinka byla nekonečná a pod 11 hodin jsem to nedal o minutu a sedm vteřin. V cílové rovince jsem ještě asi 4 lidi předběhl, ale možná vlastně ne, protože nevím, jestli před sebou neměli víc kol nebo jestli to nebyli štafetáři.  Takže běh mě zklamal, ale jsem rád, že jsem nechodil, pokud to nebylo nutné (občerstvovačky a rozcházení křečí) a snažil jsem se ztrátu nahnat rychlejším během. Navíc jsem kvůli úrazu neměl naběháno tolik, kolik bych si před železňákem představoval.

v cíli - chlast slast :)

 

nezbytné zhodnocení výkonů

A takhle jsme chodili ze schodů.

Po krátkém odpočinku jsme sbalili věci z depa a šli se omýt a najíst. Pak jsme střídavě s někým kecali a zevlovali a pak jsme se šli najíst za stravenky. Byla květáková polévka a na výběr ze 4 jídel. Cestou na večeři jsme ještě potkali Ironjozefa a Jindru s Danielou, takže se cesta trochu protáhla, ale museli jsme se podělit se všemi o zážitky. :-)

se stříbrným Ironjozefem

 

 s Danielou a bramborovým Jindrou :)

Po večeři jsem si dal ještě langoše a Majk klobásu, pokecal jsem s Lukášem Erbenem a šel do postele s tím, že mě Jindra prozvoní, až se bude blížit vyhlašování tomboly. Prozvonil mě dřív, ale to nevadilo, protože mi řekl, že jsme (tým Loko Nymburk) na bedně. Nejdřív jsem si myslel, že se dělá legraci, ale bylo to ve výsledovce černé na bílém. Aspoň k něčemu je ta licence. Takže moje první bedna v životě a hned jsem tam stál s Petrem Vabrouškem a dalšími borci. Jindra je na bedny zvyklý, ale my s Jirkou Večerkou jsme z toho měli Vánoce. Jak je ostatně vidět z fotek. :-D A protože to bylo Mistrovství republiky v dlouhém triatlonu, můžu říct, že jsem byl na bedně na MČR. :)

No a pak už se šlo spát. Ráno jsme se vypravili celkem brzy, cesta utekla rychle a až na zastavení policií kvůli nefunkčnímu světlu bez zádrhelů. Do Liberce jsme přijeli akorát na oběd. Vzal jsem kluky do místní bezva restaurace, pořádně jsme se nacpali a dali si i pohár. Jen cesta tam byla z kopce a pak po schodech, tak nám dala trochu zabrat.

Rekapitulace:

celkem: 11:01:07 - 50. ze 161 celkově (muži) a 19. ze 39 v kategorii

plavání: 1:10:52 (63.) - 22:24 (kratší), 23:47 a 24:41

1. depo: 0:03:00 (36.)

kolo: 5:39:07 (67.) - 55:11, 54:32, 56:37, 56:59, 57:24 a 58:24

1. depo: 0:02:37 (12.)

běh: 4:05:29 (54.) - 53:42, 1:00:39, 1:03:00 a 1:07:02

Výsledky zde a zde. Majkův blog tady. Závod v TV zde.

Medvídek

Dnes jsem si jen tak z dlouhé chvíle zadal do vyhledávače svoji přezdívku a tohle mě docela překvapilo.

Tak držte medvídkovi zítra prosím palce. :-D

Prodám USB ANT+ stick a nabíječku na Garmina 910XT

Cena dohodou. I jednotlivě.

A kdyby měl někdo zájem, mám tu i náhradní řemínek a náramkovou část QR kitu. :)

Předbojský triatlon

První závod sezóny a hned smůla. Nezačal jsem optimisticky, ale uvidíte sami. :)

Ráno cestou na nádraží mě bolelo levé koleno, které pobolívalo už ve čtvrtek na běhu. Cesta vlakem do Neratovic proběhla bez problémů. Z nádraží jsem jel na místo závodu po vlastní ose a cestou jsem si koupil ještě jednu velkou mattonku, protože počasí bylo nakloněno spíš závodům v opalování a ne v triatlonu. Místo startu a prezentace jsem našel bez problémů a musím říct, že je to tam moc pěkné. Ať už přímo golfový resort (pěkný dvůr, lavičky, zázemí), tak i okolí. Hned jsem potkal Miloše s doprovodným týmem (v tom je určitě tajemství jeho úspěchu :)) a pak i Majka a Honzu (zombici) s Ivčou. Byl tam i Tomáš Vojtěchovský (Totální plavání) a vtt, který sem občas něco napíše a já nevěděl, kdo to je. Potkat zase staré známé, to byl jeden z důvodů, proč tam jet. Ten hlavní byl samozřejmě nastartovat závodní procesy v těle. :-D Protože jsem jel vlakem s mnoha přestupy a neznal jsem předem stav silnic, vzal jsem zimáka. Ale na trati jsem neměl pocit, že by mě to nějak výrazněji omezovalo.

No a moje "profesionální" příprava. Nejdřív jsem čipem provlékl obráceně pásek, pak jsem si chtěl namazat nohu nad kotníkem vazelínou, aby mě nedřel pásek a protože byla vazelína teplem rozteklá (už vím, proč jsou závody většinou ráno :D), měl jsem v tu ránu na noze mnohem větší množství vazelíny, než jsem zamýšlel. Tak jsem ji rukou setřel a dopadlo to tak, že jsem měl od vazelíny obě ruce a i když jsem je myl, utíral, myl, utíral a to celé asi 10x, tak tam ta vazelína pořád zůstávala a to ovlivnilo můj výsledek na plavání. :-D (pro netriatlety nefyziky - mastná ruka = horší záběr) No a nejlepší na tom je, že mám vlastně návleky, takže jsem si tu nohu vazelínovat ani nemusel. No jo, první závod sezóny. :) Zato se mi podařila vychytávka v depu. Powerbike na horní rámové trubce se v teple rád roztéká, tak jsem si upevnil ručník na jedné straně mezi sedlo a stojan a na druhé straně mezi brašničku a představec. Tím vznikla taková stříška a na Powerbike nesvítilo slunce.

Po trochu opožděné rozpravě jsme se přesunuli k vodě, která byla krásně teplá (zaslechl jsem, že měla 22 °C) a nebyl to takový bahňák, jak jsem se obával. Start byl ve dvou vlnách. Já startoval na konci té první, abych nedostal kopačku do hlavy, když jsem ještě nestihl jít na tu kontrolu a to byla asi chyba. Prvních pár desítek metrů se mi plavalo pěkně a pár lidí jsem předplaval, ale pak cítím ránu do ruky a říkám si "Ty vole, co Garmin?" a hned potom: "To nebyla taková rána, zůstal na místě." Ale houby. Milý Garmin na slavném QR kitu už nebyl a putoval na bahnité dno rybníku s neprůhlednou vodou. Pár sekund jsem truchlil a byl naštvanej, ale pak jsem si řekl, že mu už stejně nepomůžu a plaval dál.

Tady malá technická vsuvka. Den předem jsem vymyslel, že bych si mohl na plavání dát přes Garmina a celý řemínek tenký proužek nějaké pásky a po plavání ji vždy sundat. Zjistil jsem totiž, že častým používáním je vycvaknutí snažší a snažší a bál jsem se, že bych ho mohl ztratit. Ale plánoval jsem to pořešit až na Otrokovice, protože Předboj je přece takový malý závod, kde nebude moc lidí. Ehm ehm.

No nic, plaval jsem dál a protože jsem startoval zezadu, pořád jsem měl v cestě něčí nohy. A jak jsem se je snažil obeplavat, tak ty nohy vždycky zatočily na stejnou stranu. Bojů u bójí jsem se zúčastnil, ale nezůstal jsem nikomu nic dlužen. :) Vylézání z vody po schůdkách bylo trochu masovka, ale pak už to šlo dobře. Přibližně 300metrový přeběh do depa jsem zvládl bez bot a bez ztráty kytičky (jo, i tohle se hodí trénovat). Bylo takové teplo, že jsem v depu ani nepoužil ručník.

Kolo se jelo 4 kola nejdříve do mírného kopce a pak z kopce. Skoro stále proti větru. Jak jinak. Ze začátku mě bolely nohy a pak taky. Přišlo mi, že přesto, že nejezdili rozhodčí na motorkách, tak se jelo celkem čistě. Jen při předjíždění to bylo trochu sporné, ale to je vždy. Dvakrát jsem předjížděl někoho, kdo zrovna taky předjížděl, takže boční rozestup asi metr. Pokaždé jsem si říkal, že tohle dvojité předjíždění musí být zezhora pěkné na pohled.

Po kole jsem si asi špatně hned vzal šňůrku a s ní vyběhl do prvního kola běhu. Samozřejmě, že mi celá squadra azura (Miloš, Majk a Honza) uplavali a ujeli o parník a tak i kdybych běžel jako Haile Gebrselassie, stejně mám smolíka a kluky nechytnu. Běželo se mi dobře, hodně jsem se poléval a řekl bych, že i celkem svižně. Kopce mě tedy trochu zpomalily, ale zase jsem to rozbalil z kopce a pokaždé jsem někoho předběhl. Předbíhal jsem vlastně celý běh. Jen jsem neměl přehled o tom, kdo je z hlavního závodu a kdo z hobby závodu. Při průběhu depem po prvním kole jsem si pro změnu zapomněl vzít šňůrku úplně, protože jsem se soustředil na vodu. Třetí kolo jsem ještě trochu přidal (opět pocitově, změřeno nic :-(( ) a pár desítek metrů před cílem jsem si říkal, že jsem mohl finišovat dříve. No bylo to prostě moc krátké. :)

cíl

Na kole, ale hlavně na běhu byli výborní FANDÍCÍ diváci a dobrovolníci, na běhu byla dokonce studená sprcha, což bylo úžasné a vůbec byl celý závod bezva. Takže kdybych neztratil Garmina, byl byl bych maximálně spokojený. Jo a taky jsem se spálil, protože na tak krátký závod se přece nebudu mazat. :) Kluci se ve výsledovce seřadili pěkně za sebou, aby si mohli snadno porovnávat časy, ale to už je vyšší dívčí a na tomhle levelu ještě nejsem. :-)

A mé časy:
Plavání (750 m): 15:26 (77. celkově v mužích)
Kolo (28 km): 55:26 (71.)
Běh (7 km): 29:07 (19.)

Celkový čas 1:39:59 - 56. místo ze 110 mužů celkem. V kategorii je to horší, tam jsem 28. ze 44., kteří dokončili. Jinak tedy můj výsledek je osobák, neboť jsem takovouhle trať ještě nejel. :) Tak a teď odpočívat a za necelý týden se bude lámat chleba. A dobrák trenér mi na středu napsal: "kolo 40 mk volně (nepadat ;) )" To nevím, na co narážel. :-D

No a byl jsem dnes na kontrole a všechno v pořádku. Tak ještě ten krk rozhýbat, abych mohl plavat s dýcháním vlevo a bude to jako dřív. Jen jsem přišel do ordinace a koukám, číslo pořád na noze i ruce, tak honem ven a smýt. :) A během kontroly mi Ivča Paterová poslala fotky a jak jsem byl pak dobře naladěn, spáchal jsem dva komicsy. Ale Majk si začal. :)





 

 Je to sranda, jinak samozřejmě před Majkem kloubouk dolů, jak shodil, protože proti loňskému Doksymanovi to je rozdíl jako hrom. A Otrokovice pojede poprvé a podle svých slov "na dojetí".

Období 4. - 16. 6. - Práci navzdory

Chtěl jsem napsat jako obvykle v pondělí, což by zároveň bylo po kontrole krku. Ale pak se na mě navalila hromada práce (na což nejsem zvyklý :-D) a z té jsem se vyhrabal až včera.

Začnu tedy pondělkem týdne minulého. Po prolenošené deštivé neděli jsem v pondělí zabušil a dal 60km na kole, z toho větší část svižně a celé v závodní kombinéze. Chci zadek zvykat na IM kolo, ale pořád si nejsem jistý, jestli si ji fakt vzít a nebo zadek hýčkat klasickýma cyklokraťasama. Hned po kole jsem vyběhl a prvních pět kilometrů bylo po 4:31, pak jsem ještě tři vyklusal domů. No a byl jsem tak prošitej, že jsem šel spát asi v osm hodin.

V úterý poslední plavání se šnorchlem a jinak volno. Ve středu mě bolel zadek z pondělka a tak jsem si udělal výlet po Jizerkách s cílem jet minimálně po asfaltu. To se mi povedlo a i přes trochu bloudění a tlačení jsem nakonec dojel na Smrk z polské strany, jak jsem si naplánoval. Ale protože mezi Stogem Izerskim a Smrkem začalo pršet, tak jsem z Tišiny (rozcestí pod Smrkem) nejel zpět do srdce Jizerek, ale dolů na singltrek a z něj domů. Dalo to pěkných sto kiláčků a v tom hromada technického ježdění po kamenech, objevení pěkné cesty v Polsku podél Jizery a bezva místa na spaní v lese.

 Chata Věčného mlčení

 

 sjezdík do Polska

 cesta na Stog Izerski

Ve čtvrtek jsem by v práci od nevidím do nevidím, takže nic. V pátek ráno jsem běžel 21 kilometrů, aby se nohy zase trochu otrkaly a odpoledne šel plavat naposledy do bazénu. Kondiční dráha nebyla volná, tak jsem to zkusil bez šnorchlu a když se nadechuji jen vpravo, tak to jde.

V sobotu už byl zadek docela zotaven :) a tak jsem se projel po Německu. Vzal jsem kombinézu, ale pro jistotu i cyklokraťasy do camelu, kdyby se to nedalo vydržet. Ještě před výjezdem z Liberce mi nějaká kráva v SUVčku vjela na kruháči do cesty. Naštěstí jak vidím velké auto, radši si dávám bacha, protože kombinace SUV + ženská je o hubu. Takže jsem to dobrzdil, ale myslím, že pak ještě dlouho vysvětlovala dětem v autě, co znamenaly ty nadávky. Jel jsem známou cestu Zitau - Gorlitz - Lobau - Zittau, ale tentokrát jsem se snažil jet po cyklostezkách. To mě ale svedlo z cesty, takže jsem si před Lobau trochu zajel. Taky jsem cestou jednou pořádně zmokl, ale měl jsem návleky na tretry a pláštěnku, tak se musím pochválit. :-) Cestou zpátky jsem se stavil v Bílém Kostele v novém cyklokiosku na nealko pivko a opravdu bodlo. Hodil jsem ho do sebe a vydal se stíhat cyklistu, který kiosek opustil chvilku přede mnou. Dojel, jsem ho, chvíli jsme jeli spolu a střídali a pak mi v kopci ujel. Hned po kole jsem ještě na 3 kilometry vyběhl. Ale jen volně. Večer jsme měli sraz s klukama z vejšky a když jsme zbyli jen 4, kluci navrhli, že bychom mohli hrát poker. Já to neumím, tak jsem jen rozdával a koukal, co a jak. Pak mě k tomu pustili a tomu, za kterého jsem hrál, jsem za chvíli vyhrál asi 600 Kč a pak mu zase 800 Kč prohrál. :-) Jó hazard, to je nebezpečný. Navíc neumím blafovat, takže nic pro mě.

V neděli ráno jsem se nemohl vykopat na běh, ale nakonec to bylo ufuněných 12 km a odpoledne první plavčo v gumě venku. Jen 900 m, ale napoprvé to bylo fajn. Byl to takový přelomový týden. Dva přechodové tréninky, dlouhé kolo v závodní kombinéze a první plavčo venku. Kochačka na bajku v Jizerkách byla příjemný bonus.

Minulé pondělí jsem měl naordinováno volno a tak jsem se jen chvíli protahoval. Kontrolu jsem kvůli práci nestihl. V úterý jsem si dal stovky podél přehrady a odpoledne plavčo tamtéž. Ve středu opět práce nad hlavu, tak nic, ale ve čtvrtek jsem si to vynahradil a dal 27kilometrový běh pro pocit, že mě nohy na závodě nezradí, pak volné kolo na vytočení nohou a nakonec saunu a masáž nohou i zad. Prima den.

V pátek pak jen pětikilometrové úseky na kole, které byly v plánu na středu, ale nebyl na ně čas. No a dnes jen plavání, opět v přehradě. Zítra jedu sprint triatlon v Předboji a protože to bude letos můj první závod, doufám, že si vzpomenu na správné pořadí úkonů v depu a nepoplavu v přilbě a podobně. :)

A tohle jsou dvě moc pěkná videa, na která jsem narazil: http://vimeo.com/42826812 a http://vimeo.com/43617467.

Pozn.: Ano, i přes zavalení prací jsem neodtrénoval úplně málo. Ale tentokrát to bylo na úkor péče o domácnost. :)

Týden 28 5. - 3. 6. - Nohy nahoře

Tak už konečně odpočinkový týden, jak jsem sliboval. :-) V pondělí jsem měl úplné volno. V úterý jsem jen tahal gumy. Ve středu ráno jsem odběhl 17 km v tempu lehce pod 5 min/km a odpoledne po práci jsem dal volných 45 km na kole. Jel jsem svižně, ale bez výraznější námahy.

Ve čtvrtek jsme byli zase s kolegou na konferenci. Tentokrát prezentoval on a já byl tedy bez trémy a užíval si to. Byla to konference v Polsku a byli tam pozváni zástupci z Polska, Německa a od nás. Moc jsem nepochopil, proč byla dlouhá úvodní a závěrečná řeč v polštině, ale naštěstí bylo trochu rozumět. Jelikož několik prezentujících nedorazilo, skončili jsme dříve a stihl jsem ještě bazén.

konference 

Minulou středu mě totiž napadlo, že když při těch mých plavacích pokusech bolí krk jen když vytáčím hlavu, tak ji nebudu vytáčet. To mi radil už jednou Aldaman, ale tenkrát mi nedošlo, že je to možné praktikovat a přitom se neutopit. :-) A tak jsem si hned objednal plavecký šnorchl. Tenhle:

 

Nerad to přiznávám :), ale kdo říkal, že mám hlavu moc potopenou, měl pravdu. Se šnorchlem se to pozná hnedka, protože do něj okamžitě nateče. Když jsem vychytal polohu hlavy, začali ve vedlejší dráze monoploutvaři bušit a dělali přitom asi 30centimetrové vlny. No a to bylo něco pro mě. Místo vzduchu dýchat vodu neumím. Ale stejně jsem napoprvé neplánoval plavat nic delšího. Spíš si to zkusit a zjistit, co na to krk a tělo vůbec. Jako odměna po trápení se šnorchlem byla sauna. :-) A protože jsem tomu plavání moc nedal, tahal jsem ještě večer gumy.

V pátek jsem byl zase běhat a nohy ještě bolely ze středy, tak jsem to nehrotil, abych si někde něco ještě neutrhl. Tyhle hurá starty po nemoci jsou nejhorší. K tomu mi ještě psal Majk, že má virózu a na Czechmana taky nejede. Prostě klub lazarů. :-)

V sobotu ráno mě napadlo jet se podívat do Krkonoš. Naklikal jsem si to sice dobře, ale nevěděl jsem, že je to tam samá asfaltka a tam, kde není, tak je zákaz vjezdu cyklistům. Ale i tak to byla pěkná projížďka. Do Bedřichova jsem se nechal vyvézt autobusem a byl jsem mimochodem ten den jediný, kdo tam vystupoval. Další 4 lidi vystoupili už na Maliníku, jinak nikdo. Takže v Jizerkách pusto prázdno a to ani nepršelo. Z Bedřichova jsem to vzal nejkratší cestou na Jizerku, z ní do Orle takovou rozbitou cestou, ale aspoň nějaké vzrůšo a pak jsem se chvíli motal lesem v okolí Jakuszyc, až jsem se vymotal uprostřed rašeliniště. Naštěstí jsem se nepropadl a skoky z drnu na drn (s kolem jako berličkou) jsem se dostal na pevnou půdu a pak i na cestu, po které jsem původně chtěl jet. Po chvíli jsem byl v Jakuzsycích a po asi 3 kilometrech sjezdu po silnici jsem zabočil do lesa a už jsem byl v Krkonoších.

osada Jizerka

Jizera

 

bloudění v Polsku

Pět kilometrů jsem jen stoupal a stoupal, až jsem vystoupal na Veseckou chatu, ze které byl na všechny strany zákaz pro cyklisty. Tak jsem se vrátil na asfaltku, sjel na Krakonošovu snídani, tam půjčil nešťastníkovi s kolem z půjčovny svou pidi pumpičku a podél Mumlavy dojel do Harrachova. Z něj jsem se vydal po hlavní silnici, ale po chvíli byla odbočka na Jizerku a tak jsem dal přednost jednomu kopci v lese před mnoha kopci na silnici. Po asi sedmi kilometrech jsem dojel na JIzerku a pak už klasika Smědava - Kristiánov - Maliník a domů. Převýšení bylo skoro 2 kilometry, takže jako trénink dobré. :)

 

 

 

Krkonoše

 Mumlava

Jizera

V neděli jsem se oblékl na kolo, ale na schodech jsem potkal souseda a jeho slova "Taky do deště?" mě vůbec nepotěšila. :) Ale co, má to být volnější týden, tak jsem místo toho uklízel. Odpoledne jsem šel plavat a dal jsem celých! 1300 m. V tom 6x 100 kraulem s piškotem a šnorchlem a 400 znak souvisle. Při tom kraulu ale ještě u lopatky trochu bolí, takže to nijak hrotit nebudu a Otrokovice v nejhorším poplavu znakem a orientovat se budu podle GPSky. :-D A nevím, jestli jsem jediný specialista, ale po sundání kolíčku z nosu mi z něj vytehla úplná Niagára. A voda to nebyla. Fuj. :)

Příští pondělí jdu s krkem na kontrolu a pokud budu optimista a budu předpokládat, že do Otrokovic půjde plavat normálně (koukal jsem do pravidel a šnorhly nejsou povoleny), tak musím ještě něco naběhat a osedět si zadek na kole v závodní kombinéze.

A na konec jeden vtípek.

 

BĚHÁM!

Mám radost. Už zase můžu běhat. Teda vlastně nemůžu :), ale běhám a nic mě nebolí ani při běhu, ani po běhu a ani druhý den ráno.

Poprvé jsem vyběhl v neděli, ale ještě jsem to tajil, protože jsem nevěděl, jestli se to nějak negativně neprojeví. Nejdřív jsem popoběhl při venčení Báry a když to bylo dobré, zkusil jsem se obléknout do běžeckého a vyrazit na cyklostezku. No a šlo to dobře. Čekal jsem to po měsíci a kousek bez běhu horší. Chvílemi jsem byl jak z divokejch vajec a lapal jsem po dechu, ale bylo to prima. :-) Deset kilometrů mi ale napoprvé bohatě stačilo a hlavně jsem nevěděl, co to udělá.

Podruhé jsem vyběhl ve středu a to mě nohy bolely od začátku. Nejdřív vnitřní strana stehen, pak stehna nad koleny, posléze zadní strana stehen a nahonec lýtka. Po doběhu pro změnu třísla. Asi to byla taková kontrola přítomnosti všech potřebných svaů, kontrola proběhla a už to bude dobrý. :-) Ve středu jsem si dal v rámci výklusu asi 600 m naboso, pak umyl nohy v přehradě a v botech doběhl domů. Tentokrát celkem  17 kilometrů.

A vážně nejsem normální. :-) Běžet Silvu "samozřejmě" nepřipadá v úvahu, nemluvě o tom, že je uzavřená registrace. Ale udivuje mě, že mě ta myšlenka vůbec napadla. :D

Jdu běhat... :-)