Týden 17. - 23. 9. - Že bych už začal něco dělat? :)

Po duatlonu v Příbrami jsem odpočíval až do středy. Pak mi ruplo v kouli a vypálil jsem zběsilým tempem, přičemž jsem si natáhl lýtkový sval. Ale prvních devět kilometrů po 4:25/km bylo prima. Pak jsem doklusal domů, ale přes kopec, takže to zase moc velká ulejvárna nebyla.

V pátek ráno jsem potahal gumy a těšil se na večerní sraz pětiprsťákového běhu, kam nakonec nikdo nedorazil. Asi to nějak špatně pořádám nebo nevím. Záznam trasy je pěkná motanice. :) Je to náš nechvalně známý Vesecký areál pro běžecké lyžování. Ale je to tam skvělé i pro inlajny, případně pro běhání naboso. Skoro po všech trasách se dá běžet vedle asfaltu po trávě.

V sobotu ráno jsem vyrazil na houby. Celý týden jsem totiž jezdil pracovně do Jablonného v Podještědí a každý den se z vlaku ve Zdislavě vyrojilo kolem třiceti houbařů a odpoledne jich se mnou vždy pár jelo zpátky do Liberce a všichni měli narvané košíky. To jsem nemohl přenést přes srdce a musel jsem taky. :-) Vůbec to tám neznám, tak jsem se pověsil na dva nejrychlejší houbaře, uvisel jsem je až do lesa a tam mi cukli. :-D

Jo on to vlastně nebyl závod. :) Ale opravdu jsem se dvěma šel, řekl jim, že s nimi půjdu jen kousek, ať nemají strach, že jim polezu do zelí a taky to tak bylo. Prvním úlovek byla růžovka, pak dva hříbky a už to jelo. Klouzci, hřiby, podhřibky, křemenáče, kozáci. Přímo na cestě rostly dva hřiby, metr od ní další a o kus dál další tři. Paráda. Viděl jsem i hromadu babek, ale všechny staré a plesnivé. Pak jsem potkal svoje vodiče a taky už měli dost hub. Nejlepší místo bylo v zarostlém svahu, kam většinou asi už lidi nedojdou a nebo tam nelezou. Nakonec toho byl skoro plný košík, i když v tom byly i klouzky kravské, tedy podřadnější houby. Přiznám se, že nemám úplně jasno v i/y u hub. Jsou neživotné, ale v první části odstavce se mi tam víc líbí životný tvar.

Tyhle jsem tam nechal

Tyhle už ne

 

rekordman

 úlovek

V neděli ráno si původní majitel bytu odstěhoval poslední kusy nábytku a tak jsem mohl dosádrovat dirky v jedné zdi a dovymalovat ji. To jsem dělal ještě odpoledne. Ale už je to hotové. K obědu jsem si udělal smaženici a pak šel běhat. Smaženice kupodivu běhu nevadila. Spíš to namožené lýtko. Ale nijak jsem to nehnal

Takhle má vypadat správné stěhování - jeden maká a tři čumí :)

transbordér

Podle plánu jsem běžel po cyklostezce, přes Machnín k Nise, kde jse transbordér. První a zatím asi jediný v republice. Postavili ho tam po povodních místo lávky, kterou strhla voda. Tohle zařízení se dá při velké vodě kladkostrojem zvednout o několik metrů a přežije tak bez úhony. Moc pěkné. Vydržel bych tam půl hodiny jezdit sem a tam, ale musel jsem běžet dál. :-) Běh byl nakonec dlouhý 24 km a zakončený v OBI. :-D

10. - 16. . 9. - Klasik Duatlon Příbram

Tento týden zase flákárna. :-) V úterý jsem vyjel na kole, ale byla to marnost nad marnost. Tak jsem to pak zabalil a jel domů budovat. Ve středu ráno jsem stihl skoro desetikilometrový výběh a pak jsme jel na konferenci. Tam jsem si vzal aspoň věci na běh a gumy. Loni jsem se tam proběhl docela pěkně, tak proč to nezopakovat. 

 

konference :)

Hned ve středu jsem mezi večerní a naší malou doktorandskou pijatikou vyběhl v pětiprsťácích, protože mi od předchozího týdne vrtalo hlavou, jak rychle jsem v nich schopen běžet. Něco málo v nich naběháno mám a tak jsem navzdory večernímu dešti vyběhl do nočního Jindřichova Hradce. Šlo to samo. už žádné přemýšlení o došlapu, hlava běžela na neutrál a nohy na 4:30 min/km. :) Jen se mi v žaludku přetlačoval medovník se smaženým lilkem o to, kdo se půjde pokochat osvětleným městem. Pak už to po staré dlažbě tak rychle nešlo, ale s testem jsem byl spokojen. Ale nepřeháněl jsem to a po třech kilometrech se vrátil do hotelu. Po alkoholovém dýchánku jsem šel spát asi tak kolem jedné a budíka jsem si nastavil na šestou. Hned jsem ale nevstal. Až po desetiminutovém přemlouvání jsem se odhodlal a šel běhat. Stále pršelo, ale jen trochu. Měl jsem v plánu běžet po červené k rybníku jménem Hroch. Ale protože z náměstí vedly červené hned tři, běžel jsem samozřejmě po té špatné a divil se, kde jsou ty lesy okolo. :) Zdravím Leonu a Sáruš. :D Při běhu mě bolely paty a to asi z rychle běžených kopců ve středu ráno. Mám ty paty asi nějaké načaté z ultra. Ale vzhledem k mé snaze běhat časem přes špičky mě to moc netrápí. Po provětrání nohou na konferenci a mentálního odpočinku od zařizování bytu jsem byl opět připraven na návštěvu Ikey. :) Měl jsem tam jet s kamarádem, ale na poslední chvíli to odřekl a já už měl naplánováno co kam dám, tak jsem jel busem a táhl krabici s policí sám. Ale stálo to za to. Po obědě už jsem byl zase doma a ještě jsem stihl odpoledne nakoupit v OBI, jít na sraz se střední (zrovna začala prohibice :)) a po něm do tří do rána věšet záclony a závěsy. :-) Měl jsem za celý večer tři piva, takže bylo věšení záclon bez rizika.

Na Duatlon v Příbrami se mi moc nechtělo, ale když už jsem zrušil Pilmana, tak by mi to samotnému přišlo blbý. Navíc jsem měl zaplaceno (aspoň jsem si to myslel) a těšil jsem se na pěkné tričko, protože loni to bylo asi to nejhezčí ze všech závodů. Cestou na nádraží na kole jsem potkal ježka, který se mě lekl a zacouval zpátky na trávu. V Paze na hlaváku jsem si pěkne popovídal se dvěma Novozélanďany, kteří mi pochválili kolo (Šírera :). Na místě byla ještě fronta na prezentaci a ukázalo se, že zaplaceno nemám (doma jsem to pak ověřil a měli pravdu) a tak jsem si nemohl ani stěžovat na volbu mezi tričky XL a XXL. Vzal jsem XXL, ať mají kamarádky v čem spát. :-D

Co se týká samotného závodu, první běh se zkrátil na pět kilometrů a druhý se prodloužil na 15 km (loni 10 + 10). Kolo se nezměnilo. První běh jsem se snažil běžet trochu zadrženě, protože loňské křeče do stehen na začátku kola nebyly nic, co bych chtěl opakovat. Nakonec to bylo jen o 10 vteřin na kilometr pomalejší, ale kolo v pohodě. Snažil jsem se víc točit a ze sedla chodit málo a kromě prvního dlouhého kopce a rovinky s větrem, která mu předcházela, se mi jelo dobře. Možná až moc dobře, protože se mě předjíždějící závodník ptal, jestli nechci gel nebo tablety. Ale zase úplná idylka to nebyla (až se mi podaří přinést do práce zároveň Garmina, ANT stick a notebook, bude i záznam. :)). Celý závod jsem se míjel s Oldou Kovaříkem. Byl to takový můj anděl strážný. :-) Pořád se usmíval a na mou stížnost, že nemám natrénováno mi řekl, že jsem aspoň odpočatý. :) Vbíhali jsme spolu do prvního depa a na kole mě předjížděl myslím někde ve třetině. Já ho doběhl zase asi v půlce druhého běhu a pak už jsem se viděli až v cíli. Ne, že by byl Olda nějaký extra skalp, ale za současného stavutrénovanosti to beru. Druhý běh byl pro změnu o deset vteřin na kilometr rychlejší než loni a celkově vyrovnaný. V posledním kole na mě členka štafety Kočka a Kecka volala: "Ty jsi ještě tady?", což mě nepotěšilo, ale co už. :-)

Od druhého kola jsem si bral kolu a vodu a sléval si to a dobrovolníci na mě už byli zvyklí a sami mi to nabízeli a tak když jsem si v předposledním kole nevzal nic, byla slečna na občerstvovačce smutná. Slíbil jsem jí tedy, že si od ní vezmu kolu v posledním kole. Ale pak sjem trochu zmatkoval, minul vodu a vzal si ionťák a pak tam stála i slečna s kolou, tak jsem dal i tu kolu. A dobrý. :-)

 v cíli :)

Ve výsledovce jsem někde na konci, ale to se dalo čekat. V porovnání s loňskem jsem se zhoršil o deset minut, ale roli mohl hrát i vítr, jiné vzdálenosti běhu a hlavně nedostatek tréninku. Ale umístění je paradoxně lepší. :) Jediné, co se mi na tomto závodě nelíbí je hnusný prudký asfaltový seběh, který se běží celkem 8krát. A cestou domů jsem potkal ježka na tom samém místě. :-) Ale tentokrát už stačil přeběhnout.

Nový byt - první fotky. :)

Vyslyšel jsem Aldamanovo přání a tady jsou první fotky bytu. Kuchyň je už víceméně hotová a v předsíni visí kolo. :-)) Víc zatím nemá cenu fotit. :-) Obývací pokoj je plný nábytku a koupelny byste se lekli (originál umakart). :)

Týden 3. - 9. 9. - Ikeaman :)

Uznávám, že je trochu neobvyklé, aby někdo řádil v Ikee tři týdny po sobě a chystal se tam znovu (naposledy? :-) ). A když je to osoba mužského pohlaví, je to už skoro na diagnózu. :) Ale já se tam nechodím procházet, ale už vícemnéně jen vyzvedávat předem naplánované věci, které se dříve buď nevešly, nebo jsem v ranější fázi zařizování netušil, že je potřebuji. :-) Katalog už mám v hlavě (snad kromě dětského oddělení) a o barevných talířích se mi už i zdálo. :-)

V pondělí jsem poprvé spal ve svém novém bytě (svém ještě pořád ne, ale úvěr už je schválený) a zdálo se mi trapně o stěhování. To se mi hned splnilo. A až druhý den se mi zdál sen, ve kterém ke mně přišla na návštěvu kamarádka a vzala sebou další kamarádku a chtěly se u mě sprchovat a ode mě umýt záda. :-D Pomineme-li odpudivý vzhled koupelny, docela bych to vyměnil za sen o stěhování. :) No ale smůla, druhý den už to neplatí.

No přejděme k "tréninku". V pondělí a úterý jsem netrénoval. Ve středu přijela kamarádka z Prahy na inilne závody ve Vesci, tak jsem jí tam dělal společnost a když odstartovali, běžel jsem kousek s nimi. S tím jsem ale předem nepočítal, takže jsem musel běžel naboso. Naštěstí tam je vedle asfaltky skoro po celé délce trasy pruh trávy. Objevily se sice pokusy navléknout na mě brusle, ale to ani náhodou. leda nějaké terénní. :-)

 

Vesec

 

 start

Po závodě jsme si dali pivo, jesli nakoupit nějaké pochutiny a pak na chatu kamarádky mé kamarádky:) popít, pojíst a popovídat si. To se nám trochu protáhlo a domů se mi nechtělo, tak jsem tam přespal a ráno bez čoček tápavým krokem vyrazil na autobus. Čtvrtek by po třech dnesch prvním dnem, kdy se dalo mluvit o nějaké tréninku. :) Vzal jsem kolo, vyjel rychle na Ještěd, sjel dolů a začal natírat topení. :-) V pátek zase nic.

čtvrtek

Na sobotu jsem měli s kamarádem domluvenou projížďku po singltreku. Místo dvou jsme nakonec byli 4 a z toho jeden místní. Jirka nás provedlo i po nových úsecích, které se od těch původních po technické stránce sice neliší, ale alespoň je méně asfaltu. Trochu pršelo, ale nic hrozného. Na to, aby byly kluzké kameny a kořeny to ale stačilo a Pavel, který tam byl poprvé hodil tygra a, pak píchl zadní kolo. Byl to nějaký zakletý úsek. Před námi to tam položili další dva borci a po nás taky. Pavel duši sice vyměnil, ale po chvíli zjistil, že není dobré vozit děravou rezervu. :-D Byl tam ještě Jirka a ten mu dal svou. Moje by se mu tam asi nevešla. Jedno kolo a příhody na něm nám bohatě stačily.

U Spálené hospody

Na neděli jsem byl pro změnu domluvený s dalším Davidem, že spolu poběžíme při jeho pokusu pokořit vzdálenost maratonu v Jizerkách. Do dvacátého kilometru dobré, pak mě trochu bolela kolen a paty a Davida stehna a někde před třicátým jsme museli přejít do chůze, chvíli střídavě běželi a šli a od cca třicátého kilometru jen šli. Aneb když už vytuhnout, tak na místě nejvzdálenějším od parkoviště. :-)) Věděl jsem, že David pije jen vodu a jí musli tyčky. Ale jeho rekordní vzdálenost byla myslím 33 kilometrů, tak jsem předpokládal, že mu to tak vyhovuje a neviděl jsem v tom problém. Ale asi to byla opravu hyponatremie (nebezpečně nízká hladina iontů v krvi) způsobená pocením a nepřijímáním minerálů. Dá se na to i umřít, ale já měl gel poslední záchrany (Enduro snack) a ten ho trochu postavil na nohy a povinná koupal v potoku taky. Ale na běh už to nebylo. Takže příště dáme další pokus s ionťákem. :-)

Takže kdybych měl tento týden zhodnotit, tak by to bylo: Tréninkově málo, zážitkově hodně.

A první fotka z nového bytu - příprava večeře. :D

Týden 27. 8. - 2. 9. - Nike Run Prague pasivně :-)

Týden jsem začal nadějně. :) V pondělí výběh kopce u nás na Králáku. Kdybych to běhal příště, už to bude jen "na Králáku". :-) V úterý jsem šel jako v pondělí normálně do práce a po dvou hodinách přišla naše sekretáčka Helča a říká: "Nemáš ty náhodou dovolenou?" Měla pravdu, tak jsem se sbalil a šel na kolo. :-D Dal jsem svižnějších 90 kilometrů na prošťouchnutí trubek a s průměrem 27 km/h (kilometrové převýšení) jsem spokojený. Cestou domů jsem píchl a samo o sobě by o nic nešlo, ale během výměny duše mě pokousali hrozně komáři. Příště musím píchnout dál od vody. :)

Ve středu jsem zase jel běhat s kamarádkama z Jablonce. Sám jsem obkroužil lehce stupňovaně 12 kilometrů okolo přehrady a pak s holkama ještě necelých 8 km. Během krátkého čekání na ně jsem si dal Kofolu a pak navím proč, ael ve výběhu jsem měl šílenou krizi. To se mi běžně nestává, takže buď stárnu nebo ta Kofola... Chtělo se mi zastavit a myslel jsem na štrůdl z Lužických sedmistovek. Pak jsem to ale nějak překonal a doškobrtal zpět.

Ve čtvrtek byl zase srazík pětiprsťákovitých běžců a zase jsme byli jen dva. Odpoledne lilo jako z konve a pršet přestalo asi půl hodiny před srazem. Takže i dva je hodně. :-) Po asi kilometru jsem si nakopl pro změnu prostředníček a zase na pravé noze. Takže příště míň kecat a víc koukat pod nohy. Pak už to bylo dobré, ale bylo šero a později i tma a chtělo to čelovku. David měl, ale pro dva to bylo málo a navíc měl slabé baterky (dcerka si hrála :). Ke konci už jsem hodně cítil lýtka a domů jsem raději došel. Po trávě by to šlo, ale asfalt a beton nic moc. Ale okostice dobré. Tento víkend spolu plánujeme 42 km v Jizerkách, ale to si asi pětiprsťáky nevezmu. :D

po dešti mobilem :)

V pátek celý den prošelo a ani mi to nevadilo. Měl jsem slušně namožená lýtka a tak bych se jel jen lehce vyjet. To jsem jel až v sobotu ráno na biku. V jedenáct jsme měli sraz s Milošem a vyrazili jsme směr Praha na akci Nike Run Prague & IKEA. :)

Miloš zase měl ty svoje řeči :) že bude rád, když to dá po 44, že ho ještě bolí nohy po 1/2IM Zell am See a kdesi cosi. Tak jsem mu navrhl, že když to dá pod 42, mám u něj pivo. Jinak ho tyhle předzávodní řeči neodnaučím. :) No co myslíte, měl to za 41:15. Takže pivo, co jsem dlužil já jemu se s tím druhým vyrušilo a jsem si kvit. :-) jako divák jsem si to fakt užíval. Potkal jsem Leonu se Sáruš alias dvě Jagule Babule :-D, růžovou Barborku., Honzu 1234 se synem, a pár známých. A coby jedinec opouštějící klidné vody manželství jsem si to užíval i jinak. Tolik vysportovaných zadečků jsem pohromadě ještě neviděl. :) Nákup v Ikee byl tak prima. už mi chybí jen šatní skříň, knihovna a police. No "jen", jsou to nejdražší položky.

Leona

Honza 12 se synem

start

spokojenost

:-)

V neděli jsem se jel projet a zároveň podívat na Triatlon Hrádek. V Chrastavě jsem si koupil sušenku a když jsem vyhazoval obal do popelnice, vypadlo na zem několik hnusných červů a vyvalil se na mě smrad hnijícího masa. Ble. Naštěstí to po 200 metrech vyvážil pohled na spokojený páreček na tandemu. pak se mi povedl ještě menší trapas na závodě, kde jsem potkal svou fyzioterapeutku Šárku a probíhalo to takto:

Ona s kamarádkou: "Dobrý den."
Já: "Dobrý den, my se známe?"
Ona: "???"
Já: "Aha, ajo. :)"
Ona: ":)"

No já ji hned fakt vůbec nepoznal. :-)) Zachraňoval jsem to tvrzením, že má nějaké rovnější vlasy, ale moc jsem to nezachránil. :)