Desítka v Sosnové aneb buřtík v akci

Původně jsem chtěl jet na Šutr, ale trochu jsem podcenil registraci a pak, když jsem psal několik dnů před závodem Michaelovi, tak už bylo plno. Náhradníkem tedy byl Krosmaraton v Sosnové, resp. desítka v něm včleněná. Už jsem tam jednou běžel a tak jsem znal povrch a nedělal si naděje na nějaký extra čas. Ty bych si sice nemohl dělat ani na silnici a rovině, ale takhle byla aspoň výmluva. :-)) Doprava tentokrát luxusní. Známý běžec mě nabral 50 metrů od mého domu a pak mě tam i vysadil. příjemná změna oproti cestování vlakem s přestupy.

Cesta proběhla za mého skoro monologu :D a na místě jsme byli s dostatečným předstihem. Měl jsem drobné střevní problémy po páteční kalbě s kamarády, takže jsem ještě pět minut před startem odbíhal do blízkého křoví. Vyzbrojen toaletním papírem jsem i startoval, ale naštěstí ho na trati nebylo potřeba.

Bylo tam docela dost žen a dívek, tak se bylo stále na koho koukat. Dvě rychloděvčata mě předběhla v kopci asi na druhém kilometru a jak to viděl dříve narozený účastník maratonu, tak nám nadával, že je nedohoníme a že za jeho časů by se to nestalo. No asi má pravdu. Běžel jsem zpočátku ve skupince, v sebězích jsem získával, do kopců ztrácel a na rovinkách se bořil. :-)) Do třetího kilometru to bylo dobrý, pak přišla krize a začalo mě píchat na plicích. Tak jsem trochu zvolnil a snažil se drobit krok. Pak se mi, poprvé za mou "kariéru", rozvázala tkanička. Mám je samozřejmě nadvakrát, ale kdybych nezastavil a nezavázal, rozvázal by se mi časem i ten zbytek a takhle to by za pár sekund opraveno. Akorát mi utekl oranžový běžec. Ale během následujících asi tři kilometrů jsem ho i skupinku, kterou mezitím doběhl dohnal, předěhnal a jal se stíhat jednu ze slečen, které mě na začátku předběhly. Bylo to na dlouho, ale pořád jsem byl blíž a blíž. Pak jsem chvíli běžel v háku a po krátkém odpočinku jsem ji utrhl. :) Utíkal jsem jí víc a víc a bál se, aby nenasadila do finiše. Daleko přede mnou byla jen její kolegyně, ale ta byla tak daleko, že se mi ji seběhnout nepodařilo. Navíc jsem v cíli zjistil, že to byl nějaký kluk. :-)

"Nechci vidět ten výsledný čas." :-)

Byl to moc pěkný závod. Vůbec mi to ale neutíkalo. Když jsem viděl svou fotku, trochu jsem se toho buřtíka lekl. No aspoň je větší motivace do hubnutí. Dvě brady fakt nechci. :) Ale ta holčička se zrcadlovkou větší, než její hlava byla kouzelná. :-)

hypergravitační trénink v praxi

Jó čas, no čas 46:04. Je to skoro celé po písku a měří to cca 10,5 km, takže není s čím porovnat. Kdyby večer nekalil a tolik nežral, mohlo to být lepší, ale jako trénink to nemělo chybu. :-) No a doma, doma jsem se najedl a šel do postele koukat na film a najedou se probudím a venku tma. :) Spal jsem asi dvě hodiny a ani nevím, jak jsem usnul.