Před POPem.

Než se dostanu k oběhu Prahy, něco málo o pohybu po Liberecku. :-)

Povedlo se mi dolovit nejtěžší keš (obtížnost i terén pět z pěti) v blízkosti Liberce. Sice mi nejtěžší nepřišla, protože se nelezlo nikam, kde by to bylo o hubu ani se v ní nevyskytovaly neprolomitelné šifry, ale bylo v ní hodně postupových bodů a na každém buď hádanka nebo poznávačka a ta místa byla celkem daleko od sebe.

dolovování posledních "stejdží"

Finálka!

podzimně zimní Jizerky

mytí bot

Následující víkend jsme se z bráchou zúčastnili kačerské megaudálosti Geoskořápky u Čertovky. Lidí bylo hodně a k pouštění lodiček jsme se ani nedostali, ale bylo tam hezky a povedlo se mi ulovit 10 typů keší za ten. I když hodně těsně.

Staromák

pouštění lodiček

Další víkend jsme byli s Pájou v Českém Ráji a sice se nám nevyvedlo úplně počasí, ale zato jsme nepotkali v sobotu vůbec nikoho a v neděli hodně málo lidí. Offline mapy v mobilu jsou skvělá věc. I přes absenci značení (proto jsme tam šli) jsme si v sobotu udělali krásný okruh lesy a skalami.

strašidelný vodník ve Vyskeři

pusto prázdno

ztracena

zátiší s mandarinkou

objímání stromů

večer

V neděli jsme naopak šli Zlatou stezkou Českého ráje. Byla mlha, ale občas se zvedla a my mohli obdivovat skalní město.

No nic moc.

Mnohem lepší. :-)

Čína. :)

Pája má schody ráda. :-D

Taky jsem se musel trochu proběhnout, abych před oběhem Prahy prošťouchl nohy. Volba padla na mou klasickou trasu Bedřichov - Desná, kterou jsem běžel před lety jako nejdelší a měl jsem velkou radost, že jsem doběhl. Sníh samozřejmě nebyl, jen malé zbytky v temných lesních zákoutích. A zase mlha, ale ta hezká, jizerská. Na konci jsem si to prodloužil o Mariánské schody, které jsem do té doby znal jen ze závodu Běh přes Tanvaldský špičák. Krásně mi to vyšlo na vlak a ještě jsem stihl dvě kešky. :-)

Jelení skála

Čihadla

Protržená přehrada

Mariánské schody

Na Štědrý den se konal event opékání buřtů na ostrově a protože se rozhodl jet i brácha, jel jsem taky. Řešili jsme, jakým plavidlem se na ostrov dopravíme, ale protože už delší dobu pokukuju po malém nafukovacím člunu, jedna jízda do Mountfieldu to vyřešila. :) Svůj člun jsem pokřtil rumem na Titanic. Není to sice moc originální (teda vlastně vůbec :-)), ale to jméno se mi líbí.

Titanic v přístavišti

opékačka

 kačeři :)

kapitán :)

Jinak člun je bezva. Byly k němu pádla i pumpa, je nafouknutý za deset minut a unese dva lidi (nosnost 200 kg). A složený se vejde do Ikea tašky. :)

Listopadovo-prosincový fotopříspěvek

Ještě, když bylo trochu víc slunce, byli jsme na krásném výletě v Drábských světničkách. Oba jsme tam jezdili jako děti. A konečně vím, co byla zač ta perníková chaloupka. Byla to sušárna ovoce. 

 :-)

 Drábské světničky

Mužský

 

Valečov

cestou domů

9.11. se mi povedlo moje první FTFko. To znamená, že jsem našel jako první nově založenou keš. Není to lehké, protože se na to specializují celé týmy, kde jeden řídí, další luští, třetí naviguje a tak. Ale tahle je 200 metrů od mého bytu. :-))

logování

logbook

s ownery

Taky jsme měli kruhovku po asi 15 letech se spolužáky z vysoké a stálo to za to. Asi do 4 do rána jsme trsali ve studentské klubu. Jako zamlada. :-D A když už tu máme to zveřejňování těch historických fotek :), tak přidám naši sestavu před lety.

dříve

nyní

A pro změnu zase Ralsko. Tentokrát směrem na východ a pak oklikou zpět do Osečné.

 s Kavčí skálou a Trpaslíkem

divná borovice

Čertova zeď

prameniště Ploučnice

Dále jsem se zúčastnil geobowlingu, kde jsme v týmech získali třetí místo. Tradičně vyhrává tým s názvem Liberečtí rytíři. My tedy měli za cíl je porazit a nepodařilo se. :-)

A dlouho tu nebyl recept. :) Tentokrát na sojové výpečky. Recept zde. Trochu jsem se bál složitosti, ale je to jednodušší, než se zdá a hlavně je to tak dobré, že jsem je měl druhý den znovu.

sojové výpečky

Ježíšek

Nestíhám psát, ale tohle bude rychlovka. Víte jak je někdy těžké vymyslet dárek někomu, kdo "všechno" má a nic nechce? Tak jsem vymyslel taťkovi stativ. A tak se mi zalíbil, že ho Ježíšek předčasně přinesl i mně. :) Není to ledajaký stativ, je skoro kouzelný. Dále nechám mluvit fotky. :-)) Jmenuje se JOBY mini magnetic a dělá se i s úchytem na mobil nebo ve větším provedení pro těžší foťáky.

Tohle je normálka, ale díky pogumovaným nožkám neklouže.

Pogumovaný obvod má i každý kulatý segment.

Už má čestné místo na běžeckém batůžku,

ze kterého nemůže na rozdíl od propisky vypadnout.

Magnety jsou super vylepšení.

A nejsou to žádní slaboši!

Nic není nemožné. :-)

Tak to třeba někomu pomůže zmenšit předvánoční stres. :-)

Janovská 19 a afterparty

O středečním lezení jsem psal, páteční procházka kanálem nestojí za řeč a tak můžu rovnou přejít ke zlatému hřebu celého týdne a tím je Janovská 19 a hlavně to, co po ní následovalo. :-) I loni to byl pěkný závod a bezva akce po něm, ale letos to byla díky krásnému slunnému počasí tečka za sezónou, jak se patří.

před startem

Na závod jsem přijel oblečený a s velkou časovou rezervou a jak se blížil start, odkládal jsem vrstvy. Nakonec jsem zůstal v tričku a elasťákách a trochu jsem litoval, že jsem si nevzal kraťasy. Pořídili jsme týmovou fotku (omlouvám se za absenci trika :) a šli se řadit na start. V podstatě se opakoval loňský ročník, tj. po chvíli jsem viděl Pavlova záda a zoufale jsem se ho snažil doběhnout, což nebyl problém z kopce a po rovině, ale do kopce mi zase utíkal. Naštěstí se mi ale letos běželo lépe než loni a tak jsem mu definitivně cuknul v seběhu z Královky a i Weberovku jsem popobíhal, abych tu jeho čepici za sebou zase neviděl. :-) A s tkaničkou taky letos problém nebyl, jen s kamínkem a to bylo tak na 5 vteřin. Závod jsem začal zezadu a probojovával jsem se dopředu a až v posledním kopci mě předběhli dva borci. Oproti loňsku jsem se zepšil o minutu a 56 vteřin, což je myslím pěkný. :-) Letošní čas byl 1:35:15. Pavel byl těsně za mnou.

někde po startu

 

seběh po sjezdovce

 

Po doběhu jsem našel Leonu a šli jsme se procházet proti směru závodu. Zafandili jsme Pétě a pak počkali na Tučňáka, který v cílové rovince krásně sprintoval. Když jsme všichni vrátili čipy a občerstvili se, pomalu jsme se začali přesouvat do Loužnice na Penzion Tučňák II. :) Tam probíhal pozávodní veget a později i příprava bramboráků, která byla výrazně urychlena Pulcovým novým strouhačem. Jinak by to bylo na mně. :-) S dýním nám pomohl Petr a pak jsme už jen jedli, pili a odpočívali. Později dorazili manželé Houbovi a z piva jsme přešli na víno.

příprava hodokvasu

zabírám gauč :)

 dýně pěkně ...                                               ... blikala

podvečerní foto

Druhý den dopoledne jsme vyjeli autem na Jizerku a pak se krááásně proběhli směrem na Předěl a zpět. Bylo opravdu nádherně a holkám už se zase rodily v hlavě další plány. Cestou jsem našel pár kešek a když jsme se vrátili na Jizerku, dali jsme si v chatě Jizerka jídlo a pití.

A běžíme.

Někdy i jdeme.

Ať mám taky fotku. :-)

Pytlácké kameny

horolezkyně

 

veselý Tučňák

na vrcholu

trocha blbnutí

jedna z rezervace

"Tady jsme a sem běžíme."

Co dodat?

cestou zpět

 

skoro na Jizerce

A tam na nás Pulec vybalila, že jestli by s ní někdo nešel na Bukovec. Inu, proč by ne. Péťa i Tučňák byly lehce indosponované, tak to bylo na mě. A Lea vypadala tak natěšeně, že bych jí neřekl ne ani kdybych byl po maratonu. :-) Tak jsme vyběhli / vyšli na Bukovec, pokochali se výhledy a seběhli / sešli druhou stranou dolů. No a holky u auta nebyly. Ony totiž ještě, představte si to, byly v té hospodě. :-)) Tak jsme si pro ně s Leou doběhli a překvapili je tam.

 Jizerka z Bukovce

vrcholek Bukovce

opatrně... :-)

vešla se :-D

Po návratu jsme si dali strečink a Lea upekla výborný hrušový štrůdl. Po něm jsem nějak usnul a když jsem se probudil, dal jsem si čaj, zamáčkl slzu a vyrazil domů. Tak zase za rok. A nebo dříve? :-)

 strečink